pěkná lehká

dlouhá cesta po dobrých děrách, občas těžší krok

Není čas na zbyt. Naďa už je utahaná, takže rovnou nalézám do další cesty. Vedlejší stěna svírající pravý úhel s předešlou s trojicí 7a. Stejně nekonečná kolmice, ale skála je trochu víc do šeda, což většinou znamená menší chyty než v těch oranžových. Navíc cesty tu mají skoro 40m. Z obou stran vedou 7b. To levé zrovna leze Vojta s Niki a oba se shodují, že cesta nádherná, ale už trochu těžší než by člověk po celém dni lezení byl schopný proťapkat. Oba si pěkně zabojujou, ale v klíči sedají.
Mně se leze docela dobře, krásný pohyby v kolmičce, kde člověk může vždy sklepnout v dobré díře před dalším těžším úsekem. Vím, že bych tam neměl moc dlouho čumákovat, ale nedá mi to v každý dobrý díře aspoň chvilku nespočinout. Asi po 30m a 30minutách (jsem pan šnek) přijde klíč, kdy člověk drží dobrou bramboru na bočáka v malém převísku, vyklání se co nejvíc od skály aby si rozmyslel rukoslet v dalších dírkách, který jsou od pohledu nicmoc. Nakonec se mi nedaří nic vymyslet, tak se rozhodnu jít první pravačkou, že mi aspoň na bolavou levačku vyjde mín chytů. Mezi lepšíma stupama trochu mimo těžiště a menšíma pod sebou volím druhou variantu s tím, že skála je tu krásně neolezená a za celý výlet mi zatím nic nesmeklo. Naštěstí ani teď. Udržet menší zkosenou díru a člověk je nad převískem zase v lehčím. Nakonec ještě trochu drama, když mi dochází presky a pro cvaknutí slaňáku si musím rozebírat odsedku. S rukama jak konve se mi daří nabrat lano a cvaknout až na potřetí. Pěkný, ale po slanění trochu cítím prstík, takže zítra max 7a.
Druhý den ještě zkouší Vojta s Niki, ale oba padají v klíči. To na jednu stranu zamrzí, protože jsem jim takovou krásnou linku přál, ale na druhou stranu zase pomasíruje ego a ujistí, že to nebylo uplně zadáčo:-)