Přes den je pařáček (kvůli tomu jsme taky nejeli do Pfalzu, ale sem), takže stáváme brzo ráno, aby jsme si stihli zalézt než se dostane stěna na sluníčko a pak hned koupačky. Z minulé návštěvy víme, že to je tak v půl druhý. Minule se nám tady lezení dost líbilo (technické lezení v kolmičce), takže se vracíme.
Chceme se rychle rozlézt, aby zbyl čas na drceníčko (od Mihala mám tip na lezitelné vytrvalostní 7b, který bych rád zkusil na OS), takže vybírám v průvodci 6a a Klára do toho nalejzá. Trpí trochu víc, než je u ní normální na 6a, ale říkám si, že to budou klasické trable v první cestě. Nakonec dolézá, ale prý mordor, takže koukneme na tabule u skály a hle ono je to prý nově za 6b. Na rozlez nicmoc, ale jdu do toho, není čas ztrácet čas. Hned od začátku trpím úplně stejně. Malinké chýtky do bočáků se špatnýma nohama, ale daří se mi něják se vyvlnit ke druhému bh. Tady chvilku špekuluju, ale už držím dvě bočákové lištičky a snažím se udělat dřepík na jedné noze a postavit se na dobrý stup. Jak se tak zvedám a zabírám do těch bočáčků, abych se neodlepil od skály, tak najednou LUP a v prostředníčku na levé ruce to loupne jak když praskne kloub nebo suchá větvička. Ruka se kupodivu nepustila. Je mi jasný, že to asi bude na hovno, ale říkám si, že možná jen přeskočil kloubík. Zkouším lézt dál. Když se pokusím zamknout, tak to bolí, ale na otevřený úchop to docela jde. Takže to něják dolézám a říkám si, že se to zatejpuje a bude to ok. Bohužel po půl hodině to už bolí jak sviň i na otevřený úchop a já se smiřuju, že si holt tentokrát v Otztálu už nic nevylezu. Kupujem dvě Magnum a já si dělám parádní dlahu z dřívek, takže může i jistit. Po příjezdu mi Hebelka diagnostikuje parcialní rupturu na A4 a je po hehe.

Každopádně dobrý poučení pro příště:
- Už nikdy se debile nevyser na rozcvičení. Obzvláště platí, když je zima, je brzo ráno (tělo je ještě ztuhlý a spalo by) a kdýž je krátký nástup ke skále, kde se člověk nezahřeje.
- Budu se rozlezat v opravdu lehké cestě. Když to smrdí těžkýma krokama, nebudu se bát se na to vysrat a rozlézt se v něčem jiným a pak se sem klidně vrátit na druhou cestu.
- Koupím si nejměkčí mačkací kolečko do batohu a před každým lezením si na něm zahřeju prstíky.

Věřím, že kdybych udělal cokoli z tohohle, tak se mi to nestalo...