super cesta, nakonec se pocitadlo pokusu pekne roztocilo, delala mi problemy hlavne prostredni pasaz po listach, ale pak jsem jednou vychrastil jeste i v zaveru v hadech, v dalsim pokusu jsem sice uz necejtil takovou silu, ale pred zaverem poradne vyklepal a uz to nepustil

Muj oficialni cil zajezdu - naslepo natipovana cesta vychvalena clankem od Jizvy. Videl jsem v tom Nuryho, Ondryho i Lukasa, z kazdyho programu jsem si vzal to dobry a dal to celkem v klidu a hlavne prekvapive staticky. Radost z moc pekny cesty a nestacim se divit nad tim, kde jsem sebral vytrvalost, kdyz jsem 3 mesice poradne nelezl. Nasledovala Kadirova famozni stedrovecerni vecere, kvuli jeho kuchyni se sem urcite nekdy jeste vratim.

1 krk, 1 polovicatej nastrelovaci tupak, 1 ostrak na autopilota. Z rana bylo k olympijskymu naladeni celkem daleko, zato byly zmrzly prsty a tim padem zabrzdenosti sdostatek az prehrsel. Program jsem mel obslehnutej od Nuryse, akorat spodni pasaz jsem si trochu ohnul (na tri protlacovaky stejnym ramenem v rade bych potreboval jeste posilit). Po kroknuti jsem dal pokado bez valnyho odhodlani a prekvapivou radost, ze jsem se objevil pod bouldrem rychle vystridal rizeny odskok hned po jeho ocuchani. Je zajimavy jak je takovej oranzovej boulder (BB) po peti metrech predchoziho lezeni neprijemnej. Poznamka pro priste: zmrzly prsty me neba. Pri naslednem ohledani lomne hrany bochniku mi doslo, ze nevymyslim lepsi program nez ten Nuriho s vysokou nohou, resp. ze dalsi dva jsou po odsednuti lehky uplne stejne. Chvili jsem tam jeste tak posedaval, snazil se zapracovat rady a sel na stridacku. Vicemene ale uz v ceste nebylo nic neznamyho, nanejvys stary znamy neprijemny kroky s rukama jak konve. Pred dalsim pokusem se prihnala fronta, pokles tlaku me napred pekne uzemnil ale pak jsem se svezl na narustu tlaku a teploty kterej jsem dal podporil tureckym energitakem a ceskou fruktozou (z DMka, pet bonbonu). Pri koncentraci pod cestou jsem si ujasnil co je tam potreba, ze to neni tak strasny a uz byl i ochotnej to udelat. Samotny lezeni pecka, opakovala se Diplomka, dole jsem jenom nastartoval tapkani, zacal pravidelne vydechovat a uz jenom prihlizel jak to jede. Sel jsem lip spodek, neprijemny cvakani vyresil pro zmenu celkem ekonomicky, prsty nemrzly a mozna jsem se i lip postavil pod listy protoze jsem celkem rozumne sklepal. Autopilot se s vedomim trochu prolnul na konci bouldru, kdy uz jsem skrtil oba hady ale jenom pro to abych si pohlidal dynamo do madla. Zato trojkovej zebrik na konci byl hodne nervozni ale na druhou stranu me moje podvedomi uz trochu zna a tak nejspis neplasilo zbytecne. Radost pak jenom kazilo, ze Nurimu Karmice nakonec proklouzla ackoliv do ni nastrilel baterii hodne dobrejch pokusu. *Zivot je pestrej.*

Pěkná, škoda zmrzlosti.

Težký, zvlášť pro menší.

všechny kroky byly trochu těžěší, než vypadaly odspodu