Kupodivu jiz vcera jsem obdrzel zarijove cislo casopisu Rock and Ice a byl jsem vic nez mile prekvapen. Uvnitr jsem totiz nasel rozsahlou reportaz tri US lezcu, kteri se vypravili za lezenim do naseho Adru. Jejich vicemene vydeseny a vystraseny pohled na ultratradicni lezeni na nasich piskach je docela kouzelny. Jejich spolulezci byli Miroslav Mocek, Mira Mach, Lubos Mazl a nejaky Tomas, jehoz prijmeni se v clanku neobjevilo. Clanek je plny hodne vtipnych postrehu, objevi se v nem vyrazy jako "pivo therapy", "horror show","slivovice" ale i slovo "kunda". Tomasovo vysvetleni, jak se vyhyba padu a tedy i temer jiste smrti: "Kdyz to citis, tak bys to mel udelat. Kdyz to necitis, no, tak bys to udelat nemel." Bohuzel neni clanek zatim dostupny na internetu a ani nevim jestli se ho treba nechysta v prekladu vydat napr. Montana, ale mohl bych ho na pokracovani prelozit. Co vy na to? Jo, jeste bych zapomnel dodat: po teto zkusenosti se cela trojice rozhodla vylezt slavnou cestu Supercrack v Indian Creek, Utah, cesko-saskym stylem, tj. bez maglajzu a k postupovemu jisteni budou pouzivat vyhradne uzly. No, tak to jim preju hodne stesti :-)
Jasně, přelož, podobný supr článek vyšel kdysi v Climbingu r. 1995 o Arnoldovi a jeho Sasku, doporučuju taktéž, jsou tam prima fota B.A. jak bosky dává IXc na lanovym prsáku, no nádhera. BTW, není Supercrack jen 5.10d či 5.11? To dají jak nic, akorát ty uzle tam půjdou blbě- je to furt stejně široký...
Jo, je to "jen" 5.10d, lezl sem to a prdel to teda neni. Musis s sebou vlacet hromadu frendu, vsechny zhruba stejne velke....Ostatne, v Indian Creek jsou stovky tezsich spar, ale tahle je proste nadherna a absolutne nejslavnejsi spara Severni Ameriky. Myslim, ze kdyz si nachystaj radny bambule, tak to daj :-) Jinak, Utah je primo rajem spar, rekl bych vetsinou nevylezenych, tady by se nasi piskovcovi bardi-sparari vyradili a urcite by Amikum natrhli prdel, ale o to vlastne nejde, ze.... :-)
Mas pravdu, dokonce tu jsou i specialni kurzy na ciste sparove lezeni, mam i nejakou brozuru o sparovem lezeni. Utazsky pisek je hodne odlisny od naseho a otazkou zustava, jak by ve stropove spare v Utahu drzela ceska bambule.....No, ale to je stejne mimo moje dimenze, nejake stropove prstovky a tak.... :-)
protože kdyby přijeli dnes tak si zalezou tak maximálně na Křižáku a v časopisu Rock and Ice bude jen zmínka co jsme to za tupej národ :( takový skály a můžem kvůli byrokratům chodit maximálně okolo... :((
Jen se těším až Hudeček v novém Hudykatalogu poleze na písku bez mádža a bude in stejně jako je dneska na tom samém písku in s rukama po loket bílýma.
Dík za tu konkrétní zmínku o Arnoldovi na IXc klasicky!!! Snad to zavře pusu těm superborcům, že prý bez to nejde.
To snad ne! Že by další diskuze o maglajzu? Snad by stačilo jen pravidlo, že pokud to lezou bez Mg jiní, tak to bez toho prášku polezu taky, navíc s vědomím, že jsem podal větší výkon, než ten s Mg.
Ještě mě napadlo, jestli nelezu bez maglajzu proto, že díky ztuhlejm kloubům neovládám ten elegantní pohyb za prdel a taky proto, že se neudržím za chyt tak dlouho, abych došáhl do pytlíku
Tvý pravidlo je blbost... Ať si maglajzisti posunou klasifikaci třeba do patnáctek. Prostě maglajz se smeká a ve stejnou chvíli co jeden vesele šahá na prdel, druhej stresuje, že to ujíždí.
Vrátil jsem se po třech měsících z vápna, sice ni nevylezu, ale vážím si stylu lezení na našich skalách protože to je jedna z českých unikátních tradic.
Pod skotskou sukni asi fouká a než se člověk nacpe do moravského kroje trvá věčnost. Cpe někdo těmdle lidem ať si radši vezmou džíny...
Takhle je clanek popsan v uvodnim obsahu casopisu. Moc pekne. Tesim se na preklad.
WHERE THE WILD THINGS ARE
The wild and high times of climbing’s rad trads; the liquor-swilling, tower-jumping, knot-jamming bohemians who climb like they live.
BY jonathan thesenga
Registrace
Metodika
lezec.cz
Plně je respektuji