Jestli jsem o Hermagoru uvedl, že byl těžký, tak vůbec nevím, co napsat o závodech, na kterých jsme byli tento víkend ve Slovinsku. Hodně těžké, neuvěřitelně vyrovnané a o výsledcích rozhodovaly naprosté maličkosti. Jakmile jednou na některém z devíti boulderu ujela ruka nebo noha a už to téměř nebylo na bednu.

Opět jsme se tam sešli v sestavě Jáchym a Bára z lezecké stěny BigWall Praha, Markétka Janošová z HK Orlová HO Baník Karviná a Hanka Šikulová a Jarek Šikula z HO Adrenalin Prostějov.

Jáchym s Bárou podali opravdu špičkové a téměř bezchybné výkony. Bohužel se opět projevila nervozita a nezkušenost. Bára v jednom boulderu zaváhala.

Podruhé ho již dala naprosto v pohodě a bez chyby, ale už to bylo mimo závod. Když jsem se jí pak doma ptal, proč to nedala napoprvé, tak prý byla nervózní a měla zpocené ruce a uklouzlo jí to. Škoda, mohla mít zlato. Takto skončila stříbrná.



Bára v druhém nejtěžším boulderu
foto autor


A Jáchym? Po skončení závodů byl první. Ale byli první dva, takže následovalo superfinále. Pořadatelé vybrali pro devítileté děti nesmyslně těžkou cestu pro U14, takže šlo jen o to, kdo se zvednul přes první dva chyty. Jáchym se zvedl, soupeř také. Ale podle rozhodčích se místní soupeř ze Slovinska prý zvedl lépe a tak Jáchym skončil druhý. Doteď hodnocení nerozumíme, Jáchym to obrečel, ale co se dá dělat.



Vyhlášení U10 holky
foto autor


V každém případě jsme ze Slovinska z konkurence závodníků z Rakouska, Slovinska a Německa přivezli dvě stříbrné medaile. A dobrý pocit, že výkonnostně jsme na tom velmi dobře.
Obrovská smůla provázela Hanku Šikulovou.  Ačkoliv Hanka s Járou přijeli do Slovinska sbírat především cenné zkušenosti, neboť s boulderovými závody (a to i se samotným lezením na boulderech) se setkávají minimálně, byl jejich výkon velmi milým překvapením. Hanka skončila na třetím místě, když o tomto umístění rozhodnulo topnutí cesty č.3 na druhý pokus. Při prvním pokusu na této cestě se zřejmě podepsala nervozita, kdy Hanča neudržela poslední chyt před topem a při natahování se k topu spadla. Jára, který je z početného pole závodníků nejmladší, byl dvanáctý. U něho ve spoustě cest rozhodovaly pouze centimetry, které zatím díky výškovým dispozicím Járy hrají v jeho neprospěch.



Jára s Hankou
foto © Jarek Šikula


A Markétka Janošová v kategorii U12? Maki se těšila hlavně na kamarádky z Chorvatska a Slovinska a také velkou soupeřku z Maďarska. V Hermagoru zjistila, že starší holky bez problému přeleze. V hale se cítila jako doma, prováděla Hanku s Járou od jednoho boulderu k druhému a vysvětlovala kroky. Na dotazy Marcela, jejího táty, odpovídala stylem „všechno vím, všechno znám…“. Pořadatelé vyhlásili, že nekompromisně dodrží čas 90 min na 9 boulderů při 104 přihlášených dětech. Maki věděla, že musí vše topnout. Rozhodla se lézt, kde nebudou řady a nesledovat lezení jiných. Zároveň se snažila lézt těsně před Haničkou a Járou. Předvedla mimořádný taktický i lezecký výkon, za 70 minut překonala všech 9 boulderů, na něž potřebovala celkem 10 pokusů. A právě ten jeden pokus navíc jí dělil od superfinálového boje o první místo. Ze Slovinska si tedy přivezla opět bramborovou placku. Zároveň všechny přesvědčila o tom, že i se staršími a většími holkami drží krok.



Markétka v nejtěžším boulderu závodu
foto © Jarek Šikula


Bouldrové závody ve Slovinsku v nás zanechaly opravdu hluboký dojem. Dobře postavené bouldry na hranici možností daných kategorií, na kterých si zalezli průměrně i špičkově lezoucí závodníci, neuvěřitelně infarktová atmosféra a zároveň možnost srovnání s těmi nejlepšími z lezecky zdatných států jako je Rakousko nebo Slovinsko nás utvrdily v tom, že toto je správná cesta a že čas i námaha, které jsme tomuto výletu věnovali, nebyly vynaložené zbytečně.
Výsledková listina je ke shlédnutí na odkazu níže. Pokud byste se chtěli podívat na profily jednotlivých závodníků, stačí ve výsledkové listině kliknout na jejich jméno.


Zdroje a odkazy:
Radovljica - výsledková listina