Letošní série IWC měla oproti loňsku o závod navíc. Závod ve francouzském Champagny en Vanoise. Většina závodníků zůstávala po Saas Fee v Kandersteggu nebo jiných lezeckých oblastech a přejížděli přímo. My jsme bohužel museli kvůli pracovním povinnostem, nebo zdravotním problémům zpět. Takže dva dny doma a ve středu o půlnoci už zase úléháme pod stropem hotelu „Many stars Inn“ v Eptingenu. Není nad to se před závody lehce rozlézt.
Trochu ztuha obligátní Ice Man za D9, Tono pak posílá prvním pokusem (celkově druhým) Two Face za M10+/11- a pak trochu pokusujeme. Tono v Gotham City D12, ale bohužel padá pod Topem a Stračes úspěšně přelézá Winner D11+, kterého se nakonec podaří utrápit i mně. To jak se leze nám ukazuje Michi Wohlenberg, který nejprve opravil vytržený chyt v Ironmanovi, pak se jím prožil a po domluvě s Tonem Flashnul Gotham city. Prostě kdo umí….
V Ženevě vyzvedáváme od Lukina Martinu a krátce před šestou jsme v Champagny. Ještě po cestě se rychle domlouváme s Olgou Kosek z Polska, takže nakonec bereme apartmán pro pět lidí a ubytování vychází velmi příznivě. Program začínáme společnou večeří závodníků a organizátorů, technický meeting už si odpouštíme a jdeme raději chystat zbraně a spát. Přeci jen, stěna v Champagny je hlavně ledová a tak moc nevíme co od závodních cest čekat.
Babská kvalifikace je hodně v ledu a pak dolez po dobrých ve větším převisu. Obě chlapské jsou tahavé lezení v drytoolingu až do stropu, krux na strukturu a dolez. Jako první lezl Tono, takže bohužel nemá žádné fotky, ale lezlo se mu v pohodě, jen po přechodu na strukturu někdo otočil vypínačem a to bylo vše. Já jsem se pro jistotu trochu zdržel už o kousek níž, ale dolézám ke kroku na strukturu, přesahuju a jen si pomyslím že to si asi dělají prdel, následuju Tona aniž to v tu chvíli tuším. Takže nakonec z toho máme dělené 15. místo ve skupině.
Dalším v pořadí je Stračes. Proti Saas Fee naprosto jiný lezec. Trochu jsme po zkušenostech ze Saas zkusili potrénovat jinak a minimálně v hlavě to Stračenkovi evidentně pomohlo. Drtí cestu až do topu a to dokonce v takovém čase, že to znamená druhé místo ve skupině.
Z holek nastupuje první Martina a bohužel je vidět, že v ledu se toho letos moc nalézt nedalo. Leze na jistotu, ale dost pomalu a když se navíc zacyklí v převislém ledu vypadá to s postupem do semifinále docela bledě. Ještě rychle vynechá dva chyty a chytře je obleze ledem zprava, ale pak už je tu neúprosný time out. Jako poslední jde Lucka. Dolézá do topu, ale skoro nepoužívá jednu nohu a po spuštění má v obličeji výraz, který věští všechno možné, jen ne radost.
Večerní výsledky jsou důvodem k radosti. K jasně postupujícím Stračesovi a Lucce se přidává i Martina, takže sobotní semifinále přivítá tři české závodníky.
Sobotní babské semifinále kombinuje drytool i led, chlapi se poprvé podívají do převislého ledu, který je v Champagny naprosto unikátní.
Jako první nastoupila Martina, cesta jí sedí, takže poměrně v klidu dolézá do restu v ledu, ale v přechodu do stropu jí najednou vypadává zbraň. Ani moc sama nevěděla co se přihodilo a tak smutek, protože síla i čas, to vše bylo. Na videu je vidět těsně před pádem zbraně sklouznutí nohy, takže asi kombinace sklouznutí v okamžiku přechytávání a lehce zmrzlé prsty. I tak je z toho nakonec velmi pěkné 13. Místo, ale to finále bylo možná i o fous blíž než v Saas.
Následuje Lucka, ale od začátku je vidět, že ji blokuje tělo i hlava. Přeci jen lézt a každým okamžikem očekávat bolest ze zlomeného prstu to moc nejde dohromady. Nakonec sklouzává u třetí cvakané expresky a je to pro ni asi nejhořčejší okamžik letošní sezóny.
Jako poslední nastupuje Stračes. Přeci jen v cestě je dost ledu a to je proměnná s kterou má zatím menší zkušenosti. V průběhu jeho lezení se tato obava ukázala jako zcela lichá. Kryky ve stropě, kde měla většina semifinalistů problém jde s lehkostí jeho vlastní a ledem se prohnal jak atomový ledoborec. Ještě nalézá do vrcholové struktury, ale smeknutí a pád. Přeci jen lézt a neklepat, klepat a ztrácet čas. Možná s víc zkušenostmi šlo ještě o kousek výš, ale i tento výsledek je v chlapech bomba. Nakonec o nepostoupení do finále rozhodl jeden pohyb. 9. místo je zejména v konkurenci, která na tomto závodě byla více než dobrým výsledkem.
Večerní finále už se odehrálo bez české účasti, to však nic nemění na tom, že se jednalo výborně připravenou show. Cesty byly možná trochu lehčí, než by bylo ideální, ale přeci jen pády z pod topu, okamžiky kdy rozhodují vteřiny a lezci jsou ve finále vyrovnaní pro oko diváka velmi dobrá podívaná. Jedinou trochu černou tečkou je jak někteří závodníci lezou vědomě na hraně pravidel nebo i za ní a spoléhají na obtížnou prokazatelnost jejich porušení. Přeci jen je rozdíl, jestli chyt berete jak se má, nebo si nabrousíte tak, že zaškrábnete do dřeva mezi chyt a stěnu. Možná by některým závodníkům školení fair play nezaškodilo.
V neděli využíváme možnosti jít si zalézt na závodní cesty a hlavně Martina rozlézt se v ledu pro následující víkend. Dáváme po pěti, šesti cestách a užíváme si pěkného dne ve společnosti super lidí. Hlavně mladí frantíci to na stěně drtí o sto šest. Večerní přesun ke Grenoblu na drytool bereme tak trochu jako nutné zlo, protože nejvíc ledu všude ve francii i přilehlém švýcarsku je na věži v Champagny.
L´Usine je tréninkovou oblastí, kterou vytvořili Etien Grillot a Gajetan Raymond. Vždy na podzim organizují sérii závodů DTS, směs závodů, setkání a párty. Škoda, že je to pro nás tak trochu z ruky.
LÚsine je obrovskou jeskyní, kde aktuálně vede kolem 30 cest od D4 do D15?. Zajímavý je také styl, který borci propagují, tedy „No Yaniro“, což v překladu znamená žádné čtyřky, žádné paragány. Vcelku zajímavý přístup.
Cesty jsou převážně po vrtaných dírách a značené, takže OS je spíše Flash a lezení má spíš charakter silově vytrvalostního tréninku, než hledání chytů a nějakých technických fines. Každopádně zajímavá zkušenost a asi nejhodnotnější je Tonův OS L´Usine D11 a OS Good Jull D10, já jsem si flashnul Good Jull D10 a OS Infinity D10, kterou za mnou pro změnu fleshnul Tono. Martina s námi bohužel lezla pouze lehce první den, protože na ni lezla nějaká rýmyčka a tak zůstala spolu s teplotou další den na ubytování a snažila se vykurýrovat.
Ve středu ráno jsem už zpátky v Champagny . Já mám program na stěně, kde začínáme stavěčský kurz, Tonto na lyže a Martina se potí v posteli a snaží zbavit virózy. V tomto duchu se náš program nese až do pátku, kdy se zahajuje juniorské mistrovství světa.
Celkem se ho letos účastní přes padesát závodníků z osmi zemí. Takže je příjemné, že je účast větší než v loňském ročníku. Někdo může nadhodit, co je to za závody, když v kategorii jsou třeba tři závodnice. Nahlížet na to lze různě, ale myslím, že je hlavně podstatné, že se mohou mladí závodníci setkat, zalézt si na velmi dobře připravených cestách a okusit ducha „velkých závodů“. Osobně si myslím, že více menších závodů by prospělo víc a je to vidět i na letošním výsledku, kdy výborně dopadli například oproti rusům početně méně zastoupení Švýcaři a francouzi, kteří mají možnost závodů typu Kanderstegg nebo DTS. Dalším faktorem zejména u nejstarší kategorie je, že účastní závodníci, kteří již lezou velký IWC a mohou si tak zazávodit mezi sebou bez tlaku z přítomnosti velkých hvězd.
Letos bohužel bylo naše zastoupení malé, pouze Martina Kratochvílová v nejstarší kategorii juniorek. Papírově podle letošních výsledků v IWC byla Martina v pozici favoritky a osobně si nemyslím, že je to ideální pozice. Přeci jen je velký rozdíl, jestli lezete proti svým soupeřům, nebo proti své hlavě. A troufnu si říct, že pro Martinu to bylo letos hlavně spíš proti své hlavě.
Do první kvalifikační cesty, která celá vedla v ledu nastupovala opatrně a plynulým postupem si dolezla až do topu. Nikdo v tu chvíli netušil, že jsme viděli rozhodující moment závodu, protože ruská závodnice Ekaterina Kooscheva spadla u páté expresky. To sice neohrozilo její další postup do finále, ale stavělo ji to do méně výhodné pozice.
V druhé cestě už mely závodnice dolez drytoolingovou stěnkou, kdy Martina na rozdíl od ruských závodnic předvedla perfektní techniku a cestu přelezla velmi rychle. Do finále tak postupovala z druhého místa ze přeci jen zejména v první cestě rychlejší Sandrine Imboden ze Švýcarska.
Finálová cesta žen měla přibližně 25 lezeckých metrů a její obtížnost se pohybovala kolem M8. Jako první v kategorii juniorek do 22 let nastoupila Ekaterina Kooscheva a dolezla velmi vysoko, kdy ji až ve výlezu ze stropu zastavil časový limit. Další závodnice většinou zklouzly v drytoolingové pasáži, která kombinovala lezení cepíny i rukama a měla spíše technický než silový charakter. Z pozice stavěče této cesty, trochu vím o čem mluvím a nepřeju vám sledovat situaci, kdy víte, že jste na holky nachystaly blafák a chytá se vám na něj vaše vlastní závodnice…
Martina nastoupila převislým ledem a bylo vidět, že zejména v ledu je v jejím lezeckém projevu stále rezerva. V drytoolingu však výborně četla jeden bouldr za druhým a menší problémy jí přinesl až přechod do druhé ledové pasáže, kde netrefila úplně přesně chyt a od pádu ji zachránilo naprosto precizní a technicky správné zatížení zbraně. V ledu už neměla příliš čas na oddech a tak bylo potřeba jít dál. To že o výsledku mohou rozhodnout úplné detaily se Martina přesvědčila před přechodem do stropu, kde se jí při výměně do volnější mikiny zamotala zbraň a málem ji ztratila. Toto ji stálo několik drahocenných vteřin. Ve stropu už hrnula jeden z chytů za druhým a na time out skončila shodně s Ekaterinou Kooscheva. Vzhledem k výsledku první kvalifikační cesty tento výsledek znamenal průběžné vedení.
Jako poslední nastoupila Sandrine Imboden a bylo vidět, že nastupovat z pozice nejlepší lezkyně do finále není výhodou. V ledu krásně a rychle, čtení drytoolingové pasáže pro bylo značně obtížnější. V půli cesty pak k překvapení všech dost nečekaně sklouzla na poměrně velmi dobrém chytu, což bohužel znamenalo konec medailových nadějí.
Na juniory čekala cesta hodná dospělého IWC, přeci jen někteří z nich už byli i opakovanými finalisty. Takže jsme je nešetřili, zejména technicko silový krok ve stropě, který šel nejlépe vyřešit chycením chytu rukou a následným dynamickým paragánem. Navíc časový limit 7 minut na cca skoro 30 m lezení. Nejlíp se s tím vyrovnal Janez Svolšak a suvérénně jediným topem finále zvítězil. Vlastně vzhledem ko keřenům jeho závodění se dá s nadsázkou říct, že se finále nejstarších juniorů i juniorek se stalo vítězstvím „brněnské líhně“.
Pro Martinu Kratochvílovou se jedná o velmi pěkný výsledek, který může být zejména příslibem do budoucna. V tuto chvíli Český horolezecký svaz nemá další závodníky v juniorských kategoriích a je to určitě škoda, protože okamžiky kdy mezi alpskými vrcholy zazněla naše národní hymna patří mezi jedny z nejemotivnějších chvil v soutěžním ledolezení.
Takže tak, to je vše. Asi to bylo trochu delší, ale budu rád pokud se to stane impulsem k tomu aby se do této lezecké disciplíny pustili i další mladší lezci. Je škoda, že tréninkové zázemí, které máme v Brně využívají zejména starší alpinisté a mladší lezci jsou v menšině. Navíc Martina už příští rok v juniorkách startovat nemůže a myslím, že díky ní je na co navazovat. Takže pokud víte o někom kdo by se chtěl drytoolingu věnovat hlouběji, je starší 15 let, kontakt na mne je obecně znám zobane@seznam.cz . Mistrovství světa juniorů 2015 už totiž bude ani ne za rok.
Byl jsem požádaný o souhrn včetně fotek z finále obou závodů i dalšího lezení. Takže tak, ano kdo sledoval průběžně ví. Doufám, že fototopo L´Usine je aspoň jednou z novinek, stejně jako řada nově publikovaných fotek.
Radek
Bylo by fajn, kdyby Zoban psal o umístění Martiny objektivněji, jako například, že ve své kategorii měla jen 4 soupeřky, z toho 2 Rusky a 2 Švýcarky, že v první kvalifikačce byla Martina druhá a v druhé kvalifikačce třetí. Vůbec nechápu, proč si Zoban v některých článcích, nebo komentářích dokonce vymýšlí nesmysly, jako v komentáři pod článkem MSJ, kde píše: "Martina top v prvni kvalifikaci celkem 13 bab" Martině určitě patří gratulace i při nízké konkurenci a není třeba, aby Zoban lidi zbytečně uváděl v omyl. Možná si myslí, že se na výsledky MSJ nikdo nepodívá, nebo je Martina jeho ikona a on je jí posedlý, nebo to nemá v hlavě úplně v pořádku, anebo je v tom něco jiného.
Mozna jenom pripomenu, ze se jedna o souhrny clanek, takze nepovazuji za nutne opakovat vsechny udaje.
Celkove byla Martina v kvalifikaci druha a to ze v ledu lezla v prvni ceste pomalu je zmineno. To ze se ji druha cesta povedla nejlip a jako jedina ji prelezla bez suk je pro mne ale podstatnejsi.
To ze jsem do kratkeho komentu napsal celkem 13 bab, byla snaha o rychlou odpoved, kdy jestlize nemam u sebe papir na kterem jsou rozlisene a nevim kolik jich je 16 - 19, kolik 19 - 22 tak si preci nebudu vymyslet a napisu celkem. Samozrejmne ano lze to vylozit jako umyslne zavadeni a zvelicovani.
V kategorii 16 - 19 byly babovky tri a presto bych si nedovolil snizovat vykon nadejne Vivien Labarille, ktera by celkove skoncila na tretim miste a vzhledem k tomu jak pekne lezla ma na to, aby pokud u drytoolingu zustana casem zacala diktovat i v zenskem IWC.
Je potreba si uvedomit, ze se jedna o mladou disciplinu, ktera se vyviji a oproti letnimu souteznimu lezeni jsme cca 20 let pozadu.
Byl bych rad, aby na pristi MSJ jela ceska vyprava v sirsim zastoupeni a budu rad kdyz pojede a nemusi nutne privezt medaile, tyhle zavody jsou totiz v tuto chvili zejmena o motivaci a ziskavani zkusenosti.
Radek
Zalezla to na co aktualne mela. A jelikoz, my nemame tajnosti, tak si dovolim i hodnoceni za ktere by mne jini nemeli radi a ktere jsem probral i s ni.
Kvalifikcae v Saas nervozni a moc si nevedala rady s nohama, to se ale pri male praxi na deskach da ocekavat. Semifinale - chybne pridrzeni zbrane v chytu rukou, riziko zahozeni zbrane, druha pulka perfetni.
Kvalifikace v Champagny pomaly, nerrvozni zacatek, nestastne zamotani na konci ledu, pak vyborne ledem obejiti spodaku, kde dalsi zavodnice ztracely. Celkove - na semifinale jsem to moc nevidel, takze prijemne prekvapeni. Semifinale slo urcite lip, to zahozeni cepinu bylo nestastne, ale velmi obtizne se i z videa urcuje co byla pricina a co nasledek, zname pouze vysledek.
MSJ - pomalejsi lezeni v ledu, dobre lezeni v drytoolingu. Na zdravotni stav v kterem zavodila a hlavne situaci kdy lezla hlavne proti sve hlave, nevim jak vam, ale mne se v situaci kdy mam na to vyhrat neleze zrovna nejlip, super vysledek.
Ja osobne doufam, ze se Martina temito super zasvecenymi komentari nenecha od dalsiho zavodeni odradit, protoze by to byla skoda. Nicmene pokud se na to vyprdne tak se po precteni diskusi zde na lezci i jinych mediich nemuzu divit.
Jinak pokud budu mit jeste cas rad odpovim, ale rad bych vedel komu, preci jen je to zaklad elementarni slusnosti.
Radek
Někdy přemýšlím kde se bere tady v ČR tolik zbytečné negace a to zejména od lidí, kteří o daném ví kulový.
1/ v ČR je pouze několik lokalit vhodných k provozování mixového lezení a drytoolingu a tyto lokality jsou pro normílní lezení zcela nevhodné - na ostatních terénech je jakákoliv forma lezení v zimní výzbroji buď přímo zakázaná, nebo je všeobecně respektované, že tohle se nedělá
2/ pokud by tvé vzdělání proběhlo ve slušném oddíle, kde členové mají o lezení alespoň základní přehled, pak by jsi tyo informace měl
3/ buď si jist, že pokud bych koholi načapal třeba na Drátníků v mačkách tak se mu dostane patřičného vysvětlení
to je právě ono, že na Řeži se najednou týpek divil, proč by jako nemohl? S odůvodněním, že se stejně nic nestane a když někde něco vylomí nebo poškrábe, je to přece jenom kus šutru ... Tak mě zajímalo, jestli k tomu je obecný pohled stejně negativní, jako mám já, nebo jestli se to toleruje jako se začalo toleroval používání magnezia (paralela se nabízí, obojí je zakázané za zákona, obojí zakazuje i lezecká etika).
Po teto zkusenosti chapu tvuj negativni postoj, ale bohuzel je potreba se smirit s tim, ze dnes vetsina lidi zacina na umelkach a maji nulovou uroven vzdelani v otazkach horolezecke etiky. Bohuzel soucasne jednim z duvodu, proc se mladi lezci etikou prilis nezabyvaji a nepremysleji o ni jsou ne zrovna stastne formulovane tahanice okolo MG. Mezi drytooling a MG nelze davat rovnitko, stejne jako nelze davat rovnitko mezi MG na Pantheonu a ve Skaláku.
Radek
...těžké je to. Máš, Radku, bohužel hlubokou pravdu. Je to záležitost lezecké etiky a vztahu k okolnímu světu a přírodě. A bohužel mezi lezci začíná převažovat ta skupina, která o těchto věcech odmítá přemýšlet zcela, nebo k tomu vážně přistupuje stylem "po nás potopa" :(
Takže se, asi, fakt nelze divit vcelku častým negativním postojům - nezbytná je tolerance a respekt - z obou stran, ale i předchozí (často náročné) hledání lokalit kde to lze akceptovat a pak (často ještě náročnější) vyjednávání podmínek pro umožnění této aktivity.
mimochodem, tvrdit, že přírodní terény, na kterých se provozuje lezení s cepíny, je pro sportovní lezení nevhodné, je žvást. Podívej na přelezy na Krkavce i jinde
"Dokument - Pravidla lezení ve skalních oblastech České republiky
článek 2, sekce Lezcům je zakázáno: bod
b) používat při lezení po skále zimní horolezeckou výzbroj (stoupací ledovcová železa,
cepíny, zimní kladiva apod.); výjimku může udělit OVK (např. pro bývalé lomy)"- Tak pokud je dtytooling někde lezcům povolen, vítal zveřejnění takové oblasti; zatím marně hledám...
Koukám že nový VV má před sebou ještě hodně práce. Většina debat je o závodění a jeho financování ale jinde v tichosti bublají problémy. Asi bude pravda, že drytool bude v rozporu s uvedeným pravidlem.
Odvíjí se to od reálných možností. Co asi tak svaz má za pravomoce? V závodním lezením vše, v lezení venku prakticky nic. Svaz není schopen ovlivnit ani bouldering, ani drytool. I kdyby se ve svazu domluvili na čemkoliv a odhlasovali sebepřísnější pravidla, nejsou závazná a nejsou vymahatelná. A nejsou sankce za jejich porušení. Maximálně mohu dostat nějakou u pokutu od ochranářů (jaká je pravděpodobnost a jaká bude výše?), pokud mne chytí, ale to nijak s pravidly svazu nesouvisí.
Vymahatelná jsou a to sankcemi. Sankcí by za normální situace bylo odebrání členství. Což by (opět za normální situace) znemožnilo vstup do chráněné oblasti. Jenže to by chtělo bafuňáře, kteří okřiknou typa, který např. v národním parku či CHKO vytáhne maglajz. Jenže těžko okřikne někoho jiného, když má sám pytel na zadku.
Takže se oklikou dostáváš k tomu, že jediným postihem je pokuta od zelených, pokud tě náhodou někde chytí. Asi jako s policií a dopravními přestupky. Kdo z nás vždy dodržuje předepsanou rychlost, kdo nikdy neprojel zákaz vjezdu nebo neporušil přikázaný směr jízdy? Nikdo tu netelefonuje za volantem? To je to samé - děláme vědomě přestupky a spoléháme se na to, že policajti nejsou všude a že to na 99,5 procent projde.
Oblasti v CR jsou, ale je jich velmi malo. Navic ty nejlepsi si mistni drzi pro sebe a sve zname. Min lidi, min problemu.
Z toho verejne dostupneho a zcela bez jakychkoliv problemu pouzitelneho:
Fabrika - Blansko
http://1url.cz/1lk7 - clanek na strankach oddilu Lokomotiva Brno, bohuzel preklopenim webu blbnou fotky
dalsi cesty v sektorech tunel a previs bohuzel nejsou do pruvodce ani clanku zpracovane
Perštejn - Vysočina
http://1url.cz/8lsL - info na strankach Pavla Jonaka
Další oblasti jsou, jen musíš hledat. Pan google pomůže, ale křadě věcí se přes net bohužel nedostaneš.
radek
lezl jsi někdy v zimě v horách? Lezl jsi někdy vůbec jinde než na překližce, nebo na Rovišti?
A ano souhlasím s tím že lezení s železy třeba ve Skaláku je prasárna
Ta Řež je přeci jen dost na hraně. Ono je asi jedno, jestli tam někdo leze s cepínama.
1. tam téměř nikdo neleze
2. kdykoliv může přijít železničář, navrtat po dvou metrech kotvy a zadělat to celý pletivem
Neleze? Nevím, jak často kolem chodíš a v kterou denní dobu, ale tvrdit toto o jakékoliv skále nejde. To, že zrovna ten a ten den v týdnu tam nikdo nebývá, nebo že z mých známých tam nikdo neleze, nebo že si tahle sorta horolezců nevede internetový deníčky, neznamená že se tam neleze. Řež je vyhledávaný terén právě pro dnes už u nás pomalu téměř vzácný způsob jištění, pro svou lámavost i výšku stěn a množství převisů. Musel by jsi si tam sednout na celý týden a dělat si čárky, možná by jsi byl překvapený a obdobně i jinde :)
Na druhou stranu jestli tam najednou leze jen X dvojek a ne desítky a stovky lidí jako jinde, to je možná na lezení občas to pěkné, ten klid. A je dobře, že ostatní chodí víc jinam.
Řež se v okolí Prahy stává ojedinělým a tudíž těžko nahraditelným terénem. Jedno z posledních míst, kde není přehršel železa, jistit se musí "na svém" a mnohé z cest (byť objektivně patří k lehčím) jsou dost dobré "morálovky". A právě proto patří k oblastem, kde lze oddílové nováčky připravovat třeba na první výlet do Tater apod.
V minulosti takto složila zejména Mařinka, zčásti Vraní a některé "okrajové" a nezajímavé Brdské terény. Ty všecny jsou dnes vyborhákované a tudíž samá "sportovka", ve které opravdu specifika třeba lezení ve středních velehorách, psychiku a morál nenatrénuješ...
Mařenku bych pořád považoval za tradiční oblast, kde se dají nováčci dobře připravovat na lámaví tatranský terén :)
Sice se nějaký starý skoby nahradily lepenými borháky, ale bez vlastního zakládání si tam lézt nedovedu představit
já ti nevím, jestli tu s tebou nemlátím prázdnou slámu, četls ku příkladu pravidla pro Řež? zákaz nového jištění, zákaz fixního jištění a v případě starých a nebezpečných skob možnost výměny za novou skobu, co je na tom nepochopitelného? proč by to tak nemohlo fungovat i na mařence?
v téhle zemi se vždycky najde někdo "aktivní", co si přizpůsobí pravidla k obrazu svému, a pak dav, který to kritizuje u piva a pak mávne rukou
Jen male doplneni, lezt jakoukoli cestu, kde se leze rukama drytool je prasarna (sam jsem tuhle chybu kdysi udelal), ale je potreba vysvetlovat proc.
Smutne je kdyz zase pak nekteri lezci bez znalosti opublikuji treba fotky z treninkove drytool oblasti v Arcu a aniz znaji historii tak zacnou ze je to przneni skal.
Pak nekdo prijde do drytool oblasti a zacne cesty zkouset volne. Vetsina lokru ocistena, nicmene skala je spatna a da se po ni lezt zejmena kdyz je promrzla a zpevnena, takze pak zadny div, ze se nekdo skoro zabije, kdyz si vytahne volny blok (Krkavka).
Jak uz bylo psano vyse, vse ma svuj cas a sve misto, jen je potreba se zajimat proc a trochu otevrit sirku sveho pohledu.
Radek