Taky hvězdičková cesta. Klára zkouší OS, ale bicáčkové cesty jí nesedí a bojí se stoupnout na cokoli oklouzaného. Od 3. nýtu jí pouštím dolů a je to na mně.
No docela těžký. První část převislá po haďákách, sokolících a bočákových madlech a vršek mírně položené ladění po nechytech a dírkách v koutě. Odspodu ta vrchní část vypadá už jako choďák, ale pro mně byla klíčová. Asi deset minut stepuju na místě a nechápu co provádět s dvema jednoprstovýma dírama bez stupů. Jednou na článek a druhou na půl. Hlava mi to nebera a pomalu mně to přetává bavit, až mně napadne zkusit hrábnout do tufy za hranu a tam najdu bočák, který to celý řeší. Stejně ještě docela trpím a bojuju. Na čase to pro dnešek zabalit.