Rus Valerij Rozov pokračuje v B.A.S.E climbingu z největších velikánů Evropy. Po historicky prvním seskoku z Mont Blancu (Grand Pilier d’Angle 3900 m) přišel na řadu seskok z Petit Dru (Montblanský masiv, Aiguille du Dru).
Na vrchol vylezl se svými přáteli klasickou cestou. Poté slanili pět délek do západní stěny odkud seskočil. Původní plán přistát v údolí mu nevyšel. Let nebyl perfektní, a tak přistál na ledovci Mer de Glace.
Co se týká této disciplíny tak jsem laik s otevřenou hubou. Schválně jsem si počítal tu dobu letu. Podle počítadla na videu opravdu cca 1:20". Je to opravdu reálný čas nebo nějaké zrychlené tempo kamery? Zdá se mi to téměř nemožné. Taky je úžasné jak daleko od stěny doletěl bez padáku jenom v tom létajícím oblečku. Chápu že učinnost "plachtícího" obleku roste výrazně s nárustem rychlosti a tomu odpovídá i dráha letu. Je to paráda ale rozum je asi třeba nechat nahoře.
Ano, myslím, že to je reálný čas. Ono to s tím výkonem wingsuitu není až tak horké, jak to z toho širokoúhlého záběru vypadá. Letec klouže v poměru 1:2 až 1:2,5 tzn. že z převýšení 1000m stěny doklouže 2,5km daleko. To není zase až tak moc. Navíc tohoto ideálního ustáleného letu dosáhne až při rychlosti okolo 130km/h, takže nutně ztratí určitou výšku "propadem" na začátku skoku/letu. Na druhou stranu ten padák na kterém potom přistává má vlastně stejný klouzavý poměr 1:2,5 jako samotný letec v kombinéze. Vtip je v tom, že při daleko menší rychlosti :o) Třeba dean Potter letěl z Eigeru 2min50sek. z převýšení 2400m překonal vzdálenost 5,8km. Na hadr mezi rukami a nohami pěkný výkon, ale stále to je klouzání 1:2,5 při 130km/h. Nechci tím nijak snižovat smysl a sportovní výkon basejumperů, ale aerodynamika se ošidit nedá a i když to vapadá, že jsou schopni doklouzat kdovíjak daleko, příčina je v obrovském převýšení horských štítů.