Při druhém výjezdu jsem byl rád za každou vytaženou šestku. Na závěr dne mě kamarád poslal kamsi za roh, ať prej se mrknu na pořádný skály. Kráčel jsem podél kolmých stěn sektorů Monolit a Highlander a netušil, že na konci svahu se nachází malé překvápko. Sotva jsem překročil skalní ostroh, spadla mi čelist v úžasu. Přede mnou se rozprostírala převislá stěna sektoru Hafty. Pár práskačů si tam balilo cajky a já je s úctou a v oněmnělém úžasu obcházel. Prohlížel jsem si tehdy ještě jasně svítící nápisy na skále. Helium 10! Pohled vzhůru do hladce vypadající převislé plotny mě uhranul. Časem se mi Roviště stalo druhým domovem a já pochopil, že ne každá cesta vede až na vrchol skály a ne každá linie je přímá.
Power of Tales, 5.12b leze František Bulička (hi res)
foto by © Pavel Nesvadba
Tzv. čárový kód je pruh skály mezi cestami Lída a Čára života. Jejich všemožným propojováním vznikaly zajímavé kombinace, které ale ocení jen správní pacienti. Nejtěžší z těchto vertikálních kombinací je cesta Realizace 10. Našly by se i těžší kombinace (Bílé ticho 11-), ale protože jde převážně o bouldertraverz, tak jí záměrně vynechávám.
Cesta Realizace 10, je nejtěžší kombinací tzv. čárového kódu a skládá se z těchto 3 cest: Helium 10, Obladi oblada 9+ a Na hranici mezi dobrem a zlem 9. Dvouciferná čísla obdivuju leda na kalkulačce, či při slevách v Albertu a rád bych, kdyby mi někdo alespoň trochu objasnil, co se tak v té Realizaci odehrává.
Nedávno si Realizaci do svého deníčku zapsal Franta Bulička alias Malej Primán. Franta si letošní zimu odškrtl několik desítek a to nejen na českém hřišti. Franta jakožto autor zpovídal naše přední pískaře na eMontaně, chtěl jsem se mu tímto rozhovorem revanšovat. Věřím, že i tobě přijdou následující řádky k chuti, i přesto, že logické linie byly na Rovišti dávno vyčerpány a málokdo se v porovnání s Jurou či Labákem vůbec ohlédne do klidných vln povltaví.
Obladi oblada, 9+ lezec Pelda (hi res)
foto by © Dominika Ženíšková
Franto, mezi Heliem a Obladi oblada je restovací madlo, mezi Obladi oblada a Hranicí je eventuálně možný horší kneebar.
Používal jsi onen kneebar, kterou nohou?
Jo používal, pravý koleno, a je to, jak by řekl Adam Ondra “Gauč”. Dokázal jsem v něm pustit ruce a to dělá hodně.
Jsou restovací místa klíčová, jak moc v nich dokážeš sklepat?
Pro mě rozhodně. Mezi Heliem a Obladi Oblada se dá v polici párkrát sklepat, ale popravdě mi tam ještě nestíhalo natéct tolik, jako ve snazší variantě Dusík. V té jsem měl paradoxně trochu větší problémy při traverzování z Lídy 9-, do Obladi oblada, kdy mi rychleji nateklo. Já nemám moc dobrou vytrvalost, takže to koleno pro mě bylo klíčový. Bez něj by byl poslední boulder mnohem větší boj. V přelezu jsem tam sklepal fakt dobře a vršek jsem si pohlídal.
Jak vnímá lezec tvých kvalit ty 2 snazší části (Na hranici.. a Obladi..) cesty Realizace?
Tyjo, Obladi Oblada mi přijde dost těžkej a zároveň technickej 7B boulder plus blbý cvakání. Na hranici mezi dobrem a Zlem je tak 7A možná 7A+ boulder, kde se dá docela zajímavě čarovat s betou. Když jsem lezl Dusík (10- varianta) tak jsem šel přes tři dlouhý kroky. V Realizaci jsem to díky Ratlíkově nápadu upravil na víc lehčích kroků. Každopádně super lezení.
Jak moc jsi musel mít nachozené jednotlivé cesty, ze kterých se Realizace skládá?
Každou z nich jsem vylezl rychle, a pak jsem si to dobře otestoval přelezem Dusíku, kterej začíná Lídou a pak pokračuje stejně. Ale obecně mi přijde, že ty cesty na Rovišti musíš mít dobře nachozený/vymyšlený, a pak dost zlehknou. Třeba Helium mi nejdřív přišlo fakt těžký a trvalo, než jsem vymyslel svůj specifickej program, ale jak jsem kroky dostal do těla, tak už mi při přelezu přišly až překvapivě lehký. Trochu jako na písku. Na vápně nemám tolik nalezeno, ale přijde mi, že tam ty kroky moc nelehknou, obzvláště když lezu v převisech.
Kolik zvládne člověk pokusů za den a kde jsi nejvíc padal?
Já jsem vlastně Realizaci vylezl na první ostrej pokus, takže nevím (smích). Ale myslím, že docela dost. Na kůži je to mírumilovný, pokud není moc vedro. Spíš prsty dostávaj čoud. Asi 3, možná 4 pokusy bych tam dal, ale naštěstí stačil první. Nutno samozřejmě dodat, že jsem hodně zkoušel ty jednotlivý cesty. Jinak spadnout se dá v každým z těch boulderů. Rozhodně to není tak, že vylezeš Helium a hotovo. Třeba opět v Dusíku jsem úplně nešťastně nedotáhl fakt poslední krok do madla u poslední presky pod řetězem, takže spadnout se dá i tam.
Dokážeš si představit lézt Helium s jednou bouldermatkou a bez chytače?
Představit si to dokážu, ale provádět bych to nechtěl (smích). Radši s více, než jednou bouldermatkou.
Potřeboval jsi special boty, popř. podmínku?
Boty jsem používal Miury VS, ale nepřišlo mi to nějak zásadní. Podmínka na Realizaci je pro mě dobrá okolo 10ti stupňů. Samostatný Helium jsem třeba lezl v Mrazu, ale v Realizaci nesmíš úplně zmrznout, protože prostřední sekce je dost dlouhá. V Obladi to chce tření na ty obliny.
Ze zkušenosti bych řekl, že v takovéhle cestě hraje roli i "mind setup", potřebuješ dobrého jističe?
Tak určitě to chce jističe, který neseká lano a ideálně ví, kde a jak se cvaká, ale jinak v tomhle nejsem vybíravej a věřím skoro každýmu. Nebezpečná cesta to není.
V Obladi oblada je blbé cvakání 2. háku nad policí, jsou i tací, kteří si ho prodlužují šesti preskami, potřeboval jsi to i ty?
To cvakání je na hovno no. Při přelezu Obladi jsem to vůbec neměl prodloužený a bylo to fakt o nervy. Cvakal jsem v nadlezu, z nejistý pozice s nátekem a kdyby mi smeklo, tak bych asi hodil podlahu. Na Realizaci jsem si tam cvaknul alpskou presku, což byla taky chyba, protože se spodní karabina otočila a tím pádem jsem cvakal hrozně dlouho. Překvapivě jsem se nenaštval a udržel chladnou hlavu až do konce v obou případech (smích).
Pomáhají ti při sportovních přelezech nějak i tvé horské výstupy?
To nevím, funguje to spíš naopak. Třeba ten den kdy jsem vylezl Helium i Wave Direkt jsem si říkal, že to byl dobrej trénink na nějaký noční lezení na El Capa. Házel jsem tam držky z posledního kroku Wavu už s čelovkou a padlo to až na ten “A muerte” pátej pokus. Možná tahle mentalita dávat ještě další pokus ve chvílích, kdy by se na to ostatní vykašlali je to, co mi hodně funguje v bigwallech.
Přijde ti nějaká cesta s Realizací v něčem podobná?
Já jsem jinou takovou sportovku na žule nelezl. V hlavě jsem to srovnával s pískem. Jak to není moc převislý tak tam najdeš podobnej aspekt techniky, která když se vyladí, tak to zlehkne. Při přelezu jsem měl podobnej pocit lehkosti, jako na písku.
Čárový kód, 9, lezec neznámý (hi res)
foto by © Mikuláš Heger
Jakých svých výkonů na vltavské žule si nejvíce vážíš?
Ten den s Heliem a Wavem, co jsem zmiňoval ve mně zanechal stopu. Sám sebe jsem trochu překvapil a zažehlo to ve mně jiskru a hlad na další přelezy na Rovišti. Teď si ale asi dám trochu odpočinek od sektoru Hafty.
Máš na Křovišti i nějaké další projekty?
Po přelezu Realizace jsem nalezl doTritia a hodně mě to bavilo. A pak se otevírají další propojky takže prostor na hraní tam ještě určitě je (smích).
Co v okolí, např. na Srbsku, láká tě něco?
Tam bych teď jel zase po letech poměřit síly s cestou Mimikry v Červených převisech. A na Pupku dolézt Nanebepění a kouknout se na nějaký varianty. Ale spíš už se těším na písek zase.
Slyšel jsi už o Konstantinových Lázních, oblasti v západních Čechách, kde je 20 spár po vlastním až do obtížnosti 10-?
Vůbec nevím, o co jde, ale rád se zajedu podívat, takových lokalit u nás příliš není.
Díky moc, za tvůj čas a ať to leze stále dál.
1.pokus o free solo on sight přelez cesty Realizace (hi res)
foto by © Mikuláš Heger