Francouzský tým vystoupil na Makalu severní stěnou a severovýchodním hřebenem. Zajímavé je, že do 17. 5. dosáhli vrcholu hory i všichni ostatní členové expedice a jeden z Šerpů.
Makalu patří k osmitisícovkám, které až do padesátých let minulého století nebyly zkoumány ani zlézány. Vzhledem k politické situaci v Nepálu, který byl pro Evropany „zakázanou zemí“, se z této strany k hoře nikdo nedostal.
Ze severu, z Tibetu, kde měli vzhledem k nadstandardním vztahům s tibetskými úřady možnost působit Britové, se nikdo o podrobnější průzkum ani nezajímal, neboť ti upírali veškeré úsilí k Mount Everestu, který považovali za vrcholně prestižní cíl.
Makalu, pohled z jihozápadu
foto © Ben Tubby/Wikipedia – licence Creative Commons
První průzkum – Američané, Britové i Francouzi
První expedice, které zde působily, přišly k hoře teprve v roce
1954. Všechny se zpět vrátily s nepořízenou, zato však přivezly řadu poznatků, které nakonec vedly k vyhodnocení možností výstupu a volbě výstupové cesty.
První výpravou, která na jaře 1954 k hoře dorazila, byli Američané, kteří se pokusili o výstup jihovýchodním hřebenem a zároveň přinesli první poznatky o možných trasách výstupu na horu, která dodnes patří k nejtěžším. Strmé stěny, ostré hřebeny a závěrečná vrcholová pyramida vyžadující technické skalní lezení v extrémní výšce z ní zkrátka činí obtížný cíl. Dosáhli značné výšky, podařilo se jim dosáhnout 7 050 výškových metrů.
Ve stejné době na hoře působila i britská výprava, vedená Edmundem Hillarym, který zvolil severozápadní hřeben, na kterém však Britové nakonec dosáhli „pouze“ 6 500 výškových metrů.
O stejnou trasu se téhož roku, ale na podzim pokusili Francouzi. Ani oni nedosáhli vrcholu Makalu, zato provedli několik prvovýstupů v nejbližším okolí.
Čtvrtá výprava přinesla úspěch
O rok později, tedy na jaře
1955 se Francouzi k hoře vrátili a dokončili již započatou cestu od severozápadu, a v závěru severní stěnou. Na vrcholu stanuli jako první Lionel Terray a Jean Couzy, po nich postupně na vrchol vystoupilo zbývajících sedm francouzských horolezců a jeden Šerpa.
Jednalo se tak o první expedici na osmitisícovou horu v historii, jejíž všichni členové stanuli na vrcholu. Cesta prvovýstupců se stala klasickou cestou na vrchol „normálkou“, kterou kopíruje většina následujících výprav.
Jak v té době bývalo dobrým zvykem, ještě v tomtéž roce vydal vedoucí expedice o úspěšném prvovýstupu knihu:
Jean Franco, Makalu, Arthaud, Grenoble-Paris 1955 (ve slovenském překladu Josefa Brandobura vyšla v nakladatelství Osveta, Martin 1959).
-tof-
Vrcholová fotografie (repro z knihy Makalu)
repro: archiv www.horolezeckaabeceda.cz
Reprodukce obálky knihy o prvním výstupu – slovenské vydání
repro: archiv www.horolezeckaabeceda.cz
Reprodukce dalších přebalů knihy; vpravo např. polské vydání z r. 1968
repro: archiv www.horolezeckaabeceda.cz
Poznámky:
1. Makalu:
Makalu je se svými 8462 metry pátou nejvyšší horou světa. Nachází se 22 km východně od Mount Everestu na hranicích Tibetu a Nepálu.
2. České výstupy:
Prvním Čechem, který stanul na vrcholu Makalu byl v roce 1976
Karel Schubert, který však při sestupu bohužel zahynul. Stalo se tak v rámci československé expedice, která dokončila „rozdělaný“ projekt z roku 1973 jižním pilířem na Jižní vrchol Makalu (8 010). Odkud
Schubert, slovenský horolezec
Milan Kriššák a Španěl
Jose Camprubi vystoupili na hlavní vrchol. Stalo se tak ve druhé československé expedici na Makalu, kterou vedl
Ivan Gálfy.
Makalu se pro Čechoslováky, či spíš české účastníky československých výprav stalo bohužel horou tragickou. Při první výpravě v roce 1973, kterou rovněž vedl osvědčený himálajec a zkušený expediční vedoucí Ivan Gálfy se podařilo dosáhnout výšku 7 850 metrů. Vrcholový pokus se odehrál 20. 5., a došlo při něm k vážnému pádu
Jana Kounického. Výstup se změnil v záchrannou akci - bohužel neúspěšnou. Jan Kounický zemřel po osmi dnech v nejvyšším postupovém táboře, kde se u něho až do smrti střídali kamarádi, kteří již věděli, že mu není pomoci. Makalu si vybral první českou oběť. Druhá oběť zkalila radost z úspěšného prvovýstupu o tři roky později.
Obě československé expedice popsal ve svých knihách lékař výpravy
Jaromír Wolf (
Řeka jménem Červánky – Příběh československé horolezecké expedice Himálaj 1973 Praha, Olympia, 1975, a
Šivova velká noc – Československý výstup na Makalu 1976 Praha, Olympia, 1979)
V roce 1993 vystoupil na vrchol
Leopold Sulovský alpským stylem Kukuczkovou cestou z r. 1981 (cestu vytvořil fenomenální lezec a himálajista Jerzy Kukuczka, přímým výstupem do sedla Makalu a severozápadním hřebenem na vrchol – podnikl ji sólo alpským stylem).
V roce 1998 na vrcholu klasickou cestou stanuli
Josef Šimůnek a
Soňa Boštíková (která se stala první ženou na vrcholu bez kyslíku).
V roce 2008 se na vrchol poněkud nečekaně dostal klasickou cestou
Radek Jaroš. Jaroš původně Makalu neplánoval. Společně se
Zdeňkem Hrubým chtěli vylézt Dhaulagiri a Annapurnu v rámci jedné výpravy. Dhaulagiri se povedlo, v cestě na Annapurnu však zabránily organizační problémy a oba horolezci hledali náhradní cíl. Tím se stalo Makalu, na kterém se oba horolezci zapojili do záchranných akcí napřed polských a posléze ještě španělských horolezců.
3. Ilustrační záběry:
S výjimkou ilustračních fotografií se jedná o reprodukce převzaté z knihy
Jean Franco, Makalu, Arthaud, Grenoble-Paris 1955 (ve slovenský překlad: Osveta, Martin 1959), kterou vedoucí expedice o výstupu napsal bezprostředně po návratu.
Repro: archiv www.horolezeckaabeceda.cz
Zdroje a odkazy:
Makalu – heslo na české Wikipedii s odkazy na Horolezeckou abecedu
Pořad ČT: Zapomenuté výpravy, Expedice Makalu
Makalu – heslo na Horopedii
Makalu - původní článek o prvovýstupu
Makalu na Wikipedii (en)
Makalu na SummitPost (en)
Makalu na Peakware
Tento článek připravený v rámci projektu Horské kalendárium na stránce www.horolezeckaabeceda.cz byl poprvé publikován v r. 2009.
Původní článek s odlišným výběrem fotografií
Rovněž jihozápadní pohled na Makalu (vlevo) vysoké 8485 m a Chamlang (vpravo) vysoký 7321 m, z Mera Peak, což je oblíbený „trekingový“ vrchol vysoký 6476 m
foto © Craig Taylor/Wikipedia – licence Creative Commons