Kdosi se ptal co na to stari klasici. Vzhledem k tomu ze se k nim pocitam dovolim si tady zverejnit svuj nazor.
Rybareni je nasledek nejen treninku na preklizce ale i zmeny jistici techniky . Rozeberme si to vic.
Na umele stene je vsechno „ toprope“ . Kdyz me to nebavi tak si proste odsednu a odpocinu . Odsednuti do sedaciho uvazku neboli a je naprosto bezpecne Ani ti nejlepsi preklizkovi experti se po celorocnim trenin
Stefan Glowacz oslavil čtyřicáté narozeniny vydáním své první knihy. V autobiografickém díle píše o svém životě v extrémech. Kniha se jmenuje "On the Rocks", má 336 stran z toho 16 stran barevných obrázkových stran a 48 obrázků v textu. Objednat sse dá zde v němčině, nebo si musíme počkat, jestli ji někdo vydá u nás.
Počasí bylo na objednávku – bez mráčku a nad nulou. Co víc si přát při závodech v drytoolingu na venkovní stěně. Snad jen, aby byly pěkně postavené cesty, přijeli závodníci, a bylo tak na co koukat.
Sjezd na lyžích z Lomnického štítu 2632 m
25.3.2005
Probouzíme se asi kolem osmé hodiny pod Vysokými Tatrami, které z dáli vypadají celkem neponičené, avšak jakmile se člověk přiblíží tak je to jako po výbuchu. V 10:00 vyrážíme lanovkou z Tatranské Lomnice asi (900 m.n.m.) na Skalnaté pleso (1800 m.n.m.) 230 Sk, poté další lanovkou do Lomnického sedla 2200m.n.m. 130 Sk. Počasí je zatím takové proměnlivé asi 10-12C a sníh nacucaný vodou, obouváme mačky a jdeme „do hory“ celkem nám to trvá asi 75 minut na vrchol, sníh je mokrý, terén lavinózní, strmost svahu se pohybuje nahoře až k 50-55 stupňů nedovedu přesně určit. Luděk je asi o 10 minut rychlejší jako vždy,trochu se více vyspal a navíc je to starý pardál, který má vždy natrénováno. Dáváme jedno vrcholové pivko no já dvě a jedeme dolů. Jedno problematické místo je asi 30 m od zábradlí , kdy člověk má špičku lyže i patku na skále (podle podmínek), a hrany na řetězu no celkem sranda. Toto místo překonáváme celkem v pohodě. Luděk pak hlásí ať jedu na kameru, to si to člověk vždycky trochu více pustí, aby se bylo na co dívat, po třetím oblouku se mi kousla lyže, už se řítím po hlavě a ne na lyžích, to se mi ještě nikdy nestalo v takové svahu, pak jen „pana orel pana orel“ asi 30-40 m kolem skal ve svahu 45 stupňů no málem jsem tu už nebyl, zachytil jsem se rukou, kterou jsem v pádu zabořil až po rameno, trochu se tomu zasmějeme, Luděk jen kroutí hlavou, jak jsem to přežil. Pak už jedeme na jistotu sníh už je lepší, takže zase někdy příště po Meděných lávkách na druhou stranu, tam to ještě sjeté nemáme. V neděli pršelo, tak jsme si vylezli alespoň Veverkův ledopád ve Velké Studené a pak na pivko. Ty Tatry mají kouzlo pro mě snad jako žádné jiné hory……….