dole docela problemy

Nalejzam do toho s ohromným respektem, protože po 5 dnech lezení ještě nemám vylezené žádné 6c, ale zato hromady lehčích cest mám zapytlených. Hned od začátku mně to hrozně svazuje. U prvního nejtíku se dostávám do holého místa, kde dost špekuluju, ale nakonec se na hraně pádu daří předrtit přes pár mikrolišt (Klára pak přelejzá docela v pohodě přes nějáký spoďák, ale kde ho vyštrachala, netuším). Další krize přichází v trochu zateklém převísku, kde jsem musel překonat averzi vůči mokrým chytům, bahýnku a holubím hovnům. Zachraňujou mne takové ošklivé věci jako je žába, zaklíněná špička do díry a zaseklý ukazováček ve spáře. Sice s bandaskama až na půdu a se servanou kúží z ukazováčku, ale daří se dobojovat do topu. Cesta žádná hitparáda, ale trochu mi to spravuje psychiku a začínám mít chuť i do těžších věcí...

Klára po mém boji raději zkouší na druhým a nahoře v převísku sedá. Ošizuje se o plácání holubinců a reději oblejzá vedleším 6b.