Transformator 2009 - Katowice
Asi před měsícem potkávám Dana a jestli jede na Mejcup - on, že ne, bo se to kreje s Transformatorem v Katowicích a to prej rozhodně stojí za to. V hlavě se mi vybaví vzpomínka na Petisův komentář, že jsou to rozhodně nejlepší závody na kterých kdy byl.
Takže mám měsíc na to se doléčit, nahodit alespoň něco, čemu by se dalo říkat forma, a vyrazit. Závody se blíží, forma stoupá, šlachy drží „zatím“, zato Danovo koleno povoluje a 4 dny před závody, připomíná spíše nafouklej balónek s vodou, než část funkčního pohybového aparátu.
Každopádně nakonec prsty, nohy a vše co potřebuješ k lezení docela OK a v 5 hod ráno vyrážíme. Přihlášených cca 350 lidí, rozděleno do 5 skupin. Nachystáno 20 boulderů stylem Bonus ( zóna ) Top a limit 120 min. Za 10 éček zápisného dostáváme nějakou tu vodu, tyčky a jako bonus konkurence alá Lukas Dudek, Pioter Bunsch, Wscolek, Wiktor, atd.
8:15 je tu a fičíme očíhnout bouldery. Nu co říci, je tu všechno po čem oko labužnického bouldrmena touží, vypečené technické lahůdky, skoky, tahy, dynama, lištovačky, spoďáky - prostě paráda. Svou trochou do mlejna přidává i DJ a za chvilku Transformátorem vládne atmosféra, kterou leckteré závody nezažijí ani ve finále, to vše v cca 8:45 ráno!!! Posekáme lehčí bouldery a už vzhlížíme směrem k místům, kde se bude lámat chleba. Musím smeknout před staviteli, nádherné dynamické lezení vyladěné na maximum, bonus dáš skoro pokaždé, poté přituhuje takovým způsobem, který oddělí zrno od plevele. Já na to prostě neměl, ale Dan se s tím popral o moc lépe a mnohokrát mu chyběla opravdu jenom pověstná špetka. Každopádně čas nám utíká, sil ubejvá ještě rychleji, ale motivace podpořená famózním DJ ti nedovolí povolit. To je ten pravej čas zaměřit se na technické vyfikundace. Zde se daří o poznání lépe mě a těsně před koncem topuji dva bouldříky, které mě celkově zajistí 36. místo a Dan nakonec obsazuje 45 místo.
Co říci na konec – prostě paráda, odjíždíme s pocitem maximálního uspokojení a s odhodláním, že za rok se tady rozhodně vrátíme.
Závěrem si dovolím menší komentář, čímž si ale téměř jistě vysloužím upálení diskusními pisálky na pranýři – letos jsem pár závodů objel a mnohdy jsem odjížděl se smíšenými pocity promarněného dne. (Samozřejmě byla to moje volba, takže to neberte jako stížnost). Strávíš pár hodin v izolaci, pak 4 – 5 boulderů k dispozici, čekání na výsledky a když se zadaří, další 4 problémky ve finále. Mnohdy nenastoupíš, mnohdy se plazíš koutem, mnohdy všichni popadají z jednoho chytu, nakonec dáš jeden, dva topy a světe div se finále je tvoje. Říkám si, co z toho ten divák má, proč by se na toto měl dívat, proč by něco takového měl podpořit sponzor.
Po zkušenosti z letošího Transformátoru vím, že je možné postavit divácky zajímavé závody na lehce nadprůměrné bouldrovce, kde borci skáčí do chytů, předvádí ukrutné fixy a divák žasne, jak že je ten borec dobrej, odcházejíc s pocitem, že ten bouldering není tak špatnej sport a že příště přijde zas. Znalec sice pozná, že problém třebas není ani tak těžký a leckterá plazička koutem či po boulích je daleko, daleko težší. Závěrem tedy – zkusme mít při chystání závodů a boulder akcí na mysli nejen blahobyt lezců, ale i diváků.
Kompletní výsledky a nějaké to foto najdete na ofiko stránkách. Naše fotky totiž nějak nedopadly.
www.centrumtransformator.pl
Čuste Libor