Když jsem v sobotu ráno přijížděl z domu k Sokolovně, hráli mi v rádiu Running Free od IM a já jsem měl pocit, že všechno musí být perfektní. Mírný šok jsem zažil hned u dveří, když mi Osman oznámil, že to ještě nemají nachystané a prý končili v jednu ráno. Další šok narůstal pomalu, ale o to byl horší. Zatímco Osman s Řízkem pobíhali po lešení a kolem stěny a pro mě naprosto nepochopitelně odmontovávali a namontovávali chyty na různých místech, do tělocvičny se žádné zástupy nadržených závodníků nehrnuly. Prodloužil jsem prezenci do 10:00, ale ani to nepomohlo. Celkem 15 závodníků, z toho 5 domácích. Cítil jsem směs smutku, vzteku a beznaděje. Asi špatné PÍ - ÁR. A taky možná ta chřipková epidemie... S deseti chlapama a pěti holkama je jasné, že do finále postupují všichni. Ale alespoň si zalezou a navíc - mnohé ze startujících by o postupu do finále ani nenapadlo uvažovat, pokud by bylo startovní pole trochu početnější. A i přesto, že to bylo do finále vlastně zadarmo, lezli v trochu vlažné atmosféře víc než poloprázdné tělocvičny všichni nejlíp, jak to šlo, a někteří ještě lépe. I přes zdánlivý chaos při chystání závodních cest, to vypadalo, že Řízek s Osmanem to postavili dobře. Takže si lidi zalezli a bavili se. Krátce před jednou skončila kvalifikace a tělocvična téměř na 3 hodiny usnula do klidu, který narušoval pouze zvuk dotahovačky stavěčů, chystajících finále. Na finále se tělocvična přece jen zaplnila diváky a atmosféra notně pookřála. Fandilo se, co to dalo a všichni si užili pěkné vystoupení pěti šikovných děvčat ve finálové cestě, ve které nakonec kralovala Veronika Scheuerová (Saltic, TB Training) před Janou Ondřejovou (Rocky Monkeys, Sokol Brno 1) a Marií Simeonovou (Klajda). Po krátké pauze a vylosování výherců divácké soutěže (a ano, diváci mohli v této vyložené losovačce obdržet velmi zajímavé ceny od našich sponzorů včetně například permice na Vertikon Zlín) začalo finále mužů. To naprosto grandiózním vystoupením, které rozpálilo obecenstvo na maximum, otevřel předseda pořádajícího HOUBu, Martin Masik Masař. Hned po něm nastoupil HOUBařský pokladník Honza Lekeš. Svého předsedu však v celkovém součtu předskočil jen díky lepšímu výsledku z kvalifikace. V zásadě jen o chyt dál na hraně kýlu se dostal Zbyněk Sušil (HOUB). Čtvrtým finalistou byl Šimon Potůček (Vertikon Zlín), který ovšem zalezl naprosto excelentně a probojoval se až kus do stropové části stěny a na dlouho opanoval průběžné vedení. Po něm nastoupil místní jogín a bylinkář David Ryšavý a předvedl něco, co nám všem vyrazilo dech. David nelezl, on se prostě chvílemi vznášel prostorem. Prý za to mohla jeho jogínská meditace v prostoru izolace podpořená trochou bio švestkového nápoje. Ať tak, či onak, bylo z toho čtvrté místo a titul nejlepšího domácího závodníka. Po Ryšavém přišel na řadu Jenys Sedlačík (HOUB), který se nedokázal poprat s těžkými kroky z kýlu do stropu a v místě, kde někteří vymysleli slušné odpočinkové místo, ho sestřelil nepříjemný chyt až na celkovou 5. pozici. Zbyšek Černohous (HK Lanškroun) si pod stěnou pořádně zaprášil ruce a zběsilým tempem to hrnul cestou jako raketa až někam do poloviny předposledního stropového segmentu. Byl to nádherný výkon, který ho vynesl na průběžné první místo. Druhý z bratrů Potůčkových, Štěpán, byl po kvalifikaci třetí, a proto od něj všichni očekávali atak průběžného vedení. Štěpán však nezvládl finále ve své hlavě a od prvních kroků dělal školácké chyby, které ho stály spoustu sil. Ty mu pak chyběly při přechodu do lepších chytů těsně pod stropem. Výsledkem bylo celkové 6. místo. V izolaci již zbyli pouze největší favorité - Volf a Konečný. O jejich převaze po kvalifikaci (oba 2x TOP) nikdo nepochyboval. Jako první šel do cesty Štěpán Volf (CT, Elementstore.cz). K jeho smůle mu již u druhé expresky smekla noha z řezky a závod tak pro něj skončil smolně desátým místem. Kuba Konečný (HO SVČ Lipník n. Bečvou, A Muerte, Rafiki, Triop, CT) potvrdil svůj kredit a krásně a s převahou lezl celou cestu. Evidentní problémy začal mít až v místech, kam se žádný z jeho soupeřů nedostal. Po překonání druhé ponorky ve stropě se již nedokázal zvednout do špatných chytů, které ani možná nevzal ve správném sledu a tak asi 3 lezecké metry před TOPem přemohla gravitace i jeho. Finále to bylo parádní, se super atmosférou a dokonalou zápletkou. Tohle finále prostě udělalo z 15. ročníku SO závod se vším všudy. Nepříjemný pocit z dopoledne ve mně zmizel stejně spolehlivě jako asi desátý párek v rohlíku… Pak už jsme jenom rozdali ceny, prize money, popřáli si šťastnou cestu domů a mohli to jít oslavit. Já do postele, protože ještě pořád nejsem úplně fit z té chřipky. Až na věky OHEŇ! Poděkování sponzorům: A MUERTE, SINGING ROCK, VERTIKON ZLÍN, SIR JOSEPH, BUFO, YATE, FARAMUGO, BARVY LAKY R. VEČEŘA, SOKOL UB, MĚSTO UB, ZLÍNSKÝ KRAJ, BEAL, SUPRONET, KS MOBIL, ČHS Ještě větší dík stavěčům Řízkovi a Osmanovi a všem těm z HOUBu, kteří neváhali obětovat kus svého času tomuto závodu a nenechali mě v tom, protože bych to s tou chřipkou letos asi opravdu nedal. V neposlední řadě moc děkuji závodníkům, kteří se zúčastnili. Vlastně děkuju všem, kteří kdy na S-O participovali jakýmkoli způsobem. Slovácké OUPN, to bylo nádherných 15 dobrodružných ročníků, plných emocí, setkání a zážitků. Takže díky i za ně. Díky MOC! Více o S-O najdete na stránkách HOUBu www.houb.cz. Břeťa teaČR Lebloch Reportáž ze závodů z místní televize: Kompletní výsledky:
|