jistil Mišan. Po lezení jiných cest jsem byl už jetej. Tohle šlo, ale bylo to už na hranici. Nahoře super žába v sokolu. Potěšila

Od pohledu pěkná cesta, kde se první část leze po krápníčkách, pak nateklých dírách a v závěru přijde klíčový trojúhelníkový převis.
Klára zkouší jako svoje druhé 7a, ale už nemá sílu ani morál, takže se dost trtá a na klíčový převis už není síla, takže věší pytel.
Já se snažím lezt maximálně zpříma, takže si dost hrábnu už dole. Střední část byla těžší než jsem čekal, protože Klára přeběhla docela v pohodě. K převisu se dostávám dost vyndaný, navíc trochu bloudím a nemůžu najít správný směr. Několikrát se vracím. Když už asi vím sekvenci, tak už skoro nejsou síly. Nakonec dohroším jen tak tak, ale musel jsem si hrábnout.
Už jsem byl dost utahaný z předchozích cest. Kde jsou ty časy, kdy jsem dával 8-10 cest denně...

Být nad převisem se zapíná šíleně, pro mě crux cesty, která není úplně lehká. K řetězu jsem žáboval jak to šlo.