Letošní rok se nese ve znamení narození dcery, která, jak už to bývá, postavila naše životy pěkně na hlavu. Abychom na té hlavě nezůstali příliš dlouho, už od samého začátku zjišťujeme, jak se vrátit do zaběhnutých a osvědčených kolejí pravidelných a častých výletů do hor.
Výsledkem je tento krátký text, který vznikl za pomoci MUDr. Jaroslavy Říhové a jako kompilace dvou dokumentů
Protože tyto informace nejsou všeobecně známy, rozhodl jsem se tu o ně s vámi podělit a případně vyvolat užitečnou diskuzi (protože sám nejsem v problematice odborník).
Proč brát i malé děti s sebou
Důvodů je jistě tolik jako lidí. Několik jich je ale společných. Nejpragmatičtějším je prostě fakt, že nebudeme chtít dítě nechat na starosti někomu jinému. U cestování do hor je to o to horší, že cizí pomoc je potřeba minimálně na celý den, často i na dýl. Přesto, na dítě má pohyb v horách stejně kladný vliv jako na nás - zdravé a pěkné prostředí, posilování vazby k přírodě nebo rozvoj fyzických vlastností a osobnosti.
Rizika pobytu s dětmi v horách
Navzdory kladům je v případě dětí potřeba si uvědomit některé rizikové faktory plynouci z toho, že dětský organismus není plně vyvinutý. Proto bychom pak mohli být překvapení nebo špatně pochopit reakce dítěte.
V první řadě děti do dvou let neumí vědomě polykáním vyrovnávat tlak ve středním uchu, který vzniká při změně nadmořské výšky. Proto vyžadují pomalejší postup a doporučuje se každých 300-500 výškových metrů dítě nakojit. Reakcí na špatný postup je bolest v uších a obecná dětská reakce - pláč. V této souvislosti je třeba se zvlášť vyvarovat použití lanovek.
Podobně schopnost adaptace na pokles kyslíku se vyvíjí postupně a až do 13-14 let je potřeba na to brát ohled. Komise sice připouští, že vědeckých podkladů pro rozdílnou citlivost dětí a dospělých vůči problémům spojeným s nadmořskou výškou není moc, ale doporučuje opatrnost, protože při případných problémech je použití léků příliš velký risk (pokud je to nutné komise zdůrazňuje potřebu přepočtu dávky léku na váhu dítěte a použití acetozalamidu). Podle věku dítěte se doporučují následující stupně
Věk dítěte
Maximální výška
Poznámka
0-2 roky
2000 mnm
UIAA komise uvádí až 2500 mnm, přespání ale v
každém případě pod výšku 2000 mnm
2-7 let
3000 mnm
Postup má být pomalý, jen 300 vm na den a po každém 1000 vm
je doporučen den odpočinku.
7-14 let
4000 mnm
Dalším rizikem pro děti v horách je chlad. Jejich fyzická stavba - méně podkožního tuku, nižší rezervy energie a vyšší poměr povrchu těla k hmotnosti (tedy vyšší ztráty) - je vůči prochlazení činí citlivějšími. Problém je horší u malých dětí, které se sami nepohybují, a tudíž nevytvářejí teplo svalovou prací. Za chladného počasí je též na pováženou nosit děti v sedačkách, protože stlačené stehenní tepny neprokrvují nohy dostatečně a hrozí vznik těžkých omrzlin.
Dětská pokožka je vůči UV záření výrazně citlivější. Vzhledem k jeho vyšší intenzitě ve vyšších nadmořských výškách je doporučení komise vyhýbat se přímému slunci - dostatečným oblečením (i čepice), brýlemi a kde to nejde, tak krémem s vysokým ochranným faktorem (aspoň 30). U děti je toto o něco jednodušší, protože vzhledem k horší termoregulaci nehrozí silné zpocení.
Větší citlivost dětí se projevuje i riziky snažšího onemocnění. To může být buď důsledkem prochlazení nebo nevhodným klimatem např. v přechřátých místnostech se suchým vzduchem. Komise doporučuje používat zvlhčovací roztoky pro čištění a zvlhčení nosu, zvlhčovače vzduchu v místnostech (je-li možné) a dostatek tekutin. Situace je složitější u kojenců, kde hrozí problémy s kojením. U kojenců do 1 roku se předpokládá ve vyšší nadmořské výšce i větší riziko syndromu náhlého úmrtí. Přestože pro toto tvrzení nejsou klinická data, doporučuje se zvýšená opatrnost zvlášť v období 2.-4. měsíce věku dítěte.
Diagnostika problémů
Vyhodnocení rizik zůstává přitom pouze a jen na rodičích. Děti totiž nedokáží přesně popsat své problémy ani v době, kdy již umí mluvit. Doporučuje se proto tůru přerušit při prvních známkách problémů a pokud s odpočinkem problémy neustoupí, vrátit se. Situace může být o to závažnější, že příznaky výškových problémů jsou nespecifické a zvlášť u dětí se překrývají s přiznaky únavy nebo s důsledky toho, že jsou děti v novém prostředí nesvé.
Pro zjednodušení diagnostiky udává UIAA komise sadu formulářů, pomocí kterých je možné si o závažnosti problémů udělat obrázek, zvláště jsou-li používány průběžně. Formuláře mají poměrně přísné ohodnocení, takže závěrem lze zopakovat doporučení komise: libovolné příznaky shodující se s příznaky výškových problému, je u dětí nutno považovat za příznaky horské nemoci a okamžitě sestoupit. Jeden z formulářů vypadá takto
Přiznaky
Závažnost
Ohodnocení
Bolest hlavy
žádná
lehká
střední
těžká/umdlení
0
1
2
3
Zažívací problémy
žádné
nechutenství či nevolnost
nevolnost, zvracení
silná nevolnost či zvracení
0
1
2
3
Únava či slabost
žádná
lehká
střední
těžká, nelze dál
0
1
2
3
Závrať
žádná
lehká
střední
těžká, umdlení
0
1
2
3
Spánkové problémy
normální spánek
horší spánek
časté probouzení
nespavost
0
1
2
3
Pokud je součet ohodnocení příznaků větší než tři, je nutno problém považovat za akutní horskou nemoc.
Výživa
Některé děti mají problém se změnou stravy, která na horách nastane. Výsledkem je nechutenství, únava a špatná nálada. Proto je vhodné ještě před cestou na hory zjistit, co lze vzít sebou a zároveň to dítě bude jíst. Protože děti mají malé energetické rezervy, je potřeba pravidelně a často jíst a zásadně nevynechávat hlavní denní jídla.
Co se týče tekutin, mají děti paradoxně větší potřebu než dospělí. Uvádí se 1.5-2 krát více tekutin.
Specifika dětského pobytu v horách
Děti vnímají pohyb horách jako hru a zábavu. Až do věku kolem deseti let nelze očekávat, že by se pro ně pohyb v horách stal cílem sám o sobě, ani že by motivace dosáhnout vrcholu byla tak silná, aby kvůli ní dobrovolně podstupovaly všechno to nepříjemné, co nás dospělé láká. Proto je potřeba každou tůru plánovat jako hru a dobrodružství, kdy každá další etapa tůry přináší novou motivaci. Dále se doporučuje do 4-6 let věku nepodnikat více než půldenní výlety a do devíti let věku vice než jednodenní tůry.
Děti zhruba do devíti let věku nedokáží předvídat nebezpečí. Protože abstraktní myšlení se vyvíjí ještě déle, nelze se spolehnout na to, že dítě chápe a pamatuje si, co jsme mu vysvětlili ohledně bezpečí, zajištění se apod. Je vždy na dospělém, aby dohlížel a kontrolovat bezpečí dětí a to pokud možno soustavně. Tento princip platí v horách, na skalách i při hraní si pod skalami.
S tím úzce souvisí i fakt, že děti nejsou až asi do osmého roku schopny dlouhodobé koncentrace. I tady musí zastoupit dospělý a je to důležité, protože nejčastější příčinou úrazu v dětství je právě ztráta koncentrace.
Během tůry se děti snadno a rychle unaví. Stejně tak rychle jsou ale schopny se zotavit. Přestávky je proto třeba dělat často, i když budou kratší. Komise doporučuje, aby polovinu času stráveného na tůře tvořil odpočinek. Děti od 4 do 6 let věku mohou nést batůžek, ale do maximální váhy 1 kg - tedy spíš jako motivace být jako dospělí. Ve věku 6-9 let může být váha batohu do 2 kg, ve věku 9-12 do 4 kg, do 16 let věku maximálně 6 kg. Později se již páteř a klouby považují za vyvinuté a lze je zatížit více.
Závěrem
Shrnul jsem informace, které se mi zdály jako zajímavé a ne zcela samozřejmé. Nicméně, celý text jde shrnout do ještě kratší formy: děti na hory určitě, ale stejně tak je potřeba své vlastní ambice podřídit jejich pohodě (a i ve stanu s malým miminem může pohoda být ;-).
na co všechno lidi potřebují komisi... místo toho, aby to vzali selským rozumem a s ohledem na konkrétní členy konkrétní rodiny (to, že komise rozhodne, že něco je pro děti prospěšné, nebo naopak není, neznamená, že to platí v případě každého jednotlivého dítěte).
Ale jistěže to platí. Je to závěr lékařské komise a týká se dětí obecně. Bohužel každý rodič je bytelně přesvědčen a vyjímečnosti svého dítěte a tohle vědomí je mu pak zámikkou pro to aby dělal kraviny. Tento rodičovský blud lze vystihnout prázdným rčením: "každé dítě je přeci jiné, že?". Takoví rodiče potom plní čekárny nemocničních ambulancí, kde jim lékaři ošetřují jejich jiné děti s naprosto stejnými úrazy.
Je na každém, aby si z toho vzal informace, jaké se mu hodí a nelze to považovat za dogma. Jinak: "každý rodič je bytelně přesvědčen o vyjímečnosti svého dítěte.." vsadím se s tebou, že všechny rodiče osobně neznáš.
"Kde jim lékaři ošetřují jejich jiné děti s naprosto stejnými úrazy." Jako dítě jsem byl tak opatrnej, že jsem si nikdy nic nezlomil... Taky jsem si neužil až tolik srandy, jako někteří spolužáci, kteří měli ruce a nohy v gypsu pořád. Netuším, co by mi řekli teď, ale odvažuji se hádat, že by za nic na světě neměnili a rádi vzpomínají, jak na základce tajně jezdili na tátový nebo bráchově motorce... Jako rodič vidím, že děti, nejen mé, ze všeho nejvíc touží dělat to, co dělaj jejich rodiče, bojí se jak blázni, ve skalách je ta odvaha hned přejde jen co se mají navázat na lano, ale doma pak vyprávějí a jsou k neudržení (a to se na laně třeba jenom pohoupaly).
no vidím, Stipe, že jsi zřejmě s dětmi na horách nikdy nebyl... opravdu je to různé - jedno dítě může nadmořskou výšku snášet špatně, druhé dítě může být zcela v pohodě (sourozenci, absolvující stejný program, mající stejnou výchovu - a ten kdo byl na tom hůř byl ten starší). Konkrétně toto je velmi individuální i mezi dospělými - já třeba ty změny nadmořské výšky nesu velmi špatně (ve srovnání s ostatními dospělými) a musím být velmi opatrná - moje děti jsou v pohodě (lítají tam, kde já těžce funím).
Dále jsem zažila chlapečka, u kterého se teprve uprostřed túry projevilo, že se bojí výšek (mostky a žebříky mezi skalami) a kterého jsme nosili v místech, kde o dva tři roky mladší děti byly úplně v pohodě.
Jinak nevím, jak to myslíš s těmi úrazy - můj syn má třikrát šitou hlavu, nikdy z výletů do hor, ale naopak ze situací jako pád na standardizované "bezpečné" prolejzačce na dětském hřišti v nadmořské výšce 7 metrů :-)
Diky za info z oblasti, ktera je mi ted blizka, pouze s tou dvojnasobnou spotrebou tekutin se mi to ve svetle svejch osmi desitek za odpoledne nejak nepozdava.
Lanovky je možné používat i s malým dítětem - kolem 10 měsíců. Vyzkoušeli jsme to cestou na Spanngelhaus u Hintertuxského ledovce. Je ale nutné, aby při stoupání polykalo, čehož lze dosáhnout v článku zmíněným kojením - lanovka s malou kabinkou je pro ně jako dělaná. Mimochodem změna výšky - a větší a často i rychlejší bývá při letech velkými dopravními letadly, kterými cestují i velmi malé děti nebo děti velmi nemocné. Ve většině dopravních letadel nebývá tlak vzduchu v jejich přetlakové kabině jako u moře, ale přibližně jako ve 2 000 m až 2300 m.
souhlas - s malými dětmi je nutné sedět doma na zadku... doporučuju dotyčnou matku přivázat řetězem ke sporáku, pokud možno tak do osmnácti let dítěte, aby neměla moc roupy... žádný letadla, dovolený - a už vůbec nebrat děti do hor... dětem bude líp v bytě, a když už někam s dětmi, tak pouze do vyhrazených rezervací - takový Disneyland udělá pro dětský vývoj rozhodně víc, než nějaké courání po horách.
Není pravda, že s tím problémy nemají. Malé děti mají problémy s vyrovnáváním tlaku ve vnitřním uchu. Neumějí vědomě zprůchodnit Eustachovu trubici, nelze jim ani vysvětlit jak to mají udělat. V případě náhlé dekomprese kabiny malé dítě velmi pravděpodobně nepřežije. Na palubě pro malé děti nejsou záchranné prostředky ani dýchací přístrioje.
tvoj nazor je naprosto spravny bohuzial v dnesnej dobe tzv. modernych maminiek masirovanych vselijakymi srackovymi lifestylovymi platkami kde kazda telepizda na dovolenke v thajsku vystavuje svoje 5 mesacne decko jak opicu a tara o tom jak si cestuju a jake je to fasa a pod. a ktorym sa dnesne maminy chcu podobat absolutne beznadejne mensinovy a tym padom bude vydavany za smiesny a budes oznaceny za zatuchleho spiatocnickeho magora. existuje asi 1000 dovodov preco by sa s detmi tak cca do 1.5 roka nemalo nie ze lietat ale vobec cestovat pokial to nie je nevyhnutne nutne. vobec sa mi to tu neche pisat, lebo je to zbytocne kedze tomu kto nechape to aj tak nevysvetlis a kto chce resp. aspon nad tym rozmysla si precita napr. j. svejcar - pece o dite a hned mu to bude jasne. navyse je to tam napisane vo svete uznavanym odbornikom a vyrazne lepsie jak sa to da popisat tu. moda je ovsem nesediet doma s detmi a robit s nimi to co sa batolatami ma a co je starociami overene a lekrasky dokazane ale hodit ich do nejakej handricky, zavesit nsi ich na krk a podho do hurhardy na plaz. ambiciou 95% dnesnych matiek je co najskor mat zas 45 kg a uzivat jak predtym.
btw- dieta do cca 1 roka sa oznacuje slvom batola co je odvodene od batolit sa cize povalovat po zemi, lozit po styroch atd. a nie od slova "byt prevlacany v kosiku hore dole". ale nech si kazdy robi co chce, je to zodpovednost rodicov. zaroven je to aj ich totalny egoizmus kedze tomu decku je uplne jedno ci je doma alebo volakde inde kedze to aj tak este nerozlisuje. ked som tuto debatu mal s jednou znamou asi pred dvoma rokmi a proste som nechapal jak moze vliect par mesacne decko 600km na skaly v aute a chysta sa na dovolenku lietadlom do egypta ci kam to pomaly ma poslala do pizdy ze nech sa staram o seba. dnes ma jej dieta dozivotny zdravotny problem a som presvedceny ze vplyv toho prevlacania ma svoj podiel.
No vídíš, dítěti je uplně jedno, zda cestuje nebo sedí doma a rodič je spokojený, když může cestovat. Celkový úhrn spokojenosti na světě se tedy zvýšil, ne?
este raz - existuje asi 1000 dovodov preco by sa s detmi tak cca do 1.5 roka nemalo nie ze lietat ale vobec cestovat pokial to nie je nevyhnutne nutne.
to sa s tym ze je mu to tak povediac "mentalne" jedno nijako nevylucuje. jedno to ovsem neni jeho telesnej schranke, aspon tomu nasvedcuju mnohe viacgeneracne skusenosti ako aj lekraske vyskumy. vid. napr. ta kniha.
Je to marný, marný, marný. Navíc těm dětem to zpravidla není jedno. Děti špatně snášejí změnu prostředí a díky tomu obecně cestují nerady. Už to tady někdo psal, že to pozoroval u obou svých dětí, ale že neví jestli to lze zobecnit na všechny děti. Ano lze, je to obvyklé.
Preboha, ako sa možete odvolavať na knihu prof.Švejcara, ktorý sa narodil ešte v minulom storočí(1897)? Samozrejme urobil pre pediatriu veľa prospešného, nechcem sa dotknúť jeho pamiatky. Ale je to presne ten profesor, ktorý napr.počas celého svojho posobenia propagoval umelú stravu, zaznával kojenie... a nakoniec ako starký nám na vyzvanej prednáške skoro so slzami v očiach hovoril ako ho mrzí, že to čo roky hlásal deťom vlastne škodilo. Chcem tým povedať, že to o čom bol presvedčený lekár v rokoch 1930-80 (aj výborný lekár doby kedy posobil) nemože byť niečím čím sa budeme riadiť a na čo sa budeme odvolávať v roku 2010.
Preboha, ako sa možete odvolavať na knihu prof.Švejcara, ktorý sa narodil ešte v minulom storočí(1897)? Samozrejme urobil pre pediatriu veľa prospešného, nechcem sa dotknúť jeho pamiatky. Ale je to presne ten profesor, ktorý napr.počas celého svojho posobenia propagoval umelú stravu, zaznával kojenie... a nakoniec ako starký nám na vyzvanej prednáške skoro so slzami v očiach hovoril ako ho mrzí, že to čo roky hlásal deťom vlastne škodilo. Chcem tým povedať, že to o čom bol presvedčený lekár v rokoch 1930-80 (aj výborný lekár doby kedy posobil) nemože byť niečím čím sa budeme riadiť a na čo sa budeme odvolávať v roku 2010.
Změnu názoru vědce bych spíše považoval, za důkaz, že vliv prostředí, stravy, způsobu zacházení apod. na děti lze sledovat až s mnohaletým zpožděním. A proto bude jen dobře pokud se najde hodně takových dobrovolných pokusných jedinců, kteří umožní na tuto složitou otázku ve vzdálené budoucnosti odpovědět.
To je omyl. Pokud by v letadle nastala dekomprese. Rodič nejdříve nasadí masku sobě a potom pomůže dítěti. Nad řadou sedaček po třech jsou vždy 4 masky (právě pro kojence či děti do 2 let). Je to hlídané ze strany pozemního personálu a také letušek, aby nad jednou řadou neseděl více jak 1 kojenec či dítě do 2 let,ktere nema narok na vlastni sedadlo). Kyslíkové přístroje se na palubě samozřejmě nacházejí, kde a kolik záleží na typu letadla, ale ty jsou pouze pro terapeutické účely, ne pro děti. Toť ve stručnosti vše uvedeno na pravou miru.
Hele a zkoušelas to někdy? Dyť ta infantí maska je tak pro tříletý dítě. Malej kojenec v tom má utopenou celou hlavu a je odkázán na to, že mu personál (nebo rodič) drží tu masku nějak přitisknutou. Nemyslim si, že je to dostatečné řešení.
Zednku, diky moc za fakt super info, lec v prosinci cekame dvojcata a hory hodlame zdolavat i nadale. Kolem 1/2 roku planujeme Sardinii, kolem 1 roku mesic-tri v Siruane/Chorro v zime a ve trech letech na rok do Austrosky. Pekny plan, ale uvidime, zda ho dame :)
Sardinie v půl roce - tam vidím problém v tom, že půl roku je okamžik, kdy děti začínají lézt = nebudou už spokojené jen s nošením a vy budete řešit, kde děti vypustit, aby měly trošku pohybu a nebyly přitom ve velkém humusu (např. zaplivané náměstí plné vajglů není to pravé). Příroda je relativně OK (vcelku mě nedrásá pokud dítě ochutná jehličí), ale my jsme v půl roce vzali synka kempovat na oblázkovou pláž - načež jsme celou dobu trávili tím, že jsme mu rvali kameny z pusy. Takže chce to promyslet, KDE přesně budete a zvážit, co tam děti mohou na zemi najít dobrého... :-)
Plus je to doba, kdy se začíná s příkrmy, což může být komplikované i v domácím prostředí. Ale to uvidíte sami. Rozhodně bych nic neplánovala napevno, my už jsme tolik dovolených a výletů rušili kvůli nemocným dětem... a děti zásadně onemocní buď těsně před odjezdem, nebo v okamžiku dojezdu na místo - prostě počítejte i s variantou buď nutného okamžitého návratu, nebo nutnosti zůstat s dětmi v improvizovaném domácím léčení (se zánětem středního ucha by třeba takový let nebyl optimální). Takže sebou rozhodně základní lékárničku pro děti.
Obecně mi přijde mezi šesti měsíci a rokem je to nejhorší, dítě žádá vlastní pohyb, ale ten se skládá z lezení a pojídání toho, co najde. Do toho má dietu, jí jen něco, takže nosit skleničky atd., + děti obvykle dvakrát denně spí, takže nějak přizpůsobit program potřebě spánku (jsou děti, co se vyspí při přesunu autem, jsou děti co se vyspí v krosně - ale jsou děti, co potřebují postel)
V roce (respektive když začne chodit), tak je to lepší, dá se dítko trošku "unavit" i tím, že částečně na túře chodí, je jednodušší strava (více méně může to, co dospělí, nebo jen s malými upravami). Pořád je trošku problém s logistikou odpoledního spaní, ale dá se to už docela vychytat (auto, krosna, celta pod smrkem atd.)
Od zhruba tří let je to pohoda, s jídlem, spánkem (už většinou přes den nepotřebují), s tím že už docela ujdou (i když trasa trvá tak dvojnásobek toho, co píšou průvodci, tj. asi trojnásobek toho, co by to šel průměrně zdatný turista). Taky si děti v tomhle věku už dokážou vědomě užívat výlet - stanování, ohníček, vyhlídky, lanovky, pozorování mravenců, házení kamínků do jezera - vlastně cokoliv, co jim předhodíte jako zajímavé.
Obě naše děti - nevím jestli to byla náhoda, nebo jestli se to dá zobecnit, měly období cca kolem jednoho roku, kdy jakékoliv opuštění domova snášely velmi špatně. Syn do té míry, že odmítal vystoupit z auta, a posléze odmítal auto opustit, objímal kola a nenechal se zlákat ani dětským hřištěm, aby poslední pojítko s domovem opustil. Takže i to se může v nějaké fázi přihodit, i u dítěte které před tím i potom snáší cestování v pohodě.
No, upmane, hele, jak tě znám, tak prvních půl roku s dvojčaty pro tebe bude taková pecka, že jediný, po čem budeš kromě cigára toužit (měl bys přestat už teď ;), abys pak nebyl totálně v řiti) bude chvilka nerušeného spánku. Dvojčata mají někdy tu neuvěřitelnou koordinační schopnost spát každé v jinou dobu, aby si každé užilo své nanejvýš milované rodiče zvlášť a hezky privátně... Pomyšlení na řvoucí děti v karavanu, kde se před nimi ani nebudeš moct uklidit do jiného pokoje ti bude nahánět husí kůži, přikreslovat vrásky na čelo a malovat pěkně tmavé, opuchlé, kruhy pod oči :)
Hele nic proti zdolávání hor, ale tvůj výčet plánovaných akcí ve mně nenavozuje atmosféru rodinné dovolené. A tomu slovu "rodinné" se braň jak chceš, ale rodina už budete a např.u nás vždycky platilo, že se všichni přispůsobili nejslabšímu. Dneska váhám, zda jet na dovču pár set km s ročním prckem, ale přes noc a s přestávkama to snad půjde. I my jsme odložili ježdění po Evropě s báglama, ale nijak omezení se necítíme, prostě to tak je.
Počet litrů upitých tekutin závisí na věku a hmotnosti dítěte. V předškolním věku cca 1 l denně, při běžné denní aktivitě. DVOŘÁKOVÁ, H., K některým problémům tělesné výchovy v současné mateřské škole, Karolinum, 1998, ISBN 80-7184-497-7
Nechybí tu náhodou kus diskuse na začátku? Že by ho někdo smazal? Myslím, že to byl výkřik ve smyslu, že na všechno jsou potřeba komise, a k tomu nějaké reakce včetně mé. Anebo se pletu a bylo to u jiného článku?
Prožil jsem s dětmi mnoho. Mnoho příjemného. Najezdil mnoho kilometrů a tedy prožil mnoho hodin v autě, spal na všemožných místech, apod. Vždy jsem ale ve svých plánech respektoval možnosti dítěte. Tedy jsem viděl mnoho zajímavých míst pouze ze silnice a dvoukilometrová "túra" se mnohokrát zvrhla v skoro celodenní výlet. Vždy jsme si to ale užili. Vše je však individuální. Když mně blízkému svišti bylo 10 měsíců, měl jsem v plánu Mont Blanc. Oběhl jsem pár doktorů a výsledek byl, že v článku uvedená tabulka metodické komise je nesmyslně šílený blábol bez rozumného podkladu, neboť podložená realita je taková, že dětské tělo, tkáně, cévy jsou mnohem adaptabilnější než ztuhlé tělo dospělého. Nedostatkem kyslíku ho můžete lehce zabít, to ano, ale snad jsem na správném webu, aby každý uvážil, v jaké výšce začíná chybět kyslík. V Evropě takové místo není. Vynesli jsme kojence do výšky 3.000 m.n.m. A věřte, že jsem se víc bál o kojící matku, před kterou tímto znovu smekám. Náhlá změna výšky? Jen barbar jede lanovkou. Nadneseně řečeno, tak mě nebijte :-) Užívejte s dětmi od narození co snesou, ne však víc
S 10-měsíčním kojencem: 1. den autem do 1800 výlet do 2400, 2. den lanovka do 1900 výlet přes 2 místa nad 2300, 3. den lanovkou do 1700 výlet na 2500... kojenec nahoře vysmátý...
Registrace
Metodika
lezec.cz
Letošní rok se nese ve znamení narození dcery, která, jak už to bývá, postavila naše životy pěkně na hlavu. Abychom na té hlavě nezůstali příliš dlouho, už od samého začátku zjišťujeme, jak se vrátit do zaběhnutých a osvědčených kolejí pravidelných a častých výletů do hor.
GPS a mapové aplikace