V sobotu 24. srpna bude v rámci Mezinárodního filmového horolezeckého festivalu v Teplicích nad Metují oficiálně představen nový český dokumentární film z lezeckého prostředí pískovcových skal PÍSKAŘI.

Dokumentární film Pískaři, inspirovaný stejnojmennou knihou Bohumila Sýkory, zachycuje vývoj lezení v pískovcových oblastech Broumovska. Od zlezení Krále v roce 1923 uplynula dlouhá doba. V Adršpachu, Teplických skalách, na Ostaši a v Broumovských stěnách vznikly tisícovky cest a nové stále vznikají. Každá má svůj příběh, každá je něčím ojedinělá. Styl lezení se mění, je ovlivňován trendy i vybavením.

Autoři filmu Petr Kašpar a Petr Piechowicz vybrali zásadní cesty jednotlivých dekád, které představí současní lezci Jitka a Luboš Mázlovi, Dušan Janák, Václav Šatava, bratři Martin a Štěpán Stráníkovi. Filmem provází legendy místních skal. Bohumil Sýkora a Tomáš Čada jsou významně spojeni s historií pískovcového lezení v Polické pánvi.
Film si klade za cíl připomenout mezinárodní lezecké komunitě, co je to „místní písek“, jedinečnost této lokality, pravidla a zvyklosti, které jsou spojeny s lezením na Broumovsku.

Téměř celoroční a technicky velice náročné natáčení probíhalo od září loňského roku až do srpna 2012. Film byl natáčen nejmodernější filmovou technologií, kterou poskytla produkční společnost Twin Star Film. Film Pískaři v sobě kombinuje nejmodernější filmové postupy a výrazové prostředky.
Zajímavostí je použití filmových kamer RED EPIC, které umožnily natáčení v rozlišení 5K. Ve skalách byly instalovány i nejdelší kamerové jeřáby a lanové jízdy, které zprostředkovaly pohled do vertikálního světa lezců.

Film Pískaři bude uveden na MHFF Teplice nad Metují:
Projekce v kině: sobota 25. srpen, 20:00 hod
Projekce ve škole: pátek 24. srpen, 16:00 hod

Twin Star Film
Jaselská 33 I Praha 6, 160 00
info@twinstarfilm.cz

Partneři filmu Pískaři: Tilak, Singing Rock, Region Broumovsko – kraj pískovcových skal a barokních památek, Twin Star Film

---

Rozhovor s autory filmu Petrem Kašparem a Petrem Piechowiczem:

Podle upoutávky se ve filmu polezou klasiky i novodobé těžké cesty. Jak moc je tento dokument propojen s knihou Pískaři?

Pítrs: My v souvislosti s názvem Pískaři mluvíme o „inspiraci“. Kniha Bohouše Sýkory je v podstatě jakási kronika pískařiny a má prostor vše pečlivě rozpitvat. To se bohužel ve filmu nedá. Takže kniha nám sloužila jako rádce, faktická pomůcka a zdroj dat.
Pepe: Kniha Pískaři, kterou napsala legenda místního lezení, je jakousi biblí této lokality. V knize je podrobně popsán vývoj lezení na těchto skalách, proto nebylo náhodou, že jsme se tímto příběhem inspirovali při hledání námětu. Od vydání knihy uběhlo několik let, ale vývoj se ve skalách naštěstí nezastavil. Vzniklo mnoho moderních cest, velký rozmach zaznamenal na Broumovsku bouldering.


Dušan Janák
foto by Pepe Piechowic

Jaká je hlavní myšlenka filmu?
Pítrs: Myšlenkou, respektive bych použil termín posláním, je prezentace pískařiny v zahraničí. Českému lezci – divákovi asi nenabídneme nic nového. Na druhou stranu jsme se snažili natočit samotné lezení tak, jak se tomu u nás asi ještě nestalo. Nicméně od úplného začátku tu byla vize filmu o unikátní lokalitě a specifickém lezení, které chceme ukázat světu.
Pepe: Jednou z myšlenek filmu je nalezení cesty ke smíření dvou názorových skupin. Jak napsal Tomáš Čada: „Lezecký potenciál našich skal není zdaleka vyčerpán a prostor zde mají extrémisté i klasici, kde je vývoj, tam je život.“ Ve filmu a také na fotografiích, které jsem pořídil pro výstavu, jsme se snažili ukázat možnou cestu, která respektuje tradiční lezení, ale zároveň nebrání modernímu vývoji.

V upoutávce se mi líbilo, že se v dokumentu sešly názory klasických i novodobých lezců, což je dost křehké téma. Byl to záměr?

Pítrs: Co se mě týká, tak jako lezci teoretikovi (praktičnost zůstala ve skalách před 20-ti lety) šlo hlavně o film a vytvoření příběhu. Od začátku jsme se s Pepem dohadovali. Opět jsem se dostal do pozice jako tenkrát, když jsem dělal film No.9 – Manaslu pro Radka Jaroše. Jde o to, že v lezení vládne brutální upjatost na to či ono. Lezci si buď musí něco obhajovat nebo jsou za své činy haněni. Což je svazující a v našem případě už od začátku člověk pracuje s pomyslnou cenzurou. A je jedno, jestli to je maglajz nebo cokoliv dalšího. A Pepe je lezec a tudíž tímto vším ovlivněn. Takže mým záměrem bylo postavit vedle sebe oba tábory. Protože jak jedni tak druzí dělají z mého laického pohledu stejnou věc. Lezou. Lezou neuvěřitelné věci a je přeci jedno, zda se jedná o klasickou spáru nebo nějakou sportovní cestu. Když ty borce sledujete, tak se člověku tají dech. A to bych byl rád, kdyby z toho filmu bylo cítit.
Pepe: I přesto, že jsme toto křehké téma ve filmu nechtěli přímo probírat, během natáčení jsme zjistili, že se mu nevyhneme. Jsou to však názory osobností a to je myslím dobře.


Jitka Mázlová
foto by Pepe Piechowic

A nějaké rozuzlení?
Pítrs: Tolerance. Vždy když toto řešíme, tak se mi vybaví věty Tomáše Čady z knihy: „Ve skalách je dost prostoru pro všechny …“
Pepe: K rozuzlení tak snadno nedojde, pokud lidé budou podrážděně reagovat na webových diskusích – což jasně ukázal už plakát letošního festivalu v Teplicích. A myslím si, nebo jsem si spíš jistý, že se tomu nevyhneme ani po tomto filmu. Já ale stále razím myšlenku, že by o těchto věcech měla rozhodovat především místní komuna lezců – což si myslím, že se i děje. A to, co se děje kolem na diskusích, jen nahrává těm, kteří se budou snažit lezení na těchto skalách zakázat.

I tak je písek těžké téma. Jak dlouho jste na filmu pracovali?
Pítrs: Rok. A asi ještě chvíli budeme. Je potřeba si ale uvědomit, že tak složité téma nelze nacpat do 40 i více minut.
Pepe: Písek je nádherné téma, ale pro natáčení velmi náročné. Nejsložitější je dostat potřebnou techniku tam, kde ji potřebujeme. To se nám díky pomoci lezců a dobrovolníků ve většině situací podařilo, ale nebylo to jednoduché. Na filmu jsme s jistými přestávkami pracovali skoro rok, ale kdybychom na to měli dva roky, pořád to bude málo:)


rozhovor s Bohumilem Sýkorou
foto by Pepe Piechowic

Kdo je autorem scénáře?
Pítrs: Piechowicz – Kašpar.
Pepe: Scénář se v průběhu natáčení mnohokrát změnil, ale nakonec se ho pevně uchopil Pítrs, režisér a hlavní motor celého projektu.

A na jaké lezce se můžeme ve filmu těšit?
Pítrs: Na ty nejlepší:) Majzlíci, Stoupa, Šatavis, Stráníci a pravověrní pískaři ze Španělska a Bolívie:)
Pepe: A samozřejmě Bohumil Sýkora a Tomáš Čada.


Podle Pepeho fotografií byly podmínky někdy dost náročné.
Jak probíhalo samotné natáčení?
Pítrs: Od začátku jsme se s Pepem rozhodli, že půjdeme složitou cestou. Chtěli jsme se obrazově přiblížit zahraničním produkcím. A díky možnostem a zázemí Twin Star Filmu jsme ve finále měli k dispozici nejmodernější techniku, jakou si filmař může představit. Jenže to vše se musí nanosit do skal, nainstalovat, udělat jeden záběr a zase vše sbalit a odtahat. Takže jedna historka za vše z Krále. Vymysleli jsme si s Pepem, že by bylo fajn tam mít velký kamerový jeřáb. Sám o sobě váží asi 150 kilo a závaží na něj dalších 200 kilo. Na vynesení jsme byli dva. Můj kamarád Jarek Plesar a já. Oba jsme si během natáčení odvařili kolena, protože jsme staří a tlustí. No a jediná šance, jak to nahoru dostat, bylo oklamat hlavu. Jarkovi pomohla flaša Tulamorky a mě pak naše slivka. Takže dva ožralí se potáceli nahoru a dolů. Později i potmě s čelovkama. Přežili jsme to. Více jak 400 kilo železa jsme odtahali pod Krále. Jen jsem druhý den nebyl schopen zvednout se z postele. Ty záběry jsme ve finále ve filmu nepoužili.
A takhle jsme dřeli všichni. A myslím, že Pepe by mohl vyprávět, jak visel hodiny ve stěně. Pro mě to bylo nejnáročnější natáčení, které jsem kdy absolvoval.
Pepe: Podmínky natáčení byly náročnější, než vypadají na fotkách. Nejlépe to vystihuje komentář mé kamarádky masérky, která mi řekla: „Ty máš ty záda úplně v pr…“. Kromě této dřiny nám při natáčení nepomohlo ani špatné počasí a nadměrná, možná až přehnaná ochrana přírody.


foto by Pepe Piechowic

Šli byste do toho znovu?
Pítrs: Doufáme, že nabyté zkušenosti budeme rozvíjet. Už padly i myšlenky na 3D, kterému se teď ve Twin Staru věnujeme díky celovečernímu filmu Aldabra. Třetí rozměr by lezeckému filmu dodal grády. Uvidíme.
Pepe: Pokud mě Pítrs ještě někdy vezme do týmu, tak proč ne:)

Celé natáčení fotil Pepe Piechowicz a fotky budeme moci už brzy vidět na výstavách. Kdy a kde to bude?

Pepe: Bohužel jsem při natáčení neměl tolik času, kolik bych si představoval, proto chci ve fotografování pokračovat po premiéře filmu. Několik obrazů už mohou lidé zhlédnout v prostorách Informačního centra v Teplicích nad Metují. Výstava tam zřejmě bude až do konce září. Potom její rozšířená verze bude putovat po dalších městech a festivalech. Pokud to bude možné, budu lidi informovat i na vašich stránkách.

Na závěr se zeptám, zda nevíte, jestli se plánuje dotisk Pískařů?
Zeptáme se…

Ptala se Simona Ulmonová