| Přístup | Nejbližší letiště je ve Valencii a to je skutečně blízko - nějakých slabých šedesát km po neplacené dálnici a jste na místě. Náš let směřoval do Alicante, odkud to pak bylo asi 200 km celkem v pohodě po silnici dálničního typu, ale je možné letět i do Madridu nebo dokonce do Barcelony. Nejlepší je pak si půjčit auto, zvláště v zimě je to velmi levné (mimo sezónu i 5 € na den Goldcar) – chtějí kreditní kartu a buď chtějí připojištění, nebo deposit. Více v odstavci Tipy na půjčení auta. Z Valencie je také možné jet autobusem. Cesta se dá zpestřit zastávkou u mnoha dalších lezeckých oblastí v okolí, kterých je tam poměrně dost.
Pokud ideálně zaparkujete, k většině skal se dostanete do 5-15 minut, k některým do půl hodiny. | | Popis oblasti | 
Kvalita oblasti
Dlouhý kaňon s lezením v nádherných stěnách po obou stranách říčky.
Lezení se zde odehrává v soustavě dvou vápencových až 2 kilometry dlouhých kaňonů, jejichž 80 – 100 metrové stěny strmě spadají k malé čisté říčce. Kaňony jsou dva, leze se po obou stranách, to je bratru 8 km souvislých stěn. Neleze se ještě úplně všude, ale přesto je to sotva představitelný potenciál.
Vápenec je vesměs vynikající kvality, není příliš děrovaný, tvoří spíše lišty hranky, vykapance, vápencové krajky a sem tam i větší krápník. Stěny jsou od položených (těch je jen pár) po mírně převislé až kolmé, těch je většina a najdete i řadu silně převislých sektorů. Což jsou převážně vymleté jeskynní portály, či stropové převisy vytvořené upadnutím spodní partie skály.
Tyto více převislé sektory zhusta hostí ty nejtěžší cesty, protože skála je místy dost hladká a někde je terén evidentně lezecky neprůstupný a vápno zcela bez chytů. Linie jsou dlouhé, většinou sotva dohlédnete až na konec. Jištění je převážně nové - nýty (málokde jsou lepené háky, takže se může hodit 6-8 mm utíkací maillonka) a je uděláno zejména u těžších cest s určitou progresí, co se týče vzdálenosti mezi nýty směrem k vrcholu. Z toho všeho vyplývá, že lezení zde je vhodné spíše pro lidi, kteří už mají určitou výkonnost a lezecké zkušenosti. Pozor i na slaňáky, všude jsou řetězy s luxusními karabinami, které stačí procvaknout, ale občas vás může vyvést ze sportovního pohodlí i řetěz s kroužkem, který je nutno provázet.
Pokud sem přijede začátečník, většinou najde jednu, dvě cesty v každém ze sektorů, kde si zaleze, zbytek mu však přivodí poklesnutí spodní sanice. U někoho jen počáteční u ostatních nevratné. Musím přiznat, že to se přihodilo i nám, i když už nějaký ten pátek lezeme.
Ve vsi je voda, ubytování i občerstvení.
Nachází se zde asi 920 cest a 50 projektů.
Říká se, že lézt v Chulille je možné úplně po celý rok. Začátkem února bylo počasí více než pohodové, denní teploty se pohybovaly kolem 16 stupňů ve stínu a noční neklesaly pod deset. Když je však v toto období zataženo a fouká, je nutné se uklidit někam do závětří. Zato v letních měsících vám bude asi příliš horko. I když je samozřejmě vždy možné najít stěny, které jsou ve stínu, stejně jako je jednoduché najít nějaké lezení na slunci za chladných zimních dnů.
Navíc v hodně horkých dnech, když bude teplota kolem poledního kulminovat, se můžete po vzoru místních oddat siestě na některé z kamenitých plážiček na dně kaňonu a svlažit tělo v krásné čisté říčce.
 Vybavení:
70m lano je nezbytné, protože velké množství cest má přes 30 m, pro některé cesty je pak potřeba i 80m lano (sektor Nanopark má dokonce 50m cesty). Cesty jsou vesměs velmi dobře odjištěny (zvláště v nástupových partiích) a tak je dobré mít dostatek expresek! (15 je takový dobrý základ). Hodí se utíkací maillona. |
| |
|
Registrace