Pokud Moraváka zajímají spáry, má to těžký. Když jsem šel studovat do Olomouce, tak jsem je z nouze začal hledat. Kras jsem navštívil vlastně jen dvakrát, a když jsem zjistil, že lišty jsou moc lištový, a spáry málo spárový, a že je tam ňák málo rajbáků, mechu, vosích hnízd, mravenišť a tak vůbec, tak jsem to vzdal (později jsem zjistil, že kdybych víc hledal, něco bych našel).

V okolí Olomouce se pár spárových cest najde:
Sníh s deštěm na Gabrielce,  Odštípnutý blok a několik kratších spárek na Malém Rabštejně.  Něco se asi najde i na Rabštejně nebo v Dobřečově, ale všechno kromě toho Sněhu s deštěm (a to ještě k tomu asi jen ve dvou chmatech) vás nedonutí se spolehnout na pořádnou žábu nebo fingerlock. Proto bych vám rád ukázal, kde najít spáry přímo v Olomouci, které jsou pěkně hladké a kde se tudíž naučíte nebo si připomenete rozměry ruční spáry. Mezi články o Rybě, o Nosu a stropních spárách v Utahu jsem si asi nevybral vhodný čas pro publikaci takto bezvýznamného článku. Přesto doufám, že to někdo docení.

Protože mě spáry baví a nechtěl jsem z nich vypadnout (což, jak je všeobecně známo, v Ádru nebývá moc příjemné) vydal jsem se po městě nějaké hledat. Po asi měsíčním hledání po celém městě jsem našel několik škvír v betonovém plotě od nemocnice podél ulice Albertova u sjezdu na Brněnskou (jelikož se učím na felčára, mám to kousek pod školou).  Jedna z nich, přímo pod budovou hematoonkologie, byla celkem pěkná žába. Dole užší, nahoře už skoro do pěsti. Podle mě ideální na zaučení. Dal jsem ji jméno Onkologická žába a zapsal do databáze, aby ji měli i ostatní šanci najít:


Onkologická žába
foto by © Vašek

Ostatní spáry byly dole v rozměrech okolo 2cm, takže mě připadaly v té době jako nelezitelné.  Hledal jsem tedy dál podél plotu, až jsem našel další dvě pod novou lékárnou. Pojmenoval jsem je Pravá lékárnická a Levá lékárnická. Obě to jsou jednoduché užší žabky zase ideální na zaučení. Lepší je lézt tyto spáry ze strany od areálu nemocnice, jelikož tam je lepší dopad.  Po chvilce mě ale přestalo bavit lézt stále jen nahoru a dolu obyčejné žáby. Postavil jsem si proto ze dvou fošen a závitových tyčí asi pětimetrovou spáru, kterou jsem si vytáhl na půdu se senem a postupně naklápěl do převisu, až jsem ji měl úplně jako stropní. To mě ale taky dlouho nebavilo, jelikož člověk vydrží se sílou víc než s kůží (i když si vyrobí na hřbetu mozol a má rukavice). Proto jsem ustálil sklon na asi 50°, který je zábavný, dá se na něm docela i posilovat a člověk ho na písku ještě občas potká (např. legendární, ale obyčejná žába, Prásknutí bičem ) a je celkem i šetrný na kůži. Letos jsem se ale přestěhoval od strejdy (z vesnice u Olomouce) přímo do Olomouce a tak jsem si spáru převezl s sebou. Nyní je tedy dostupná veřejnosti, opřená o strom v ulici Kavaleristů. Je v převisu asi 35°, ale každý si ji může nastavit, jak chce. Jelikož jsou fošny od sebe vymezený závitovkou, je možno si nastavit i rozměr sedmnáctkou klíčem. Doporučuju s sebou bouldermatku, pač nahoře už jde o kotník. Do budoucna plánuju ještě přidělat na větev další spáru asi dva a půlmetrovou, která bude navazovat na první a bude téměř stropovitá. Nevím ale jak to budu stíhat, protože mám dost školy… Za ukotvení spáry nemůžu ručit, protože nevím, kdo a jak si s tím naposledy hrál, takže si to vždycky před cvičením pořádně překontrolujte.
Tady je fotka a video pro představu:


Dřevěná spára
foto by © Vašek



Později jsem začal zkoušet jednu z těch trhlinek u sjezdu na Brněnskou. Vybral si ji, protože jako jediná měla dole celkem slušný stupy. Po asi půl roce sporadického zkoušení (po dvou pokusech následovaly dva- tři týdny hojení) jsem trhlinku vylezl a vzhledem k tomu, že je přímo pod budovou transfuzního oddělení a také k všeobecně známému faktu, že fingerlock je krvavý hmat, jsem ji pojmenoval Transfuzní oddělení:


Trhlinka 1
foto by © Vašek


Trhlinka 2
foto by © Vašek


Trhlinka 3
foto by © Vašek



Určitě by šly přelézt i další trhlinky okolo. Některé by možná braly i trochu na sokola. Vzhledem k tomu, že ale nemám pocit, že by mě to posunulo ňák dál a taky že už v Olomouci budu asi jen poslední dva semestry, tak to vidím jako project for the next generation . Kupodivu jsem svoje spárařské skills během mého pobytu v Olomouci nejen udržel, ale i vylepšil, takže i když máte na pískovcové radovánky čas třeba jen o prázdninách, nezoufejte. Pokud někdo bude chtít trochu zaučit, nebo půjčit rukavice, nechť napíše do diskuze, nebo se optá na můj kontakt na Flashwallu. Rád pomůžu.
A na závěr bych si dovolil několik obecných rad pro začínající spáraře. Nejsem sice ňák ohromně zkušený, ale právě proto si myslím, že ještě mám dobře v paměti, s čím jsem se potýkal:

1) Vytiskněte si nějaký návod třeba od Bobra nebo Čaje, nebo zkoukněte instruktážní videa od Wide boys. Člověk, který vůbec nechápe, celkem rychle pochopí, co se po něm chce. Na youtube najdete i videa jak tejpovat prsty na trhlinky i jak si vytejpovat rukavice.
2) Nenechte se odradit bolestí a krví. I když je fakt, že třeba fingerlock prostě bolí, tak žába, pokud ji člověk umí, nebolí vůbec. Několik mých kamarádů (fyzioterapeutů) vzdalo spáry, protože říkají, že to je nepřirozenej pohyb na nohy a že si kvůli tomu nebudou ničit tělo.  S tím taky nesouhlasím. Po půl roce trénování, je to nejpřirozenější pohyb, co člověk zná .

3) Podle mě jsou na trénink těhle betonových spár a na tu moji dřevěnou určitě dobrý spárový rukavice. Eliminuje to bolest a navíc umožní na tom strávit víc času. Na tu moji dřevěnou jsou nejlepší od Obrworks, protože to dřevo je fakt hladký.  Na skutečný spáry na písku je to sporný, má to svoje plusy i mínusy a navíc je to dost individuální. Podle mě ale plusy většinou převažují.

4) Pokud zvládnete ty tři žábovice u nemocnice, zvládnete i jakoukoli lehčí žábovici v Ádru jako třeba Starou cestu na Bakchuse (je třeba něco založit ve střední části- střední bambule, či žlutej ufoun!), Highway č.1 na Tři sestry (ta je na poměry písku hodně přejištěná, najdete ji na konci soutězky, co je přímo naproti Údolce na Lesáčka), poslední délka Přes fichtli na Milence, Starou cestu na Vinnetoua (tam je i hodně širočiny a komína, ale obojí je lehký) Od Breka na Šmodrchala (ta je na Křižáku)… Rozhodně ale dejte bacha na cesty, kde si nejste jistý, jestli tam na vás nečeká něco širšího než pěst. Často tydle spáry vypadají nevinně na pohled i klasifikací, ale může jít i o život. Takhle z fleku mě napadá třeba Tréningovka na Krakonošovo sedátko. Já jsem tam s Obrovkama rukavicema sice pěst udržel, ale mám celkem velký ruce. Hodně lidí říká, že jim tam pěst nedrží.

5)Obecně neřešte na písku u spár klasifikaci, ale rozměr spáry, a taky kolik je na to potřeba morálu !!!

Tak přeju všem nespárařům, aby konvertovali ke spárám, protože spárový lezení vám dá více radosti z lezení a kvalitních historek k pivu.


Po Bakchusovi
foto by © Standa Mitáč