Americký lezec Alex Honnold vysoloval před několika dny cestu The Phoenix (5.13a) v Yosemitech. Tato zpráva se rozšířila rychlostí blesku po celém lezeckém světě a není divu, neboť Phoenix je jedna z kultovních yosemitských cest.
Jako první tuto exponovanou linii objevili Ray Jardine a John Lakey v roce 1977 a od té doby se stala jedna z nejvyhledávanějších jednodélkových spár v Yosemitech. Na přelez si brousilo zuby nemálo špičkových lezců a pár vyvoleným se zadařilo onsight. Jako Jerrymu Moffattovi v roce 1984 a z žen Beth Rodden v roce 2002.
Od Planetmountain.com jsme dostali povolení přeložit tento rozhovor s Alexem Honnoldem o jeho free solu cesty The Phoenix:
Alexi, proč zrovna The Phoenix?
Když jsem poprvé přijel do údolí, tak pro mě cesta Phoenix hodně znamenala. Má historii a je to krásná spára. Bylo parádní ji lézt ještě jednou a ještě v lepším stylu. Cítit se v ní tak jistý.
Jak ses na tento přelez připravoval?
Phoenix jsem měl v hlavě celou jarní sezonu. Zkoušel jsem ji dva dny a trochu jsem o tom přemýšlel. Rozhodl jsem se, že mě kamarád při přelezu rovnou natočí. První den, když jsem cestu zkoušel, se objevily ve vodopádu dvě duhy. Úžasný zážitek. Říkal jsem si, že tak nádherná cesta do které stejně musíš slanit a lano tam pak visí, se musí natočit. Tedy, když jsem do ní slanil, rozehřál jsem se, kamarád vytáhl lano a sedák a solo natočil.
Řekni nám něco o „žábách“ ve spáře – jaké jsou?
Jsou hodně dobré, i když v začátku - v koutu - je pro mě spára trochu moc úzká a pak v závěru jsou žáby zase příliš těsné. V podstatě moje ruce jsou na tuto cestu moc velké, ale zase na druhou stranu v nejtěžším místě mám výhodu. Cesta mi přišla těžká a nemilosrdná na kůži.
Hučící vodopád Cascade Falls máš hned za zády…
Úžasná věc. V některých situacích je hluk vodopádu otravný, protože neslyšíš pořádně svého partnera. Ale na druhou stranu z vodopádu jde inspirující síla, kterou si nelze neužít.
Svou lezeckou laťku (solo laťku) posunuješ postupně dál. Máš někdy pocit, že jsi zašel možná trochu daleko?
Možná Half Dome byl až moc velké sousto, ale nepovažuju tyto sola za nějak šílené. Byly obě perfektní. Trochu těžký, motivující, posunuly mě dál, ale proběhly v klidu, takže jsem necítil, že bych zašel příliš daleko.
Tvé jméno se proslavilo díky solo lezení. Možná to není reprezentativní obrázek, který bys chtěl?
Nemám v úmyslu být „známý“ pro cokoliv, i když nejsem překvapený, že zrovna solo lezení lidi tolik bere. Mám své vlastní lezecké cíle a plány a pokud zajímá lidi pouze solo lezení, pak to je v pořádku. Ale to nezmění fakt, že trávím většinu svého lezeckého času sportovním lezením, cestováním a podobně. To však nedělám dost dobře, takže to nikdo neví.
Můžeš uvést nějaké příklady?
Pro mě je 8c/c+ stejně těžké jako solování. Je to o tom, že 8c, 8c+ už nejsou ve světě tak převratné. Ale to nemění nic na tom, co pro mě tyto cesty znamenají. Stejně jako vylezení dlouhé neodjištěné tradiční cesty Southern Belle. Pro mě je to zajímavé, i přesto, že to nikoho "nebere".
Opakuješ cesty, lezeš solo, ale co vlastní prvovýstupy v Yosemitech?
Už se to blíží.. Docházejí mi v údolí cesty. Nebyl jsem zatím dostatečně motivovaný, ale asi ten čas brzy přijde. Vždycky jsem šel raději jen lézt.
Poslední otázka: Co v sólech hledáš? Sóla jsou hodně osobní záležitost ...
V podstatě cokoliv, co mě zaujme. Je těžké říct, proč mě některé cesty uchvátí a jiné ne. Nevím přesně, proč tomu tak je. Ale některé cesty se mi opravdu líbí, a když o nich začnu přemýšlet, pak je těžké přestat.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Americký lezec Alex Honnold vysoloval před několika dny cestu The Phoenix (5.13a) v Yosemitech. Tato zpráva se rozšířila rychlostí blesku po celém lezeckém světě a není divu, neboť Phoenix je jedna z kultovních yosemitských cest.
Plně je respektuji