Publikace není klasickou encyklopedií zabývající se pouze suchými daty. Přesto se v ní čtenář dozví mnoho historických (a leckdy nikdy nepublikovaných) informací z historie oblasti, vzniku horolezeckých oddílů, vývoje techniky pískovcového lezení a mnoho dalších už často zapomenutých faktů. To vše je velmi citlivě doplněno spoustou historických fotografií, které do doby, než si je autorka od jejich majitelů vypůjčila, často ležely zaprášené na půdách. Musela to být opravdu mravenčí práce.
Po přečtení knihy mi nedá, možná trochu pateticky, konstatovat, že se čtenář vrátí do doby, kdy označení kamarád, dostálo svého plného významu.
Ve Skaláku na Dračkách. Zleva Jarda Kysela, Radan Kuchař, Kujan a Alík
foto archiv Zbyňka Gräfa
Ukázka z rozhovoru se Zbyňkem Gräfem „Alíkem“ (*1926)
Do Skaláku jsme chodili přes starou cihelnu, která tam dřív stála. Teď je tam veliký sídliště. To byla divočina. Vybagrovaný cesty, jezírka, kam jsme chodili na mloky, vzadu byl asi dvacet metrů dlouhej prudkej sráz, vyhlazenej bagrem, po kterým jsme se vozili po zadku dolů. Pak jsme to vzali přes železniční most na zastávku Turnov-město. Tenkrát se tamtudy nesmělo chodit, žádná lávka, jako dnes, tam nebyla. Pak se pokračovalo dál do Skaláku, kde bylo další zastavení na Valdštejně. To byla naše místní základna, protože Čihulkovi rodiče tam měli hospodu, a tak jsme k nim každý volný čas chodili na čaje.
Když už jsem se zmínil o tom bavlněným laně. Ve čtyřiačtyřicátým roce jsem si poprvé vyvedl Taktovku. Když jsme dolezli, tak jsme sbalili vercajk a vyrazili do Sedmihorek. Tam seděli u stolu Pražáci, ta jejich honóra, Bauše, Čabelka, Jedlička, Vlasta Štáflová a Mézl. Popíjeli kafíčko a někdo z nich se nás zeptal: „Co jste lezli kluci?“ My na to, že Taktovku. To je zaujalo, a tak chtěli hned vědět, s čím že jsme to lezli. Tak jsme jim ukázali naše lano a „Čába“ říkal: „Víte, kde bydlej v Turnově moji rodiče?“ On bydlel v Turnově za nádražím.
Přikývli jsme a on nám napsal lísteček: „Tati, dej těm klukům to lano, co visí nahoře na půdě.“ Když nám jeho táta to lano dal, tak jsme z toho byli úplně u vytržení a opatrovali a šetřili si ho jen na pořádný prásky. Lezli jsme na něm Heinicke a podobný pekla. Pak se v pětačtyřicátým roce obnovil v Turnově Skaut. „Kujan“ a celá tahle parta před náma vyrostla ve Skautu. I já před válkou začal se skautingem jako vlče. Hned potom, co se to znova obnovilo, se toho „Kujan“ chytil, stal se vedoucím družiny a staral se o malý kluky. Tak se vlastně dostali k lezení Vratík Kalfeřt, Láďa Haleš a jejich vrstevníci. V Turnově, mezi spodníma kasárnama, byla skautská klubovna. Taková malá bouda a u ní stála bříza. Jenomže bříza už byla přerostlá a hrozilo, že spadne na klubovnu, takže „Kujan“ vzal to naše drahý lano, vylezl po bříze nahoru a přivázal ho za ni. Slezl dolů a ti malí prckové za to zatáhli, že shodí břízu na druhou stranu, a to lano přitom přervali… (smích).
My jsme to lano ošetřovali, ani jsme na něm neslaňovali! Naštěstí… (smích). Při týhle příležitosti jsme pak zjistili, co to bylo za špagát! To byl Lützner, a jak byl kroucenej, tak v těch dotykových místech byl rozchlupacenej, a my blbci si mysleli, že je to správně. Jenomže to lano tak vypadalo, protože už bylo prodřený a oježděný.
Aha, já už si myslela, že vám vypomohli, když viděli, že nemáte pořádně na čem lézt… Tohle
lano byl jedinej a poslední případ, kdy nám Pražáci nějak vypomohli, ale byl to danajskej dar… (smích).
Pár informací na závěr
Hrdě, tvrdě, mazaně!
aneb horolezci v Českém ráji
Autor: Lucie Nováková
Formát: 220×215 mm, 400 stran, tisk duplexem
Rok: 2014, vydání 1.
ISBN: 978-80-905364-1-8
Cena: kniha se dá pořídit již od 400,- Kč
Knihu můžete zakoupit: ve všech běžných knihkupectvích zejména v Libereckém kraji, dále na lezecké stěně Šutr v Liberci, na lezecké stěně Makak v Jablonci nad Nisou, v Muzeu Českého ráje v Turnově, v Hudy sportu v Jičíně, Jablonci a Praze. Dále ve Skalák sportu v Turnově, v KIWI u Petra Schnabla, na
Eshopu Lezec.cz, na eshopu climbing.cz a u Pavla Lisáka v Náchodě a dalších prodejních místech.