Je leden nebo nějaký podobný pitomý měsíc. Všechny skály v okolí několika stovek kilometrů jsou mokré, zasněžené, nebo nějakým jiným způsobem znehodnocené. Holky z aerobicu na Brumlovce už znáte i křestním jménem a 1500 kilometrů do Francie neunesete buď vy, nebo vaše auto. Jak teda strávit týden dovolené?

Zůstaňte doma a koukejte na Esmeraldu. Nebo jste se v létě chystali vyzkoušet co je to ten bouldering ve Fontainebleau? Tak jeďte do Švýcarska.


Ne, není to vtip, jak by se mohlo na první pohled zdát. Zhruba 800 km od Prahy se nachází něco jako zimní
lezecký ráj. A z českého pohledu poněkud zapomenutý.

Den 1: V polovině února přijíždějí dva němečtí „sportfreunde“ a vyrážíme na jihozápad. Třetí pro nedostatek peněz odpadl (na závodech skončil až 6., tak mu zbylo sotva na nájem), takže nás cestou čeká ještě jedna významná zastávka (ne, nemyslím tu na záchod) a přistupuje sice jediná, zato však každopádně první dáma zájezdu. A zase jedem dál.

Takže příjezd: Přes Norimberk nebo Mnichov směrem na Ulm a Landau do Rakouska. Z Bregenz na St.Gallen a jste ve Švýcarsku. Vyhnete se sice placení dálnic v Rakousku, ale švýcarskou dálniční známku bych doporučil (60,- DM), jinak se vaše cestování protáhne o několik hodin. Dále po dálnici na Chur, Haag, San Bernardino do Belizony. Dále viz. další bod.

Cresciano
První ze dvou nejvýznamnějších  boulderingových oblastí. Z dálnice sjedete na Belizona Nord, odbočíte doleva a pojedete pořád rovně až dojedete do Cresciana . Odtud úzkými serpentýnami do kopce až dojedete ke starému lomu. Tak jako my. Pokud se budete ptát na cestu, nezapomeňte, že jste v italské části země, kde němčina nemusí najít žádnou odezvu. Důležitá je také správná výslovnost. Něco jako „krešáno“.


Celá oblast je severním úbočí, to znamená celý den slunce. Hlavní trik zdejšího počasí spočívá především v tom, že se nacházíte v nejníže položené části Švýcarska, obklopené ze všech stran horami. O ty se mraky většinou zarazí a uvnitř se jen ohřívá už tak teplý vzduch. „Většinou“ znamená, že ještě dva dny před naším příjezdem sněžilo, ale to prý vydrží maximálně den či dva a následuje dlouhá perioda pěkného počasí.

Den 2: Kolem jedenácté, kdy vyrážíme do skal se začíná skutečně oteplovat (v noci lehce pod nulou) a kalhoty nahrazují šortky, bundy trička. Oblast je rozdělená do několika sektorů, které se táhnou podel pásu skal. Nádherná žula s překvapivě dobrým třením, snad lepším než na písku nabízí především technické lezení oblých hran a kolmých stěn, ale najdete samozřejmě i převisy. Chyty většinou obliny a lišty, tak 1:1. Celkem asi 150 boulderů mezi 4- a 8c Fb (tipujete správně, Dreamtime) Komentáře: T: asi 20 boulderů mezi 4 a 7b+, „Bouldern macht spass“ R: Grotte des Soupirs 7c+, „no, mohlo toho být víc“ Ch-J: „Hm“ 1. dáma: 5+, zlomený nehet a naražená záda, „Nějak mě to nebaví.“ Večer přijíždí zbytek výpravy: A.B. se svým otcem. Náš švýcarský přítel: „Tolik lidí se ke mně nevejde“. Po večeři (vaří T.) a několika lahvích vína (dodává R.): „Tak jo, můžete zůstat.“

Den 3: Naše výprava se dělí na 3 části. Jedna vyráží znovu do Cresciana, druhá do hor a třetí na půzkum do oblasti

Chironico (výslovnost: citoslovce chrápání + ironiko)
Po dálnici pokračujete na San Gottardo. Sjezd Faido a zpět na Belizonu. Po 3 km vpravo do kopce na Chironico. Tam najít kostel a u něj zaparkovat. Oblast se nachází o pár set metrů výš než Cresciano, takže v době naší návštěvy tady ještě ležel umrzlý sníh, který pomalu tál. Tričko a šortky zde ale budete potřebovat nejspíš taky. Jen v místech, kam slunce nedosáhne si připravte teplejší variantu. Většina balvanů je celkem pohromadě, nenaběháte se tolik jako v Crescianu. Opět asi 150 boulderů, jen styl je trochu jiný. Daleko častěji tu najdete lišty, převisy i stropy a silovější lezení. Ale i tak je zde polovina věcí mezi 4 a 6c Fb. Dokonalé vyvážení proti technickému Crescianu. Komentáře: T: Grotte des Soupirs 7c+, „Skočíš, letíš, dáš si kafe, doletíš do chytu a lezeš dál“. R: Le Doigs Verts 8a/a+, 8a, „A prsty jsou v hajzlu“ Ch-J a A.B: „Hm“, otec A.B: „Spotten macht spass“, 1. dáma: výlet do hor, „padající rampouchy mě zaskočily“.


Den 4: Necháváme prsty vydechnout a odjíždíme na výlet k Lago di Maggiore, kde lovíme divokou zvěř a seznamujeme se s místní elitou. Komentáře: T: „Počkej až si sednou“ R: „To nechci vidět“, Ch-J: „Podejte mi větší kámen“, A.B: „Tady ho máš“, otec A.B: osm piv, „.....“, 1. dáma: „Za hlídání dětí by mi jinde zaplatili“.

Den 5: Opět se dělíme. Většina odjíždí hromadně do Chironica, 1. dáma s naším švýcarským přítelem na lezení s lanem. Mimo boulderingu nabízí celá oblast Tessinu obrovské možnosti i ke klasickému lezení. Existuje průvodce, který obsahuje spoustu oblastí na jednodélkové cesty, ale především dlouhých stěn s cestami kolem 300 metrů, vše v kvalitní žule, od ploten po stropové převisy. Komentáře: T: 8a Fb,“To jsem nevěděl, že jsem tak dobrej“, R: 8a+ Fb, „Já jo“, Ch-J: 7a Fb „Já ne“, A.B: 7c, rozšlápnuté brýle, „nic nevidim“, otec A.B: „musím si koupit pivo“, 1. dáma: 10 cest po 7a, „paráda“

Ještě jedna věc stojí za zmínku. Dopady. Oproti Fontainebleau jsou poněkud horší. Často se leze ve svahu, či pod sebou kameny. Doporučuji bouldermatku nebo alespoň obyčejnou matraci a šikovného spottera. Nebo alespoň jedno z toho.

Den 6: Tentokrát všichni společně do Chironica, kde zjišťujeme, že oblast má i některé části, o kterých jsme dosud nevěděli, bohužel na ně chybí topo. Často zde ale narazíte na někoho z místních či na lidi jako Markus Bock nebo Christian Bindhammer. Ti vám určitě poradí. Komentáře: T: Prima la Signora 8a Fb, „Hákování pat mi sedí“, R: 8a+ Fb, Prima la Signora 8a Fb, „Ještě je proč se vracet“, Ch-J: 6c+ Fbtr „Domů!“, A.B: „Pořád nic nevidím“, otec A.B: „Jedeme za K.B.“, 1. dáma: „bouldering mě nebaví“, 6c+ Fbtr OS, „plotny mi vždycky šly“.

A to je všechno. Snad jen pár rad na závěr:
Nejlepší období na bouldering je říjen až březen, na lezení s lanem ještě měsíc před a měsíc po. Ve vysokých stěnách (především plotny) je potřeba počítat na jaře s tajícím sněhem. Spaní je v Crescianu ve starém lomu pod skalami (o víkendu překvapivě mnoho stanů), v Chironicu nejlépe asi mezi bouldery, ale přístupová cesta a pozemky kolem jsou soukromé! Ve Švýcarsku se vyplatí koupit benzín, ale všechno ostatní je velmi drahé i oproti zbytku Evropy. Topo by mělo být v blízké době k dispozici na www.classicrock.ch, nebo vyšlo v Rotpunktu č. 3/2000. Když ho neseženete, můžete si ho zkusit objednat na arada@volny.cz. Bude-li teplo, můžete se cestou zastavit v Rakousku v oblasti Bürs. Parádní vytrvalostní lezení ve slepenci, cesty mezi 6a až 8b. Oblast je v průvodci na Rakousko.