Gimme Kraft! je titul nové knihy o lezeckém tréninku, kterou vydali na stěně Café Kraft v Norimberku. Se slovní hříčkou v názvu Dej mi sílu! se odkazuje na tréninkové přístupy Wolfganga Güllicha a radí v ní např. Stefan Glowacz, Fred Nicol, Johanna Ernst nebo Alexander Megos.
Na knihu jsme dostal tip od několika čtenářů Lezce, a tak jsem se po ní musel podívat. Je nejen pro profesionály, ale jak se v ní píše, i pro pokročilé a začátečníky. Soustředí se na všelijaké zajímavé cviky síly rukou, břicha apod.
Je dvojjazyčná v němčině a angličtině a obsahuje doprovodné DVD s videjíčky, jak se cviky dělají, a s tipy na trénink od lezeckých star Stefana Glowacze, Johanny Ernst a dalších.
Fyzicky máme Gimme Kraft! k prohlédnutí v Praze v obchodě Lezce (u stanice metra Českomoravská - adresa: Lezec - shop, Sokolovská 1955/278, 190 00 Praha 9).
To video s nějakejma cvikama by mohl bejt celkem posun. Na youtubu je toho hafo, ale dost proměnný kvality, ale stálo by za to mít to nějaký ucelený. Máte to někdo je to dobrý? Docela to zvažuju.
ja to mám a je to celkom biedne. čakal som niečo viac. cviky sú iba okopčené klasické gymnastické veci, ktoré sú dokonca niekedy vykonávané úplne nesprávne. jediné plus vidím vo videu s Guellichom, ktoré ale tiež nie je veľmi "lezecké".
Aha. Přišlo mi to jako užitečný nápad, ukázat lidem, jak kniha vypadá, asi jako kdyby si jí prolistovali v knihkupectví. A knížka mě nadchla, tak jsem to hned udělal sám amatérsky.
Ale OK, už jsem domluvil profesionálního spolupracovníka na videa, tak snad bude příští video už odpovídat žádané úrovni.
Díky moc za zpětnou vazbu.
Skutečné prolistování knihy je něco jinýho než to vidět na videu. Pro mě osobně je to nesrovnatelný. A listovací videa - a už jsem jich pár viděl - mě zatím vůbec nic neříkají - spíš naopak z nich na mě z knihy dýchne nuda (můj názor).
Nějaká ta fyzička jistě potřeba je, ale opravdu má na lezení tak velký vliv třeba ten vodorovný vis a podobně? A otázek je více. Není tady zaměněna příčina a následek? A opravdu třeba trenér, který trénuje AM, napíše veškeré své know how do nějaké obrázkové knížky? Nezpochybňuji potřebu silové přípravy, ale výpis gymnastických prvků mi moc užitečný nepřijde. Aby ty cviky člověk zvládl, musí mít dost natrénováno. Je v té knize i popsáno, jak se do stavu, kdy je člověk schopen daný cvik udělat, dostane? Četl jsem na knihu několik recenzí, závěr obvykle byl, že je to fajn tip na 80 cviků (v jedné recenzi píší doslova very inspiring toolbox of 80 odd different exercises), ale to je asi tak vše. Je na zvážení, zda to stojí za ty prachy. Už jen ten rozpor mezi tvrzením autorů (Gimme Kraft is a book about effective climbing training) a výsledkem recenzí ve mne moc důvěry v užitečnost nevzbuzuje. V každém případě se těším, až knihu budu moci shlédnout osobně. Třeba těch pár stovek za doplněk pro občasnou inspiraci dám. Ale pořád mi v hlavě vrtají slova Honzy Zbranka ze svěťáku ve Valence. Finálovou cestu komentoval slovy, že je relativně jednoduchá, určitě by ji řada lezců přelezla, ale že ty závody jsou těžké především kvůli psychickému tlaku, pod kterým se leze OS. Opravdu je tedy nutné takovýto trénink na 100 %? Nestačil by na 80 % a k tomu přidat věci z oblasti psychologie, které pravděpodobně brzdí většinu lezců více, než síla? Ale berte to jen jako takovou blbou úvahu.
No sila se predpoklada, proto Honza mluvil o psychickem tlaku a jako inspirace na hafo cviku napr. na kruzich nebo campusboardu pro ty, co silu chtej taky mit, mne to prijde super...
Řeč byla o něčem jiném. Sílu určitě potřebuješ, ale v určitém okamžiku se dostaneš do stavu, kdy máš síly více, než potřebuješ, ale jsi limitován něčím jiným. V této fázi už další silový trénink ztrácí smysl.
to je jasny. hlavni problém je sebeanalyza. ten kdo je silny si o sobe mysli, ze je silny malo a porad busi, dela to co umi a nevsoupi na tenky led napr. techniky. a obracene to plati uplne stejne. kdo je slaby, tak posilovat nezacne a porad doufa, ze to osidi jinak :-)
Mně spíš přijde škoda, že se lidi často sami nezamyslej nad tím, jak by mohli účelnelnějc/zábavnějc trénovat a radši si hned skočej do shopu koupit knížku. Tenhle "druh lenosti" je možná větší brzda jak ta fyzička.
Mě zase sere, že se lidi sami nezamyslej nad tím, jak číst, psát a počítat, a radši jdou nechat si to nalejt do hlavy ve škole, no. Asi nějakej druh lenosti či co.
Nemyslím, že to autor myslel přesně takhle. Je pravda, že řada lidí (začátečníků) třeba zvedne nohu na chyt, ale už se na té noze nezvedne nahoru. A místo, aby se zamysleli, jak to udělat a co posílit, a udělali si logicky občas pár dřepů, tak se jdou ptát, co mají dělat. Trocha přemýšlení by lidem opravdu neškodila. Ale také je pravda, že těm, které to nenapadne samotné, kniha obvykle nepomůže, protože si neumí dát dohromady souvislosti a jednotlivé věci pospojovat do funkčního celku.
Přečíst si něco o natolik složitý problematice jako je trénink nějakýho sportu mi nepřijde jako nějaká ostuda. Proč metodou pokus-omyl objevovat Ameriku, když to za nás udělali jiní? Aby byl člověk schopen něco vymejšlet sám, potřebuje nějaké množství znalostí o dané problematice. A ty informace se daj získat různými kanály, mj. např. čtením. I hlavy pomazaný si občas něco přečtou, žádný rizika z toho neplynou.
Aha, takhle ty to myslíš. Samozřejmě máš pravdu. Já narážel na to úplné začátečnické minimum, tedy když se nezvednu, zkusím pár dřepů, když se nepřitáhnu, zkusím pár shybů (třeba s dopomocí). Pokud chceš něco vědět o tréninku, je literatura určitě dobrý začátek.
Ona metoda pokus-omyl je také možná, ale zabere mnohem více času a někdy na to člověk ani nepřijde. Vidím to na běžkách, spousta lidí na nich neumí jezdit, přitom by stačilo pár dní s trenérem a při troše šikovnosti budou jezdit parádně.
Tak to bych chtěl vidět, jak se někdo naučí dobře jezdit na běžkách za pár dní. Od určitého věku se to někteří lidé nemají šanci naučit nikdy. Správná technika je otázkou několika let a stovek kilometrů pod průběžným dohledem trenéra.
V lezení dělá strašně lidí chybu příliš brzkou specializací na silový trénink místo zaměření se na techniku. Z části je to tím, že nežijeme na jihu Francie nebo ve Špáňu, z části nedostatkem dobrých tréninkových možností na umělých stěnách. Do 8a při průměrném lezeckém talentu není při neustálém lezení speciální silový trénink potřeba. Ovšem všechno je individuální a najít to, co mě nejvíc posunuje, je jednou ze stěžejních otázek sportovního tréninku.
Bida urcite mysli statisticky vyznamny udaj, tj. aspon 3 8a rocne , ruzny mista, ruzny druh lezeni. Jedno ci dve co cloveku sednou a usudlany po letech, no jakoby by nebyly :) :)
Bída a ty umíš? daj si dokopy "...statisticky vyznamny udaj, tj. aspon 3 8a rocne..." a Vlkovu odpoveď "Kdybych hovořil o jednom, posunul bych tu hranici na 8c+, to jen na okraj:-)"
plus - porovnávať Adama, ktorý začal liezť v 6 rokoch s niekým, kto začal v 25 je zcestné, nepomôže tomu ani smajlík na konci vety :-)
Ono je to trochu složitější. Za pár dní se opravdu dá naučit lyžovat na běžkách, to mám z praxe. To bys koukal, jak někteří studenti začátečníci jezdí po třech dnech klasiku. Problém je, že to ten jedinec dokáže předvést za optimálních podmínek po krátkou dobu, nemá to zautomatizované. Pak nastupuje ten několikaletý trénink, aby to bylo možné jezdit v měnících se podmínkách, při horší máze a v únavě třeba při závodě. Ale ten základ během těch pár dnů dostane a pak už jen záleží na něm.
Uznávám, že pohybově nadaní jedinci a zároveň začátečníci, mohou získat základy rychle, jsou ve výhodě oproti těm, co už mají zafixované chyby. Problémem je, jak s tím naloží a jestli si i oni tu chybu nevytvoří a nezafixují. Neznám moc lidí, co začali jezdit na běžkách v pozdějším věku a dalo se na ně nějak moc koukat. Takže se vlastně nakonec shodneme, že základy šikovný člověk zvládne za 3 dny a pak nastává ten další problém.
Můžeš to vidět z různejch pohledů, záleží jen na tom jakej si budeš chtít vybrat.
Nemluvil jsem o tom, že nemá cenu číst, ale o tom, že hodně lidí než by šli a sami něco vymysleli (a riskovali že to nebude mít ten správnej efekt, že jim to bude chíli trvat než přijdou na něco co tu ještě nebylo) tak radši jdou, vysypou za šrajtofle pětikilo a "zkušenosti si zaplatěj".
Proč ne, každej ať si dělá co chce.
ale jako celek na tenhle přístup dojedem.
mimochodem obrovskej přínos maj občas lidi, který jsou z úplně jinýho ranku. jsou totiž schopný se na tu věc podívat z úplně jinýho úhlu a přijít s inovativním řešením.
A velký firmy si takový "čerstvý maso" docela hejčkaj, aspoň do tý doby než je ojedou.
A já bych to doplnil ještě o jednu nejdůležitější věc. I když se mi občas povede udělat 20 shybů, jak to udělat, abych je zvládl přesně v učené datum? Jinými slovy - každý máme nějaké své osobní rekordy a maximálky, ale jak to udělat, aby ta správná forma byla v přesně v termínu, kdy máme naplánovaný třeba výlet do Franci nebo kdy jsou důležité závody? A to je to, oč tu běží :-) A pokud se nepletu, tak o tom v té knížce není ani zmínka. Proto jsem ji nazval jen zásobníkem cviků pro pokročilé a fyzicky zdatné. Když se většina lidí u nějakého cviku ani nedostane do výchozí polohy, je to pak těžké :-)
Proč se nepodepíšete alespoň nějakou přezdívkou? Takhle se v tom již neorientuji, kdo to říká, kdo mu odpovídá, kdo rozvíjí dál svoji nebo cizí teorii.
pokud chceš udělat 20 shybů pravidelně, pak tvůj maximální limit musí být více jak 20 a být schopen udělat sérií více, znamená to samozřejmě pravidelný trénink ve smyslu, že si určíš počet shybů kolik chceš udělat, třeba 80 a postupně snižuješ počty sérií pro dosažení cílového počtu. Když 80 shybů uděláš na 4 série či méně, tak to je to co potřebuješ
No a to je právě podle mne špatně. Ty přeci nepotřebuješ dělat 20 pravidelně a dělat tedy 80, protože ti bohatě stačí, když je uděláš jednou za čas. Špičkový sprinter nebo třeba vzpěrač také pravidelně necvičí se svojí maximálkou, ale postupně se připravuje ve více oblastech tak, aby mu ta maximálka vyšla, když ji bude potřebovat. Proto i v lezení je cosi jako mikrocykly, mezocykly nebo makrocykly. A proto existují třeba termíny jako kompenzace nebo superkompenzace. Špičkový výkon není do zblbnutí monotónně cvičit, ale je potřeba respektovat určité vlastnosti lidského těla a způsobu využívání různých energetických zdrojů.
Nemyslím si, že udělat 20 shybů v kuse je špičkový výkon, jde pouze o to získat nějaký základ - sílu, mluvím o shybech na oblých chytech různých velikostí a v těchto počtech se jedná o doplněk k ostatním aktivitám.
přečti si na co se ptá M. Jak se postupně zlepšovat -10 15 20- tzn není řeč pouze o maximálním výkonu, ale o nějakém systému, který ti dá základ na provedení špičkového výkonu. A v momentě, kdy uděláš 80 shybů na tři série a umíš trochu lézt, tak by jsi měl dát OS cesty někde okolo 8+/9-...pokud ne tak by jsi měl zlepšit techniku lezení. A věř mi, když odjíždíž na zájezd s tímto základem, tak je pak otázka času, kdy přijde správný den, což je zhruba druhá polovina zájezdu, pokud první polovině, lezeš větší množství lehčích cest a stabilizuješ základ.
No vidíš. Sám píšeš, že je otázka času, kdy přijde správný den. Ale co když máš správný den předem daný? Pokud bys byl závodník, máš kalendář závodů na rok dopředu a musíš se připravovat tak, aby ti to vždy vyšlo na tyto dny. Sedět pod skalou a čekat na formu a pak dát něco těžkého je fajn. Ale naladit se na závody, kde je sice lehčí cesta, než bys dal ve skalách, ale zato mnohem větší stres, je těžší.
čím více transparentní - jednodušší systém, tím méně místa na "odklony"....tam kde lze nastavit jednoduchá pravidla, není potřeba hledat nějaké složitosti
Mohl bys to nějak rozvést? Souvislost mezi počtem shybů a obtížností lezených cest nechci popírat, ale rád bych se o tom dověděl něco více. Pokud teď lezu osmy, mám začít více shybovat, abych se dostal na devítky?
Tak s tema shybama to je tu uz spis takova flame sranda. Priklad si z toho rozhodne neber. Dostat se ze 7a na 7c neni hned a zvlaste pokud si zacal lezt treba az po 25 narozkach tak to chce logicky vic casu nez kdys zacnes lezt v 10 letech. K tem shybum jeste: Cetl jsem ze pokud je clovek schopen udelat 20 shybu tak neni potreba to dal trenovat... A obecne je trenink shybu jednoduchy. Ty prirustky sily jdou videt ze dne na den. Kdo zkusil tak tohle urcite potvrdi. Nekde sem taky cetl ze jedna dobra svetova lezkyne uz kdyz mela prelezeme 8c tak se priznala ze da max 10 shybu... No je to baba ja vim ale kdyz uz v necem silu tak v prstech. To je alfa omega lezeni...
Nerad bych se příkladu seknul, ale přijde mi to, jako že bys měl dřepovat, abys líp běhal...
Tzn. sílu a vytrvalost potřebuješ, ale pokud lezeš nějakou dobu, budou tě imho omezovat jiný aspekty, než ty, co ti znemožní udělat víc shybů.
Hmm. A byla prvně ta jóga, případně něco podobnýho nebo ty výkony? Divej, znám zase lidi, co něco takovýho dělají, ale nějaký závratný výsledky na nich nepozoruju...
Prima, takže se dá říct, že třeba třetina lidí tady na lezci cvičí jógu? tak tos mě pobavil, samozřejmě nic proti nikomu, ale nemyslim že to tak je. Joga jak známo má efekt nejen fyzickej a mentální, ale taky duchovní. Což by z formy těch příspěvků ale vůbec mentality okolo lezení muselo bejt trochu víc znát;)
Nevím, zda tím dobrým lezcem neměl na mysli třeba právě Sharmu, Ondru nebo Megose. Pokud se bavíme o světové elitě, tak pojmu dobrý lezec moc zdejších čtenářů nevyhoví :-)
tak to buď v klidu, protože takzvanou jógu většina západních lidí provozuje asi jako gymnastiku a ujišťuju tě že vyjma pseudoduchovní potěmkinovy kyselý fasády se u nich extra velkýho duchovna nedočkáš. což nic nemění na tom, že to může mít a často má vliv na pohybovej a psychickej aparát, tedy i na lezení.
Vážení diskutéři. Kolik lidí, když leze jde opravdu na max? Podívejte se kolem sebe. Na bouldrovkách,na umělkách s lanem. Většina leze pod svůj max. Tak na 70% toho co jsou schopni opravdu vylézt. Když si nejsou jistí,že ten krok ještě udělají, začnou se chytat jiných chytů,expresek,slézat a slovo dober je u nich jednoznačně to nejpoužívanější během lezení :D. Na bouldrovce to samé,kolik lidí jde do kroku co je na max,bez kontroly a je nejasné jak z něj,když to neklapne,poletím do žíněnky. Velmi málo. No a ten zbytek,co to má jinde se snaží trénovat a využívá k tomu jak knihy od různých autorů,tak trenéry,své déle trénující kamarády a podobně.A o tom,že se dá do stupně 8a jen prolézt není pochyb. Jenže je k tomu potřeba bydlet aspoň na jihu Francie,lépe ve Španělsku :D A taky vědět jak vlastně trénovat :D
99% lezců jsou hobíci ty hlavo,dokonce část těch,co v naší zemi lezou cesty 8b a vejš. Choděj do práce a za lezení utrácejí své vydělané peníze. Je to jejich hobby. A 8b teda jaksi je ve světě nudnej výkon. To jako jo. :D
Hlava jsi ty, když nechápeš, co ve zdejším kontextu znamená označení hobík. Normální lezci, které lezení opravdu zajímá a lezou těžší věci, rozhodně pořád neposedávají u presek a nebojí se lézt do pádu. Z lepší lezců (řekněme od 7c) neznám nikoho, kdo by se pravidelně chytal jiných chytů, než jeho. nehledě na to, že na skále to ani nejde. Takže jen plácáš nesmysly.
:D lepší lezec je ten co leze od 8a nahoru a to ještě tak maximálně tady u nás. Ve světě tak od 8b spíš 8c. Možná že už od 8b i u nás. Pod 8b jsme všichni vlastně hobíci. Jedinej kdo tu plácá nesmysly jsi Jirko ty.A to že se nechytneš presky nic neznamená.Jo a větší procento lidí na max prostě na umělkách neleze.Rozhlédni se.Uvidíš.Ty hlavo :D
Ahoj, co je lepší? Ten Training for climbing, nebo Gimme Kraft? Nebo ta Conditioning for Climbers? Nerad bych to pochopil špatně. Training for climbing znám velmi dobře, ale je to trochu jinak zaměřené, s tou nejde srovnávat, je zaměřená celkově na trénink. Conditioning a Gimme Kraft jsou jen zásobníky cviků.
Možná, že bys udělal nejlépe, kdyby se vypravil do Vysočan a u Standy si vše prolistoval sám. A pokud nejsi pražský a nemáš nic podobného v dosahu, tak zkus strejdu Googla. Minimálně dvě ze tří jmenovaných jsou tam téměř celé k prolistování.