Stabilní zářiové počasí jsme využili naplno, když jsme vyrazili za skalním lezením do Aosty. Průvodcem nám byla již dříve vydaná publikace Mani nude druhý díl. Z knížky jsme celkem nahodile vybírali skalky podle toho, co se nám tak zdálo vhodné pro naše schopnosti a co bylo aspoň trochu ve stínu. Lezení ve Valle d’Aosta je velmi různorodé, ale velmi velmi pěkné. Dokonce padaly takové hlášky, lepší jet příště radši sem než například od Arca. Faktem ovšem je, že sem je to z Čech možná i o 1/3 dál, než do zmíněného Arca. Již udělaných cest je zde neskutečně mnoho a potenciál je, troufám si říci, nevyčerpatelný. Najdete zde vše, krátké převislé sportovní cesty stejně jako seriózní vícedélky. Materiál je také dost různorodý, i když převažuje žulu připomínající rula. Kamarád Šimon s Davidem byli i v oblasti Ozin, která byla výjimečná v tom, že byla vápencová a byli hodně nadšení kvalitou cest i materiálu. Společným jmenovatelem zdejšího lezení je příjemný materiál, nedře tolik prsty a pokud není moc na slunci tak má i solidní tření. Oblasti většinou nejsou s mnoha cestami, ale zase většina cest je velmi pěkných a jsou to vesměs dobře odjištěné logické linie. BiellesiAsi nejvíce se mi líbila oblast Biellesi, tu jsem si „naguglil“ doma a skutečně nezklamala. Jedná se o skálu se dvěma stěnami. První (nižší) je taková položená až kolmá s lehčími cestami do 7a. Druhá je o něco výše položená a je v celé své délce asi 25 m mírně převislá. Chyty jsou vesměs velké, prostřídané ostré s oblejšími. V těžších cestách pak jsou i dost malé lišty. Obtížnost začíná na 6c a končí na 8c. Je zde hodně cest v 7 stupni. Prostředí je luxusní vysoko nad silnicí a řekou. V údolí prochází hlučná dálnice a ta asi jediná kazí ten jedinečný ráz. Když od těchto stěn pokračujete dále do kopce přijdete k dalším a dalším sektorům, ale ty už mě tak nezaujaly, protože jsou více rozstrkané po svahu. Přístup: 10 min. (k prvníhu sektoru, pod hlavní stěnu ještě 5min.) ChesodByla z dalších oblastí, které jsme navštívili. V lese ukrytá stěna nás přitáhla hlavně tím, že byla otočená na východ a slibovala tudíž odpolední stín. Když jsme ji však uviděli a pak i přelezli první cesty, tak jsme byli dost nadšení. Kvalita cest a také velmi nezvyklé vrstvení skály poskytuje super silově technické lezení. Oblast přebrala své jméno od nejbližší vesnice, ale ve skutečnosti ta se nachází na opačné straně řeky. Je obklopená vysokými stromy, ale stín je zde až odpoledne. Jedná se o dva na sebe navazující sektory, které se liší v tom, že levá část je více kolmá s menšími převisy. Pravá část je velká převislá bomba protkaná vodorovnými a zvlněnými trhlinami, které dávají stěně podivný vzhled. Po silných deštích je nutné počkat den nebo dva. Celá stěna je osazena 10mm nýty, s řetězy a karabinami na konci. Maximální délka 25 m. Přístup: 7 min. hned nad silnicí SR 46 45°50'20.0"N 7°36'11.0"E Corma di Machaby - Il ParetonePlotny, které nemůžete minout při cestě z Ivry do Aosty. Nachází se hned nad silnicí a jejich hladké, slunci vystavené plotny dosahují výšky téměř 300 m. Cesty jsou zde až do obtížnosti 7a a nalezente zde 41 parádních cest v perfektním pevném materiálu, tím je hladká kompaktní rula hnědočerné barvy. Ano, hádáte správně, na sluníčku se dost zahřívá, takže tuto skálu lze tedy doporučit pro chladnější zamračené dni. Přístup: 5 až 20 min. (od prvního sektoru až po nástup pod hlavní stěnu) OzeinStěna se také jmenuje "Mont Ross" to proto, že se skála během odpoledního slunce barví do růžova. Abele Blanc, známý místní lezec, dodává, že druhý název Ozein je vlastně citoslovce údivu prvních návštěvníků tohoto sektoru, kteří jako vyjádření nad výhledem na nádhernou scenérii před nimi volali: „Ach zen‘, což v dialektu v údolí Aosty znamená "Oh krásné!". Místní stěnu „zkultivovali“ téměř 60 cestami a výsledkem je jedna z největších sportovních skalních oblastí v údolí Aosta, která se navíc vyznačuje zajímavou a kvalitní vápencovou horninou. Najdeme téměř všechny druhy chytů a stylů lezení. Dokonce i dnes se skupina místních lezců "Croé Bocia" stará o údržbu jištění a nahrazuje probroušené karabiny na štandech, které jsou nyní z nerezové oceli. Tato stěna stojí za návštěvu je odtud nádherný výhled na Mont Blanc a město Aosta. Pokud jste romantická duše, můžete sledovat, jak slunce zapadá za Mont Blanc a jak se současně rozsvěcejí světla v městečkách v údolí. A když vás to všechno lezení už omrzí, můžete si sjet o pár desítek kilometrů níže podél řeky, až dojedete ke krásnému jezeru Lago di Viverone. Zde je příjemné koupání. To byl jen takový výběr doufám, že ho časem rozšířím o další oblasti, neboť se sem opravdu rád zase podívám Buena Aosta
|