Už loni jsme v refugiu Climbigworld v Cornudelle de Montsant listovali místňáckým průvodcem na Monsant a některé stěny vypadaly hodně dobře. Ale nikde nebyly popsány přístupy a v labyrintu hřebene Monsantu se nám nechtělo nic hledat. Ono kdyby člověk nebyl línej se zeptat, našel by to snadno, ale dalším důvodem bylo netříštit úsilí na další oblast mimo Siuranu a Margalef. V Margalef nám Míša s Romanem Monsant chválili a jeden asi východočech říkal něco ve smyslu, že Montsant je hodně podobný, prostě dírky. Teď už vím, že Montsant je jen podobný.
Cestou ke skalám
Monsant je asi 15 km dlouhý hřeben s nejvyšším vrcholem Piló de Senyales vysokým 1102 m přibližně nad Cornudellou, v části nazývané Serra Major. Při pohledu ze Siurany musí každého lezce zaujmout jižní strana tohoto hřebene, která ze svahů se sady a vinicemi přechází přes borovicové lesy do několika pater hřebenových stěn. Severní strana je pozvolnější, ale v několika údolích najdete další skály. Právě zde leží již zmiňovaný Margalef, jehož stěny jsou v jiných patrech a jsou jinak členěné a z trochu jiného vápencového konglomerátu než stěny na jižní straně. Celý Monsant je chráněným přírodním parkem s několika omezeními jako je žádný oheň, zákaz stanování a dále už jen normální chování v přírodě, mezi které se neřadí jízda a střelba z tanku, nebo jiné podobné aktivity ohrožující faunu a flóru.
Parkoviště pod Racó de Missa
Příjezd: Pustíte si Autobahn od Kraftwerk a vyrazíte z Čech. Za Barcelonou sjedete v Tarragoně na Reus, z Reusu na Falset a v Les Borges de Camp nasadíte skladbu Tour de France od stejné kapely a odbočíte na Cornudellu de Montsant. Cestou zjistíte, že doporučené rychlosti do zatáček odpovídají španělskému temperamentu. V Cornudelle si koupíte v malém shopu u refugia Climbingworld nového průvodce.
Průvodce: Když jsem ho spatřil za výlohou, neodolal jsem, vešel dovnitř a po pouhých 20 sekundách prohlížení koupil. Žádnej samizdat, perfektně udělaný průvodčík za dobrou cenu. Zpracovali jej Xavier Buxo a Luis Alfonso, vydalo Supercrack Edicions a stojí 24,- E. Je psán španělsky, anglicky a francouzsky. Nákresy sektorů a příjezdů jsou výborné kvality, u většiny cest je napsána jejich délka, typ jištění a autor. U sektorů jsou doplňující informace o vhodnosti pro děti, možnosti lezení za deště, sklonu cest a zákazu lezení v době hnízdění ptáků. Zajímavým údajem je též časový údaj u nástupů v mapkách. Publikace je plná pěkných fotek, z kterých si uděláte základní obrázek o konkrétních sektorech.
Jirous v 7b+, Racó de Missa
Přístupy: Dle průvodce, z 5 nástupních míst vedou polní cesty na parkoviště. Jejich sjízdnost je někdy s osobním autem na hranici, ale dá se. Z parkovišť, některá mají i nápisy se sektory, kam se z nich chodí, se jde pěšky úzkými a někdy i strmými pěšinami a to někdy na skalkaření i dost dlouho, to jako až hodinu, což pro některé vychrtliny na dietě s tenoučkýma nožičkama může být až smrtelné...
Zázemí: Oficiálně je spaní na území parku zakázáno. Z mnoha ubytovacích možností je nejznámnější a patrně i nejlevnější ubytování v refugiu Climbingworld v Cornudelle za 9 éček na osobu a noc. Vodu doporučuji nabrat v některé z nástupních obcí, ta v Cornudelle je dost chlorovaná, zkuste raději jinou.
Krajina v zimním hávu, prostě únor jak má být
Počasí: Hřeben si může při frontách podržet špatné počasí o něco déle, skály jsou pak v mracích. Při jasných dnech se v jižně orientovaných stěnách s minimem stromů na nástupech smažíte na slunci celý den. Ideální oblast pro chladnější polovinu roku. Jedete-li sem s vizáží mistra z vápenky, nezapomeňte si opalovací krém. Tmavé brýle hodně ulehčí očím, stěny se zde chovají skoro jako parabolická zrcadla.
Závody labužníků v 7-áčkách
Lezení:
Díky délce hřebene je Monsant v průvodci rozdělen na 5 částí podle nástupních míst. Cornudella se nachází v západní části, ale do dalších snadno přejedete. A nejen tam, kolem Cornudelly je na 3500 cest ve skvělých vápencových oblastech jako je krom Monsantu a Margalef Siurana, Arbolí, Montral, La Riba, La Mussara a Villanova de Predes. Je to jakýsi pupek lezeckého středu vesmíru, který podle 8a.nu leží v Lleidě.
Jirous v 8a, Racó de Missa
Cabasés: Nejvýchodnější část Montsantu. 170 cest v 13 sektorech rozházených v borovém lese nad vesničkou Cabasés. Jedná se o nižší patro s jemnějším konglomerátem šedivé barvy. Těžiště obtížnosti leží v 6. stupni francouzské stupnice, pár sedmiček se najde. Minimum těžších cest nemá potvrzenou klasifikaci, nejtěžší by měla být Klobassa 8b/c. Zvláštností je sektor L´Onada na přehradou Pantá de Vilella Baixa. Je to jediná čistě vápencová stěna v Montsantu, ale nevím, jestli technicky náročné lezení téměř po ničem někoho přiláká.
Majkl v 8a, Racó de Missa
Escaladei: Ukazatel Escaladei v Cornudelle neukazuje cestu do skal, ale do stejnojmenné obce. Nad ní jsou 4 sektory s 76 cestami od krátkých jednodélkových až po vícedélkové cesty až na 175 m. Sektor Enderrocada, jenž láká i převislým cestami po krápníkách je otevřen jen od 15.7. do 31.12. kvůli hnízdění fóglů. V sektoru Escletxa se dá lézt i za deště v převislých cestách od 7b+ po 8b. V sektoru Triquet se vyřádí milovníci delších cest, které zas tak dlouhé nejsou, ale umístění na hřebeni poskytne řádnou vzdušnost.
Jirous v 8a, Racó de Missa
La Morera: Největší část Monsantu, kde leží 12 sektorů s více jak 400 cestami, mezi nimi i nejpopulárnější sektory Racó de Missa a Barrots. V Racó de Missa je 83 cest od 4 po 8c a patří k tomu nejlepšímu, co může Montsant poskytnout. Mnoho lezců po návštěvě tohoto sektoru Monsant odškrtne a zdrhne jinam. Perlou je centrální část, ve velké převislé desce vedou sportovní cesty až na 45 – 50 m, kde je potřebná velká dávka vytrvalosti. Dírky sice berou, ale i vůl se utahá a najednou kroky nedotáhne. Lajny jsou velmi působivé, na 30 m tak 10 m převislé. Cesty kolem jsou méně převislé, ale jak píši, i vůl se utahá a kdo nemá rád dírky, bude trpět. Styl lezení je v celém Monsantu poněkud monotónní, dírka, nastoupat, dírka, nedosáhnu do dobré, vysoká noha, protáhnout krok, je tam. Jediným zpestřením je občasný vystupující valoun, většinou tak kluzký, že si to zpestření raději neprotahujete. V půlce cesty najednou máte obrovské konve, jen nechápete z čeho, vždyť ty dírky berou, někdy až moc. Ale je i to i otázka zvyku a abych nekřivdil, v pár kolmých cestách dlouhých až 55 m jsou i lišty a je nutná i dobrá technika, něco jako pískovec. Sektor Barrots je bohužel otevřen od 15.7. do 31.12., krom mnoha pěkných cest do stupně 7c+ vás sem může přilákat i houpačka přes rokli s menší šluchtou pod nohama. Další pěkné lezení je na blocích Toxos de la Morera. Délka cest je zde maximálně 25 m, ale stín a klid borového lese a krátký přístup jsou velká pozitiva. Vícedélkové cesty jsou hlavně v sektoru Falconera, jsou dlouhé až 175 m a obtížnosti až 8a. Lezci vyhledávající klid, výhledy a romantiku si jistě naleznou ve zbývajících sektorech ten správný...
...a aspoň jedno nejen něžné pohlaví v 7b+, Racó de Missa
Cornudella: Z Cornudelly se jezdí až ke kostelíku Ermita de Sant Joan del Codolar, odkud se chodí do 3 sektorů s 95 cestami. Sektor El Libro jsou 2 kolmé hladké desky. Do cest se nastupuje z úzkých exponovaných polic, což vylučuje děti z přepravy. Jo a jde se sem 50 minut. Pouhou minutu trvá přístup k blokům přimo u kostelíka. Silné lezce sem může přitáhnout 15 m Ursus za 8c. K dalším hladkým deskám Cingles de Sant Joan se jde pouhých 30 minut, běžný montsantský nástup.
Albarca: 3 sektory. Jeden miniaturní u kostelíka s názvem delším než tento článek, zato s pouhými 4 cestami, El Camell s 17 cestami a především Roca de les Hores s 41 cestou od 5 po 8a.
Impresionismus, Jirous 7b+, Racó de Missa
Lezení v hřebenové části Monsantu vás uchvátí svým prostorem. Jedinečné výhledy, výška stěn, jistá exotika a slunce. Jen v mála oblastech máte na fotkách připomínajích pastelově laděné obrazy v pozadí jen čistou skálu. Nezbývá než přijet a nasytit se impresionismem Montsantu.