Na vrcholu nakonec stanuli členové britské expedice Nepálec
Tenzing Norgay a Novozélanďan
Edmund Hillary.
Historie dobývání a rivality kolem nejvyšší hory je velmi stará. Dokonce je dnes těžké říct, zda začíná až v dvacátém století, když v roce 1920 obdrželi Britové jako první a jediní povolení k průzkumu možných výstupových cest z Tibetu, nebo již o více než půlstoletí dřív, kdy jej v roce 1852 indický matematik a zeměměřič v britských službách Radhanath Sikdar identifikoval jako nejvyšší horu na světě. Rivalita počíná již samotným pojmenováním. Dnes nejužívanější jméno, tedy Mount Everest dal hoře (do té doby označované jako Peak XV.) sir Andrew Scott Waugh, který vedl zeměměřičský úřad pro indii. Horu pojmenoval po svém předchůdci ve funkci (byť George Everest jméno nedoporučil). Přestože v jiných případech byly upřednostňovány místní, již užívané názvy, Waugh tuto výjimku zdůvodnil tím, že Nepál i Tibet jsou pro cizince uzavřené a nelze tedy použít žádný z místních názvů.
sir George Everest
Royal Geographical Society v roce 1865 nakonec navržené označení pro nejvyšší horu světa přijala, a napříště byl tedy Peak XV zanášen do map jako Mt. Everest. Nijak tomu nebránil ani fakt, že již v roce 1733 zveřejnil francouzský geograf D’Anville v Paříži mapu, ve které je hora označená tradičním tibetským jménem Čomolougma.
První pokusy z Tibetu
Moutn Everest se stal, stejně jako všechny ostatní osmitisícové vrcholy obrovskou horolezeckou výzvou. Nepál však zpočátku žádné výpravy do svých hor nevpouštěl, cesta k Everestu byla volná pouze ze severu, tedy z Tibetu. Jediní, komu se podařilo zpočátku získat povolení k průzkumu a případně výstupu pak byli Britové.
První výprava, která směřovala k hoře, byla britská expedice z r. 1921. Vedl ji C.K. Howard-Bury a hlavním cílem bylo vypracovat hrubou kartografii horské skupiny a najít možné přístupové cesty. Ve výpravě kromě vědců z indického zeměměřičského úřadu byli čtyři horolezci. K hoře se však přiblížili pouze dva George L. Mallory a C.H. Bullock. Nakonec výpravy dosáhla Severního sedla ve výšce 6 990m a identifikovala klíčová místa pro výstup ze severu.
Druhá expedice k Everestu v r. 1922 – expediční pohlednice
Druhá výprava, rovněž z tibetské strany, rovněž britská následovala hned v r. 1922. Pochopitelně zúročila zkušenosti předchozí cesty. Expedici vedl brigádní generál C. G. Bruce, vynikající znalec Himálaje, který ovládal i řadu místních jazyků a nářečí. Rovněž horolezecká skupina byla výrazně silnější, expedice se opět zúčastnil i Mallory. Výprava dosáhla výšky 8 326m, a při návratu byla postižena lavinou, ve které zahynulo sedm Šerpů.
Expedice k Everestu 1924 - vlevo Mallory, vpravo Irvine
Třetí britská výprava se uskutečnila v roce 1924, vedoucím byl opět generál Bruce, který však musel ze zdravotních důvodů předat vedení. Toho se ujal Eduard Felix Norton. Na této expedici byli 8. 6. naposledy spatřeni George L. Mallory a Andrew Irvine ve výšce 8 572m.
Následovaly výpravy v letech 1933, podivuhodný a tragicky zakončený pokus kapitána Maurice Wilsona v roce 1934, a expedice v roce 1935, která sice byla na Everestu odražena nepříznivým počasím, zato zdolala řadu nižších vrcholů v jeho okolí a objevila při tom možný přístup z jižní strany od ledovce Khumbu. Ze severu ještě Britové zorganizovali dvě výpravy, v r. 1936 a 1938.
Průzkum nepálské strany
Nucená přestávka v himálajském výzkumu nastala s druhou světovou válkou. Brzy po ní byl Tibet násilně připojen k Číně a tím byl uzavřen přístup k Everestu ze severu. Naštěstí však povolení ke vstupu a průzkumu začala vydávat vláda Nepálu. V roce 1949 proběhla pouze malá britsko-americká výprava, v roce 1950 obdrželi Francouzi povolení k průzkumu skupiny Annapúrny a Dhaulagiri, které více než bohatě využili a připsali si na konto první zlezenou osmitisícovku (na vrcholu Annapúrny stanuli Herzog a Lachenal), a tentýž rok se vydali Američané k samotnému Everestu, kde alespoň prozkoumali možné přístupové trasy.
Na podzim 1951 se na scénu opět vrací Britové se silnou průzkumnou výpravou, jejímž účastníkem byl rovněž Novozélanďan Hillary. Expedice byla ve svých cílech poměrně úspěšná a prozkoumala rozsáhlou oblast, včetně ledopádu Khumbu.
V roce 1952 získala povolení k průzkumu švýcarská expedice, jejíž nosiče vedl Tenzing Norgay, který nakonec společně s Lambertem dosáhli výšky 8 760m, tedy dosavadní výškový rekord. Především však vytýčili směr možného výstupu.
Ještě v tomtéž roce byla zorganizována ještě druhá švýcarská expedice, které se rovněž zúčastnil Šerpa Tenzing. Ta však nebyla úspěšná, a byla odražena nepříznivým počasím.
Velké finále
V roce 1953 opět získali povolení Britové. Bylo zcela zřejmé, že tím rovněž dostávají jedinečnou šanci k výstupu na nejvyšší horu světa. Vedením expedice byl pověřen plukovník John Hunt, který pečlivě sestavil tým zejména ze znalců terénu, a himálajských horolezců.
Hillary a Norgay ve výšce 8 500m
Konečně, 29. května 1953 v 11.30 stanuli na vrcholu vytoužené hory první dva horolezci. Jednalo se o účastníky britské výpravy – koneckonců, Britové si úspěch po letech průzkumů, dřiny i obětí nesporně zasloužili, příznačné však bylo, že na vrcholu nakonec stanuli Novozélanďan a Nepálec. Edmund Hillary a Tenzing Norgay.
Nejznámější vrcholová fotografie všech dob na titulní straně zvláštního vydání Timesů.
Tenzing Norgay na vrcholu Everestu
A ještě jednou Everest na titulní stránce. Hillary a Norgay při práci na kopci
O úspěšné expedici bylo napsáno již mnoho. Svoji knihu The Ascent of Everest vydal v roce 1954 John Hunt (v češtině pod názvem Výstup na Everest vyšla v r. 1957), High Adventure vydal v r. 1955 Edmund Hillary (v češtině v r. 1957 pod názvem Na vrcholu Mount Everestu), a nakonec vyšla v roce 1955 kniha Man of Everest, která je Tenzingovou autobiografií z pera J. R. Ullmana (v češtině vyšla jako Muž z Everestu v roce 1959).
-tof-
Bibliografie: první české vydání knihy vedoucího expedice „The Ascent of Everest“
Bibliografie: první české vydání knihy Hillaryho knihy „High Adventure“
Bibliografie: první české vydání knihy Norgayovy autobiografie „Man of Everest“
Poznámky:
Odkazy a zdroje:
- Everest na stránkách Horolezecké abecedy:
Výročí: První Čech na Everestu
Výročí: Everest bez kyslíku
- Originály použitých fotografií jsou zpravidla v majetku Royal Geographical Society, která je v r. 1953 uvolnila pro potřeby tisku
- Jako ilustrační obrázky pro tento článek byly použity reprodukce dobového tisku a reprodukce titulních stránek publikací pořízené pro archiv Horolezecké abecedy
Výběrová bibliografie:
-Karl M. Herrligkoffer; Mount Everest; Spectrum Verlang, Stuttgart 1973 (v češtině vydalo nakl. Olympia, Praha 1976)
-Arnošt Černík, Trůny bohů - K nebetyčným štítům Himálaje, SNDK Praha 1964
-Jan Kazimierz Dorawski, Czlowiek zdobywa Himalaje, Wydawnitwo Literackie, Krakov 1957 (v češtině Člověk dobývá Himálaj, Mladá fronta, Praha 1961)
- Peter Gillman, Everest – nejlepší články a fotografie z období sedmdesáti let lidského snažení, vydané v r. 1993 (v češtině Trango, Vsetín, 1996)
-Reinhold Messner: Mallorys zweiter Tod, 1999 (českém překladu Vladimíra Marka: Malloryho druhá smrt – Záhada Mount Everestu, Mladá fronta, Praha 2000)
Bibliografie: první české vydání Herrligkofferovy historie objevování hory „Mount Everest“
Foto: všechny fotografie pochází z dobového tisku, pro který byly v r. 1953 uvolněny z archivu Royal Geographical Society
Repro: archiv www.horolezeckaabeceda.cz
Tento článek připravený v rámci projektu Horské kalendárium na stránce www.horolezeckaabeceda.cz byl poprvé publikován v r. 2009.
Původní článek s odlišným výběrem fotografií
Buddhovy oči hledící do všech čtyř světových stran, symbolizující ochranu a jednotu, vlídně shlédly na Huntovu expedici; nechť navěky ochraňují i následovníky průkopnických činů Tenzinga Norgaye a Edmunda Hillaryho v horách
foto © Tomáš Frank