Lezec - Zpravodaj

Plán je jasný, pokusit se přelézt dvě nově Karešákem navrtané vícedélky stylem RP ve dvou dnech. Na tuto výzvu, co by Honzův spolulezec, kývl Rámus a já, jako fotograf. Trio k pohledání:) Honza naslaňovává do stěny, aby do první délky osadil ještě tři nýty, na které mu posledně nevystačil akumulátor ve vrtačce. Já slaním ke štandu třetí (a nejtěžší) délky a Rámus na její začátek, aby zkusil vymyslet program na případný RP přelez. Leze s horním tak, aby mohl v klidu vymyslet kroky, důležité chyty očistit a evt. i označit. Po hodině má jakoustakous představu o pohybech a tak oba sjedeme k úpatí stěny a k nástupu celé cesty, kde již netrpělivý Karešák čeká na pokus. První a druhou délku, kterou jsme spojili v jednu, si nakonec vylezeme všichni tři. Je to parádní lezení mírně převislou i kolmou stěnou po kompaktním vápně a s malými, často dost ostrými chyty. Obtížnost první délky shodně určíme za 6c, druhé délky za 7b a lezou-li se obě délky v kuse, obtížnost bude někde mezi 7b a 7b+. Když jsme všichni na štandu, vyjumaruji do vhodné výšky tak, abych měl močnost udělat klukům co nejlepší záběry. Sluníčko pere do stěny a na ostrých chytech kůže na prstech rychle mizí. Po pár marných pokusech kluci usoudí, že „ostrej“ bude muset přijít na řadu až druhý den, brzo ráno a za lepších podmínek, kdy do stěny slunce teprve nakukuje. Já opět píďalkuji na konec poslední délky a snažím se ukořistit pár záběrů i z této velmi vypečené, silovotechnické délky, na jejímž konci čeká tvrdý bouldr po mělkých dvouprstovkách a miniaturních stupech. Obtížnostně jsou tyto délky kolem 8a (třetí i čtvrtá). Takže celkem slušná darda. S blížícím se večerem a hlavně žízní se i my těšíme opět na doplnění tekutin v místní „reštice“. Po 40-ti minutách chůze jsme u auta, kde nás Honza nemile překvapí nevinnou větou: „pánové, máme problém, klíče od auta jsem nechal ve víku batohu, který jsme nechali u slanění“. Aha! Druhé klíče nemáme a tak uprosíme hodné lezce v tranďáku, kteří jsou právě po večeři, aby Honzu dovezli alespoň první část cesty, která je autem přístupná. Odtama jde Honza tmou a lesem a po více než hodině vítězoslavně odemykáme auto i my. Následuje rychlý přesun do civilazace, pizza, pivo (až dvě) a hurá zpět do apartmánu, kde kolem 23h usínáme.

Další ráno mám jen z vyprávění...budíček údajně v šest, odjezd kolem sedmé a lehce po osmé už visím ve fixu a kluci zkoušejí štěstí v nejtěžší délce. Prsty ale nedrží tak, jako včera, maximálka je tatam a tak po pár hodinách snažení je cesta s názvem „Lezec.cz“ s klasifikací 8a stále bez přelezu. Nevadí, je tu přeci ještě jedna vícedélka, o pár desítek metrů vpravo – „Pája“. Rámus si nezahraje na drsňáka a přiznává se, že mu „bouchly kočky“ a že nemá na to, aby zkoušel jakoukoliv další cestu. Hm, jak asi situace dopadla? Rychlokurz s mým foťákem v mezidobí, než Karešák natáhne fix a proslaňuje stěnou. Za ním se vydávám já a pak i Rámus, coby nový fotograf. Cestou dolu s Honzou čistíme a značíme chyty, vymýšlíme rychlý program v opticky nejtěžších pasážích a víme, že na více, než jeden pokus do každé délky, nemáme čas. První délka vyjde na mě. Začíná mírným převisem, po skrytých chytech, které ale Honza skvěle označil. Následuje 25m plotna až kolmice po čemsi, co strouhá prsty rychleji než smirek. Doplazím se ke slaňáku a po dobrání Honzy sdílíme radost, že tuto délku už lézt nemusíme. První délka tedy 7a (možná 7a+). Teď je řada na něm. Nepříjemný převis a pak nekonečný traverz bez stupů. Karešák bojuje, ale i přes naše mohutné povzbuzování padá v těžkém kříži z dvojprstovky do nicmoc lišty. Škoda, čas letí a tak i tato délka (s odhadovanou obtížností 7c) čeká na svůj RP přelez. Třetí délka je ve znamení žiletkových chytů. V rozpálené jižní stěně tyto chyty už nedrží a ani my nedržíme. Zřítím se zhruba v půlce, jelikož i neoznačené chyty můžou být těmi klíčovými. Po vyčištění je program jasný, dolez k řetězu už problémem není a obtížnost celé délky někde kolem 7b+. Na poslední délku už nezbylo nic. Honza je už má vybitý baterky a blátivý prsty, ale i tak tuto délku zkusí na prvním. Padá v nejtěžším místě, jelikož popletl předem nastíněný program, ale statečně doleze k řetězu. Já už neřeším nic, valím i s batohem za ním, jelikož je před námi balení a pětihodinová cesta zpět do Prahy.

Víkend uběhl v neuvěřitelném tempu. Lezení, focení, přejezdy, pár piv a pizza. Většinu z toho si vychutnávám až z fotek, protože se skoro nedalo v tom tempu obsáhnout a prožít. Nicméně, obě cesty jsou naprosto skvělé! Krásné vápno, krásné a logické směry a to vše v části stěny, kterou Honza pojmenoval jako „Sektor Czechclimbing“. V tomto sektoru jsou i další cesty z vrtačky Honzy, Léni a jejich kamarádů. Obtížnostně od 6b po 8a. Tedy pro všechny, kteří si chtějí užít dobrodružství a nemusí se obávat o bezpečnost, jelikož nýty jsou vždy na správném místě a ve všech délkách i ve správném počtu.

Pokusování se zúčastnili:
Honza Kareš
Lukáš „Rámus“ Čermák
Vojtěch Vrzba

Zdroje:

Topo cest najdete na 27crags

První článek o prvních cestách Honzy Kareše v sektoru Czechclimbing v Loferu:
Lofer

Průvodce na oblast Loferu a okolí Steinplatte lze sehnat v shopu zde na Lezci: Rakousko: Steinplatte

Tudy k sektoru