Dammastock 3.630 m, aneb mám svátek, mám kamaráda, mám plán
Dammastock je hora v Urnských Alpách a je nejvyšším bodem švýcarského kantonu Uri. Oblíbená skialpová túra přes Trifthütte, od té doby, co ji před třemi lety smetla lavina, již není možná. Řešením je počkat si na okno, kdy je již otevřený Furkapass a zároveň je ještě dostatek sněhu a dobré počasí.
K několika článkům se švýcarskou tematikou přidávám ještě jeden, ze zimy 2022. Skialpová sezona se pomalu blížila ke konci, ale jeden výlet jsme si ještě naplánovali na 14. a 15. května.
Vlado Tatarka, horolezec, skialpinista, jedna z nejvýraznějších osob Vysokých Tater.
26-28.4.1986 tvoří umělecké dílo. Okruh přes odlehlé doliny a netypická sedla. Skrz žlaby o sklonu 40° a více. V Tatrách strávil celý život a na ideální podmínky čekal několik let.
Přechod mu trval 3 dny.
Skialp mne jako běžkaře dlouho nechával klidným. Loni při sestupu z Gran Paradisa mne hóoodně motivoval při dlouhém sestupu rozbředlým firnem pohled na jednoho lyžaře a jednoho snowboarďáka. My se plahočili a bořili a oni si užívali.
Letos jsem se zaměřil především na krásné a velkolepé sjezdy, které mi ještě v Tatrách zbývají. Pravda, po dalším úmrtí v horách našeho přítele Simona, jsem už neměl chuť opět posouvat laťku rizika výše a rozhodl se jezdit především pro svůj krásný zážitek.
Polák Andrzej Bargiel sjel jako 1. na světě K2 na lyžích
Doplněno "Full video" ze sjezdu
Polák Andrzej Bargiel sjel jako 1. člověk na světě K2 na lyžích. Včera ráno slyžoval nejprve žebrem Abruzzi, pak kus cestou Česena a v jižní stěně potom přetraverzoval variantou Messnera do cesty Kukuczka-Piotrowski.
Na památku Horemu, rád jsem s ním sdílel tu naši radost z hloubky pod nohama, vděčnost životu na lyžích v divukrásných skalních scenériích! Hore jezdí dál v mém srdci…
Rosťa Tomanec, Karel Svoboda a Jožo Capcara zaváleli v Tatrách. Monumentální jižní a JZ stěna Kežmarského štítu a lajna přes Cmiter do Skalnaté doliny neodolala jejich lyžím. Podařilo se jim 1. opakování Tatarky direkt z Kežmarského štítu po 5 letech. Jak říká Rosťa:
Už vás nebaví přeplněné sjezdovky, nebo si toužíte vyzkoušet něco nového? Zveme všechny zájemce o vyzkoušení pohybu na skialpových lyžích, ale i ty, kteří se chtějí zdokonalit v lavinové problematice, na K2 SKITOURING DAYS.
Dammastock 3.630 m, aneb mám svátek, mám kamaráda, mám plán
Dammastock je hora v Urnských Alpách a je nejvyšším bodem švýcarského kantonu Uri. Oblíbená skialpová túra přes Trifthütte, od té doby, co ji před třemi lety smetla lavina, již není možná. Řešením je počkat si na okno, kdy je již otevřený Furkapass a zároveň je ještě dostatek sněhu a dobré počasí.
Loni a předloni se nám nezadařilo a letos, v sobotu 29.6. to klaplo a počasí se mělo zkazit až odpoledne. Tolik úvod :-)
O týden dříve jsem zavolal kamarádovi Martinovi, zda by nešel na Dammastock. Odpověď byla, že právě ukončil skialpovou sezónu, ale že Dammastock má již dlouhou dobu taky v merku, tak ji ještě prodlouží. Celý týden sledujeme předpověď počasí. Meteorologové a svatý Petr nám nechali okno tak do oběda, možná do jedné hodiny. Pak se bude zvyšovat rychlost větru na vrcholu hodně přes 100 km/h a přijdou bouřky. To musíme být dole.
Přespáváme na parkovišti na Furkapassu, v půl páté vstáváme a sjíždíme k Belvedere. Zde je několik parkovišť, takže ráno není problém. Pobalíme, natáhneme pásy na lyže a vyrážíme. S námi samozřejmě mnoho dalších skialpinistů. Lyže zpočátku asi 15-20 minut na batohu, pak dál na lyžích. Sníh dole není pěkný, je plný saharského prachu, zbarven do žluto-oranžovo-hněda a spousta popadaných kamenů, kterým je třeba se vyhýbat. Míjíme pasáže žuly omleté ledovcem a velké plochy špinavého vodního ledu. Pomalu se dostáváme k bílému sněhu.
Cestou je třeba překonat velkou pláň, kde se dá slušně jít a km odsýpají. Pak přijde stoupání a nad tři tisíce ještě trochu přituhne. Přesto sklon není nijak dramatický. Předpověď však nelhala a čím výše, tím víc mraků a méně viditelnosti. Posledních cca tři – čtyři sta výškových metrů již vrchol není prakticky vidět a stoupáme v mraku. Rychlost větru již kolem 60 km/h, ale v tomhle terénu ani to není problém. Skidepo je těsně pod vrcholem a maček netřeba. Na vrcholu klasicky kříž, místo tak pro pět až deset lidí (potkali jsme se zde s kolegy Slováky, Poláky i Švýcary), za skalkou je i závětří. Moc se ale nezdržujeme, víme, že počasí se zhorší. Z vršku je sjezd trošku prudší, ale v podstatě v pohodě. Jakmile se dostáváme pod mraky, vidíme na všech stranách černo. Při přejíždění pláně vzpomínáme na Katku Neumannovou a Lukáše Bauera, protože ve změklém firnu střídáme soupaž s bruslením. Pak už sjíždíme zpět do špinavého sněhu a opět se vyhýbáme kamenům. Poslední kilometr jdeme zase pěšky. U kiosku dáme malé oslavné pivko, povyměňujeme fotky, chvilku pokecáme a jedeme dom. Druhý den v novinách čteme, co bouřková fronta nadělala ve Švýcarsku za paseku. Furka je zavřená. Přívalové záplavy, zbořené budovy, mosty, poničené silnice, dálnice a železnice, města odříznutá od zbytku světa …
Trasa túry je popsaná na internetu, nicméně dostačující je i na mapy.cz. Klasifikace WS- (PD-). Délka cca 10 km, převýšení cca 1400 m čas výstupu cca 5 hod, zpět na Belvedere méně než hodinu. Túra se dá podniknout samozřejmě i v létě bez lyží, ale to nechceš!