Špičkový český horolezec a držitel dvou Zlatých cepínů Zdeněk „Háček“ Hák promluvil v rozhovoru s Lucií Výbornou o nedávné dramatické expedici v pákistánském Karakaramu. V otevřené výpovědi popsal jak úspěšný prvovýstup, tak okolnosti svého zdravotního kolapsu i tragické události, při níž po zásahu padajícím kamenem zahynul jeho dlouholetý spolulezec Jaroslav „Banán“ Bánský.

Cílem tříčlenné výpravy, ve které se Zdeňkem Hákem a Jaroslavem Bánským působil ještě Radoslav Groh, byl nejprve panenský vrchol Biarchedi 1 a následně obávaný Mašerbrum. První část plánu se týmu podařilo splnit, když zaznamenali prvovýstup na Biarchedi 1 a trasu z posledního výškového tábora úspěšně sjeli na lyžích. V základním táboře pod Laila Peakem navíc trojice uctila památku vloni zesnulé německé biatlonistky a lezkyně Laury Dahlmeier, pro kterou do tamního balvanu vytesali pamětní olympijské kruhy.

Před druhou fází expedice však Háčka zasáhla náhlá a intenzivní zdravotní indispozice spojená s celkovým kolapsem organismu. Vzhledem k nevlídnému počasí nemohl přiletět záchranný vrtulník a Háček strávil čtyři dny ve stanu, než byl schopen za pomoci kuchaře a nosiče zahájit náročný pěší sestup do Askole.

Zbývající dvojice lezců se po Háčkově nedobrovolném odstoupení rozhodla přehodnotit plány a namísto Mašerbrumu zvolila náhradní cíl na Biarchedi 2. Jaroslava Bánského však nešťastně zasáhl letící kámen neobvyklého profilu připomínajícího sekyru, který mu v oblasti ramene "v podstatě skoro amputoval ruku". Po těžkém zranění Jaroslav Bánský žil ještě asi osm hodin. Záchrannou akci zkomplikovaly nepříznivé letové podmínky, kvůli nimž helikoptéra ten den vůbec nemohla vzlétnout. Jaroslav Bánský nakonec zraněním podlehl.

Háček v rozhovoru zavzpomínal na Jardu Bánského jako na mimořádně obětavého parťáka s obrovskou fyzickou i mentální sílou, se kterým spojil své horolezení už od dospívání. Přiznal zároveň, že tragická ztráta blízkého přítele pro něj představuje nejtěžší moment dosavadního života.

Celý rozhovor si můžete přehrát na YouTube: