Zatímco mládežníci vymetali poslední dobou jeden mezinárodní závod za druhým, většina závodníků dospělé reprezentace si na svůj první letošní start musela počkat. Na Světovém poháru v Innsbrucku nastoupili v lezení na obtížnost Adam Ondra, Martin Stráník, Eliška Adamovská, Marek Jeliga, Míša Smetanová, Terka Širůčková a kluci Potůčkovi, v boulderingu Terka Širůčková, Míša Smetanová, Áďa Bajerová, Eliška Bulenová, Potůčkovi, Marek Jeliga a Vojta Trojan.
Závodní absťák zaplnil startovní pole až po okraj a mezi konkurenty se objevila i ta nejzvučnější jména světové lezecké špičky. Všichni víme, že bouldering není naší národní předností a je potřeba na této disciplíně intenzivně zapracovat. Jedinou nadějí na postup tak mohl být pouze Adam, který se spolu s Eliškou Adamovskou rozhodl na poslední chvíli nenastoupit. Obtížnost je ale jiná káva, tam máme světu co ukázat. V kvalifikačním a semifinálovém kole to dokázali především Eliška Adamovská, Martin Stráník a Adam Ondra.
Adam nastupuje do finálového kola, foto: Petr Chodura
Ela nastupovala do první cesty jako první závodnice, takže byla znevýhodněna tím, že neviděla řešení soupeřek, na druhou stranu se nemohla nechat rozhodit jejich výkony, což bývá její slabinou. Zalezla naprosto parádně a bez problému až do místa, kde bylo potřeba jít nohama doprava a křížem přes dvě lišty. Bohužel, Eliška si zde nechala nohy vlevo a jedna jí ustřelila. Přesto měla nad cestou objektivně navrch. V druhé cestě už byla Eliška lehce ve stresu, jelikož věděla, že po tom, co v první cestě "zbytěčně" vypadla, se musí opravdu předvést. Tato cesta byla po otevřených chytech, které v kombinaci s horkým počasím nefungovaly a nedržely. Eliška přesto lezla na maximum a mezi konkurencí naprosté světové špičky si vylezla úžasné 17. místo a postoupila do semifinále, kde nás opět ohromila. V semifinále lezly ženy převážně lištovou cestu, která Elišce sedla už od pohledu na prohlídce. "I přesto, že mám lehce zraněný prst, tak jsem si říkala, že by mi to mohlo jít, protože vypadala hodně vytrvalostně. Začátek byl nakonec těžší, než jsem čekala, ale jsem ráda, že jsem se nenechala moc rozhodit. To je pro mě asi nejdůležitější, že i v sekvencích, které jsem si myslela, že polezu jinak a nakonec jsem musela měnit betu, jsem zachovala chladnou hlavu." V místě, kde Eliška vypadla, už měla dost natečeno a dlouho hledala koleno, což ji zřejmě "dorazilo". "Možná, že když bych šla rovnou do dalšího chytu, tak ho udržím a to plusko bych z něj udělala. Bylo to tedy docela blízko." Eliška tento závod hodnotí jako svůj dosavadní nejlepší výsledek v kariéře, a to především kvůli tomu, že bylo plné startovní pole, natřískané největší konkurencí.
Ela v semifinálové cestě, foto: Petr Chodura
Mužská kategorie se v kvalifikaci potýkala s fyzicky náročnými cestami s nepříjemnými stupy. První cesta byla náročnější, kde v horní části bylo obtížně rozklíčovat správnou betu. Martin si ale poradil skvěle a do semifinále postoupil z 13. místa! Také v semifinále zalezl Martin naprosto parádně a od postupu do finále ho dělil jediný krok, přesto si odváží, stejně jako Ela, úžasné 12. místo. Svůj výkon okomentoval "Lezlo se mi skvěle a mám radost z výkonu, zvlášť když mi tolik nevyhovovala cesta, která byla hodně po řezkách a v těch mi rychle dochází. Nakonec postup do finále utekl o jeden krok, forma je a těším se na další závody."
Martin poté, co vypadl ze semifinálové cesty, foto: Petr Chodura
Adam v kvalifikaci jako jediný TOPoval, a postoupil tak do semi z prvního místa, stejně jako do následného finále. "Semifinálová cesta byla dost nezvykle lištová a hrubě silově-vytrvalostní. Stylem tak zhruba 7 let zpátky, kdy ještě v podstatě neexistovaly velké laminátové chyty a obliny. Trošku překvapivý tah stavěčů, protože už jsem dlouho nelezl podobnou cestu na Světovém poháru. Právě v tomto stylu mám velkou radost, že se mi podařilo dobře zalézt. Velká gratulace i Martinovi Stráníkovi, pro kterého byl právě tento styl lezení hodně proti jeho přednostem v lezení, myslím, že se máme v dalších kolech SP od něj na co těšit. A stejná gratulace i Elišce."
Adamovy výkony už možná všichni bereme příliš samozřejmě a zapomínáme, že i on je jen člověk s právem chybovat. To se ukázalo ve finálovém kole, kde Adam nastoupil jako zlatý hřeb celého závodu. Poté, co Schubert a Ghisolfi byli TOPu doslova nadosah, celý lezecký svět očekával, že Adam přijde a poseká to. „Stejně jako před tím u Janji , očekáváme, že si Adam povede skvěle, ale stát se může cokoliv,“ zaznělo od komentátorů jen pár vteřin před tím, než Adamovi u páté presky ustřelila pravá ruka i nohy a zůstal viset pouze levačkou ve stisku. V tu chvíli se všem zatajil dech a i přes to, že se dokázal znovu srovnat, bylo jasné, že tenhle TOP ještě zdaleka není doma. Stačily další dva kroky a smeknutí pravé nohy ho poslalo definitivně k zemi. „Ten nešťastný finálový smek samozřejmě bolí, bylo by příjemnější si z Innsbrucku vézt vítězství, ale myslím, že těch důvodů ke smutku moc nemám a z kvalifikace i semifinále si odvážím velmi pozitivní pocity. Možná je pozitivní i to, že se to stalo a vybral jsem si svou daň smůly ještě před Olympiádou.“
Je to sport a k tomu patří nejen vítězství, ale také porážky a Adam tu svou zvládl se ctí, pokorou a radostí z výkonů v předchozích kolech, které byly famózní.
Adam ve finále, foto: Petr Chodura
A jak závod hodnotí reprezentační trenérka Saša Gendová? "Další závod s náročnou organizací je za námi. Z mého pohledu šlapalo vše podle možností. Nějaké nedokonalosti ze strany organizátorů nastaly, ale dají se s ohledem na všechna Covid opatření omluvit.
Závodní cesty odpovídaly úrovni této akce a jediné, co trošku kazilo dojem, bylo přerušování semifinálového kola žen z důvodu vzpříčených expresek, to muselo připravené a soustředící se závodnice docela rozhazovat.
Naši závodníci odvedli výkony, na jaké mají natrénováno - možná Míša Smetanová v obtížnosti a Marek Jeliga v bouldrech měli na lepší umístění. Historický úspěch Elišky Adamovské si asi málokdo uvědomuje a zasluhuje určitě ještě větší pozornost a Adamovo finálové uklouznutí (po fantastických výkonech v kvalifikaci a semifinále) už je minulostí a je jasné, že si z téhle zkušenosti vzal jen to nejlepší, co mohl."
Za úžasnou reprezentaci a zprostředkovaný lezecký zážitek děkujeme Ele, Martinovi, Adamovi i všem ostatním závodníkům, kteří do své přípravy dávají veškerou svou energii a tvrdě makají na tom, aby se stále zlepšovali. Děkujeme také našemu skvělému trenérskému týmu v čele s Petrem Klofáčem, Sašou Gendovou a Ivou Vejmolovou. Díky jejich nadšení a usilovné práci se za poslední dva roky české sportovní lezení zásadně posunulo. A v neposlední řadě děkujeme našim skvělým parťákům z FyzioGym Cooper, kteří o naše závodníky pečují jako o své vlastní a klukům ze společnosti Yarmill, jejichž tréninková aplikace, je nenahraditelnou součástí týmu.
Trenérský a fyzio tým v Innsbrucku, foto: Petr Chodura