Včera vylezl na Prachově Špek asi jednu z posledních jasných línií v centru prachovského Skaláku. Cesta, kterou nazval Žíně výstavní (VIIIc-IX), vede na nedávno schválený masiv Visuté zahrady (mezi Krakonošem a Malou věží, vpravo od Trautenberka).
Jedná se o výraznou, asi 20 m dlouhou trhlinu v S stěně, která je jasně vidět z turistické cesty. Špek ji vylezl ve svém, tedy klasickém stylu - jediný kruh je až nad spárou. Spáru ale parádně zajistil deseti smyčkami a téměř všechny byly dobré. Navrhuje klasifikaci VIIIc, já si myslím, že vzhledem k silové náročnost při zakládání smyček, by to klidně mohla být devítka.
Hejtmoš Zpráva převzata z Diskuse
Spáry ať si leze, ale stěnové cesty, kde je předpoklad, že budou více lezené je potřeba pořádně zajistit. A ne si sobecky přivlastňovat kusy skal a dělat si tam, co chce, bez ohledu na ostatní.
Tohle je otázka principu. Prostě tento systém, o kterém píše dave, je špatný. A je to jeden z důvodů ignorace dalších pravidel, tedy třeba mágo, tr, po dešti, lezení v zakázaném... Jinými slovy, pokud vy serete na ostatní, budou ostatní srát na vás.
Co je na něm kurva špatnýho??? Nic, absolutně nic ti nebránilo přijít ke skále a tu cestu tam udělat po svým, jinak než Špek. Ta linka byla volná.
Pokuds na to neměl čas, chuť, um a co já vím co ještě, bylo to jen tvoje vlastní osobní omezení.
Nebavíme se o této cestě, ale o principu. A tam na to já nebo někdo jiný jít nemůžeme, protože jsme třeba ani ještě nebyli na světě. Ale to, že někdo byl někde první, by nemělo zakládat na právo, že si může jištění (ne)udělat podle sebe. Může mít zapsané autorství, může být první, může být hrdina, ale nemělo by to zakládat na právo na tu skálu, protože o to, že byl první, se ten lezec nijak nezasloužil, byla to náhoda.
v neděli jsme byli v Jizerkách. jo, jsem sračka a nemám morál, a tak jsem si srabácky tu cestu, co na ní mlsně koukám už víc než pětadvacet let, tu pětadvacetimetrovou nudli bez jediné možnosti založení, vylezl s horním lanem, a byl jsem na něj zatraceně rád (a to hovado Punťa to vylezl dřív, než jsem přišel na svět, a asi v pohorkách). nikomu jsem tím neuškodil a stopy po mě nezůstaly. nikdo mi nevynadal. zkuste to taky tak, je to menší vostuda, než tam natlouct voka po dvou metrech nebo po nich volat.
Presne, lano ze shora, mago a na pisku no problemo. Tyhle kousky, ktere teda pani piskari delaji jen pro sebe, je teda jeste dost nutny poradne ocistit ocelovym kartacem, protoze tim jak je nikdo neleze zarustaji.
A uvědomuješ si, pokud bych to dotáhl do extrému, že pokud by se našla parta sebevrahů a před padesáti lety přelezla vše bez jištění, tak se na to dnes jen smutně kouká? Kdyby tu před letu byl někdo jako Honnold, tak zablokuje normální lezení třeba v celém Labáku?
Nestalo a nestane, také jsem to uváděl jen jako extrémní příklad, kam by až mohla situace zajít, a i jsem to uvedl, že je to jen teoretický extrém. Ovšem zajímalo by mne, jak se díváš na fakt, že řada cest takto opravdu vznikla. Ne celé velké oblasti, ale partičky, co si dělaly podobné záludnosti úmyslně, jsou známé, případy, kdy prvolezec udělal jištění nebezpečně jen tak pro zábavu nebo z trucu, také, ostatně naposledy jsou podobné případy popsány Jirkou Malíkem pod článkem Bylo nebylo na CHKO Broumovsko, bod 5. jeho příspěvku, cituji například "Dostali bychom se k větší bezpečnosti a k tomu, že by se kruhy daly cvakat a nehrozilo by zabití všude, kde nějaký šílenec poruší pravidla, odsedne do skoby, pak vyžene navrtávák a pak nad to ještě kruh dál než 30 cm, aby se tam pak lidi zabíjeli (mohu jmenovat a jsou svědci).".
Považuješ tedy tvorbu cest a zablokování nějakého směru nebo nějaké cesty tímto způsobem, kdy cílem není přínos pro lezeckou komunitu, ale soukromé vyřizování si účtů nebo honění vlastního ega a kompenzace osobních problémů, za v pořádku? Bych si myslel, že zde tolik proklamovaná lezecká morálka by měla podobné pasti a problémy odsuzovat, ne je obhajovat.
1. je spousta případů, kdy komise nechala někoho něco dojistit cestu, kterou vylezl jen po vlastním.
2. přínos lezecké komunitě: ten rozhodně nepřinese, když se změní charakter lezení na písku. Kdyby byl jen čtvrtinovej tlak na písku jako je na některý cesty na vápně/žule apod., tak se na spoustě míst cesty vyšlapou, vybrousí, skály rozpadnou řádově za desítky let, namísto aby přetrvaly aspoň pár staletí. Zajeď se podívat na některé hodně lezené cesty třeba do Tisé nebo do Drábek, tam narazíš na spoustu vyšlapaných/vydřených míst a asi Ti dojde, že tudy cesta nepovede.
Jakmile se tohle změní, tak ten "přínos" lezecké komunitě potrvá velmi krátce, než nastoupí ochrana přírody a lezení na písku zakáže.
Takže vlastně kokoti, co tam kvůli svému egu udělali extra rizikové cesty, byli jen maskovaní ochranáři, kteří tímto chtěli skálu uchránit před dalšími neodpovědnými lezci?
No, škoda, že jim nedošlo, že to lidi polezou třeba na TR nebo budou prasit jiným způsobem :-)
Lezecká morálka je v tomto ohledu pořád stejná: Cesta je tím lepší, čím je v ní méně železa. Že v některých periodách lezecké historie se od toho srabíci odchylují, je pouze jejich problém.
Doporučuji přečíst pár kapitol z horolezecké historie až do současnosti. Třeba taková linie Preuss - Winkler - Fehrmann - Schuster - Kauschka - Kukuczka - Arnold - Petit je inspirující.
A doporucuji si vubec precist nejake historicke knihy. Jou opravdu inspirujici. Aby clovek zacal odlisovat zbytocnou kratochvili od zbytku a uvedomil si, ze se veci trochu meni.
Máš úplnou pravdu... Chtěl jsem mít doma medaili z olympiády, ale potom jsem zjistil, že pár partiček se do toho dříve vložilo... Svině sobecký.
Na základce jsem házel granátem a docela daleko, ale ta koule je mnohem těžší. Tak jsem si přečetl, že desetiboj je taky dobrý. Tý vado, už jen ten běh od kompu pro kolu a zpět mě úplně zničil... Tak zase nic, sobci jedni. Neva, nevzdávám to. Ostříhám nehty na prstech a žhavím klávesnici dál. Divoká voda, fuj, sobci jí nepřihřívaj a ještě navíc si představ, že musíš mít takovou drahou veslyci nebo co. Tak jsem to tak prošel vše, o medaili dál sním a když už mám po dlouhé době ty nehty ostříhané, tak budu navíc ještě prudit někde jako tady, kde mohu...
:-)
Tak to za prvé nemáš moc vysoké IQ ani náhodou... a smysl pro nadsázku k tomu a za druhé se Tě taková obtížnost netýká ani z dálky od kompu.
Rozumím tomu... Byla to hodně složitá úvaha, potřebující určitý nadhled. Za to se nemusíš stydět, že jsi to prostě nepobral.
Třeba jsi ještě mladý optimista, s rukama od mága, třeba lezeš jen vápno a žulu a Špek(a) chápeš jako max přídavek do jídla, pokud tedy umíš vůbec zapnout sporák a nevaří Ti v Tvých 35 maminka, protože jsi naprosto neschopný dement...
Každá generace má nárok na podpis. Před 40 nebo 60 lety lezci lezli bez tréninku a bez lezaček věci (třeba jen za VIIb-c, tupý přepočet UIAA 6-6+), které dnes bouldristé, kteří lezou např fr. 7c-8a nevylezou.
Kdepak je asi problém?
Trochu reverzni k tomu co plati ve skutecnosti. Ale dobra. Ktere cesty konkretne, a kdo z boulderistu (btw. trochu jina disciplina) je seriozne pokusoval a neprelezl?
To, ze nekdo nechava stranou zajmu neznamena, ze by to nevylezl..
Myslím, že je to dobrá připomínka. Ale rád bych upozornil, že podobné náhody pravděpodobně způsobily poměrně velké množství věcí, které teď kolem nás tak nějak jsou, a které bychom si leckdy třeba představovali trochu jinak.
Možná by se někde v Bruselu měla sepsat charta, zakotvující nezpochybnitelné právo lidu na změnu či odstranění věcí, které se staly, aniž měl tento lid v době, kdy se stávaly, chuť či možnost je ovlivnit.
Podával by se pak podnět k za tímto účelem zřízenému mezinárodnímu rozhodčímu tribunálu, a pokud by tento uznal, že podavatel měl skutečně nezpochybnitelné a závažné důvody či nechuť, které mu znemožnily podílet se na oněch skutečnostech, které označuje za problematické, a ovlivnit jejich podobu, ze speciálního fondu by se hradilo odstranění těchto skutečností. Žalobce/podavatel by pak mohl udělat věci jinak. Nebo nemusel, to už je jedno, podstatné je, že nespravedlnost bude odstraněna.
Svět by byl zase o něco spravedlnější a korektnější.
buď trochu partner pro diskuzi a když už projevuješ nesouhlas, zkus aspoň uvádět konkrétní argumenty. Teda předpokládám že nějaký máš.
D. podle mě principy tradičního lezení zná, nic nenasvědčuje tomu že ne. Ale spousta srabů si myslí, že existuje jen sportovní lezba a zbytek je vadnej kus kterej je třeba opravit. Kubistický díla bys taky opravoval nebo chápeš že jsou tak udělaný schválně a z "rozumných" důvodů?
To není otázka principu, ale totální blbosti. Pokud někdo Pokud někdo na oplátku (za cestu od Špeka) leze na mokrém, tak je totální idiot.
Tam není vůbec o čem diskutovat.
No cest je na pisku hodne. Bohuzel vetsina z nich vznikla jen kvuli ukojeni ega autora nez pro potechu ostatnich. V tom mi prijdou pisky unikatni, tolik cest a 90% z nich skoro nikoho (mimo autora) nezajima a neleze. Tak velky zasah do prirody kvuli tak velkemu nic.
To, že ti to přijde unikátní, nesvědčí o bůhvíjakém rozhledu. Co (střední) hory, pokud odhlédneme od těch vynejtovanejch plezírů? Co anglický trad? Co trad ve spoustě dalších oblastí? Norsko? Kanada? atd.
Bud konkretnejsi. A kdyz uz mluvis o rozhledu (o jak hodnotny argument..), byl sis v tech oblastech o kterych mluvis zalezt? Mas pocit, ze tam je tolik cest o ktere nikdo mimo par lidi nejevi zajem jako u nas na piscich?
Tohle zase vypadá na vlákno založený a přiživovaný do značný míry fňukalama, kteří na písku (díky Bohu) nelezou a nepolezou.
To ani nemluvim o tom, že dotyční nejspíš cestu, o které je v článku řeč, neviděli ani na fotce, natož aby do ní zkusili nalízt.
Ač sám pískař, je fakt spousta cest, který nikdy nepolezu, protože na ně nebudu mít. A fňukalové divte se, nikdy mě nenapadlo si kvůli tomu stěžovat. Místo toho na sobě radši zamakám. Nechci napovídat, ale je to totiž podstata lezení i sportu.
V žádném sportu nikoho nenapadne snižovat náročnost disciplíny. Jen v Čechách se fňuká... Kam jste dali hrdost? Teda, pokud víte co to je.
Když poprvé slezeš z gauče,maraton nezaběhneš. Šestkovou vodu taky nejspíš nepřežiješ,když ses předtím jako Zeman akorát plácal na rybníku.
Všechno chce trenink, kamaráde.
Ale o tom řeč není. Vůbec se nebavíme o výkonnosti. Řeč je o tom, zda má nějaký jedinec právo ve veřejném prostoru určovat, jak a co se se smí nebo nesmí dělat. Tato pravidla se mohou vztahovat na členy komunity nebo na majetek komunity, ale nechápu, proč by ve veřejném prostoru měl někdo nastavovat ostatním nějaká omezení dle sebe jen proto, že tam byl první.
Prachovské skály nejsou veřejný prostor. je to majetek rodiny Schliků.
Jinak tenhle způsob uvažování je spolehlivá cesta ke zničení jakéhokoliv sportu. Přijde ňouma, který se nechce namáhat tréninkem a učením se něčeho a protože se netrefí do fotbalové branky, žádá, aby se zvětšila. Třeba se mu vytrvalým otravováním podaří docílit, aby se zvětšila o 20 procent. Pak přijde ještě větší ňouma, a protože se ani do té zvětšené betrefí, bude chtít zvětšení na dvojnásobek a tak dále.
Jištění dělá každý prvovýstupce podle toho, jak to cítí a potřebuje. Když nějak výrazně ulítne, je od toho vrcholová komise, která může případně navrhnout v oprávněných případecvh dojištění.
Je ale srandovní číst skřeky od někoho, že Špek udělal někde cestu, a že ji měl dělat jinak. Špek tu linii našel vylezl a tak má právo ji udělat podle pravidel. Jsem přesvědčený, že ti, co tu skřehotají o nrdostatečném jištění by tu cesty nevylezli ano kdyby měla kruhy po půl metru. Je to jenom taková zabava u klávesnice, nic víc.
Jo, taky me prekvapuje, ze nechavej svuj prostor tak zasirat jakymkoliv zelezem. Obzvlast, kdyz je to vlastne zbytecne a jen to obtezuje dalsi navstevniky a okolni prirodu.
Btw. kdo urcuje jak ma byt branka velka? Podle jakeho kriteria to ma byt urcene. Pokud je tim kriteriem, ze se vlastne moc nechce aby se lezlo, neni rovnou lepsi nedelat cesty zadne?
Delat cesty jen kvuli tomu procesu delani mi prijde znacne sobecke a hlavne velmi zbytecne.
Nauč se co je třeba a nebudeš muset fňukat o tom, co se Ti zdá a nezdá. Už i pískařů a rádoby pískařů je dneska jako s*aček a je jen otázka času, než se to v řadě oblastí zakáže.
Zatim tu nejvice fnukas ty. Ale posluz si, pomaha-li to tve psyche..
Mimochodem, nepochopil jsi (nebo jak tu nekdo pise, jsou veci, ktere fnukalove nechteji slyset). Prispevek byl o tom, ze delat vystupy, ktery zajimaji malou hrstku lidi, je akorat tak rozmach a bezucelne ukajeni autorova ega a par "pravych" piskaru, ktere pak jedou stale dokola to sve fnukani v diskuzich o tom se ostatni maji naucit (aby pak mohly lezt ty zcela zbytecne cesty, ktere nelezou ani sami ti piskari).
Podle pravidel? Ale uvědomuješ si, že to nejsou celospolečenská pravidla, ale pravidla pouze malé a velmi omezené skupiny? Pokud by v této oblasti někdy směl lézt někdo jiný, než členové této uvedené skupiny, nemají žádný důvod nebo povinnost se těmito pravidly řídit. Tedy samozřejmě za předpokladu dohody s majitelem a dalšími, co do toho mají co mluvit. A to je stát a ochrana, ne nějaký zájmový spolek, jehož nejsem členem.
jenže ty pravidla jsou postavený právě na ochraně přírody.
Zjisti si informace o pískovci. Tvrdá krusta na povrchu a drolivý vnitřek u většiny pískovců neunesou velký lezecký tlak, a už vůbec ne od lidí, kteří by dělali destruktivnější věci, jež pravidla z rozumných důvodů zakazují.
Je to úplně jednoduché, sám to píšeš. Důležité je, jaké jsou tam nastavené obecné podmínky. Pravidla ČHS se mi nelíbí, nesouhlasím s nimi, ale to je asi tak vše. Ať si ČHS udělá podmínky, jaké chce, mě je to fuk. Důležité jsou podmínky, za jakých se tam smí lézt. Pokud v obecných pravidlech vyplývajících z místních oficiálních vyhlášek a zákonů bude, že vše smí být jen podle ČHS, ok, budu ta pravidla respektovat bez ohledu na to, zda s nimi souhlasím, nebo ne. Pokud by však někde podmínka ČHS nebyla, nic takového, jako prvovýstupci a nebo předepsané jištění, neuznávám.
Proč jsi ochoten uznávat jedna pravidla, zatímco druhá ne? Tak buďto pank = jedu si jak se to líbí mně a někdy to třeba je náhodou bude ve shodě s nějakými pravidly, nebo subordinace ve smyslu pravidla jsou tu, aby se dodržovala. Ale proč jedna pravidla jo a jiná pravidla ne?
Nevidíš rozdíl mezi pravidly nějakého zájmového spolku a mezi zákony/vyhláškmi? Ale i kdybys neviděl, tak určité věci znát musíš, neznalost zákona neomlouvá, kdežto o pravidlech nějakého spolku, kterého ani nejsem členem, nemusím vědět. Nejsou-li někde platná další omezení, mohu tam něco jít dělat a ani nemusím vědět, že nějaké spolky s dalšími pravidly existují. A další věcí je, že spolků s nějakým změřením můžeš mít více a pravidla mohou být i protichůdná, podle filozofie jednotlivých spolků :-)
Nechápu, co máš na mysli. Fyzické vlastnosti? Že je měkký a davy lidí by ho zničily? Pokud máš na mysli toto, tak s tebou souhlasím. Nediskutuji o tom, protože není čem, máš pravdu. Ale nijak se to netýká toho, o čem zde mluvíme, tedy o tom, kdo má právo někoho někde omezovat a přikazovat mu, jak něco smí nebo nesmí dělat.
Selský rozum mi napovídá, že když jich dával 10 tak to tutovky byly hooodně těžko. Ale třeba tam jde ufo a jde to dojistit jak na překližce. Jištění je od slovi jistit ne nebát se ani lehčí kroky solo a jištěný jen těžší. Nějaká lehčí část cesty solo je u většiny cest na písku. Je to stejně jak na horách, když na to nemáš tak se tam neser. Narážky že "sport" je/ má být bezpečný - zkus třeba salto na kladině nebo skok o tyči - kdo na to nemá ten si rozbije držku opravdu snadno.
Kamarád (pan pískař) mi kdysi říkal: popolezls víc jak metr dva a vidíš další místo na trochu slibnou smyci? Dej jí tam, protože pokud cestu neznáš, nevíš co bude dál. Je to dobrá rada. Když se jí řídíš, vůbec to neznamená, že smyce pod tou kterou zrovna šteluješ, by neměly být tutový. A navíc u prváče...
Takže: pokud o něčem nic nevim (jenom si toho hodně myslim), neni hanba mlčet.
Jsou provovýstupci, kteří dělají cesty odvážné a jsou prvovýstupci kteří dělají cesty sportovního charakteru. My co je neděláme, si můžeme díky tomu vybírat cesty různého charakteru, který je nám vlastní. "Tak je to správně a tak to má být. Kázeň je to hlavní. Dovolte mi odejít"
Cesta na písku je jako žena. Když jí příliš dojistíš, uděláš z ní děvku která půjde s každým ňoumou. Časem jí takový život navíc zničí. Osobně mám raději hrdé dívky, které si dokáží vybírat...
Hele ty mas na všechno co říct. Podivej se třeba někdy do Saska - tam je 100 tis. registrovaných lezců. Každý volny den oblehaji věže v celych rodinách lezou tyto ,,vrazedne " cesty jako by se nechumelilo a vůbec nefnukaji. Také lezou na umělých, ale na pisku cti tradici a na rozdíl od nás lezou stále jen na věže, mají tam asi 20 tisíc cest, určíte nebudou vsechny vraždy, tak můžeš začít. Je mnoho kruhu i ve trojkach, ctyrkach, petkach a dají se v pohodě dojistit. Takže piskari není hrstka magoru, ale lidi, kteří jsou ochotni se něco naučit - například dobre založit smycku, a jezdí do skal často a rádi. A pokud i tak ti to nestačí, můžeš lezt třeba v labaku, borhaky po 3 metrech, je tam stovky cest
....není mi úplně jasné o co zde diskutujícím jde. Je faktem, že prvolezec má právo lézt jak “se mu chce” a dávat do své, tedy jeho cesty, tolik jištění kolik se mu zdá že je potřeba, aniž by ignoroval principy tradičního lezení existujícího desítky let a nedržel se danných regulí a pravidel. A když se tohoto nedrží tak je od toho tady vrcholová komise aby mu řekla své. Většina prvolezců “nedělá” cestu jen pro své osobní ukojení a argument, že si cestou přivlastňuje část skal je nesmyslný.
Nadále existují a budou existovat cesty vyžadující velký morál – který k našemu sportu patřil a bude patřit snad i v budoucnosti. Jsou klasické cesty odjištěné uzly a smyčkami, což se určité skupině lezců , kteří jsou hýčkáni ani ne dvoumetrovými odstupy jištění nejen na překližce, nejde pod nos a tak křičejí : Dojistit!
Já říkám NE – nedojistit.
V Ádru byl taková jedna cesta – vylezl ji Kokša. Byla to spára – od zdola nahoru – někteří borci se pokoušeli to přelézt, ale všichni se z toho nějak vrátili. Jednou k tomu přišel Kokša a dal se do toho. Parta sedící dole pod nástupem měla hromadu vtipných a humorných poznámek. Když Kokša vylezl dost vysoko – bez jakéhokoliv jištění – smíškové pod skálou zmlkli – sitauce začala být kritická. A Kokša zase popolezl dál, do místa, kde všichni mysleli, že se tam nějaké jištění dá dát – bez úspěchu. Toto se opakovalo za hlubokého ticha ještě několikrát, nikdo si nedovolil nějaké fóry. Nakonec Kokša dolezl nahoru – a tu cestu, pokud mne paměť nemate, pak nazvali “Cesta strachu”. Jestli je dnes “dojištěná” anebo ne, nevím.
Ale když se někdo třeba vydá někam do Alp tak také neočekává každé 4 metry nějaký jistící bod a se svým strachem a obavami si tam musí nějak poradit.
Je jasné, že kdo na danou cestu nemá psychicky anebo fyzicky se bud´ z té cesty musí vrátit anebo musí popojít dál. Cest je kolem nás spousta a kde je řečeno, že práve “tuhle” musíme za všech okolností vylézt.
Nejvíce mne dnes rozesměje v dnešních průvodcích poznámka : Jištěno odspodu.
Nezapomeňme, že kdysi se při klasickém lezení všechno jistilo od zdola.