Je krásné lednové ráno, slunko svítí o sto šest. Nebe bez mráčků hyzdí jen bílé čáry leteckých koridorů. Hlavou a žaludkem se mi honí včerejší večer a tak nějak se mi nechce hýbat. Nehýbám se.
Jen pozoruji rozmazanou postavu omotanou spacím pytlem. Podle zvuku vím, že Bobr zvrací. Pokouším se pousmát. Skřípot mezi zuby mi prozrazuje, že mám v hubě písek. No nic, vstanu a opláchnu se v Pelíšku; a nebo radši ne. „Tak Střihoune vstávej, kurva!“ volá na mě Bobr tak z centimetrové vzdálenosti. „Jdeme se koupat!“ Nějak mu asi došlo, že se mi nechce a taky asi cítil vzájemný smrad z huby a trochu se odtáhl. Tak na pět cenťáků. „…kuuurvá…, ty se nechceš koupát, Střihoune, kurvá.“ Vrtím hlavou, že ne. Během následujícího okamžiku mě zahrabal do plážového písku. Kdybych mu to samý neudělal včera, asi bych ho zabil. Vzápětí mě už nese k vodě. Rameno, přes které mě má přehozeného, mu však vzápětí zdobím svými zvratky. Do vody jdeme spolu, jelikož se dobře držím jeho obrostlé hlavy. Všimnul jsem si turistů, kteří se po chvíli postávání u totemu dali pomalu a nenápadně do pohybu, hned jak si všimli, že si jich Bobr všimnul. Je mi strašná kosa. Hned po oblečení do lezeckýho rozdělávám oheň a ohřívám včerejší kachní gulášek. Bobr lábe druhý pívo a ujídá ještě za studena.
Věž Krakonoš, mává Bača, v zákrytu Komářice, opodál Bobr
Po snídani opouštíme náš šestý výškový tábor a cestou k Turisťárně dohadujem, co dneska polezeme. Jako vždy, když si nevíme rady, voláme Fugasovi. Ten radí Babinec – Loupežníka. Když je mu jasný, že nám nevysvětlí cestu, jak se tam máme dostat, posílá nás k Mouřenínovi na nějakou pěknou šestku, nebo pětku. Že to poznáme podle hezky vyšlapaných chytů. Na parkáči si chceme dát pívo. Turisťárna i cukrárna zavřeno. Naštěstí ve věčně otevřeném Refugi je věčně otevřené okno a v něm stojí věčný zamračenec Rampič v jednom z mnoha svých nažehlených kvádrů. Trochu se pousmál, v každé ruce jedno točené. „Pánové jsou přesný jako hodinky.“ Chceme si po tom krpálu od Pelíška chvilku odpočinout a tak si sedáme. „Pánové, já vám tady každému natočím ještě dvě, a budu muset na chvíli zmizet do Jičína.“ A zmizel.
Oheň u Pelíška
Tak si tak sedíme, prohlížíme poloprázdné parkoviště. Z ticha nás vyruší známý hlas „Pacholci, vy jste ještě tady? Já vám dám borovičku…“ Ani nás nepustil ke slovu. „Vy parchanti, mě se motá hlava. Kam jdete? Podíváme se na sebe a necháme si vyprávět celý včerejšek. Pak mu nastiňujeme náš plán. Mezitím se trochu zatáhla obloha a tak dostáváme rady ostříleného Prachováka: „Vy pitomci, kam byste lezli, od Fugase si do toho nenechejte kecat, to jsou samý extrémy…“ Začalo trochu poprchávat. „A je to tady, vy pitomci… Máte maglajz? Nemáte? Starej dědek aby za vás myslel…“ Podělil se s námi o své zásoby ze snad bezedného maglazpytíku, poslal nás na Kobylu do Lahole a do prdele a pak zmizel v lese.
Do Lahole se nám nechtělo a tak jsme se pomalu vydali stejným směrem jako Koťátko. Cestou kolem Jehly ho vidíme, jak se za ním práší v dolezu Jihovýchodní cesty. To už to slejzal dolů. Pokračujeme dále po cestě a u rozcestí si nevíme rady. V tu chvíli zaslechneme opakované údery kovárny. Jde to od Svatého Václava. „Že by to byl Petráňskej?“ Uvažuji nahlas. Zvědavě přidáváme do kroku, abychom u Sluneční zjistili, že to jde z druhý strany. „Ozvěna, kurva…“ Když už jsme tady, tak si chceme dát konečně nějakou cestu. Obcházíme Sluneční věž kolem dokola a vybíráme kudy. Shodujeme se na Severozápadní cestě od Janeby ze třiatřicátého. Jelikož není od maglajzu jako ostatní, usuzujeme, že se asi moc neleze. V cestě není žádný kruh, což je dobře, protože je Bobr neumí cvakat. Vždycky ho tak nějak rozčilovaly.
Houmles v dolezu cesty Záhada pro zítřek, RP 10b
Navazuje se na lano a ověšen friendy rozporem o Bezejmennou věž zdolává první úsek. Pak si znovu sáhne do pytlíku a nemotorným hupem do západní hrany překonává klíčové místo. Ještě pár kroků a už se z vrchu ozývá: „Zruš a lez!“ S tím jeho dobíráním kolikrát vzlínám dřív, než se přitáhnu. Nejsem tak dlouhý jako on a tak to nelezu rozporem, nýbrž přímo tam, kam mě táhne lano. A že táhne pořádně, zařezává se do písku, až se z něj sype. Mám plné oči. Pak to nějak povolí, jako když pustí tětivu luku. Letím mocným obloukem k hodinám v severní stěně. Znovu se chytám stěny a lezu. U šikmé trhlinky mám pocit, že už tak nedobírá. Míjím druhý kruh. Nedobírá. Vím, že je to normální stav. Jeho smysly teď nevnímají, asi se jako vždy kochá, nebo telefonuje. Když dolezu na vršek, zjišťuji, že spí s lanem přes rameno.
Zdeněk Petráň na Mnichovi
Počasí se protrhává a už zase svítí sluníčko. Dole pod skálou slyším hlasy a bujarý smích. Koukám, kdo to jde. Byli to Hrubičáci s cepínama. Bobr se mezitím probudil a motá lano. Beru druhý konec a motám z druhé strany. Když letí oba konce dolů, je pozdě protahovat prostředek slaňákem. „Kurvaaá…“ okomentuje situaci spolulezec. Dolu to lezu Starou cestou. Bobr se rozhoduje vrátit kudy vylezl. Schází západní hranou a skáče na Bezejmennou věž. Poté přepadává rukama zpátky a slejzá rozporem. U batohu se potkáváme s Bačou a Mrazíkem. Mrazík má už dost vypito, nekomunikuje. Abstinent Bača toho taky moc nenamluví, ale aspoň neprudí. Jen povídá: „To musíte vylézt na Hubertus, tam to jde dolů po sosně. Á nebo na Palcát, tam to skočíte na vyhlídku.“ Pro dnešek toho máme dost a tak se s klukama vracíme na parkáč. Mrazík odváží Baču domů a slibuje, že se ještě vrátí. U Refugi je už spousta lezců a tak si sedáme a zapojujeme do polední siesty, která se protáhla až do ranních hodin.
Ráno nás našlo v sedmém výškovém táboře na Mnichovi, ale to už je jiný příběh…
Konečně pěkné a realistické vylíčení sportovního výkonu!
Na sestupy je dobré si ssebou brát ochočeného krkavce, který lezce již dopraví do basecampu. V noci netopyra. Dobrý dojem kazí je okázalé porušování pískovcových pravidel v zimě, totíž zákaz používání rukavic a bot!
Já si vždycky ze slanění majzlíkem vysekám chyty po loket a do každého nasypu hrst magnézia. Pak teprv jdu na věc! No, s těmi pravidly je to tak, že naopak asi od konce února (čili od teďka) do začátku prázdnin je mnohde zakázáno lézt kvůli hnízdění. Pravidla viz například http://jetrichovicko.euweb.cz/pravidla.htm
zaslechl jsem tam znama jmena z Jicina, vesmes se jedna o "stare" borce a dal jsem si to do spojitosti s pruvodcem po Prihrazech, kde je fotka ze zasnezene veze a pod ni komentar, ze v 70.letech se jeste mnoho na ochranu prirody nedbalo, tak jsem si rekl ... no vsechno je mozny. nemluve o tom, ze jsem slepej jak patrona a obcas nerozeznam syte zelenou od cerne ... tohodle jsem si ovsem vsimnout mohl :)
To je normální. Já to nejdřív přelétl okem a taky málem vzal vážně. Pak jsem teprve zbystřil při poněkud neuvěřitelných výkonech, pak chování protagonistů děje a pak se teprve podíval na fota. A vzhledem k tomu, že koláže sám dělám... Jsi dobrej, že jsi to vzal takhle sportovně, asi nemáš mindráky. :o)
Jen tak dál...jen tak dál....příště ještě cepín a mačky. Když to tak pozoruju, tak zlaté odpovědné komerční agentury než nezodpovědní jedinci " horolezci" . ( teď mě sežerte ).
To jo. Taková feráta na Kobylu, Jehlu a další by umožnila radost z lezení většímu počtu lidí! A nějakej ten tobogán na adrenalínovej sešup dolů by se k tomu dal taky přimontovat!
hmmmmm, ferata s toboganem, ja bych snad zajel i na Hrubici. Ale vod kazdyho kousek. Skalky lokalniho vyznamu by sli rozrezat vodni tryskou na takzvane bouldrbloky....
chemicky zpevnit, zavist bliz k Praze, hmmmm.
Ty větší skáliny bych neřezal. V tomhle stavu je to opravdu hrůza.- ale když se taková věž potáhne laminátem, tak to bude hnedle něco jinýho a navíc to nepůjde ničit. Přímo v laminátu můžou bejt i potřebný reklamy i s nočním osvětlením. Je to lepší, protože lidi si dneska ničeho neváží a dokážou poničit i pěknej, novej bilbord. Takhle bude co skála - to jedna plocha pro reklamu. Během lezení po ferátě může i juknout občas pop-up okénko! Ale to já nikam nepolezu, sednu si do vozejčku a nechám po tom skalním městě vozit za zvuku pěkné muziky z amplionů (Michal David?).
Ty schody v těch pískovnách jsou už taky už pro ostudu, copak nejsou eskalátory!? A nebo rovnou ty vozejčky.
Jsem inspirován vašimi počiny. Jdu na to taky. Zima nezima, mokro či sucho a hlavně maglajz. Beru zbíječku a jedu to tam pořádně prolízt. Kruhy sou na mě moc daleko, tak přibalim i nějaký borháky samodomo vyrobený, který tam navrtám jak jinak než shora. Starý klikatý cesty se mi nelíběj, tak je narovnám a pořádně zaprášim.
Som lezec, horolezec ale aj dobrovoľný ochranár. Láskavo si uvedom kďe raz budú liezť tvoji potomkovia ak budú mať vôbec na čom, ste fakt šibnutý a to je ešte slabé slovo. Kvôli takým ako vy majú normálny ľudia čo lezú po skalách, pieskoch a horách problémy z ochranármi.
moderní zvratové literatury. Jen to načasování se nějak nevyvedlo, Apríl bude až za měsíc a kousek.
Umné fotomontáže Petráně v triku na sněhu se slicky na nohou, a ani v tom sněhu nepodklouznou, natož pak any stopu udělaly, potvory. To budou určitě zázračné botky od nové firmy 5.14c.
Co všechhno se dá na počítači natropit, když si k němu sednou nepovolané ručičky :-)
Nepovolaný... a líný! Jak ty moje, né-li víc!!! o>))) Jak Photoshop, tak Gimp( jsou-li páni na Linuxu) umí upravit směr nasvícení vloženého oběktu tak, že souhlasí s nasvícením základu. I ta blesková fotka jde trošku "zteplat".
Ovšm jak vidno, i kdyby na to dali velkej nápis "Bacha provokace" tak to stejně nepomůže... Takže vlasně proč se namáhat a kazit si oči u grafickejch potvor. :o))))
S tím stínem se toho u placatejch věcí zase až tak moc dělat nedá. Spíš u 3D modelů. Ale je srandovní, jak někteřý ochránce nepochopil, že to je Drunk fiction.
No alespoň malounko. Bodové světlo a poslat ho ze stejné strany jako sluníčko na zbytku. Ale to je buřt. Ta ochota věřit všemu je až strašidelná. Tady je to jedno, ale trénujme! Jsou i nebezpečnější oblbovači. My, co si děláme tyhle prdelky, jsme jako očkování. Snad se tím vytváří protilátky, a když začne někdo z tribuny, tak bude mít menší úspěch. (???) Hloupý optimismus, já vím.
Ten ochranca to pochopil (na predposlednej fotke je to najlepšie vidieť), ale z toho textu je totižto vidieť aký má daný človek vzťah k prírode a k dodržovaniu pravidiel lezenia a na to som narážal.
Jste banda retardovanejch kokotů, tohle je moc. Když furt slyšim jak chtěj zavřít Prachov, a co všechno se tam nesmí, tak teď už fakt maj důvod. Jestli to zavřou, tak kvůli vám. Nic proti chlastu, ale pod každou věží by měli namontova dejchací zařízení. Kež byste někde spadli a byl klid........... Opravdu mě tento článek zklamal, vy lezci rozhodně nejste!!!
A to ještě nevíš, že maj na jaře otevřít Koupák v Sedmihorkách a bude se zase kalit i ve Skaláku... Už se těším na pivní lezení po čtyřech okolo nádrže a po zábradlí okolo cest do skal a cvrnkání vajglů po turistech z Malýho Kapucína, kam naštěstí vedou schody, jinak bych se tam nedostal :-)
Hoši, i mne jste hluboce zklamali. Lezete lehoučké cesty(V co to je!?) a ještě se jistíte velice nezodpovědně. Ten pan Koťátko, který si bere magnesium, když začne pršet musí být ale dareba. V předvečer výkonu byste neměli chlapci pít, aby vám ráno nebylo špatně, jste lehkomyslní a nezodpovědní. Já sám lezu lépe než vy, po letech tvrdé přípravy lezu i VI a skočil jsem několik těžkých přeskoků stupně I, což by ses ty opilý Střihoune nikdy neodvážil. Je mi vás sktečně líto. Jsem pro smazání toho článku!!! Prasit skály,které jsou pod sněhem, Petráň by se měl stydět, určitě to také lezl s magnesiem, že. O panu Houmlesovi si také myslím své, již výraz v jeho obličeji svědčí o tom, že má plný pytel magnesia a že je určitě retardovaný. Nechtěl bych s ním být v jedné třídě.A neustále čekat, až něco pochopí tak rychle jako já. Je mi z vás hoši špatně... V Prachově jsem sice byl, ale skály jsem v té vsi neviděl a nikoho z vás neznám, ale nic dobrého si o vás myslet nelze... sbohem (L.p.S.)
Jak to tady tak sleduju, tak jsou mezi námi zásadoví lezci. Bacha na jediné zrníčko mága!!! A co ten zkurvenej bordel v týmhle posraným státě?:-) Jsem si jistý, že ti, co nejvíc reptaj, dělají toho bordelu neméně.
Super cteni :) super fotky :) ... skoro super fotomontaze :)) ale je videt ze autor alespon cetl Peeta Schuberta ...Když letí oba konce dolů :)) takze neco malo o bezpecnosti vi ...
Teda. nevím jak je daleko od Bezejmenné věže ke Sluneční, ale asi by s tím měl práci i Hasso Gantze. Podle mapky v průvodci to je u paty věží okolo dvou metrů.
Ahááááá, to je foóóór!!!
...no vidíš. A mě takoví magoři docela děsí...To se pak těžko vysvětluje co jsou to pravidla, zákony apod., když ani nepochopí nadsázku a ironii. Takoví věřím, že půjdou a opatlaj´mokrej pískovec mágem, protože to psal "ňákej" borec na lezci.cz...Mám strach, že jich je dost...a bude hůř!
Pravda! Dějiny nás učí, že není myšlenka dostatečně pitomá, aby se nenašel někdo, kdo se jí pokusí uskutečnit. Není možné říct kravinu tak kravskou, aby jí někdo nevzal doslovně.
Počkej až potkáš osobně
(to nejvetší sranda bude)
toho co to vzal doslovně
(M. David z amplionu hude)
U tobogánu jako kůl Jeník stojí
-úsměv zmizel mu z tváře
Pro boha! proč já ...! nezdržel se tu komentáře.
O blikající skalinu opřen stařec stojí;
z hlavy rve si poslední chlup,
z huby pak zub.
K sobě pak praví:"Pročs tak blbý Puš?"
"...a nedržel hubu svou, svojí?"
Vždyť i ta kráva pitomá, chutné mléko dojí!
Hladový nají se hub
a šat dodá kůrou dub.
"Ty jsi však škodlivý, vraž v hruď sobě nůž!"
"A mrtvý ulehni na plastové chvojí..."
(Úryvek z eposu: Kšaft umítající jednoty mecholišejníkové.
Ty ošklivé pány jsem tam na začátku února skutečně potkal. Všechno, co napsali je pravda. Když jsem je káral a objasňoval jim závadnost jejich neuváženého počínání, tak mě jeden z nich (ten s tím retardovaným výrazem ve tváři) dokonce pomočil. Na oplátku sem jim z jejich Mg-pytlíků vysypal všechen ten satanův prášek a nahradil jej svojí vlastní (dosti řídkou) stolicí. Byli tak opilí, že si toho ani nevšimli, a vesele lezli dál. Navrhuji okamžité odebrání průkazů ČHS těmto nezodpovědným hochům, kteří škodí naší krásné zemi skoro stejnou měrou jako Stanislav Gross.