Nevíta jestli je někde v serních čechách (Most,Teplice,Ústí) obchod kde prodávaj oblečení od Pinguina. Chci si koupit kalhoty. Nemáte typ na nějaké dobré a levné kalhoty ke Gelanots bundě? Díky moc
Cau lidi holka mi odjela do Spanelska. A tak jsem se cdhtel zeptat jestli nahodou nekdo nevi kontakt na jakoukoliv praci. Byl bych moc rad kdybych se tam za ni dostal. Je mi dost smutno. Diky
Jen tak pro všechny ty rejpaly, kterým chybí ve vztahu lezci a ochranáři vědecké podklady (protože ty zákonné jim nestačí) podotýkám, že vědecké práce na tato témata existují (povětšinou bakalářské a diplomové práce). Hledání zdar anebo možná spíš zmar, a
Ahoj, nevím jak se sice tohle všechno užívá, myslím tím vaše stránky, jestli tedy mají psát pouze horolezci, ale aspoň to zkusím. Tyhle stránky jsem vyhledala proto, že mám doma jednoho "horolezce" ,bratra, který se tento rok vrátil (věřte, že jsem se už
Ahoj,po ususeni matrose se mi u jedne HMS, se zamkem typu "bajonet"-tedy vysun a otevri,stava, ze nejde otevrit,musim pootocit a nekdy ani to nepomuze,mam pocit jakoby tam byl jemny prasek,ktery tam dre a dre...umyti nepomohlo...nemate s tim nekdo zkuseno
Ahoj, nevím jak se sice tohle všechno užívá, myslím tím vaše stránky, jestli tedy mají psát pouze horolezci, ale aspoň to zkusím. Tyhle stránky jsem vyhledala proto, že mám doma jednoho "horolezce" ,bratra, který se tento rok vrátil (věřte, že jsem se už dlouho tak usilovně nemodlila )s omrzlinami. Jeho kolega a kamarád ne . Psalo se o tom dost v novinách. Pik korženěvska (nevim jak se to píše a je mi to jedno), bude podle dovezených fotek pěknej kopeček. Nicméně další kluk už se nevrátí a můj brácha měl velký štěstí. Vlastně píšu proto, že hledám někoho, kdo by mluvil s těmi, co tady zůstávají, čekají jestli se ten jejich bratr, otec, milenec a tak všelijak vrátí alespoň živ, když už ne úplně zdráv. Píšete jak se leze, co má mít člověk sebou, jak je to úžasný, jací jsou češi dsrsoňové. K nám teď taky chodí spousta rádoby horolezců, plácají bratříčka po ramenou a on nás oblbuje kecama o čestném souboji s horama, který on vyhrál a ten druhý ne. Nevím jestli to tak je, budete říkat, že to nejde pochopit, když nechodíme do velikých hor. Ale to, že horolezci lezou se netýká jen jejich rozhodnutí. Týká se to rodiny do které patří. Rozhodně vím, že máma je už teď spíš případ pro psychoterapeuta, protože nemůže unést, co se děje, každou chvíli se brečí a s hrůzou se čeká na další rok, až bratra opět popadne toulavá a třeba už se taky nevrátí. Nevím jak je to jinde, ale nemohu být spokojená, když mi někdo říká, to víš holka, to sou veliký hory, s tím se musí počítat. Lenka Magdalena
Kdysi jsem měla "milence-lezce". Moc mě to netěšilo, ale když jsem viděla, co to pro něho znamená, respektovala jsem to. Musela jsem věřit jeho připravenosti a tomu, že ty "velký" hory nebude podceňovat. Už spolu nejsme, ale chápu tvoje pocity.
Jo a chlapi taky lítají na padácích, jezdí divokou vodu, sedlají motorky a někteří dokonce skáčou z mostu po hlavě na gumě nebo si otravujou mozek alkoholem a nikotinem. A občas se někdo z nich nevrátí domů. Tak to prostě je a vůbec to nezávisí na nikom jiném, než na nich.
Já měl v neštěstí štěstí, zítra nastupuji do nemocnice a budou mi ze zad vyndavat železo, co tam mám po pádu. Viděl jsme, jak to působilo na lidi okolo mě a děkuji jim, že se mě další lezení ani nepokusili rozmluvit.
On je to opravdu nádherný pocit, když člověk bojuje v horách, čím výš, tím asi lepší (nebyl jsem zatím nad 4000), ale skály a především hory v létě i v zimě jsou nářez. Jenomže to samozřejmě nese určité akceptované riziko a to se občas naplňuje.
Je mi líto těch, co musí nést následky něčích neštěstí, ale je lepší něco aktivně dělat, než se zbláznit z civilizace. My nebloudíme v mracích, nezatmíváme ve stěnách, neslaňuje v noci ústupovými kaňony proto, že bychom úmyslně riskovali. Nám se to jen někdy stává.
Takže hodně psychické síly a zkus to někdy třeba v menších horách. Třeba se Ti to bude líbit. My se snažíme vracet domů.
Vždyť velké riziko je už jenom dostat se autem do těch hor. Ale je fakt, že blízcí trpí. Moje máti to nesla dost těžce a když jsem přišel poprvé dokaličený, tak to byla na infarkt. No, snad nám to ti blízcí jednou odpustěj, ale když musíš, tak musíš. S tím se nedá nic dělat.
Ahoj Lenka, pred par rokmi sa moj priatel zabil v horach. Predtym sa mi horolezectvo nezdalo byt nejak extra rizikovy sport, sama som milovala hory a splavavola divoke vody. Aj statistika Ti povie, ze vacsie riziko je jazdit denne do prace autom ako sa liepat s rozumom po skalach (Pit Schubert - neviem presne v ktorej publikacii je ta statistika).
No a ked sa priatel "vratil domov" v truhle... pocity asi opisovat netreba... Jednoducho som nevedela co so sebou, nevedela som sa vpratat do koze, zrazu nebolo kam ist, co robit, na kazde miesto sa viazali spomienky a bolo to velmi bolestive. Mysel nefungovala tak ako by mala. Az kym som si na tu jeho horu sama vyliezla, videla som tu drsnu krasu, kde zanechal zivot.. Jeho zivot bol kratky ale plnsi ako zivoty zivoty ludi, ktori sa nicomu nevenuju, len si zivot tupu nechaju preklznut pomedzi prty a potom sfuknu sesdesiat sviecok na torte a spominaju, co vzrusujuce ich za tych 20 rokov postretlo a spomenu si iba na poslednu navstevu kardiologa alebo ako im prasklo niekde v baraku potrubie.
Chapem Tvoje pocity a pocity Tvojich rodicov. Treba si ale uvedomit, ze cloveka robi jedinecnym prave ta osobitost, ktorou sa lisi od druhych. Preto Tvoj brat nemoze sediet doma, pravdepodobne by sa zblaznil. A mozno sa Tvoj brat o Teba obava, ked jazdis v premavke na bicykli...
Chápu tě. Vzala jsem si kluka, kterej taky leze v horách a není to pro mě žádná sranda, když je pryč. Ale já taky lezu, i když ne takový věci, jako on, tak vím, co to pro něj znamená. Problém je, že já si ho vybrala a věděla, do čeho jdu a to si rodiče a sourozenci vybírat nemůžou. Je to o to těžší, to vidím na jeho mámě. Ale je sám sebou, dělá, co ho baví a naplňuje ho to a to je to oč v životě běží.
Je mi to líto, ale všecko, co má začátek, má i ko-nec. Platí to i o životě. A jediný způsob, jak za-
mezit úmrtím, je eliminovat porody.
Vesele do nového dne!
Starý horolezec Václav Š.
Drsně? Nojo. Hele a myslíš, že by těch nevímkolik Výstupů roku a mistra sportu dostal, kdyby byl měkkej? Tahle, pro většinu zdejších čtenářů, už předminulá lezecká generace byla sakra tvrdá. A především k sobě. Takže si, alespoň podle mého názoru, může dovolit být tvrdá k i k okolí!
Ludia predo mnou toho napisali to co by som ti napisal aj ja. Tvoj bracho zije zivot ktory mu robi radost.Tak naco mu to kazit svojimi pochmurnymi myslienkami o smrti. Ludia su to dost divny akukolkvek cinnost si dokazu odovodnit milionmi alibistickymi dristami.
Vsetci sme egoisti. Lezci aj nelezci. Mala by si sa s tym vyrovnat - nejako sa cez preniest lebo ta to a tvoju rodinu zbytocne bude zozierat. Smrt nie je zla a ani dobra ale ten cas pred nou. Nikto sa jej nevihne a tvoj bracho k nej nebezal v ustrety lebo by tu uz nebol. Hrdinov su plne cintoriny...
Uvedom si ze zomriet mozes kedykolvek a istoty ktore sa ti zdaju byt piliermi tvojho zivota
sa mozu hocikedy zrutit. Zivot je jedina istota
ktoru mas tak tu nefnukaj, usmej sa lebo
2x nevstupis do istej rieky.
no vono jsem to možná špatně pochopil, ale tady se spíš jedná o Yupíka kterýmu připadá skvoš málo hadrenalýnovej tak se za spoustu peněz trmácí někam přes půl globusu aby tam dělal kraviny. já z tý většiny keců tady dostávám kopřivku. Dyš chceš, móre, hadrenalýn po kýblech, tak přecházej tam a nazpátek magistrálu u můzea, aspoň ušetříš starouškům za dopravu zinku.
To, co pises, se netyka jen horolezectvi, ale i jinych sportu. Sama bych mohla hodne vypravet, jak se doma tvari na moje "vystrelky". Asi se Ti to nebude libit, ale chyba neni na strane Tveho bratra. Proste je takovy, jaky je. Nepredelas ho ani Ty, ani tvoje mama ani nikdo z vasi rodiny.
Jestli se Tvuj bratr zblaznil do hor, tak toho nemuze jen tak nechat. A pokud toho necha, tak prave jen kvuli Tobe nebo nekomu, na kom mu zalezi. Ale ver, ze uvnitr bude porad touzit po necem jinem a nebude tak nikdy spokojeny. Vybral si to sam a vedome podstupuje vsechna rizika, ktera jsou s tim spojena. Nekdy muze mit smulu a muze se zabit (a dokonce to ani nemusi byt jeho chyba). Takova je realita. A pokud se kdokoliv chce venovat takovym a podobnym "sportum" s perspektivou, musi s timto pocitat.
Je to jeho zivot, nech ho byt tim, co si sam vybral, jedine pak muze byt stastny. Tobe i rodine preji pevne nervy (a pokud mas pocit, ze z toho skoncis v blazinci, zamysli se nad sebou a ne nad nim).
Mala poznamka na zaver: ac nejsem horolezkyne, vubec se mi nelibi, pokud Tvuj bratr mluvi stylem: "Ja nad horami vyhral."... Pekne kecy.
Registrace
Metodika
lezec.cz
GPS a mapové aplikace