Uganda. Každej si představí národní parky s množstvím africké zvěře, ptactva, hadů, moskytů s malárií a hlavně horské gorily. Gorily jsou pouze na malém území na pomezí Demokratické republiky Kongo (aktuálně probíhají boje mezi povstalci a armádou u hranic se Rwandou), Ugandy (800 US) a Rwandy (1500 US cena za permit). Ano i tam jsme byli.
Ale hlavní cíl vejletu do této africké země byl lezeckej trip.

Severní Uganda je jedno z nejdivočejších a nejkrásnějších míst. Krajina je sušší a drsnější než jih, je méně hustě osídlená.

Četl jsem o obrovské žulové „velké zdi“ v Abim District, nazvaném Rwot (což znamená „král“ v místním jazyce). Místní mluví o „posvátné hoře“, s mystickou kletbou, o které se říká, že srazí každého, kdo se odvážil vylézt na ni, a sídlí tam zlí duchové. Vysvětlení bude mnohem jednodušší. Bez horolezeckého vybavení se nelze dostat na vrchol.

Krásnej žulovej monolit Rwot 1646m černá žulová stěna vysoká 500 m. První výstup - cesta: Great Gully  500 m, 8 délek, obtížnost 14 JAR - Fritz Moravec, Stefan Ortmann, Josef Pfeffer & Karl Prein, 1958. Druhý výstup - cesta: Hurley's Horror 500 m, 8 délek, obtížnost 15 JAR George Hurley & Jean Hurley, 1963. Zapomněli dodat, že posledních 150 m bude spíše prolézačka mezi stromy a keři k vrcholu.

Den D odlet vůbec nevyšel podle našich představ. Měli jsme staré informace: vízum do Ugandy lze koupit po příletu na letišti. Omyl, na letišti v Mnichově vyžadovali číslo schváleného víza. Takže nás nepustili do letadla. Online vyplnění žádosti o vízum jsme zkusili přímo na letišti. Na konci formuláře se objevil termín až za následující tři dny. Takže sorry jako - máte si více nastudovat podmínky pro vstup do Ugandy. Takže dvě jelita místo do Afriky jeli domů. Pěknej začátek. Letenky nám propadly.

Doma jsme pilně nastudovali podmínky pro vstup. Podali žádost a čekali na schválení. Samozřejmě jsme měli již zakoupené další letenky, které jsou podmínkou pro schválení víza. Za dva dny schváleno. Praha-Dubaj-Entebbe (letiště v Ugandě). Na letišti kontrolují povinné očkování proti žluté zimnici. Auto máme přistavené od místní půjčovny přímo na letišti. Jen drobné zpoždění cca 2 hodiny.

Batoh projede rentgenem a problém je na světě. Ty máš dron? Zní otázka celníka. Zvednu hlavu a nad celníkem je obrovská cedule. Na prvním místě: Dron v Ugandě zakázán. Putuje do depozitu na letišti. Mohu si zažádat o povolení v hlavním městě kdesi na úřadě. Ale celník vysvětluje, že to potrvá několik dnů. Vyplním formulář a dron šup do úschovny pod zámek.

Auto máme 4x4 toyota RAV dost starej omlácenej model. Je osm hodin večer a nemáme jezdit s autem po 19. hodině. To je napsáno ve smlouvě s půjčovnou. Vysvětlujeme, že máme ubytko 140 km daleko. Dostáváme svolení od majitele, že můžeme jet velmi opatrně. V noci nesmí turisté řídit auto z půjčovny. Nejen, že se jezdí vlevo, na silnici jsou neosvětlená auta, motorky, chodci, kozy, krávy,.. Provoz je v noci obrovskej. Jako bonus naše auto svítilo max. 10 m do dálky. Zkrátka Afrika.

Okolo jedné hodiny ranní přijedeme do kempu, kde nás stále očekávali. Hned ráno jsme se projeli raftem po Nilu obtížnost 5 extrem. 8x peřeje se rovnalo 8x ve vodě. Tolik vody jsem dlouho nevychlastal. Nastaly okamžiky, kdy jsem si myslel, že se utopím. V každém případě místní cestovka chtěla, abychom ji propagovali dále. Doporučuji. Ten, kdo se utopí, nic nepoví. Nemají stížnosti.

Pokračujeme po silnici do města Busia ležící přímo na hranicích s Keňou. Zastavíme na ulici a auto už nenastartujeme. Ochutnávka místního piva a po hodině auto startuje. Druhý den ráno u levného hotýlku opět nestartuje. Otevřu kapotu, motor má již mnoho místních oprav. Najdu příčinu, uvolněný kabel u baterie - dotáhnu šroub a můžeme pokračovat.

Dále na sever k Jižnímu Sudánu, kde již není silnice, ale prašná cesta plná výmolů od vody. Průměrná rychlost 40 km/h.

První lezecké zastavení a seznámení s místní žulou u vesničky Kateki A. Oblast: Buteba Hill - Bouldering. Jakmile zaparkujeme auto na cestě, okamžitě se objeví místní. Bude hlídat auto. Obvykle se platí 2 tis. šelinků - 13kč.
https://www.thecrag.com/en/climbing/uganda/area/1674448107
Druhá boulderová oblast vzdálená 40 km - Nagongera II. Tam jsme již byli obklopení místní omladinou.
https://www.thecrag.com/en/climbing/uganda/area/1721432838

Pokračujeme přes vodopády Sipi falls. Vodopády jsou tři: 65m, 85m, 100m. Za každej zaplatíte zvlášť + samozřejmě parkování :-). I tady už jsou Uganďané akční a lze vodopád slanit pouze s jejich svolením a materiálem za 50 US. V den příjezdu do kempu s výhledem na vodopád na konci údolí místní vypalovali trávu až vzplanulo celé úbočí a shořel i penzion německému majiteli.

Do vesnice Abim přijíždíme opět za tmy, kdy jsme na cestě skoro srazili lidi ve tmě pohybující se na kolech bez světel. Jak mám vidět černocha ve tmě? Protože naše auto svítilo jen před sebe, museli jsme jet velmi pomalu (30 km/h), abychom viděli cyklisty.

Našli jsme levnej hotýlek a rozhodujeme se hned druhý den ráno zahájit výstup. Vyjíždíme autem za tmy v 5:30. Tajemná hora je vzdálena 9 km od vesnice. Její siluetu nelze přehlédnout. Auto necháváme na cestě. Na nástup jdeme hodinu, prodíráme se houštím. Je vidět, že se ke stěně vůbec nechodí. Vychází slunce a paprsky začínají dopadat na černou žulovou stěnu. Jak se přibližujeme, stává se stěna stále větší. Celá hora má jedinou slabinu na jihovýchodní straně je výrazný kout přecházející ve vrcholové části do soustavy komínů.

Cesta má název: Great Gully 500 m. Všechny délky natahuji celé lano 60 m, než udělám štand. Stěna je pevná skála ve stínu do 13 hodin. Používáme k zajištění friendy a smyce. Ve čtvrté délce objevujeme starou smyci okolo stromu. Jedinej důkaz, že lezeme správný směrem. Snažíme se vyhýbat starým větvím v koutech, volíme raději pevnou skálu nežli zarostlej kout.

V sedmé délce pod vrcholovou částí výlezu jsem ale nezvolil správnou cestu. Komín nad hlavou byl zarostlej keři a stromy. Zvolil jsem levou stranu, že se vyhnu komínu v pevné kompaktní skále. Ta ale končila po 30 metrech a najednou jsem měl nad hlavou převislé trsy trávy. Následovaly trsy uschlé staré trávy v kolmé stěnce, nedýchat a stoupat nahoru bez jištění, kdy držím trsy trávy přilepené ke skále, občas se utrhne a letí dolů. Dolezl jsem dalších 30 m pod převis, kde jsem mohl udělat štand.

Dále na vrchol soustavou komínů, kdy jsem si mohl zvolit nalevo i napravo další komíny totálně zarostlé. Prodíráme se k vrcholu další dvě délky lana 120 m. Vrchol je již bez lana asi 20 výškových metrů. Na vrcholu je nádhernej výhled do okolí.

Zakládáme zde vrcholovou knihu. Podle dostupných informací na netu jsme třetí na vrcholu od roku 1958. Slaňujeme stejnou cestou zpět. Při slaňování zanecháváme smyce s majlonkami pro snadné stažení lana. Stěna nabízí mnoho dalších výstupů, ale to je již na vrtačku a osadit borháky nebo nýty. Žula je kompaktní a bez slabin.

Dále pokračujeme přes národní park Kidepo na hranicích s Jižním Sudánem a Keňou, Murchinson falls NP, Queen Elizabeth NP se zastávkou Equator Monument - kde se fotí každej turista na rovníku, vidíme buvoly, zebry, slony, krokodýly, atilopy, žirafy, stromové lvy, plameňáky, hrochy, hady, ptáky, zkrátka vše, co Afrika nabízí. Spaní ve státních kempech pod stanem - čisté sprchy a wc. Občas jsme dostali rangera kvůli bezpečnosti, kdy kempem procházejí hyeny, sloni,... Na hranicích s Kongem v kempu u řeky nás hlídali vojáci, protože z řeky vylézali hroši na pastvu v kempu.

Poslední zastavení Bwindi NP za gorilami. Přijeli jsme do parku, zda si můžeme koupit povolení na gorily. Vyprodáno. Lze pouze online a denně pouštějí skupinku 15 lidí. Nezoufáme, máme se zastavit níže ve vesnici - Ride for a woman, místní organizace, která pomohla zlepšit život mnoha ženám v komunitě Buhoma Mukono. Majitelka zajistí permit na následující den za 800Us/os + 30dolarů za vyřízení. Ráno zjistíme píchlé kolo, výměna za rezervu a pokračujeme. Jsme 15 km před parkem, když se ozvou veliké rány pod autem. Zastavíme a hned vidíme, co je příčinou. Utrhnul se motor z držáku a upadl na zem. Řeknu Lukášovi stopni si místní motorku a pokračuj do parku. Já tady zůstanu a zkusím to vyřešit. Lukáš odjel, já usnul v autě :-).

Bylo ráno 6:30 stále ještě tma. Okolo sedmé hodiny mi klepe na okénko místní mladík. Mzungo (označení pro bělochy), na které si rychle zvyknete, protože jej slyšíte neustále. Hlavně, když vás nečekaně uvidí malé děti. Mzungo nějaké potíže, ptá se mě. Auto dojezdilo. Půjčovna 1000 km daleko, na auto bychom čekali min. dva dny. Řekne: ve vesnici vzdálené asi 3 km je mechanik. Někam volá a za 20 minut přijede na motorce mechanik. Jeden šroubovák, několik klíčů a vrhá se na opravu. Vyndá starý utržený držák, že jej musí odvézt do dílny, dále našel utrženej čep řízení. Nevím kde, ale sehnal novej. Za tři hodiny opraveno. Mzungo jen platil, novej díl 50 tis -300 Kč, mechanik 200 tis - 1300 Kč, řidič motorky 10 tis - 65 Kč a můj spasitel a tlumočník si neváhal říci o 100 tis - 650 Kč, že vše zajistil. Byl jsem spokojenej, můžeme pokračovat.

Dále jsme řešili každých 100 km opravu zadního kufru. Zámek se pokaždé uvolnil a šrouby vypadaly, kufr poté bouchal do celé karosérie auta. Vždy to v nějaké vesničce opravovali, nové šrouby problém, našli nějaké staré a násilím je tam narvali. Potom kufr nešlo ani opravit. Vyřešili jsme to přitažením kufru lanem za zadní sedadlo.

Na letišti jsem si šel vyzvednout dron. Obrovská byrokracie. Když otevřeli skříň, bylo tam minimálně dalších 50 zabavených dronů. Dostal jsem doprovod, z jedné strany ochranka letiště, z druhé policista, který nesl dron. Uprostřed jako trestanec jsem byl doprovázen až k poslední odletové přepážce. Až tam mi předal dron, aby měl jistotu, že se nemohu již vrátit.

Závěr: Uganda je zajímavá země, někteří jsou tak chudí, že nemají ani boty a přesto se usmívají, flora a fauna je úchvatná. Oblasti, kde se vyskytuje Ebola, údajně mají pod kontrolou. Jídlo v místních jídelnách bez potíží za pár kaček. Okruh Ugandou 2620 km.

Jirka a Lukáš.


Mapa


Rafting na Nilu


Tolik vody už jsem dlouho nevychlastal....


I kapitán mě opustil ......


Sipi falls - lze slanit po pravé straně 100 m


První boulderovací oblast


Buteba Hill


První osahání místní žuly


Na slunci pěkných 38°C


Dole nám místní hlídá auto, jako všude....kam přijedeme


Druhá boulderová oblast - Nagongera II


Šutry jsou rezesety mezi místními domky a políčky


Takže jsme dlouho sami nezůstali





Jak to ten mzungo mohl vylézt?


Lukáši řekni mu, že nemá boty, ať z nás nedělá bílá jelita :-)


Hlavní cíl vejletu Rwot 1646 m


Great Gully - (500) 350 m lezeckých a dále 150 m botanická zahrada k vrcholu přes zarostlé komíny


Lukáš je vidět na nástupu dole.


V páté délce


Stará smyce, lezeme správně...


Na vršku


To bude vopruz slanit dolů...


Výhled je pěknej


Zakládáme vrcholovku


Čeká na další zápis....


Slanění, zanecháváme smyce, ať to rychle frčí dolů


Krásné prašné cesty


Protože nám nedrží zadní dveře od auta, máme malinko uvnitř prach všude


Ugandský standard na motorce jsou čtyři. Ale tady jich jede šest....


U hranic s Jižním Súdánem


On si klidně šlape v tom vedru a za chvilku zmizí v oblaku prachu z našeho auta....


Hrdý majitel zřejmě "Machette" má kolo zamčené proti krádeži


Paní běžela, jooo, kdo umí, ten umí....


Tady se nepospíchá


Dva mzungo zastavili u silnice a najednou vyběhli místní....


Tak to je ten Rovník


Byli jsme v oblasti s výskytem eboly. Ještě, že návod je vyvěšen všude


Tak nám zkrátka vypadnul motor za jízdy na zem....


Jižní část Ugandy


Národní parky


Zvířata


Zvířata


Nechci jmenovat, abych se nedopustil nějakého nedopatření


Jako loni, kdy jsem psal o výstupu na nejvyšší monolit Afriky v Mauritánii


a špatně jsem určil hada. To byl ale zásadní problém :-)


Zvířata


Pozor Slon, nevím jakej, kdyby se někdo zajímal např. o latinský název....


Zvíře ve vodě


Pták barevnej


Zvířata


Zvířata


Zvířata


Pozor varan, dál nevim


A je to tady .... had, co se plazí ......


Lev chrnící na stromu


a druhej


Gorila horská (Gorilla beringei beringei) raději jsem si našel na google


Gorila horská


Gorila horská


Gorila horská


Dejte nám kousek masa, už je určitě malinko ohřátej


Ale je dobrej......