Nejrozsáhlejší věží Schmilky je Rauschenstein s údolní stěnou vysokoudobrých 70 metrů. Z Hřenska se jeví jako velký masív poskládaný z malých bochánků. Najdete ho hned vedle turistické cesty "Elbleitenweg" vedoucí ze Schmilky na Schrammsteiny zhruba nad místem, kde dole u Labe končí obec Schmilka.

Na Rauschenstein vedou desítky cest všech stupňů obtížnosti. Šestkaři a sedmaři si mohou dát cokoliv, co si vyberou v obrovské údolní stěně. Musí ale počítat s tím, že se hlavně ve vyšších partiích nevyhnou nějakému tomu škrabání v žlábcích a komínech. Za trochu té námahy určitě stojí Stollepfeiler za VIIa ( bez post. VIIc) a Schwarze Rampe za VIIc. Příjemná a neexponovaná je pak Ostkante za VIIa (b.p. VIIb) ze sedla mezi věží a Winklerturmem.

Ti trochu zdatnější si pak mohou dát cestu ze zlatého saského fondu. Gondakante za VIIIa byla poprvé přelezena v roce 1948 kým jiným než Karlheinzem Gondou. V místě, kde je údolní stěna nejvyšší, nejhladší a nejblíže u cesty, se vine středem stěny přes kruh až na polici ke kruhu na krásném štandu na hraně, kde si člověk trochu spraví lehce pocuchané nervy.

Odtud se přehoupne šikmo doprava přes hranu a u ní a stěnou přes kruh a smyčky na vrchol. Je to exponovaná, krásná, dlouhá a často lezená cesta. Tedy na zdejší poměry. Ne jako na vápně deset přelezů za den.

V této obtížnosti by bylo škoda minout Schöne Wand VIIIa, RP VIIIc asi 25 metrů vpravo od Gondakanty přes 4 kruhy na polici, odkud se dá slanit od kruhu, který je trochu vpravo od linie cesty.


Stirnkante
Ti ještě trochu zdatnější si pak mohou dopřát hned sousední Stirnkante za IXa, nejlépe s přímou nástupovou variantou rovněž za IXa. Také klasická cesta, tentokrát od Arnolda. Nástup přes převis u hrany přes kruh ke druhému a od něj vtipné lezení po hraně a později stěnou s pár éterickými smyčkami až na štand Gondakanty. Odtud přímo k dalšímu kruhu, zajímavým rajbáskem do závěrečné vrcholové stěny s dvěma kruhy, kde u posledního a nad ním čekají nejtěžší partie. Je dobré vědět, že při nátahu přes obzorovou hranu se nahmátne dobrý hrot. Nádherná cesta.


Stirnkante

Stirnkante - Jarda a Jarda Maršíkovi

No a nelze nezmínit dva proslulé extrémy.

Hexentanz za Xa od Arnolda, RP za Xb. Jde o narovnání starší desítky Walpurgisnacht od téhož autora a výsledkem je dlouhá supercesta s šesti kruhy. Dosti nepříjemný je dolez ke druhému, který je asi o 20 centimetrů výše než by se hodilo.

Ende einer Legende za Xb, RP Xc je od Hudyho a kdo ji nezná, ať otevře Rock Stars Heinze Zaka a najde si fotografii. Břízolit s kruhy. Svůdný a nebezpečný. Kruhy jsou dále od sebe a většinou se leze šikmo nad nimi. Jsou celkem čtyři a poté se cesta spojuje s Walpurgisnacht u jejího druhého kruhu. Stěna s těmito cestami je ve stínu. Po delší době jsem se právě v těchto cestách setkal v Sasku se stopami maglajzu.


Hned vedle Rauschensteinu z jihovýchodní strany stojí již menší, ale také významná věž Winklerturm. Plac pod ní dosahuje takové míry romantičnosti, že odsud člověk odchází coby poloviční Karel Hynek Mácha. Za všechny cesty jmenuji alespoň dvě. Südwand za VIIa zářezem od pravé údolní hrany přes kruh a Aurora za VIIIc přes dva kruhy ve stěně vpravo od této hrany a později po ní. Aurora má též direkt variantu stále stěnou přes další dva kruhy za IXa. Dolez k 1. i ke 2. je trochu odvážnější. Mezi nimi jde tutový uzlík za smyčky o průměru 6-7 mm. Nejtěžší místa jsou od 2. a od 4.

A pro pohodářské lezce tu mám ještě jeden tip. Pár desítek metrů na severozápad od Rauschensteinu je skupina věží (Schützelkopf, Nachbar, Rauschentorwächter aj. ), kde vedou opravdu pěkně vyhlížející šestky a sedmy. Jsou to věže menší, s okolím krásným a sluncem osvícené. Buďtež osvícení i Vy.

Tschüs Jarda Maršík

P.S.: JirkoSi, k Tvému dotazu. Odhaduji, že cest může být v Sasku přes 17 000. Z toho může být možná 20% těch, co stojí za přelezení. Zdaleka nemám přelezené všechny, které bych přelézt chtěl. A protože mám občas i zvrácenou chuť na nějakou odpudivou z těch zbylých 80%, nezbývá, než přísně vybírat. Myslím, že člověk zaměstnaný to tady všechno nemůže stihnout ani při všech víkendech, svátcích a dovolených, co jich vůbec má. Ono taky není jednoduché vylézt deset cest za den, protože v průběhu dne dochází k jisté duševní opotřebovanosti. Člověku se prostě nějak nechce prožívat perné chvilky až tolikrát najednou mezi jedním probuzením a usnutím. Dáš si jednu pořádnou stěnu, pěkně se vyklepeš, pak si dáš možná druhou a pak už vyklepán až do večera jen nějaké kvaky nebo spokojené nic. Nevím jestli to vysvětluji dost jasně, ale takhle nějak to působí na mě.