Aktualizace: Více detailů o tomto významném lezeckém  počinu přinášíme v překladu z webových stránek Bergsteigen.at (Piškot)

Původní zprávaPo dlouhé době o sobě dal vědět fenomenální rakouský lezec a tvůrce přelomových cest Beat Kammerlander.

Po měsících tvrdé přípravy Beat Kammerlander (50) přelezl svůj dlouhodobý projekt Principle Hope klasifikace 8b/b+ a E9-E10.

Číslo by na současné poměry nebylo tak dramatické, pokud by se nejednalo o cestu se založeným vlastním jištěním.
Cesta se nachází v oblasti Vorarlberg, v Bürs Plate.


Ve 40m vysoké, velmi hladké stěně, se Beat jistil jen jištěním zakládaným do velmi tenkých spár. A tak se cesta Principle Hope momentálně řadí mezi to nejtěžší trad lezení.

Zdroj:

Další info a několik fotek z přelezu lze spatřit na stránkách Jamesáku.

Prinzip Hoffnung (překlad)

Po několikaměsíční minuciózní přípravě se podařil rakouskému extrémnímu lezci Beatu Kammerlanderovi (50)  „čistý/clean“ přelez jeho cesty Prinzip Hoffnung na Bürser Platte ve Vorarlbergu. Čtyřicetimetrovou kolmou stěnu, jejíž skalní struktura připomíná nahrubo tkanou tapetu, zdolal zajištěn spoře a výlučně vlastními jisticími prostředky. Akt mentální a psychické síly.
„Bürser Platte už mě dlouho fascinovala,“ říká Kammerlander. „Je do jisté míry jedinečná, protože najít v hladké stěně v tak vysokém obtížnostním stupni (10/10+ a možná E9-E10) linii, kterou by bylo možné zcela odjistit vlastními jisticími prostředky, tedy k „čistému/clean“ lezení, to se nestává skoro nikdy. V této stěně míří vzhůru trhlinka, která se po pětadvaceti metrech prakticky ztrácí, potom přichází klíčové místo a o šest, sedm metrů výš zas pokračuje šikmá trhlinka neznatelně dál. Lezení je skutečně specifické, leze se po extrémně malých chytech a stupech. Když to zkoušíte příliš zhurta a příliš často, zničíte si lezečky a odcházíte s krvavými prsty. Muset tam lézt, to se dá přirovnat k malé bitvě.“
Poprvé se s Bürser Platte střetl zhruba před desetiletím lezec narozený hned v sousední obci Bludenz, Kammerlanderův přítel Marc Wasiner, který udělal prvovýstup dolní části cesty, až po klíčové místo. Už v roce 1997, několik měsíců po tom, vylezl Beat Kammerlander prodloužení cesty s klasifikací 10/10+. „Bylo zajímavé, že poté, co jsem cestu vylezl RP, se neobjevily žádné pokusy o opakování. Někdy potom jsem se znovu začal stěnou zaobírat. Cítil jsem touhu vylézt celou cestu „čistě/clean“, to znamená odstranit všechny borháky a nést si veškeré jištění s sebou, na těle, tedy zakládat ho z lezecké pozice. Připadalo mi to jako jediná správná cesta. Ale současně se mi to jevilo jako nemožné. Avšak přeci právě tohle bývá podnětem nějakého projektu.“

Mentální blok
Po celé léto Beat Kammerlander mentálně a psychicky trénoval, aby se na svůj projekt Prinzip Hoffnung připravil. Nejvlastnější výzvou přitom bylo jištění. „Byl to relativně dlouhý vývojový proces,“ vypráví. „Trvalo víc než tři čtvrtě roku, než jsem byl mentálně tak daleko, abych to zkusil. Ministopery, které se ve stěně dají umístit, by udržely snad 150-300 kg. Při pádu z deseti až patnáctimetrové výšky dochází každopádně k mnohonásobně vyššímu zatížení. Bylo tedy dopředu jasné, že mnohé vklíněnce při extrémním pádu nevydrží. V klíčovém místě například vůbec nejde zajistit. A právě to působilo mentální blok. Tady mohlo pomoci jedině minuciózní plánování. Věděl jsem na milimetr přesně, který stoper kam přijde. Každopádně mě klíčové místo zaměstnávalo velmi dlouho. Pak jsem jednou dostal převratný nápad – použít při jištění druhé lano. Představoval jsem si, že na tomto laně mě bude jistit osoba, která v případě pádu musí sprintovat od stěny, aby lano stáhla. Díky této variantě řešení jsem také překonal svůj strach.“

Pravůle
V zimě 2008/2009 zahájil Beat Kammerlander konečně své pokusy. „Bürser Platte je typický zimní projekt,“ říká. „Jsou potřeba teploty mezi nulou a deseti stupni, jinak jsou prsty příliš měkké a guma rajbuňkových lezeček by na těchto malých stupech nedržela.“ Projekt se nedařilo vyřešit hned. Kammerlander spadl několikrát v klíčovém místě a musel pak vždy znovu odstraňovat stopery a začínat odspodu. V den úspěšného přelezu mu zbývalo jen dvacet minut do západu slunce. Vlastně chtěl zkusit jenom si cestu „tréninkově proběhnout“, ale přece se mu podařilo nemožné. „Při tom šťastném přelezu jsem měl v klíčovém úseku trvale pocit, že padám,“ vzpomíná Beat Kammerlander. „Byl jsem tak překvapený, připadal jsem si jak kapka, která se kývá na pokličce, ale přesto zůstává viset. Máš pocit, že už padáš, ale lezeš prostě dál. Ta pravůle, kterou v takové situaci cítíš ve svém břiše, je to, co ti zůstane i následně ve vzpomínce a co tě dělá silným. Když takhle lezu nějakou cestu, pak se necítím jako padesátník.“

Beat Kammerlander hodnotí svoji cestu Prinzip Hoffnung  (E9-E10) jako jeden ze svých největších lezeckých úspěchů. „Prinzip Hoffnung má v mém osobním vývoji právě takovou hodnotu jako prvovýstupy cest Silbergeier, Unendliche Geschichte a cesta Mordillo (free solo ve spodním desátém stupni),“ říká. „Významné a motivující lezecké projekty vždy představují historii, která nutně u člověka předpokládá jeho vnitřní vývoj, a na konci toho vývoje stojí cesta.“ [Tady v orig. článku asi kus nedopatřením chybí, odhadoval jsem a domýšlel smysl věty, pozn. překl. ]

Beat Kammerlander (nar. 1959 v Bludenzu v kraji Vorarlberg) patří k nejlepším sportovním lezcům světa a významně přispěl k rozvoji lezeckého sportu, včetně alpského lezení. Jeho cesta Silbergeier patřila dlouhá léta ke třem nejtěžším cestám alpského charakteru na světě, tzv. Trilogii. Až Alexander Huber dokázal vylézt ještě těžší cestu - Bellavistu v severní stěně Západní Cimy. Také Kammerlanderova cesta Unendliche Geschichte v Rätikonu (1991) platila léta za nejtěžší alpskou cestu. Jeho nejtěžšími sportovními cestami jsou Speed (11-/11) a Missing Link (11) ve Voralpsee ve Švýcarsku. Svůj aktuální projekt Prinzip Hoffnung hodnotí Beat Kammerlander stupněm 10/10+, E9-E10.

Při tzv. „čistém lezení“ (Clean-Climbing) je výstup ztížen ještě navíc tím, že všechny jisticí body jsou tvořeny vlastními, mobilními jisticími prostředky (vklíněnce, frendy apod.) a po vylezení cesty jsou opět odstraněny. Přívlastek „čistý/clean“ označuje to, že se při výstupu používají výhradně vlastní jisticí prostředky; může tak být tedy označen jak RP, tak AF přelez. „Čisté/Clean“ lezení klade na lezce další nároky, protože umístění těchto vlastních jisticích prostředků si žádá víc času, a tedy také víc síly než pouhé cvakání expresek do borháků či nýtů. Každopádně ale vyžaduje zkušenost, aby lezec rozeznal místa (tzv. „placements“), kam má smysl umístit jisticí prostředek, a důvěru v jištění, které sám osadil.

překlad článku z www.bergsteigen.at
přel. Piškot