Mírně řečeno, poněkud znaven zdejšími nekonečnými debatami o maglajzu jsem vyrazil dnes večer do Národního divadla za kulturou. No udělal jsem dobře. Proč to píšu ale zrovna sem? Vybral jsem si totiž operu o devatenácti obrazech v nastudování Divadla bratří Formanů. Vyrazilo mi to dech. Opeře (zejména ve francouztině) moc nerozumím, chodím na ní zcela výjimečně, ale bylo tam naštěstí dokonalé titulkovací zařízení. Fantastická byla scéna, hlavním tvůrcem dekorací a jevištní techniky je totiž Míra Čahoun Vosecký (HK Vyšehrad), který mj. také hraje námořníka (nosí přes rameno velkou, asi leklou rybu) a měl snad největší děkovačku. Nebyl to, ale jediný lezec na scéně, mimo P.Formana se tam náhle z čistého nebe snášel Jiří Prcas Slavík, v roli Chrliče. Protože jsem seděl na galerii, nepostřehl jsem jestli měl na zadku maglajzpytlík, nebo ne. Asi ne. Taky se mi móc líbily laně, hlavně jejich zadečky. Kůň Bzuk (historicky první kůň ve Zlaté kapličce) byl také hvězdou večera a měl obrovský aplaus. Kvalifikovanější kritiky si ale raději přečtěte někde jinde, ale pokud vám to představení uniklo, máte smůlu. Budou to hrát totiž nejdříve až za rok.
Pokud si vzpomínám, tak na naší "schůzi" nepadlo ani slovo o maglajzu, takže tam mě zřejmě vyčerpala soutěž pivovaru Gambrinus ve sportovním pití (není to sakra reklama?). Takže se to opravdu asi kumulovalo s tím maglajzem, ale francouzská opera ve Zlaté kapličce mě vskutku vzpružila.
a to ještě nevíš , že Prcas byl přes oběd/před vystoupením/ na lezbě na Panťáku.Vystoupal tam lehce 10cest zleva doprava nahoru a dolu/žádný 7 to nebyly/a vesele odfrčel do Prahy tvořit kulturu.Jo kdo umí ten umí...