| Přístup |
| Základním východiskem je parkoviště u hotelu Belveder u Labské Stráně. Do horního patra po pěšinách nad hranou masivu až nad postranní údolí u Zlomyslné stěny (Obecní důl), kde začínají první masivky (skupina kolem Malé Růžové a Zajíce; cca 400 m, viz mapu). Další část horního patra je shora dostupná například sestupem okolo masivu Varta (okolí Horní Jeskynní věže); některé masivy (Vlna a Španělská vesnice, Múza) mají vlastní sestup. Do spodního patra lze sejít hned po schodech u vyhlídky Belveder a pokračovat pod skalami směrem na Hřensko za zřetelné boční údolí u Zlomyslné stěny (Obecní důl), nebo lépe a pohodlněji až na konci sektoru mezi Žížovým masivem a Brutem (necelý kilometr od Belvederu). Mírně náročnější sestup vede okolo Koruny jeskyně a Tajemství. |
| Popis oblasti |
| Podoblast začíná několik set metrů od Belvederu směrem po proudu Labe v bočním údolí mezi Žížovým masivem a Brutem; končí ve výrazném bočním údolí zvaném Obecní důl (u Zlomyslné stěny), kterým protéká znečištěný potok od čističky na Labské Stráni. Lezecké objekty jsou umístěny ve dvou patrech. Vedle několika historicky významných, klasických vrcholů (Horní a Dolní Jeskynní věž, Koruna jeskyně) se zde nachází i řada nových masivů či masivků. K dispozici jsou z největší části bud' výstupy „klasické“, nebo náročné moderní cesty boulderového charakteru. Klasické vrcholy byly dosaženy saskými lezci (R. Potzsch, O. Albrecht, A. Mutscher, A. Paul, E. Strubich) v prvních desetiletích 20. století; jako první Horní Jeskynní věž roku 1907. Po nich zde od padesátých let působili Češi, mimo jiné K. Krombholz, R. Zabilka (vedle jiných cest výrazné Expo 64 na Horní Jeskynní věž), Z. Kropáček a D. Kropáčkova, bratři Nehasilové s J. Paulem (Prstoklad na Dolní Jeskynní věž, Dárek pro odvážné na Vartu a další, například na Koruně jeskyně). V posledních desetiletích zde byli aktivní především P. Henke, P. Bechyně, D. Obermann a T. Sobotka (Respekt na Dolní Jeskynní věž, Divoké srdce na Zajíce a mnoho dalších výstupů i nově otevřených masivů; zmiňme ještě Španělskou vesnici a Vlnu s několika kratšími pěknými cestami v osmém stupni), J. Kukla ml. (cesty na Brutovi, resp. Varhanách, Tajemství či na Zajíci). Většina údolních stěn je orientována na západ, respektive severozápad. Převážně nižší masivy jsou alespoň zčásti zastíněné stromy a mimo suchá období bývají místy zavlhlé. Slunečné jsou některé stěny v horním patře, slunce do stěn ale většinou přichází až odpoledne (Španělská vesnice, Medvědí stěna).  Průvodce, mapy navigace: Labské údolí Skvěle zpracovaný dvoudílný průvodce z nakladatelství Hudy sport od autorů Jiřího "Piškota" Chocholouška a Vladislava Nehasila. Jedná se o zásadní dílo v historii průvodců Labského údolí. Průvodce na pravý břeh vyšel v roce 2015 a 450 stranách popisuje 350 masivů a věží a necelé tři tisícovky cest.  Skalní objekty i výstupy jsou nyní řazeny zleva doprava, tedy směrem od Hřenska k Děčínu. Přibližně desetikilometrový pás stěn mezi Hřenskem a Děčínem je pro větší přehlednost rozdělen do 22 podoblastí. Každá z nich je opatřena stručnou úvodní charakteristikou (výtah zní je uveden v hlavičce tohoto průvodce), popisem přístupu, přístupovou mapou a i podrobným plánkem sektoru a nákresem cest. Uvedeny jsou také GPS souřadnice. Vše je doplněno o krásné fotografie napříč celou oblastí. Kletterfuhrer Elbtal Vydání Labské údolí z nakladatelství Gebro. Tento průvodce je také pěkně zpracován, ale není v něm vše a má měkčí klasu.  |