Pomozte vydat knihu Dobrodružství v prášku… přidáte jen vodu Křest lezeckého průvodce Vltavská žula Legenda jménem Chroust, publikace o životě Vladimíra Procházky
1. sólo slavné české cesty Rolling Stones na Grandes Jorasses
Francouz Charles Dubouloz podnikl 13. až 18. ledna 2022 první sólo výstup slavné české mixové cesty Rolling Stones v severce Grandes Jorasses v masivu Mont Blanc z července 1979, kdy tento směr středem Walkerova pilíře jako první vylezli Jaroslav Kutil, Tomáš Procházka, Luděk Šlechta a Jiří Švejda. Cesta má 1100 m, je hodnocená obtížností ED+ 6a A2 M8 a kvůli nebezpečným padajícím kamenům se leze zřídka v létě.
První zimní výstup provedli francouzští horolezci Benoît Grison a Eric Grammond 13. až 17. února 1984, zatímco první volný přelez dali OS až v březnu 2014 Slovinci Luka Krajnc a Luka Lindič.
Charles Dubouloz lezl Rolling Stones šest dní s pěti bivaky, přečkal teploty až -30 °C. Na fotce, kterou zveřejnil na Facebooku po výstupu, ukazuje poraněné či omrzlé prsty na ruce a na noze. "Splnil jsem si svůj sen," napsal na Facebook.
Podle mě došlo k omylu. Francouz si fotil bolístky pro pojišťovnu a omylem to umístil na instáč. To se stává kde komu. Zvláštní je když se to někomu děje pravidelně.. Tam už by to bylo možná na nějakou diagnostiku poruchy a vlastně taky zprávu pro pojišťovnu..
Cesta pochází z doby, kdy když naši kluci někam vyjeli na devizák, museli něco vybouchat, i když se venku čerti ženili. Tohle je určitě jeden z těch případů. Někde už v horních pasážích (tuším už napojené na nějaký jiný dolez) si buď Švejda, nebo Šlechta zlomil nohu a odvezla ho vrtule do nemocnice.Ostatní zvolili celkem nejasný návrat a slaňovali (a trvalo to dlouho), nechali na štandech mraky materiálu a už pak řezali i lana a zlomeňák už mezitím v nemocnici laškoval se sestřičkami. Pamatuji si na památnou přednášku Kůti v Exu (tehdy to byl klub Jablonex). Utkvělo mi v paměti, jak cestou pod stěnu (taky dlouhý výlet)několikrát vybalili z baťohu Playbou, rozvinuli střední stránku s nahotinkou (tenkrát u nás zcela nevídaná záležitost) a Kůťa vždy při tomhle diáku opakoval "a tahle soudružka s námi pořád šla" a mezi diváky byli i nějací rodiče s dětmi (mysleli, že jde o normální přednášku, netušili, že to jsou horolezci) a zakrývali tam jednomu malému klukovi rukou oči. Ale ta soudružka se za pár diváků zase objevila, jako že to s nima po mérduglás celý absolvovala. Kdo nezažil Kůťovo vyprávění, jako by nežil.