Spára je očividná výzva. Výzva, která ke svému pokoření vyžaduje mnoho sil, potu a bolesti. Dá se zdolat pevnou žábou, zatnutými pěstmi, silným klíčem nebo ocelovými prsty.
Nezapomínejme na nerozechvětelné nohy, ty jsou hodně důležité.
Pro někoho může být i jedno tempo v ní rovno krvavému peklu, pro jiné může naopak být rájem s rozvernými andělíčky brnkajícími lahodné melodie na napnuté tejpy.
Pískovcovým spárařským rájem či peklem je nepochybně Ádr. Hladce strnulé věže protnuté nekompromisními linkami spár připomínají nelítostné rváče. Týpky, kteří si vás bez hnutí brvy ledově změří a pokud jste příliš troufalí, skočí na vás a začnou do vás bušit svými drsnými pěstmi. Oběti tohoto brutálního napadení - v tom lepším případě - vyváznou s krvácejícíma rukama, nohama a občas i hlavou. V tom horším musí vyhledat pomoc "šikulů" v bílých pláštích. Ale pokaždé, když se vám podaří zvítězit, máte v duši pocit jásavé radosti. Radosti z lesů, větru, oblak na nebi, písku pod skálou, stiskem ruky kámoše, který se taky pěkně zapotil, ženských křivek a hlavně z půllitru té pěnivé dobroty, které se snad nedá nabažit.
Ádr, Hrad, Polická cesta VII, Vlašín
Cesta k tomuto blaženému vítězství je ale spletitá. Vyžaduje mnoho utrpení, bolesti, krve a totálního nasazení. Občas je nezbytné uznat svou porážku a s hurónskými nadávkami a staženým ocasem vycouvat, poněvadž na hadry rozsekaný frajer už moc kuráže na další pokusy nemá.
Ádr, Karlík, Údolní cesta VII(b), V.Ještěr
Ale po čase odhalování těch správných bojových taktik, triků a mazaných fíglů se záhady těchto rozšklebených linek začnou vyjasňovat. Drsná mlýnská kola dříve pekelných spár se začnou více podobat sladkým rtíkům krásných dívek, jenž se stanou dostupnými jen neodbytným rváčům. Ale bacha, tyhle slečny občas slastně sají čerstvou krev dotěrných drsňáků.
Ádr, Kolo nebo lezení VIIIb, Vlašín
Žádný učený z nebe nespad. Spárař teoretik padá hodně brzy. Proto je nutné se v těch magických skalních puklinách a tenkých průrvách vrtět, potit, dřít, klít, funět, lehce vyhnívat, bojovat jako lev, popřípadě řvát jako tygr.
Myslím, že ti, kteří se nechali odradit první odřeninkou či palčivou bolestí musí čas od času podvědomě cítit, že sami sebe připravili o velký kus lezeckého nebe, které je spárami jistě protkáno jako nalité bandasky naběhlými žilami.
Drábky, Smejky
Ale nikdy není pozdě. Stačí jen zatnout zuby, neomdlívat při pohledu na vlastní krev a pomaloučku začít nořit ruce, paže a nohy do magické černoty spárových vertikál, diagonál a horizontál..
Je to hustý taky jsem začínal furt hele spára
jasný --machry machry a oni na mne -jo ty jo hezký dem do ní --:-O a sakra no a pak co pulku cesty ošulím po mikro-lištech a síla?! síla najednou v čudu at delam co delam ve spare ruka ne a NE drzet koukam na dolu a co vidim KURVA vejska :)! nademnou se smeje 30-ti letej kruh kousek nade mnou rikam si ---klouby se zahoji,tak co neco az budu kamarada dobirat nakou vymluvu ze vic cest dneska uz ne -pac a protoze ti kuze rekla adios´ nejdou. !ALE nohy pomalu nejsu tak ji tam tu ruku narvu --bolest jak krava,ale coto nojo držííííí :D super neveřim ..jo jeto snadný,ale bolí bolííí. Cestu pak davam. Kamarad vedel ze sem totalni lama na spary ale premlouval mne ja ne. :) ..postupem casu uz chitam techniku ruce vlozim uz ani to neboli nemusim se zas tak mucit proste stava se to na pohodu :) ...ale co sem chtel vlastne rict --->Sparaři všechna čest.
Mam pro tebe malou radu. Bud sve komentare pis svym rodnym jazykem, nebo si zaplat kurzy cestiny. Touhle hybridu se neda rozumet. Tipuju, ze jsi Bulhar, coz?
clanek moc fajn. zacinam na pisku a spary jsou pro mne peklo :) ale je to krasnej pocit pak dolezt na vrsek a kouknout na zkrvaveny ruce, zkrouceny lezecky a uplne mokry triko.ale radost je vzdycky velka :)
1. spára je zařízení, které tě dole vcucne a nahoře vyplivne. někdy také naopak.
2. z komína se nedá vypadnout. když už se to podaří, tak to stojí za to.
Ja sem sparu lezla jen jednou...bavilo me to, bolelo to, krev byla taky, dodneska mam na ruce jizvu (vazne nevim, jak se mi to povedlo), radost byla ohromna a kluci rikali, ze spravny sparar si ruce neodira! Kdo ze me udela spravneho sparare? :-)
Tyjo, Ještěre, tyhle pocitovky jsou z hlediska literárního velice rizikový koníček, řekl bych asi jako adršpašská spára se dvěma vykřičníky. Semtam se to sice ustojí, ale dost často to sklouzává do bahnitých vod kýče zvaného listí v tůňce.
Doporučené kompenzační sporty: (sebe)ironie, groteska, trocha cynismu a černý humor.
No dobře, nerozechvětelné nohy mě opravdu překvapily. Jinak ale bohužel nic.
Samozřejmě je teda dobře, že se někdo o něco pokouší. To já jen tak, aby tu nezašel žánr literární kritiky. Kritika jazyková to už nepotřebuje :)
Nepochybně! Co tu není Papouš se svým Delete :-). Asi jsem teď otrlý čtením opravdu brutálních kýčů. Tohle se mi zdá fakt OK.
Mne spíš někdy ničí ty klišé. Už třeba to, jak všude musí být že rádi pijem pivo, nějakej ten drsnej výraz a vtípek. To tady je s mírou, tak odpočívám od klišé a kochám se.
Navíc kýče, patos i ty klišé zvráceně miluji. :-)
Láskou ke klišé by se to dalo vysvětlit:
vítězství blažené, cesta k němu spletitá, ve spáře peklo krvavé, spár linky nekompromisní, prsty ocelové, věže hladce strnulé;
když se vám podaří zvítězit, máte v duši pocit jásavé radosti. Radosti z lesů, větru, oblak na nebi, písku pod skálou, stiskem ruky kámoše, který se taky pěkně zapotil, ženských křivek a hlavně z půllitru té pěnivé dobroty, které se snad nedá nabažit...
Jinak mě Dagu těší, že jsem na tebe zas po delší době narazil.
Potěšení na mí straně!
On už ten náš přenádhlerný písek k tomu sám vybízí, láká a volá po nějakém tom vzletu! Ty věže co jako prsty k přísaze zvednuté k nebi ční, vánek větru v korunách stromů vůkol a slunce...
Hm, ééé... Mne také napadne., že jsou to spíš falické symboly a že nějaký ožralý prase pod nástup cesty nablilo. Ale právě proto si chráním zbytky něžné romantiky v sobě a vůkol. :-)))
"Radosti z lesů, větru, oblak na nebi, písku pod skálou, stiskem ruky kámoše, který se taky pěkně zapotil, ženských křivek a hlavně z půllitru té pěnivé dobroty, které se snad nedá nabažit."
teda tady toho klihu je prilito fakt nejak moc.
Je sice znamo, ze endorfiny uvolnenene pri masochisticke cinosti (lezeni spar) maji co delat s cinosti mozkoveho centra slasti, nepochybne u bezne populace obvykle casteji drazdene pri sexu , pozivani alkoholu ci jinych drog, jenom mi prijde ze tim stiskem ruky kamose se autor nechal pateticky unest z druheho padu az do sedmeho. Jako prumerny muz autorovi rozumim, taky mi obcas preskakuje, ovsem co lezkyne? Rozumi mu vubec? To by se na Lezci stavat nemelo...
Já píš obdivuji, že někdo po přelezu brutální spáry je schopnej myslet na ženský křivky. Nebo pivo. Možná na to pivo.
Pokud jsou křivky pod skalou a čekají na udatného lezce, je navíc nebezpečí, že křivky mezitím odejdou s nějakým turistou na pěnivou dobrotu a lezci zůstane jen ten opocenej kamarád.
Pánové, tak teď mám pro změnu pusu od ucha k uchu já :-) Velmi příjemné zakončení oběda, kde jsem se mimochodem přívětivým sluníčkem na zahrádce nechala unést k okořenění dobré krmě výše uvedeným mokem pěnivým.
Nazdar, ja mám tiež velmi rád špáry a aj ich leziem, ale povedzte mi, to vsetko valite bez rukavic? alebo nepouzivate pasku alebo tak? ja som zatial liezol na ostro iba pár krát, ale to som mal po jednej špáre krvavé ruky, a to bol konec lezenia... tak jak to je? ci pravidelnym treningom koza stvrdne?
Neřekl bych že kůže bez používání rukavic nebo pásky na "funkčních plochách" nějak zásadně tvrdne (už proto, že se tam trvale obrušuje). V mém případě šlo spíš o dosažení stavu kdy založená ruka nepopojíždí případně nevyklouzne (takže se neodře). Drobné odřeninky jsou trvalou součástí spárového lezení ale pokud vám spára rve kůži z ruk tak je špatně technika.
Tak to sedí ;-) s rukavicema je to jinej sport (tim neřikám že já je občas nepoužívám, prostě kdo to neumí si musí nějak pomoct ;-). Tejping jako ochrana kůže se narozdíl od rukavic uznává jako čistej.
Spáry mě vždycky tak trochu lákaly, ale morálu se nedostávalo... Ač zarytý prvolezec, skoro jsem si říkal, jak fajn by bylo mít k sobě člověka, za kterým si na druhým nějakou tu spáru dám, abych něco málo pochytil. Leč jak čas běžel dál, snění o spárách se zasunulo hluboko do podvědomí a lezecký život naplnil Labák či Frankenjura, světu spár jsem prozatím unikl ze spár...
Leč Vesmír má obrovský smysl pro humor a jak se tak stává, ten starý sen došel naplnění v momentě, kdy už jsem na to úplně zapomněl (a skoro už vůbec nelezl..). Potkal jsem Alešáka, jak jsem záhy zjistil, zarytého spáraře. První společné lezení v Příhrazech mě vyučilo. Já v tílku, kraťasech, na nohách Cobry, palce na nohou zatnuté jako vždy v pěst, rachytická figurka s velkým předloktím. Alešák v manšestrákách, lezečky kam by člověk dal tlusté fusekle, dlouhý rukáv a kožené nákotníky. Figura bývalého džudisty, kterým dlouhá léta byl. Když se do toho všeho soukal, začal jsem tušit, že to dneska nebude rutinní stěnové lezení... Nebylo. Vesmír se v tu chvíli smál a popadal za břicho, je to nepřekonatelný humorista. Byl jsem ten den spárařsky odpaněn (díky Alešáku!), krvácelo všechno možné, kotníky mám zjizvené dodnes :)
Další společné lezení, tentokrát už v Ádru, kde taky jinde... Tréninková spára mě i na druhém docela vyučila a Slunovrat na Krále, samozřejmě také na druhém, byl tou úplně poslední spárou, do které jsem se navezl.
Pochopil jsem definitivně, že spáry jsou svět sám pro sebe a pro Alešáka. Ten pak krátce na to, pokud vím, vylezl Bílou růži a jiné laskominy, holt kdo umí...
Ryzí spárařství je svým způsobem elitní kroužek zasvěcených, do kterého i jen nahlédnout stojí za to.
hehehe, mutant alešák. si vzpomínám, jak jsme ho jako nadějného nováčka vzali na klasičtější cesty na gosaukamm. dopadlo to tak, že se dva vyděšení inštruktóři klepotali hrůzou na štandu, a mutant tahal štyřicetimetrové délky voslizlým něčím, anispárouanikomínem, průměrně jeden čok na délku.