LEZEC  OBCHOD  DISKUSE  INZERCE  ANKETY  ODKAZY  PRŮVODCE  MAPY  FOTKY  VIDEO 

 jméno

 heslo 

 Registrace   |   Paráda, už budu u kruhu! Ale proč je od kruhu vždycky bouldr?
Hledání cesty

Hledání na Lezci

PRÁCE PRO LEZCE
Fasádní Servis
 Metodika
 Trénink
 Ledy
 Skialpy
Knihy
Křest knihy Perly východu
Vyšla kniha Laviny v Česku
Update sprievodca Jelenec

Závody
Novoroční Open (11.01)
MČR v ledezení na rychlost 2025 (15.01)
Novoroční pohárek (25.01)

Žebříček
Cesty:
1.Šindel 12319
2.Trojan 12262
3.Votoček 12234
Bouldry:
1.Konečný 11275
2.Stráník 11156
3.Volf 10859
Hory:
1.Groš 7855
2.Skopec 7324
3.Rojko 7286

Výsledky
Kontinentální pohár a MČR v ledolezení (07.12)
EP v ledolezení Žilina (23.11)
Secret Spot Bouldering 2024 (19.10)

Deníčky
5682 lezců
1149639 cest
Nové přelezy:
La Hora De 7c
Ya Somos O 7c
Ya Somos O 7c
Mr.Big 9a
Follame 7c
3éme Millé 7c
Mrazák 7C
La Diferen 7c
Scire´ 7b+
Papiro Com 7b+

Stěny
Lezecká stěna Kbely - Praha 9 – Kbely
Rock 'n' Wall - Plzeň
Boulder Bar - Praha 7

Prodejny
Rock Point Plzeň Americká - Plzeň
Outdoor Centrum Rock Point Perštýn - Praha 1
LANEX eshop - Bolatice

Kontakt
REDAKCE:
standalezec.cz
ŠÉFREDAKTOR:
jirkaslezec.cz
INZERCE:
standalezec.cz
IT:
hoplezec.cz

Manaslu ski 2024

23. 9. 2024 se mi podařilo vystoupit na osmitisícový vrchol Manaslu a z vrcholu sjet na lyžích zpět. Bez podpůrného kyslíku, sólo, rychlým a čistým stylem. Cesta z basecampu na vrchol a zpět mi zabrala pouhých 40 hodin. Jde o první český sjezd až z vrcholu a historicky jde zřejmě o pátý sjezd v tomto duchu a stylu na světě.

Součástí expedice byl také táta Ivo Bernát a další čtyři zkušení borci: Tomáš Petreček, Gabriel Šlarko, Martin Zhor a Ondřej Pavlica.

Minulou neúspěšnou expedicí na Manáslu jsem zakončil „maraton“, během kterého jsem se během 13 měsíců ocitl na čtyřech expedicích mířících na vrcholy převyšující 6000 metrů. A pak jsem zahájil období ročního půstu. Přišel čas posunout v profesním světě a rok jsem tlačil kupředu druhou polovinu své „bipolární“ existence. V hlavě se mi točil obchod, klinika, rekonstrukce, stěhování... Nebylo jisté, že vůbec budu schopen na podzim někam odjet.

Do mozkových závitů se mi však zavrtalo sedm písmen. M A N Á S L U – hora ducha.
 
Letiště KTM… po čtvrté
 
S pocitem, že jsem snad všechny věci běžného života dotáhl do konce, jak jen jsem dovedl, nasedám do letadla. Přistáváme v Káthmándú. V Czech pubu se potkávám s Gabim a Martinem, s Ondrou a Tomášem jsem se potkal už na letišti. Subin, majitel společnosti 14summits, se diví, proč máme lyže. Já se zase divím, proč se diví on. Zjišťujeme, že permit na lyže je za příplatek cca 2500 USD na osobu. Teď už se divím jen já.

Prašné ulice se brzy mění v blátivé, a to znamená jediné – prší. Přesto je šance, že helikoptéra do hor dnes poletí, a proto cestou na letiště kupujeme nejlepší goráč na světě – deštník! Prodyšnost je bezkonkurenční, vodní sloupec neporazitelný. Kráčíme pod ním 1200 výškových do basecampu. v 5000 m.n.m. Když se večer objevují mladí kluci s našimi dva dny ztracenými taškami, okamžitě se převlékám a hážu na sebe peří – kachní, husí, všechno, co je po ruce. Cítím, že moje tělo dostalo zabrat a prochladlo.

Není divu, že se ráno se budím s horečkou. Další dny jsou utrpení. Nadoraz zvládám první aklimatizační rotaci do C1, ale motám se jak špagety se sýrem. Vybavují se mi Šimek a Grossman: „Pravda, horečka 42,6 °C není žádná teplota, zvláště pro člověka, který má rád léto, ale fakt, že mi chvílemi netlouklo srdce, mě nutil k přemýšlení!”

Dny ubíhají. Téměř každé ráno s železnou pravidelností zjišťujeme, že předpověď nevyšla… A napadl dvojnásobek sněhu, než se čekalo.

Finální aklimatizační rotace

Zbývá čas na poslední aklimatizační rotaci a pak vrcholový pokus. Za předpokladu, že nám to počasí vůbec dovolí. Táta a pak i Tomáš Petreček museli kvůli zdraví sestoupit do vesnice. Martin hraje jinou hru, připravuje se na rychlostní single push. Ondra jde po svém. S Gabem Šlárkem jednoznačně cílíme na lyžařský sjezd. Balíme batohy na 2 noci. Žádný fast and light alpinismus, chceme přespat v C2 a C3 a vynést lyže nad hranici sedmi tisíc.

Vyrážíme. Nad C1 stojíme v nekonečných kolonách lidí jdoucích na vrchol. Někteří jsou poprvé na mačkách, poprvé s jumarem. Neodsuzuji je, je to jejich volba. Stejně jako moje – mohl jsem jet do divočiny s Márou.

Trvá nám to sedm hodin do C2 – katastrofa. Hypnotizuji žlutou plachtu stanu. Gabi nemusí nic říkat, vím že se trápí. Ráno rozebíráme situaci. Že by jeho covid před třemi týdny nebyl plně doléčený? Tady ve výšce nad pět tisíc se i drobné škrábance mění v zející rány. Nechávám další rozhodnuti na něm. Nakonec Gabi rozhoduje, že budeme pokračovat do C3. Funíme oba jak psi. Gabi jde první, ale jde cítit, že nemá tah. Nakonec se otáčí. „Mám doma dvě děti,“ říká. Objímáme se. Je mi smutno a mrzí mě to i za něj. Je z nás dvou ten lepší lyžař.

V hlavě vedu neustálý boj, který už jsem ale beztak rozhodl. V noci se pokusím vynést lyže co nejvýš. A nejvýš znamená na vrchol. Jednoduše mi to nedá, alespoň to nezkusit. Vím, že pokud si nenastavím hlavu, daleko nedojdu. Zároveň si uvědomuji tenkost a křehkost hranice, která mě dělí od toho, zbytečně to přepálit. A muset se otočit bez vrcholu. Což by také ale mohlo znamenat otočit se a už se podruhé nepokusit.

00:00 a první pokus o vrchol

Vyrazil jsem a pod noční oblohou plnou hvězd protínám hranici sedmi tisíc. Stopa je zafoukaná, jedu „vyšší otáčky“, než bych si přál, ale jinak postup kupředu možný není. Jsem tady sám.

Těsně pod C4 potkávám šerpy. Co ale nepotkávám, je fyzička a míra aklimatizace, které by mě dostaly na vrchol. Kolem 7400 m n. m. už vím, že to až nahoru nezvládnu. Alespoň ne ve stavu, kdy bych byl schopný bezpečně sjet na lyžích dolů. V 7550 m n. m. tedy bodám lyže do sněhu a kotvím je k cepínu. Přijít o lyže, a ještě muset přiznat, že ten extra lyžařský permit za 2500 dolarů byl zbytečný? Děkuji, nechci. Vytvářím raději bytelný, nejvýše položený reklamní poutač značky Dynafit.

Přenastavit se na to, že jde o správné rozhodnutí, není vůbec jednoduché. Že je opravdu lepší se otočit pět set metrů pod vrcholem a sejít tři tisíce výškových metrů zpět do base campu a tam se modlit za dobré počasí pro druhý vrcholový pokus. A ještě těžší je si představit, že ty tři tisíce výškových půjdu znovu nahoru.

Čekaní na finální pokus

Himalájské lezení je o čekání a trpělivosti. Ani jednou z těchto vlastností příliš neoplývám. Jsem zvyklý zatnout zuby a věci dotáhnout co nejdříve. Tady to ale takhle opravdu nefunguje.

Počasí i předpověď si ale dělají, co chtějí. Jednou to vypadá dobře, jednou ne. Je jasné, že pokud bude šance, bude to chtít rychlou akci a budeme muset vsadit vše na jednu kartu. Dumáme nad strategií. Baví mě, jak se mysl oddělí od starostí běžného života, které ještě před dvěma týdny byly životně důležité. Faktury, stavba a další naléhavosti z nížiny nemají najednou žádnou váhu.

Trénink, přípravy, úsilí a dva týdny expedice teď směřují k několika málo hodinám… Nakonec se nabízejí dvě varianty. Druhá varianta, tedy ráno vyrazit z BC rovnou do C3, tam ale odpočinout jen dvanáct hodin a v noci pokračovat k vrcholu, mě láká víc. I když vím, že je méně jisté, že to fyzicky zvládnu. Na druhou stranu, tohle je to, co chci. Rychlé výstupy na nejvyšší kopce světa. Bez zbytečností, v lehkém stylu.

Není co řešit, buď teď, nebo nikdy.

Final push

Vyrážím asi v půl šesté. Předpověď opět nevyšla, jdu v dešti, a to v jediném oblečení, které kromě kombinézy mám. Za pár hodin se v něm musím pokusit o výstup na vrchol, kde bude teplota pod mínus dvacet.

Péřovka saje jak houba a na ramenou cítím vlhkost přes všechny vrstvy. Svítím kuželem čelovky na morénu ledovce v mlhavé krajině. Je to ponuré, nehezké místo. Jsem sám. Žádný měsíc, žádné hvězdy. K tomu, abych to za těchto okolností neotočil, jsem musel dospět v Alpách. Tady se ale budu s podobnou troufalostí pokoušet o vrchol osmitisícovky. Hledám cestu mezi kamením. Stále prší. Po chvíli přicházím na ledovec a cesta je nyní jasná.

Za dvě hodiny jsem v C1, kde mám v depozitu lyžáky, takže tu nechávám tenisky s límcem. Daří se mi vyrazit přes ledopád do C2 ještě před zástupy lidí. Díky tomu si ušetřím i několikahodinové čekání ve frontě. Za další dvě hodiny jsem v C2. Už jsem se naučil, že tady ve výšce je pohyb jednoduše nepříjemný, vlastně vždy útrpný a pocitově pomalý. Taky jsem se však naučil, že pomalost a trpělivost je jediná cesta.

Vloni jsem udělal spoustu chyb, díky kterým jsem teď připravený mnohem lépe, i když je vždy co zlepšovat. Oproti loňsku tu však přeci jen hraji ještě trochu jinou hru. Mám s sebou ta dvě dřevěná prkýnka. Vynést nahoru pár kilo navíc není takový problém, i když tady se pozná každý gram, zásadní ale je, aby se člověk při sjezdu udržel bezpečně na svých. Obzvlášť, když je tu sám.

12 hodin odpočinku v C3. V sedm hodin navlékám kombinézu, dávám horkou vodu v lahvi do spacáku a pokouším se usnout. Nejde mi to. Čekám, až budu moci vyrazit. V jedenáct se začínám chystat k útoku na vrchol. Znovu zahřívám vodu na max. Vkládám si ji do kapes na kombinéze, aby zmrzla co nejpozději. Gely, baterky do kamery, telefon to samé. Batoh tak beru jen na upnutí lyží. Před půlnoci otevírám stan. Drobně sněží.

Monotónním krokem ukrajuji výškové metry. Kolem páté hodiny ranní protínám hranici sedm a půl tisíce výškových metrů – jdu podle harmonogramu, který jsem si nahrál do hlavy. Vyzvedávám lyže. Vyjasňuje se, vidím vrchol. Výškově je to už jen jako z Bystřice na Hostýn. Držím tempo kolem 150 výškových za hodinu.

Zjišťuji, že zhruba od sedmi a půl tisíce se mi jde pořád stejně. Asi už prostě nelze být víc zadýchaný. Přestal mi fungovat výškoměr na hodinkách, ale tuším, že jsem nad osmi tisíci. Pod vrcholem, kterým je dnes označován jako nepravý traverzuji k tomu, který je označen jako nejvyšší. Důležitost v tom upřímně nevidím, ale je potřeba hrát, jak se má.

23. září 2024 v 10:30, stojím na vrcholu Manáslu. S lyžemi, bez kyslíku, bez šerpy. Jednoduše. Co je pro mě důležité, to je jinému u zadku. Je to tak správně. Na vrcholu je prd. Stejně jako na Sura Peaku.

Sjezd

Po pár minutách vyrážím dolů. Mám trochu stažené půlky. Traverzuji zpět k historickému vrcholu, odkud se dá lyžovat, odkud jel např. Andrzej Bargiel. Jestli by se to dalo sjet z úplného vršku? Ano, vedle fixu, ale zničil bych stopu a všichni ti lidé, co jdou nahoru by ze mě mohli mít infarkt.

První oblouky letošní skialpové sezony budou z osmitisícovky. To nezní špatně! Sněhové podmínky z vrcholu po C4 se střídají v pořadí krusta – prašan – výfuky – led. V krustě lyžovat normálně zvládám, takže tady to přeci musí jít taky. Jízda je ale zprvu velmi toporná. Pak se to zlepší a je pouze toporná. Zlomená noha by tady znamenala fatální komplikace, to z hlavy prostě nevyženeš.

Přesto je to na lyžích rychlejší než pešky. O následujícím úseku mezi C4 a C3 se to ale říct nedá. Sjíždím to podél fixních lan, protože svahy dál jsou lavinézní a hrozilo by, že je utrhnu na dav lidí pode mnou. Vybavují se mi vzpomínky na tátovo letošní zavalení lavinou v Tatrách… Vracím se nervózně zpět blíž fixním lanům a výstupové trase. V jednom úseku se i dlouhou smyčkou cvakám k fixnímu lanu. Hážu při tom ale občas hroudy sněhu i na lidi pode mnou. Nechápou situaci a riziko, že kdybych jel do svahu vedle, utrhnu na ně mnohem vetší masu sněhu. Jsou rozčilení a já jim rozumím.

Nad C3 slaňuji ledovcové prahy s lyžemi na nohou, takový je trend. Nesundat lyže. Blokuji tím ale fixní lano na mnohem delší čas než bez lyží a nejsem si jistý, co si o tom myslím. Brzdím lidi čekající na fix. V půlce se potřebuji přepnout na druhý fix, což je v ledovém svahu s lyžemi trochu problém, a tak brzdím všechny ještě víc… V dolních partiích nakonec ještě lyžemi ničím vyšlapané stupy.

Zamýšlím se nad správností mého konání. Raději ne na dlouho, kyslíku je málo.

Sjíždím do v C3. Je strašné horko, jsem dehydratovaný, unavený, motá se mi hlava – zkrátka himalájské dobrodružství se vším, co k němu patří. Sundavám kombinézu a zalézám do stínu stanu. Vařím si vodu a chci počkat – z vrcholu sestupuje vyčerpaný Martin Zhor, se kterým komunikuji komplikovanou cestou přes Ondru Pavlicu v BC. Já mám totiž jen satelitní telefon a Martin zase vysílačku.

Sjíždím dále, rozhodl jsem se na Martina počkat v C2. Po hodině vypínají vyhřívání – zapadá slunce, a to znamená propad teplot až o čtyřicet stupňů. Je zima, už čekám 2 hodiny. „Martin je KO.“ hlásí mi Ondra. Je to pro mě signál, že budu čekat dlouho. Zalézám do erárního stanu naší společnosti 14summit a děkuji za to! S tmou přichází i Martin. Mám radost, obejmeme se, gratulujeme si, ale víme, že ještě není vyhráno.

Společně tedy pokračujeme do C1. Rezignuju na úseky se slaněním s lyžemi na nohou, musíme se držet pospolu a bez lyží jsou tyto části rychlejší, jednoduší i bezpečnější. Beze slov prostupujeme ledovcem za světla čelovky a zvuků praskajícího ledu. S těžkým batohem dobíhá únava a dehydratace i mě…

Poslední kilometry po kamení v lyžácích jsou nepříjemné a do hlavy se neustále vkrádá, že po příchodu do BC budeme mít jen šest hodin na spánek a zabalení věcí. Ve čtyři ráno musíme vyrazit k sestupu do vesnice dvanáct set výškových pod námi, abychom chytli jednu z posledních helikoptér následujících sedmi dní.

Konečně basecamp. Před čtyřiceti hodinami jsem odsud odcházel k vrcholu. Objímáme se s Ondrou, který na nás čekal, aby nám pomohl přemístit bagáž a naše tělesné schránky dolů do vesnice na vrtuli. Zařídil nám večeři, vyhřátý stan a sbalil nám dokonce i věci. Bez něj bychom to zvládli fakt těžko. Žádné velké oslavy nehrozí, v jídelním stanu padám na zem, kde v zápětí usínám, ještě v lyžácích. Jsem K.O.

Po čtyřech hodinách spánku se za pomoci Ondry jako nosiče dostáváme do vesnice, kde na mě poprvé v životě čekal vrtulník. A to snad půl hodiny! Letíme do civilizace, letíme domů. Ještě mi nic nedochází, pouze energie. Přistáváme v KTM. Dvacet hodin od výstupu na vrchol si dávám sprchu. Přesně tři týdny po odletu z Čech jsem zpět doma.

Spokojenost – stoprocentně. Radost – už tak moc ne. Hlavním cílem pro mě bylo jít na vrchol s tátou. Ale jak říká Marouš: „Člověk míní a Manitou se směje!“



Manáslu 2024

    • Vrchol dosažen 23.9.2024 - 10:30.
    • Převýšení z BC 3400 výškových metrů.
    • BC – vrchol – BC za 40 hodin.
    • Bez kyslíku, nosičů a podpory mimo BC, sólo.
    • První český lyžařský sjezd až z vrcholu.
    • Pátý sjezd na světě v tomto duchu a stylu.

Děkuji tátovi za společný čas. Za podporu Sas, rodině, přátelům a Biancodent teamu. Kamarádům ze SkialpujFEST týmu, že předávali info z dovolené do on-line reportu na matejbernat.cz

V neposlední řadě děkuji mým partnerům!

Generální partnerem expedice bylo hypoxické centrum Hypeoxy. Hlavním partnerem expedice byly značky SalewaDynafit. Poděkování patří také partnerům CampiriEdgar

Nezkrácenou verzi článku, další fotky a videa i záznam on-line reportáže najdete na matejbernat.cz








































Matěj Bernát   [úpravy] 06:19 06.01.2025Tisk 

Reklama:

Komentáře

     
...nové příspěvkyNový komentář 

 Fantazie 10:29:25 06.01.2025
Velká gratulace!
odpovědět 
 Re: Fantazie 15:43:04 06.01.2025
Móóóc pěkný! Velká gratulace.
ZdénaNodpovědět 

 Gratulace07:36:55 07.01.2025
Gratulace veliká.
Tomasodpovědět 

 ohrozovanie vystupujucich08:40:20 07.01.2025
chapem, ze toto je aktivita uplne na hrane a neda sa to uplne posudzovat z gauca (vid napr. covid pred 3 tyzdnami + 2 deti doma...), ale zaujimal by ma vseobecny nazor na to zlyzovanie v takomto regione, kde podla popisu su rady na vrchol ako na Mt Evereste pomaly a teda "zhadzoval som hrudy snehy na nich, boli nasrati", pripade "blokoval som pri zlanovani, lebo teraz je taky styl ze lyze sa nedavaju dole".

z popisu to znie uplne zle, ze proste ja si to chcem zlyzovat a serem na vas ostatnych, nehnevajte sa, ze na vas hadzem hrudy, mozte byt radi, ze som na vas nezhodil lavinu

iba sa mi to zda, ci je to uplne divne?
smokodpovědět 
 Re: ohrozovanie vystupujucich09:18:41 07.01.2025
Úplně nechápu v čem spočívá podstata dotazu, ale z článku podle mě vyplývá, že MB by se z logiky věci držel jiných postupů, než těch, které jsou nyní všeobecně vžité a snaží se poukázat na jejich slabiny.
odpovědět 
  Re: ohrozovanie vystupujucich13:13:19 07.01.2025
a to je co? pouzil fixy i kdyz pise ze byl bez podpory... cesticku mel taky proslaplou. no hate just
odpovědět 
  Re: ohrozovanie vystupujucich13:26:08 07.01.2025
otazka znie - je toto spravanie v komunite povazovane za ok, alebo je to uz za ciarou?

(opat z gauca) mne to pride, ze idealny alpinista nebude ohrozovat/blokovat desiatky inych ludi len pre to, ze si chce zlyzovat popularnu horu

ale mozno je v komunite akceptovane ze v tychto hranicnych situaciach si kazdy ide za seba a ohlad sa na druhych velmi neberie, pocita sa iba vykon?

ale vsetka cest, ze to tam aspon napisal, a teda vyzera ze ani on sam nie je velmi s tym spokojny..
odpovědět 
   Re: ohrozovanie vystupujucich14:19:07 07.01.2025
nojo no.
asi hrajou lyžaři na nějaký erpéčko které je hodnotnější než áefko či co. nesundávat lyže při slanění má smysl jen tam, kde to ušetří čas (že se třeba jeden pak nemusí kvůli čtyřmetrovému slanení srát se znovunazouváním do pastiček na myši). jinde je to jen manýra.
ono sólo podél fixů taky není úplně alpský styl, žánop. notabene když jsou do dvou třetin kopce lyže předem vynesený:)
ale nechal bych to koňovi, výkon moc pěkný.
Lukas B.odpovědět 
    Re: ohrozovanie vystupujucich17:14:07 07.01.2025
Především gratulace. Některé pasáže článku ohledně "pravidel" lyžování mě zaujaly. Chápu to tak, že MB cítí rozporuplně TREND, že slanění s lyžemi na nohou je hodnotnější, než slanění bez lyží a vykopnul diskusi o správnosti trendu.

Takže za mě: Lyžování free bez sundání lyží je čistý styl. Zajištění lanem bez zatížení lana hodnotu sjezdu snižuje. Slanění není lyžování a je jedno, jak ho provedu a co mám při tom na nohou, protože zatěžuji umělou pomůcku.

Smysl slanění s lyžema vidím leda v tom, že v dané situaci je to rychlejší, bezpečnější, méně namáhavé, pohodlnější atd. V tomto konkrétním případě autor seznal, že to bylo pomalejší, nebezpečnější a ještě snížil bezpečnost (časové zdržení) dalších lidí, vystupujících po fixním laně, které natáhl někdo jiný.
Martinodpovědět 

 good job!12:42:12 07.01.2025
Parádní počin!
Davidodpovědět 

 No sakra19:10:45 07.01.2025
"Brzdím lidi čekající na fix. V půlce se potřebuji přepnout na druhý fix, což je v ledovém svahu s lyžemi trochu problém, a tak brzdím všechny ještě víc… V dolních partiích nakonec ještě lyžemi ničím vyšlapané stupy." Hovado. Ja jsem tomu dal vsechno a taky vsechno chci. Zvysoka se.u na vsechny kteri tomu dali taky vsechno a ted jim ja svou cinnosti hazu klacky pod nohy, mozna je i ohrozuji na zivote. Fu.k you, ty jeden "lyzari"!!!
odpovědět 
 Re: No sakra21:40:57 07.01.2025
A prášeček už byl ??😎
honzaodpovědět 
  Re: No sakra08:57:49 08.01.2025
Bacha jedu a všichni z cesty! Na CZ kopečkách (nejen kopečkách) občas k vidění a asi pochopitelné, i když pěší tu byli dřív a tak nějak by možná dle mého oldschool pohledu mohli mít respekt. V 8km horách silně mimo. Přdstav si: Jsi lezec třeba ve vícedélce, máš to taktak a najednou ti shora dojede týpek na kole (nabo čemkoli), ty visíš za dva prsty a čekáš, přitom Ti shora prší kamínky. Pecka. Ego go.
odpovědět 
   Re: No sakra09:34:44 08.01.2025
jojo, to se v půlce devadesátek občas stávalo nad térynou. borci statečně tahali poctivé délky v extrémním žlabu (letní klasifikace II), a najednou kolem nich prolítla ladnými obloučky na lyžích taková ženská, která se pak v chatě zavřela do kuchyně a škrábala brambory.
Lukas B.odpovědět 
    Re: No sakra16:36:39 08.01.2025
Františka byla výjimka.
Kuba Turekodpovědět 
    Re: No sakra16:36:41 08.01.2025
Františka byla výjimka.
Kuba Turekodpovědět 

 kritéria ideálního sjezdu23:29:48 07.01.2025
Zajímavá diskuse. Za mě jsou lyžařský kritéria ideálního sjezdu vlastně dost podobný jako ty horolezecký, tedy prvosjezd špičaté a prominentní panenské hory přímou linií z vrcholu až na konec obtíží nebo sněhu, přičemž slaňování (ať s lyžema na noze či bez) mi připadá jako obdoba hákování (s báglem na zádech nebo taženou sviní), takové to šoupání po břiše s dvěma motykami v ruce a prknem na nohou mi přijde jako obdoba odsedu, jištěný sjezd mi přijde jako obdoba TR, sjezd po fixu mi připadá jako výstup po fixu.

Ale řeší někdo při horolezeckých podnicích podobného střihu, jestli se trochu hákovalo nebo lezlo AF?

Ale vystoupit lehkým expedičním stylem na osmu bez kyslíku a sjet ji jakýmkoliv způsobem na lyžích je i tak pro mě nepředstavitelnej výkon a závidím borcovi, že si splnil takhle ambiciózní životní sen.
honzaodpovědět 
 Re: kritéria ideálního sjezdu08:04:23 08.01.2025
s posledním odstavcem absolutní souhlas. jak já tomuhle týpkovi závidím mládí, sílu, fyzičku, morál...
ostatně když vidím jeho časy na tůrách pro mě představitelných, tak jsou zlomkem toho, čeho obvykle dosahují normální smrtelníci.
Lukas B.odpovědět 
  Re: kritéria ideálního sjezdu10:40:10 08.01.2025
otazka ale je jestli tohle je opravdu ten spravny zpusob kdyz mas jeste mladeho kone: motat se mezi vht klientama na fixovane smatlaci osmitisicovce, slanovat s lyzema jen abych napsal ze jsem patej na svete a ne tricatej protoze ti ostatni sundali lyze. mam z toho rozporuplne pocity. kazdej ma samozrejme pravo delat si co chce ale pokud se na svych www prezentuju jako extremni guru tak bych ten extrem cekal jinde...
odpovědět 
   Re: kritéria ideálního sjezdu12:29:55 08.01.2025
opravdu bych nechtěl, aby diskuse sklouzla do nějakého hnojometání jako tuhle proti Holečkovi. mír stájím, mír zahradám.
Lukas B.odpovědět 
    Re: kritéria ideálního sjezdu14:16:20 08.01.2025
nemyslim ze to musi byt zrovna hnojometanie, ale ked nieco zachadza za ciaru, tak je OK ked sa k tomu ludia vyjadria..
smokodpovědět 
 Re: kritéria ideálního sjezdu12:35:17 08.01.2025
Já myslím, že srovnání mezi "lyžováním" a hákováním a dalšími věcmi z lezení pokulhává v jedné věci. Hákuju, protože už nemůžu lézt volně. Odsednu si, protože mám bandasky. Prostě jsem k daným věcem donucený okolnostmi. Naopak slaňování s lyžemi na nohou si mistr vybral sám. Protože okolnosti ho spíš tlačily k tomu lyže sundat. Pak by na nikoho neházel sníh a slaňovalo by se mu líp. Podle mě limit vlastních schopností a dovedností s osobní volbou stylu srovnávat nelze. Kdybych to měl srovnat s něčím v lezení, pak by to bylo lezení na rychlost. Musíš mít fyzičku, ne každý na to má, ale je to (obdivuhodná) kokotina.
Víťa odpovědět 
  Re: kritéria ideálního sjezdu13:07:09 08.01.2025
Ne, srovnání je mezi hákováním (kdy už nemůžeš lézt dál volně) a slaňováním (kdy už nemůžeš jet na lyžích níž volně), přičemž v obou případech tě do toho dotlačí okolnosti. A jestli přitom hákování táhneš svini nebo máš bágl na zádech, resp. při slaňování máš lyže na nohou nebo na báglu, je v obou případech věcí tvojí volby, ale na čistotě stylu mi přijde že se toho moc nezmění.
honzaodpovědět 
   Re: kritéria ideálního sjezdu13:51:35 08.01.2025
"...mi přijde...", "...moc nezmění..." ojoj to je zas konkrétní příspěvek. Prostě jen aby byl, aby bala něcojakodiskuse.
odpovědět 

 malo kysliku??07:38:48 08.01.2025
to uz neni samo sebou, to je snad systematicky, to by chtelo vyzkum ... literarni narcismus jako novej priznak predchozi hypoxie? hazu na ne hroudy snehu a nelibi se jim to, moh bych na ne hazet laviny, ale to by se jim asi nelibilo jeste vic, premyslim o tom, zda je to ok ... taky o tom premyslim ...

j.odpovědět 

 Foto dne:
Grande Face
Nástup
 Databáze cest:
Všechny cesty (180710)
Top cesty v ČR
Top bouldery v ČR
Nejnovější cesty:
WTC 7 7A Breiter Stein
Armspanner 7B Breiter Stein
Kobold 7A/7A+ Breiter Stein
Kingsize Climbing Deluxe 7A+ Breiter Stein
Mezi Kozy 6b+ Dubské Skály - Údolí Peklo
Nově komentované:
Ya Somos Olimpicos L1+L2 7c Sella
Ya Somos Olimpicos L1+L2 7c Sella
Rudý Obr 7B+ Holštejn
Bratři V Triku 6A Škrovád
Los Miguelitos De La Roca 8a Sella

 Nově v diskusi:
Re: CHS a vyberko | Re: Nový průvodce na Súľov | Re: Nový průvodce na Súľov | Re: Nový průvodce na Súľov | Re: Nový průvodce na Súľov | Re: Oprava pohorek | Re: Oprava pohorek | Re: Oprava pohorek | Re: Nový průvodce na Súľov | Re: Oprava pohorek |

 Nové komentáře:
Úcta | Re: No sakra | Re: No sakra | :) | Re: kritéria ideálního sjezdu | Re: kritéria ideálního sjezdu | Priority | Re: kritéria ideálního sjezdu | Re: kritéria ideálního sjezdu | Re: kritéria ideálního sjezdu |

 Kde to vře:
Donald Trump chce přejmenovat Denali zpět na McKinley (90)
Ondrova hvězda (69)
Film: Adam Ondra u Jany Švecové a spolu v bouldru Terranova 8C+ (33)
Manaslu ski 2024 (26)
Salzburskou cestou na Watzmann, (24)
Lezkyně Eliška Adamovská ukončila kariéru (9)
Mára Holeček: porovnejte si můj pohled a prohlášení SHS JAMES (9)
Video: Adam Ondra a Jakob Schubert zkouší DNA 9c od Seba Bouina (6)
EpicTV: Videomedailon o Pepovi Šindelovi (5)
Chris Sharma: nové DWS Vision Quest 9a na Mallorce (3)

 Nově v inzerci:
sikagomez3@gmail.com | sikagomez3@gmail.com | sikagomez3@gmail.com | Svědectví: Pozitivní zkušenost s *bohabojnou dámou* | BUNDA Rab Downpour Eco | Rychlá finanční nabídka | RychloArco | Vylet | Stan Gemma | La Sportiva TX4 EVO GTX |

 Anketa:
Jaké technologie nebo aplikace používáte při lezení a jak vám pomáhají?
 GPS a mapové aplikace 
 937 
 Lezecké aplikace pro sledování výkonu 
 837 
 Sociální sítě pro sdílení a inspiraci 
 717 
 Vzdělávací aplikace pro techniky a trénink 
 744 
 Aplikace pro evidenci a sdílení výstupů 
 616 

 Návody:
Jak psát na lezce ...
Lezecké mapy

 Partneři:
Treking.cz
Hledáte si pěkné ubytování v ČR na Váš výlet či dovolenou? Vyberte si na webu MegaUbytko.cz v sekci chaty a chalupy pronájem. Pokud plánujete cestovat na Slovensko a potřebujete ubytovanie na Slovensku, ty nejlepší ubytovací zařízení, chaty, chalupy, roubenky naleznete na stránce chaty na prenájom.

 lezec  diskuse  ankety  odkazy  průvodce  fotky  video  *rss*  ochrana osobních údajů       ceník reklamy Energy Cloud   NetPro systems, s.r.o.