Tak jsme si vyjeli do Jury. Partička nadšenců z Liberce naskákala do přeložené Felicie a hurá do Němec. Počasí dobrý, lezení dobrý, ale ... . První den při RP se mi při nabírání lana na cvaknutí 2.expresky vycvakla ta první. Náhoda, říkám si. Dratěná karabina Mamut jenom cvakla a lano bylo venku. Podotýkám, že expreska byla cvaklá správně. No nic. Další dny lezení. Pohoda. Pátý den lezení na Weißensteinu, paráda. Jdu cestu Panische Zeiten a situace se opakuje. Jiná expreska, ale taky drátěná mamutka. Byla to čtvrtá expreska v řadě. Zem by to nebyla. Expreska se vypnula při stejné situaci, nabírání lana na cvakání dalšího jištění. Dobrý, nic se nestalo. Zřejmě je potřeba si dávat pozor, zda se expreska nějak špatně neotáčí při tahání lana, ale to taky vždy nejde. Zkušenost je zkušenost. Poslední den prší a tak si na Hartensteinu cvakáme lano do cesty končící převisem, je celý den suchá. Při jednom z přelezů spolulezec cvaká poslední karabinu a dává si odsedávák do posledního nejtu. Jeho tradiční "Zruš" a já šahám po karabině s osmou. V tom rána jako prase a on je o čtyři metry níže a karabina s odsedávákem se houpe v nejtu. Prasknoul odsedávák, popruh 3 cm široký. Stáří odsedáváku odhadujeme na 4 roky. Několik dní před tím jsme v něm seděl na Roter Fels ve 40 metrech. Je to šeredné štěstí na konci vydařeného lezeckého pobytu a tak balíme a jedeme si ožrat hubu do Stříbra. Poučení ať si každý vezme sám. My si ho už vzali.