S vypětím všech sil držím myš a klepu do klávesnice. Sobotně-nedělní pařba s klukama v náručí a nedělní pokusy o lezení s těmi nejlepšími na žihelském Dědkovi a Bábě znemožnily moje ručičky.
Pár dní na hrazdu v kanclu nešáhnu. To ostatní zase zapříčinilo padající víčka. Přesto je mi jasné, že příští rok to bude zase.
Letos se PADání fakt povedlo. Po loňském ročníku jsem si řekl, že je na čase představit účastníkům všechny kouty Petrohradu a tak byl Josemit jasná volba. Je tomu už totiž skoro pětadvacet let, kdy se právě tady začala psát historie petrohradského PADání. Tehdy ještě lezci netušili, jakým směrem se lezení bude ubírat, a tak necitlivě použili v některých liniích nýty či kruhy, dnes člověka nesmí překvapit, když sem tam při boulderování nějaké to jištění potká. Poprvé se mi tak na PADání stalo, že si lidé nestěžovali na podkopané kraviny, ale naopak se ptali po nižších boulderech. I těch ale bylo dost.
Celá akce začala pro řadu lidí už v pátek, kdy se do kempu v Jesenici sjížděli lezci ze všech koutů Evropy, slušně rozjetý večer měla partička Němců, kterým snad ani moc nevadilo nucené převlékání jednoho z nich po pivní sprše od obsluhy. Takových už bylo. Sice se mě snad všichni postupně ptali, jestli bude zítra něco suché (zoceleni celozimním vysušováním frankejurských dírek), ale to byla pouze nezralost, protože kdo někdy na PADání byl ví, že tam nikdy neprší.
V sobotu jsme myslím docela obstojně zvládli prezentaci 244 účastníků, ani jsem letos nepřemlouval další desítky lidí, kteří se na akci přijeli jenom podívat. Zážitky měli určitě stejné, akorát holt přišli o parádní suvenýrek od firmy PAD. Po jedenácté se všichni rozutekli po kamenech - zkoušeli, lezli, padali, chytali, čistili…
Z těžších věcí trochu k mému překvapení odolala „Hypotéza“ (8A), přece jenom bylo na ty malé chyty horko, nejvíce přelezů bylo z osmiček na „Klystýru“ (posouvám na 7C+/8A). Krásné bylo sledovat boj Mrázy a Martina Stráníka na „Činkách a nožích“ (8A), oba nakonec urvali. Radost mi udělal Rosťa krásným a jediným přelezem „Krucistisku“ (8A+), Adam Rosťu udolal velice vyrovnanými výkony. Oba dva dali „Neue Mädchen“ (8A+), traverz pod legendární Ermitáží, na němž je krásné, že prozatímní tři přelezci řešili jednotlivé kroky úplně jinak. Dvojice Adam a Rosťa stejně jako vloni poměrně hodně utekla ostatním lezcům, možná škoda, že měl Mráza dost načaté prsty z boulderingu v Chřibech. Navíc by přece jenom potřeboval trochu víc převislých věcí po slušnějších chytech. V silovinkách typu „Klystýr“ a „Blue session“ se docela prošel. Za Mrázou byla ve výsledcích zase docela propast a následovala poměrně vyrovnaná trojice Jonas Junker (D), Martin Spilka (ten večer zjistil, že si nezapsal jeden boulder, s ním by byl čtvrtý) a Martin Stráník. Martina „Činky“ asi dost unavily, protože stihl dát pouze šest bodově výhodných věcí a jedno 6A+.
Nejtěžším dívčím přelezem byl boulder „Huevos revueltos“ (7B+) na Vejci, který zaznamenal hned čtyři dámské přelezy. První čtyři dívky měly nesmírně vyrovnané výkony, všechny mezi šesti a sedmi sty body, což znamenalo mít zapsané téměř jenom sedmičky. Klobouk dolů, ženský bouldering u nás nabírá na obrátkách (tak si uvědomuju, jakou tu píšu kravinu „u nás“, když z téhle čtyřky byla z ČR pouze Nelly). Každopádně to svědčí o vysoké úrovni ženské soutěže.
Také soutěž sběrač nabírá na popularitě. Nový mužský rekord je 51 kousků, stejně tak mezi ženami jsem se dočkali rekordu s 28 přelezenými bouldery. Celkově jsem obdržel docela dost tabulek ze kterých bylo zjevné, že lidi jdou právě po co nejvyšším počtu.
Velmi příjemným zpestřením byly bonusové bouldery. Nejlehčí mužský „Mrtvice“ za 6B padl poměrně rychle, ačkoli i tady se muselo hodně dýchat. Hezkou tlamu tu hodil Vojta Vrzba, hned další pokusovač se zachránil z výlezu přepadem na strom. Nejlehčí ženský bonus „Frňák“ mě snad nejvíc potěšil, protože vítězka botiček se tu fakt dost dlouho kousala a její radost z přelezu byla hodně upřímná. Postupně došlo na téměř všechny bonusy, ten poslední ukořistil Adam Ondra, který chvíli před koncem závodu zopakoval po pěti letech parádní technickou oblou hranu „Chleba“ (původně jsem dával 7C, dnes 7C+). Nezopakován zůstal ženský bonus „Syndrom vyhoření“ za 6C+, který byl přece jenom hodně morálový. Trochu jsem sázel na Jitku Mázlovou, ale vlastně to nikdo ani pořádně nezkoušel. Zato v jediném nevylezeném mužském bonusu se pár lezců vystřídalo, ale nakonec zůstává „Blues o spolykaných chytech (prstech)“ bez přelezu. Moc velké horko.
V lehčích boulderech jsme si dovolili poměrně značné úlety v klasifikacích. Některé čtyřky prostě nešly. Sorry, já rozdíl mezi čtyřkou a pětkou nepoznám. Snad to ale nekazilo radost z pěkného dne.
Každé odpoledne se přelomí do večera. Ten v jesenickém Autocampu byl ve znamení setkání hromady různě sedřených boulderistů. Spinkání to měli stanaři zadarmo, poněkud diskriminováni tak byli chataři, neboť se nám nepodařilo realizovat myšlenku s jídlem zadarmo (neskutečný organizační galimatijáš). Příští rok to budeme řešit nějakou slevou, nyní chatařům budiž satisfakcí, že normálně se v kempu platí auta.
A zase k těm příjemným věcem. Parádně večer nastartovala kapela MeGusta, dorazili ho kluci z Wan men sonku. Já už jsem v tu chvíli sbíral neskutečné množství gratulací, který nás určitě nakopnou na příští rok.
Situaci jsme si zkomplikovali sami, laťku jsme nasadil fakt hodně vysoko. Dlouho po půlnoci ještě zaznělo něco málo songů u ohně.
V neděli jsem ještě vyvětral Mrázu a Adama na žihelských megablocích Dědkovi a Bábě. Všichni jsme byli dost vyřízený, ale návštěva myslím splnila očekávání. Jsou tu možný parádní směry, včetně patnáctikrokovýho 8C. Ještě se uvidíme!
Speciální poděkování:
mé tělesné stránce a rodině,
bráchovi za skvělé bouldery (třeba psychotechnická Bublina za 7B je bez přelezu),
Karlovi za ledacos,
Pavlovi Mangovi za lanovku a počítačovou gramotnost a taky ledacos,
firmě PAD,
firmám Rock Pillars, Ocún, AIX,
ČHS
a spoustě dalším
Díky Petře za super článeček v opravdu velmi krátké době po PADání! Skvělá akce a úžasné zážitky..i z toho zmiňovaného pádu, který mě stál bříško na prstu :(..Fotek bude určitě víc, neb mi přišlo, že fotografů bylo skoro stejně jako lezců;) TAK NAPŘESROK!
Vždycky jedu s tím, jak to Petrovi pohaním. Vždycky nadávám na hnusný matroš s odpornými lištami. A vždycky jsem rád, že pár schopných lidí má tu energii (i přes různé rýpaly :-)) uspořádat takovouhle parádní akci. Nezbývá než se poklonit, poděkovat a doufat v příští rok. Takže dík!!!
napadlo te nekdy, ze prave takove hloupe reci, i kdyz se smajlikem, maji za nasledek zvlast v tomhle veku anorekticky? puvodne jsem chtela byt vulgarnejsi
jasne, dyt ty ani nevis o kom pises (Edita? Monika? znas je vubec?). takze az zas budes neco slyset nebo videt, tak se zamysli nad tim, jestli svet skutecne nemuze postradat tvuj nazor.
Tak musim říct, že akce opravdu parádní.Super lokalita, super lidi, ale těžký bouldery. Jsem začátečník a když jsem si četl upoutávku, spousty čtyřek a 5A, zaleze si opravdu každý, tak jsem se těšil. Po nastoupení do první čtyřky, mi ale bylo jasný, že toho moc nevylezu :). To mi trošku pokazilo, celkový dojem, ale PADání si příští rok určitě nenecham ujít.
Mas pravdu. Myslim si, ze si zalezl ten, kdo leze na skale tak sedmicky - osmicky anebo uz parkrat nekde bouldroval. Kazdopadne se nam vsem zdaly i ty lehky bouldry hodne tezky a hlavne bolavy. Holt je clovek zvyklej na neco jineho. Ale akce to byla super.
Musím souhlasit, že ty čtyrky nebyly čtyrky a že pro příště byste mě mohli použít jako indikátor čtyřek, bo, když to vylezu já, tak to nic těžšího než čtyrka nebude. A jinak bych polemizovala o tom přemlouvání k závodění (resp. o vyhrožování vyhozením z oddílu!) :-)), ale maglajzovník je libovej...
Taky sem letos vylez kulový, ale to co jsem zkoušel podle mě plus mínus autobus sedělo. Je možné, že někde mohl Petr a spol. ustřelit, ale to byly výjimky.
Bouldrová čtyřka zkrátka nění to samé co čtyřka na skále. Bouldrová klasifikace je samozřejmě posunutá vůči skalní, to je třeba si uvědomit.
Čtyřka na Petráči mi dává stejnou práci jako čtyřka ve FB, Chironicu nebo Crescianu.
A vím o čem mluvím, letos byly čtyřky (díky mé momentální formě) preferované bouldry.
Že je bouldrová klasifikace tvrdší,jsem věděla, ale předpokládala jsem, že čtyrky budou odpovídat tak pětkám na skále, což byl zřejmě hrubý omyl. Je ale pravda, že většina těch bouldrů vyžadovala aspoň trochu síly jako takové, nebo síly v prstech. Obojího nemaje a nechtíce si zničit čerstvě zahojené prsty, jsem prostě řadu z nich vzdala. Možná mít o těch 10cm víc, tak bych byla z obliga, ale holt my prďolové musíme mít větší sílu.
zase mejch 186 mi dělá problém v některejch nástupech, kdy nejsem schopen pod sebe poskládat nohy... holt musíš hledat taový věci, který ti sedí... celkově myslim, že je vždycky z čeho vybírat... a k tomu hodnocení prostě jsou 6b který vylezu a 5b, který nenastoupim a asi to jsou opravdu 5b, jen mi nesedí a tak to má myslim každej... boulderu zdar
Jasný, to beru. Viděla už jsem spoustu dlouhánů, kteří se někam neposkládali. Jsem už celkem zvyklá, že do něčeho se ani nepodívám, ale ono v těch 158cm (a obávám se, že už ani to není pravda), máš ještě omezenější výběr než v těch 186cm. Zvlášť když seš slabej a neumíš to :-)
Kluci vy jste nezmaři. Za tuhle neustálou práci Vás fakt obdivuju a to startovné na PADání dáv vždy rád, protože je za váma vidět spousta práce. Letošní PADání bylo super a už teď je jasné, že to příští bude taky:) Díky
Fotky se postupně objevují na www.boulderfoto.cz, zatím jsou tam pouze z neděle, protože těch ze soboty je moc a dá to Karlovi s Pavlem fušku, než to upraví naskládají na web.
Mám pocit, že nikdo nebyl nespokojený...Počas vyšel bezvadně a semotamo ustřelené číslo se dá taky pochopit. Byl jsem teprve podruhé, ale opakovaně jsem zaslechl, že tohle byl nejlepší ročník. Takže pánové: díky moc a příště asi zase nebudeme váhat a dorazíme (těch skoro 500km není málo, ale stojí to za to!-).