Přístup není dlouhý. Z Dolního Žlebu vzhůru okolo restaurace U Kosti Koňákem až na konec stoupání, kde odbočuje doprava zpět vrstevnicová cesta. Krátce Po ní a vzhůru ke stěnám ve střední části sektoru, k dalším skalám napravo pak po pěšině pod stěnami. Do levé části sektoru Koňákem ještě o 150 m dále na velkou křižovatku, kde se Hluboký důl větví, a odtud ke konkrétním cílům.
Popis oblasti
Kvalita oblasti:
Rozsáhlá a zajímavá část těchto labských stěn se nachází na jižním úbočí Hlubokého dolu, naproti Mordoru. K víceméně souvislému pásu skal, který začíná u Bludného Holanďana a pokračuje doprava k Labi, jsme připojili ještě skupinku skal na ostrohu nad křižovatkou, kde se v horní části, už nad stoupáním, Hluboký důl dělí, a ještě dále Z směrem ležící osamělou vežičku Skřítek Kameníček. Na pravém okraji (od Ypsilonu dále) jsou mezi skalami větší rozestupy.
Levá část sektoru je více stíněná stromy, pravá je otevřenější. Díky převažující J orientaci stěn, která je na Levém břehu spíše výjimečná, se zde (např. na Rumunské stěně či Březnové věži) dá lézt i brzy na jaře a v chladných dnech, kdy jsou protější sektory zavlhlé a nevlídné. Naopak v létě za slunečných dnů tu může být příliš horko. Stin ná je např. SV stěna Ypsilonu, v první části dne Z orientovaná Nebeská brána. Některé stěny stínívysoké buky. Skála je někde velmi kvalitní, jinde bývá trochu solivá a lámavá, někde bohužel ve vlhku pod stromy zarůstá mechem (Strážce Jílového dolu). V sektoru převažují masivy, ale zahrnuje i několik věží. Už 1928 vylezl F. Voigt Starou cestu na Strážce Jílového dolu, další vrcholy byly ale otevřeny českými lezci až o dost později — Milenci 1952, Nalepená věž 1967 (oba vrcholy H. Weigel), další ažv70. letech (aktivnítu byli např. L. Černý, F. Záběhlík, J. Houser). Dnes je nejvýznamnějším vrcholem Březnová věž s výraznou údolní stěnou, frekventované jsou rovněž masivy Orlík, Mezikus a Kulich s vyšší koncentrací sportovních cest. K zásadním a lezecky vděčným výstupů m patří Přímá Hrana bouří na Březnovou věž od bratrů Weingartlových (Vlllb z roku 1981), ale hlavně novější cesty: Siloměr (RP IXb) od R. Litochleba na Mezikus, Dolní Zjeb (RP |Xc) od T. Sobotkya O. Beneše na na Kulich, Motorika notorika od P. Laštovičky ml. a vedlejší nové Trosky násosky od K. Schlenkricha a J. Manky (obě RP Vlllc) na Březnovou věž, série cest na Rumunské stěně, ale i další. Řada cest zde vznikla až v posledních letech.
Naleznete zde tyto masivy/sektory:
1. Mount Žleb
Průvodce, mapy navigace:
Labské údolí
Skvěle zpracovaný dvoudílný průvodce z nakladatelství Hudy sport od autorů Jiřího "Piškota" Chocholouška a Vladislava Nehasila. Jedná se o zásadní dílo v historii průvodců Labského údolí. Průvodce na pravý břeh vyšel v roce 2015 a 450 stranách popisuje 350 masivů a věží a necelé tři tisícovky cest.
Skalní objekty i výstupy jsou nyní řazeny zleva doprava, tedy směrem od Hřenska k Děčínu. Přibližně desetikilometrový pás stěn mezi Hřenskem a Děčínem je pro větší přehlednost rozdělen do 22 podoblastí. Každá z nich je opatřena stručnou úvodní charakteristikou (výtah zní je uveden v hlavičce tohoto průvodce), popisem přístupu, přístupovou mapou a i podrobným plánkem sektoru a nákresem cest. Uvedeny jsou také GPS souřadnice. Vše je doplněno o krásné fotografie napříč celou oblastí.
Kletterführer Elbtal
Vydání Labské údolí z nakladatelství Gebro. Tento průvodce je také pěkně zpracován, ale není v něm vše a má měkčí klasu.
Registrace
Průvodce, mapy navigace: 
