Předevčírem 30. května, konečně po více jak měsíci a půl, kdy jsme opustili naše domovy, nás ocelový Fénix znovu vyplivl nazpět na rodné hroudě v Práglu.
Ten, kdo zná ten pocit návratů po prožitém strádání, bude se mnou souhlasit, že domov, který se zdá místem běžným, téměř by se dalo říci, až šedivým při běžném denním frmolu, tak se rázem promění v rajskou zahradu, kde zurčí potok a štěbetají ptáci. Kde hojnosti, porozumění a lásky je tolik, že jen matně přemýšlíte, proč tak něco dokonalého jste kdy opustili. A přeci…
Než napíši článek z deníčku expedice, která již v tuto chvíli má své osudové stránky dopsané, a utříbím si v hlavě zážitky, jež pomalu usedají na dno vzpomínek, tak strohá fakta oproštěná od jakéhokoliv citu mohou vyplout na světlo boží.
Patnáctého dubna jsme se Zdendou vystartovali směr Nepál. Vyrážíme úmyslně s lehkým zpožděním do jarní himálajské sezony, kdy doznívající zimní monzun ztrácí již na dechu. V sázce je vše na jedné kartě a to, že v krátkém čase stihneme vylézt kopec před dalším příchodem monzunové vlny.
Samotný trek na Yalunský ledovec do monumentálního amfiteátru Kanchenjungy, Kumbakarny, neboli Janu, Kabru a včetně našeho cíle Talungu, je zaručeně hotovým očistcem, pro toho, kdo nenávidí chození. Jedná se o jeden z nejdelších přístupů pod kopec, který znám. Samotné handrkování s nosiči a pochod do BC (5100m.n.m), nám zabral bezmála šestnáct dní. Nebylo času nazbyt a tak následná aklimatizace, byla na pořadu hned druhý den po našem příchodu. Cíl zněl jasně, výklus normálkou na Talung, do výšky někam nad 6500 metrů, dvakrát se tam vychrupnout a zároveň si prohlédnou tím náš případný sestup při úspěšném dolezení pilíře.
Vše probíhalo OK a po malých peripetiích, kdy jsme byli nuceni pět dní čekat, až se mi odporoučí dávivý kašel, vyrážíme nakonec v plné síle a odhodláni opřít se do následujícího pokusu se vším, co v nás je.
Průšvih bylo jen rozhodnutí kudy vzhůru. Letošní sezóna, byla naprosto odlišná od předchozí v roce 2004, kdy jsem tady měl pokus vylézt na S/Z pilíř s Houbou (Tomášem Rinem). Rozdíl tak diametrální, že náš původní záměr, při pohledu na tmavou skálu, kde v první třetině pilíře chyběla naprosto sněhová pokrývka s ledem, dávala jasnou odpověď, „tudy vás ani náhodou nepustím chlapci“. Tudíž, jak mlsný sup jsem jeden den ležel s dalekohledem položen na zádech ledovce a sledoval slabé místa pilíře, kudy na tu potvoru, aby dala. Nakonec možnosti se zúžily na dvě. Nicméně, každá z nich, měla nejedno kritické místo s objektivním nebezpečím. Volba nakonec padla na levou stranu S/Z pilíře, kde na základě spíš intuice jsem tajně doufal přes průzor dalekohledu, že ta tenká bílá linie, vzdálená ode mne víc jak dva kilometry, která vedla závěrečným HeadWallem, je právě ta naše správná dálnice a propustka k vrcholu.
14.5. Vyrážíme do ABC pod úpatí Talungu
15.5. V 5hodin ráno již ukrajujeme první metry z následujících dvou a půl kilometrů. Kolem sedmé již narážíme na tvrdý vodní led, kterého se nezbavíme v průběhu dalších dní. Lezení je únavné, relativně vyrovnaně obtížné a vyžadující v každém kroku stálé soustředění. Ten den končíme po 14 hodinách „rachtání“ na vysekané poličce pod vysutým sérakem ve výšce 5900m.
16.5. Po předchozím dnu a námaze vstáváme později, nicméně monotónní dřina pokračuje a místy je zpestřena sněhovou strání, kde si konečně při zakopnutí do hlubšího sněhu, lýtka trochu odpočinou. Ten den končíme relativně brzo, již ve čtyři. Jako základ pro bivak nám slouží díra séraku 6300m.
17.5. Tento den je vstupní branou do horního HeadWallu po strmém ledu a místy promixovaným se skálou. Před námi se otevírá klíč stěny. Lezecký den končí po patnácti hodinách až se tmou, kdy v posledním světle kopeme do ledu a vytváříme skromnou plošinku pro stan 6700m. V průběhu noci nás zasypává sníh, padající pod nárazovým větrem, který musíme odhazovat.
18.5. Průlez tenkými vyledněnými žlábky pokračuje celý den až do výšky 7000, kde stavíme za skalním pilířkem stan. Je silný nárazový vítr, který v noci ustává. Přes den došlo k pádu šutrů, který jsem ukopnul mačkou, a Zdendovi přistál jeden z nich na helmě. Naštěstí Zdendova hlava zůstala celá, ale odnesla to helma, která byla ve dví:-), včetně foťáku na boku.
19.5. Den jak víno, s výhledem již na Shikimskou stranu a celé panoráma Kanchenjungy. Následuje průlez horním polem pod vrcholový hřeben. Kolem 12. hodiny dolézám na vršek a filmuji poslední záběry, těsně než valící mlha ukradne svět. Zdenda již přichází na vrchol v bílé tmě. Začíná sestupové drama, kdy je vidět tak na špičku nosu, jež končí večerem ve výšce 6600m.
20.5. Pokračujeme v sestupu mezi trhlinami a séraky až na suťovisko. Kolem 13. hodiny docházíme do BC, kde na nás již čekají nosiči. Následující den hned po ránu máme sbalený BC a šlapeme přes Yalung směrem domů. Hurááá a šáteček.
Cesta dostala název Thumba Party, podle typického nepálského nápoje Thumby, který obsahuje zkvašený proso, kukuřici a další, včetně veselých voltů, který roztáhnou nejeden úsměv. Vede v S/Z straně pilíře na vrchol Talungu 7349m a celková délka výstupu je 2500m. Obtížnost bez jakéhokoliv šponování je v mixech M6+ a WI6 ledových.
Použitý jistící materiál a vybrané vybavení:
1x 80metrové lano/Ø7,8mm
5x frond sada 1-5
5x šroub do ledu
5x skoby
1x útočný stan
Barvitější vyprávění si nechám až pro romantické duše, které se se mnou znovu vrátí na Ledovec Yalung a krok po kroku prožijí příběh, který rozhodně nese v sobě nejednu špičatou příhodu.
Těbůh a díky i za Zdendu, jak za podporu, tak i příjemná slova po našem návratu. Mára
Baba piersingová...
Tibeťánci..
Rododendrón je růží Himálají.
Záda nezáda, furt se nakládá.Přechod pěti pasů od Ghunzy do Ceramu.
Mýtický Oktang. Na jednu stranu propouští do života, přitom ta odvrácená strana je vstupem na ledovec Yalung, kde krom dřiny a odříkaní vás nic jiného nečeká
Okamžiky zastavení na Rarasoup, neboli Sherpasoup, byly každodenním oslavným momentem. Dlouhý trek, měl skutečně mnoho těchto oslav a mozek už začal umdlévat, že nikdy tato "radost" neskončí.
A tady bude BaseCamp.... 5100metrů, nikdo nikde
Aklimatizace měla své silné, ale také slabé stránky. Nafoukaný sníh dával zahulit.
Hned první den lezení dává tušit, co se bude dále dít. Po čtrnácti hodinách na předních hrotech dolézáme na místo, kde stavíme stan. Jestli to takto pude dál, tak potěž pánbůh.
Po celodenní dřině,vysekat poličku do ledu pro stan,může být záležitostí i několika hodin.
Bivak v 7000 byl romantický aspoň pro foťák. V každém případě se vichr přes noc utišil a jediná cesta v tu chvíli již vedoucí pouze přes vrchol nám poslala pozvánku "poďte dál, chlapci ušatí,"..
Vodní led byl tvrdý jak beton. Znamenalo to v mnoha případech tlouct cepínem i pětkrát za sebou, aby hrot aspoň trochu vykazoval známku zaseknutí.O nohách s mačkami raději nemluvím, jelikož připomínaly hrabání Mickymause ve vzduchu.
Po prolezení headwallu, naštěstí se potvrdil odhad, jenž byl vytyčen pouze prstem od ledovce na vrchol, a to, že žlaby pokračují dále až do vrcholových partií
Vrchol během pár minut pohltila bílá tma. Těsně předtím, než dolezl Zdenda, jsem ještě stačil nafilmovat okolí. Nicméně společná vrcholová fotka, je už pouze s bílém přelivu a to nás teprve čekal sestup. Nevidíme si na špičku nosu a slézáme intuitivně dolů, ale upřímně spíš neznámo kam..
Já a Zdenda
TOPO: 2500metrová Thumba Party na 7349metrový Talung. Za 7 dní a 6 bivaků, stojíme nazpět na jejím úpatí.
na trávení je nejlepší thumba, dole pod "kančou" mají mistňáci(kmen limbů)) hodně dobrou, aspoň před 10-ti letama co si pamatuju, takže recept je nejdřív se pořádně zkalit dole a pak něco pořádnýho vylézt nahoře:)
Ta Marian paradne vysoko a daleko ste vyvspinal, o tom ani reci, respekt a obdiv moj prevelky mate.Tak ako uz po dlhe roky Ti fandim, neni to lahka cesta ktorou kracas ... a preto tesil som sa na foto z tych klucovych M6 ci WI6 flekov, tak sa citim, uprimne, celkom podvedeny. Aj ked nejaka klasa v horach mi je u prdeli, tak ked uz to raz takto bulvarizujes, malo by byt podla mna slusne ku nam ostatny prilezitostnym WI4 M5 lezcom, to aj dolozit paru zabermi. ... diki a nech sa dari miso
Tedy ty tady verejne pises, ze kluci podvadeji, v tom pripade tedy napis jaky k tomu mas duvod a take jeky jsi miso.....medved miso, miso orolin, miso somar chujovy???
Miso je z niceho neobvinuje. Jen chtel videt zabery z lezeni tech tezsich mist. Abych se priznal, taky bych rad je videl. A tim vubec nerikam, ze Mara keca a prehani.
Možná by stačilo aby napsali, které jiné WI6 a M6 v posledních době lezli. Museli se přece na takový výstup jaký prezentovali připravovat i lezecky. Ne, jen tím, že naběhají stovky kilometrů. Taková obtížnost není žádná legrace ani v menších horách. A nebo si doopravdy mysleli, že když takovou obtížnost lezli v mládí, že to v nich vydrží až do důchodu?
Martasi moja otazka nebola Tebe ale kolegovi Holečkovi. Taze uplne v klude vydychaj a maximalne skontroluj gumu na slipoch ci Ti nepraskla z tolkeho pechorenia. Starou horskou pravdou je ze Marova klasa plati pokym to niekto iny neprelezie nepotvrdi/nevyvrati. Uprimne je to paradny vykon bez ohladu na nejake cisla. Mna lem zaujimalo jak to tam borci pucili v tych M6 flekoch. Ak su toto fotky z nich tak ja mam svoj nazor na vec a nevnucujem Ti ho. PS Ked chces chujovat stav sa po ceste do adru na benesovej 519 v trutnove miso žilka zazvon na zvoncek a som na Teba zvedavy jak budes husty.
Miso Zilko, ja jsem taky neodpovídal Tobe, ale daval najevo svůj nazor jako tys ho dal, takze:za prve…neumis rozpoznat vypovídací hodnotu psaného sdeleni, tvuj problem.
Za druhé pak nosim trenky.
Za treti nechapu proc pises slovensky na cesky web, kor když asi nejak prezivas v Cesku, bohužel asi to souvisi s vychodni kulturou vašeho naroda…nicméně fakt netuším, co je to pechorenie. Za ctvrte a další…:
Když mas svůj nazor na Maru a spol. ja mam ted zas svůj nazor na tebe a rovnez ti ho nevnucuji.
P.S. Ja nechci chujovat, to mozna ty jsi chujoval, chujujes a zrejme chujovat budes.
Nicméně napis mi tu mobil a ja se Ti az pojedu do Adru ozvu, do nejake diry ale kvuli tobe zajizdet zas nebudu to tedy neee.
A porad plati, ze jsi se jakoby ptal a ve skutecnosti jsi kricel…podvadite!!! Coz muze byt, ale pak to napisu jasne, ze?
Kamo z Martasu normalne si vo mne rozpruudil polozabudnute nacionalne emocie dalekeho vychodu. Ta som sa napechoril aj ja a tu mas jak odvetu tradicny slovensky alpinizmus v punkovom style popicizatahu Twight, Backes a House: <http://c498469.r69.cf2.rackcdn.com/2001/48_backes_mckinley_aaj2 001.pdf> (1 medzera) ..cirou zhodou nahod obdobnej klasy.. m.
mate vy vubec poneti co to znamena delat fotky M3 a nebo WI6 terenu v HImaljy ve vysce mezi 6000 a 7000 metry kdy na kazdy zarazeni cepinu potrebujes 2-3 nadechy.
Bez fotografa na fixu najdes stezi nejaky fotky WI6 z alp natoz z Himalaje...
Cus M.
PS: me se zda WI6 taky sci-fi, ale to jenom proto ze z toho mam stazeny koule i kdyz je to jenom 20m rampouch v alpach nekde za barakem (a vim o cem mluvim pac jich mam v okoli 20km nekolik).
Máš pravdu je těžké tohle lézt a ještě fotit, i někde za barákem. Ale pokud takovou obtížnost nelezou běžně za barákem, jak ji mohou lézt v takové výšce?
co si pamatuju, třístupňová má třetí stupeň nejde to. čtvrtý stupeň, o který byla stupnice rozšířena, má slovní popis "nejde to a nejde ani kdybych se posral". třípluska je tedy hodně.
Jo ja to chapu, sam to moc nesleduju takze nevim co lezou...a jak rikam i me to zni jako totalni psycho v tehle vysce. Jen jsem reagoval na to kde jsou fotky (samozrejme je to jenom jedna z moznych variant).
No takovým typickým WI6, minimálně pro mě, je Supervisor (teda podle podmínek). Těžké, ale lezitelné. Ovšem s 5 šrouby bych do toho opravdu nevlezl. Taky by mě zajímalo, jak to s tou klasou je, aniž bych teda něco shazoval.
Klasifikace je (obzvláště v horách) dost subjektivní záležitost. Pokud vylezete 8a v nížině a srovnáte ho s 8a pod Shivlingem (4500 m), tak taky leckdo bude čučet...
Pro neaklimatizované to bude výrazně těžší a pro aklimatizované klidně i o dost lehčí.
Takže zkusím volně citovat Petra Jandíka:
...Na tiskovce Mára vysvětlil, že hodnocení obtížnosti zahrnuje tvrdost ledu, malou zajistitelnost, vliv výšky atd.
"Jinými slovy, měl pocit, že výkon, který podal na překonání obtíží cesty byl ekvivalentní přelezení ledopádu klasifikace WI 6 někde v Maltataliu a například 9- na Amin Brakku také není tak těžké jako 9- na skalách. S tímto vysvětlením je třeba udanou obtížnost brát."
Mě to jako vysvětlení stačí. :-)
Možná pomůže i vám.
jo, tak nějak. vidím to na špatně zvolenou švýrygkaitškálu. "technicky obtížnostní" klasifikace by v principu neměla zahrnovat jistitelnost, odlehlost, případné problémy s ústupem a záchranou atakdále. od toho jsou klasifikace "horsky celkové".
ad absurdum, proč to teda neoklasifikovali 8b+, dejmetomustonožka?
Zdravím:)))
....tyvado dyŤ špekový některý turbokrutosračky na Klokočí by jinde lezecky pohybově byly třeba VIIIb , ale tady to jsou IXa, protože to je jemnej matroš, navrch skromně zajištěnej!!! Takže v klasifikaci by psychickej faktor měl bejt určitě zahrnutej! Stejě jako u MArouse! čusbus Lukáš Čermák
Dost dobře si nedovedu představit šestkovej led s batohem na šest bivaků na zádech. A tvrzení Marka o subjektivním pocitu hodnocení, bych byl ochoten přijmout od nějakého nováčka, ale ne od něj. A že byl tvrdej led, že museli několikrát seknout než cepín držel, sedí taky víc na kecy od někoho kdo s cepíny neumí.
jo, krutosračky na písku, extrémě třeba kokořínsko - klasifikace moderních stěnovek je na první pohled ujetá a na první pohled je to jasně lehčí. ale když za to budeš brát jako za vápenec, tak neulezeš ani metr a olámeš kubík voštin. tady nemůžeš brát za okraje dírek, ale pěkně natažený prsty dovnítř a silou tlačit na konečky prstů, a s nohama zrovna tak, a hele, padesátikilovej vychtlík se neodlepí od země a chyty se sypou, a dvoumetroví kováři a panděratí tatíci stoupají strouhankou jako dým. ale je to ukrutně silové, skoro jak někde na zaplivaný překližce.
nebo kroky v bouldrproblémových cestách budou při stejné klasifikaci mnohem těžší než v táhlách vyšťavovačkách, to jasně, klasifikaci lze posunout mírně vejš nebo níž, ale kurvablesky mírně, dejmeto mu o půl stupně, ne o tři (?).
Zdar,
je to uzasny vykon a velka gratulace! Mam jen jeden dotaz ohledne vybaveni. Pisete ze jste meli jedno lano, ale na fotkach mi prijde ze vidim dve. Absolutne nechci nijak znevazovat vykon, jen me zajima s jakym vybavenim jste to lezli. Diky! Vojta
Čus vysvětlení dvou různých barevných lan je docela prozaické, na fotce, kde je žluté lano je z prvního pokusu 8.5 kdy kvůli mému intenzivnímu kašli, jsme museli se Zdendou po 400metrech zabalit výstup a slézt nazpět:) Další fotky jsou již o šest dní později z aktuálního vstupu. Těbůh Mára:)
Vše probíhalo OK a po malých peripetiích, kdy jsme byli nuceni pět dní čekat, až se mi odporoučí dávivý kašel, vyrážíme...
Pod touto větou je ukryto 400m lezení a sestupování v extrémní výšce. Jste pašáci, že jste se o tom nezmínili. Možná, že jste se nezmínili i třeba o něčem jiném? Nenechali jste si tam po tomhle pokusu stan a plno vybavení? Potom už by to možná nebylo alpským stylem. Máme vám věřit? Když ta brutální obtížnost, kterou uvádíte je postavená na taky trochu pochybných argumentech. :-(
to už je jako blahé paměti diskuse o onsajtu sportovek s fixníma cvakátkama. u tejdeního vejšlapu tříkilometrovou strání by snad jeden den předchozího pokusu, a navíc ne asi klíčovýho fleku za alpskej styl považoval i nejfanatičtější vykladač. jak se puristi stavěj k večer porenčovaný dýlce nad bivakem - to už je taky ekšpedice?
Alpský styl a tzv. lehkou expedici definovalo UIAA již v roce 1985, ale jak je vidět, pokročilá doba - místo aby byla přísnější - spíše povolila lezeckému pohodlí. Mnohem více než čistý alpský styl nebo i lehký expediční styl se ve výškovém horolezectví ujal a rozšířil charakter expedic, které umožňují účast širokému výkonnostnímu spektru zájemců (neboť přes všechno se nedá hovořit o rekreačním výkonu, i když mnohdy jde klient tzv. komerčních expedic prakticky nalehko a nemusí se starat o nic ze strategie výstupu).
ALPSKÝM STYLEM lze označit pouze výstup, při kterém lezecké družstvo s maximálně 6 členy postupuje k vrcholu bez návratů a fixování, bez umělého kyslíku a jakékoli pomoci od jiných osob, tedy členů jiné nebo i vlastní expedice. Nosiči se připouštějí jen v malém množství pro transport do základní tábora.
Jedním z prvních výstupů podniknutých tímto stylem je právě prvovýstup Petera Habelera a Reinholda Messnera levou částí jižní stěny Gasherbrumu I v roce 1975, který je označován za začátek nové epochy sportovního pojetí výškového horolezectví. (Vrcholnou podobou klasického expedičního stylu byla v témže roce vylezena JZ stěna Everestu nejlepšími britskými himálajisty vedenými Chrisem Bonnigtonem).
LEHKÁ EXPEDICE označuje styl, při kterém se připouští při výstupu budování postupových táborů a zabezpečování přelezených úseků fixními lany, návraty a opakované pokusy, ale ostatní podmínky jsou podobné jako u alpského stylu – nanejvýš 6 účastníků expedice včetně Šerpů, kyslík k dispozici pouze pro lékařské účely a nosiči jen do BC. Ve dvoučlenné expedici tak může jít o úctyhodný vrcholný výkon.
Moc nerozumím narážkám vztahujícím se ke stupni obtížnosti???M6 resp WI6 viděli jste ty dva někdy lezt??Mě se ta možnost párkrát naskytla a na základě toho mi přijdou diskuze ohledně volby stupně obtížnosti naprosto irelevantní....Ti dva M6,WI6 vylezou s prstem v prdeli a pul litrem rumu v žaludku....Jinak by se přeci do takové stěny ani nepustili....
Radare, takovou pitomost jsi musel napsat, aby jsi ukázal vděk? Kolik, že ti to přidali na tvůj výlet? Mohl bys někde zveřejnit, jak se to tak stane, že nelezec jako ty dostane finanční podporu od čhs, na akci, kde výkonostně nemá co dělat? Pochopil bych, kdyby ti přispěli na kurz pro začátečníky... Možná umíš lyžovat, ale to je něco jiného než lezení. Myslím, že Hrubý z tebe musel být na mrtvici, z toho co jsi tam předváděl.
S radostí navážu na trend zavedený v této diskuzi, jakým je sdělovaní osobních adres. Tak že milí anonymku: Stavidlový Vrch 51 Vrchlabí, přijed pokecáme, projdeme učetnictví, na místě by také bylo, aby jsi připravil test který pověří moje lezecké dovednosti....výsledky svého šetření můžeš následně zveřejnit na místním webu:-)
Přesně nevím co ten klučík vylez resp. nevylez, ale zúčastnila jsem se v Hradci přednášky o Nanga Parbatu, kterou pořádal Michal Veselý, což je mimochodem dle mého názoru skvěly člověk a horolezec, ten v průběhu přednášky Groha chválil jak v rovině lezecké tak jako partnera,(pochopila jsem, že spolu tvořili lanové družstvo), na závěr uvedl, že pro sestup se Groha rozhodl ve chvíli, kdy se u Veselého zhoršil zdravotní stav na tolik, že nemohl dále pokračovat...zmínil také ,něco o tom, že dle jeho názoru byl Groha v takové kondici, že měl objektivní šanci postupovat ještě hodně daleko....
Likewise, royalty for Nanga Parbat, Gasherbrum I, Broad Peak, and Gasherbrum II is 9000 USD for a team of 7 and 1500 USD for each additional climber.
Z toho plyne, pokud na Nanga Parbat šly peníze ze Svazu, tak Radar a spol. žádnou další dotaci nepotřebovali, vešli se do 7 osob, kde je cena 9000 USD.
Likewise, royalty for Nanga Parbat, Gasherbrum I, Broad Peak, and Gasherbrum II is 9000 USD for a team of 7 and 1500 USD for each additional climber.
Z toho plyne, pokud na Nanga Parbat šly peníze ze Svazu, tak Radar a spol. žádnou další dotaci nepotřebovali, vešli se do 7 osob, kde je cena 9000 USD.
S polpatkama je to trošku jinak, loni v Pakistánu platila sleva 50 %. Takže poplatek za kopec je 4500 $, ale to je menší částka výdajů za expedici. Další nemalé finance spolkne cargo, doprava včetně letenek, služby agentůry, nosiči do BC, guide, materiál který zůstane na kopci nebo se zničí, osobní výbava... Je pravda, že v případě Nanga Parbatu je to vzhledem k dostupnosti menší částka než u ostatních pakistánských osmitisícovek, ale přesto je to dost. Radara osobně neznám, nevím co má a nebo nemá vylezeno, ale je jedním z našich nejlepších závodních skialpinistů a fyzička je to co je nejvíc potřeba při výstupu na takové kopce a málo kdo může říct, že by ji měl lepší. Podpora takových kluků se strany svazu je krok správným směrem.
Svaz by měl alpinisty podporovat více plošně. Třeba formou grantu. Určitě je tady víc lidí, kteří by na to měli. Takhle to vypadá, že si prachy chtějí nechat pro sebe především Zdenál s Márou aby, kromě jiného, odstranili potenciální konkurenci.
1) podpora byla formou grantu a nikdo jiný o podporu akce ve vysokých expedicnich horách nežádal, i když tu příležitost mel naprosto každý. Jednalo se o mimořádně navyšenou dotaci od MŠMT, kterou jsme rozdělili formou grantu mezi ruzne oblasti aktivit clenu CHS. Do hor šla tato jedna akce. Celkové pojetí toho mimořádného granátového balíku schválila VH a neslo to z peněz clenu. Bez Zdenkových diplomatických aktivit bychom ty peníze navíc nikdy nezískali. Výsledek jeho prace a spousty investované ho casu? Pomluvy od idiotu, kteří o tom nevědí dohromady nic.
2) podporu dostali pouze "nováčci" kteří by si na svoje náklady nemohli sehnat peníze od sponzorů, protože na rozdíl od Mary a Zdenka nemají jméno. Bez te podpory by neodjeli.
3) Zdenek i Mara z grantovych peněz ČHS na NP nečerpali ani korunu (kontrolovano RK), peníze na svoje akce si dokážou sehnat sami. Nerozumím tomu, proc tady porad nějací "dobraci" po Göbbelsovsku šíří lži a pomluvy.
Jednotliví účastníci, každý svůj podíl. 4 účastníci expedice získali příspěvek z grantu CHS (33.750,-na osobu), který pokryl necelých 20% nakladu na permit a servis na miste, které pripadly na každého z nich. Zbyvajicich 80% nakladu museli uhradit z vlastních nebo jinych zdroju.
Zbyli dva - Zdenek s Marou uhradili svůj podíl peněz zcela mimo zdroje CHS.
To jsou otázky k věci, nikoli blbý keci. Pokud by Svaz vše vysvětloval jako teď Hobl a neschovával se třeba za náhubkovou směrnici, tak by byl ušetřen spousty spekulací.
..kteří nevědí nic. V tom máš Honzo pravdu.A ty idioty se z nich snažíš udělat teď taky ty.
Je zvláštní to, že se u čtyř lezců s nízkou výkoností, kde měli jejich oddíly, nebo komise, tu odvahu(spíš drzost) požádat o grant našla shoda, jim ho přiklepnout. O grant nemohl totiž požádat, každý jak píšeš. Ale pouze oddíl nebo odborná komise.A to, že se nepřihlásil nikdo, nepovažuji za dostatečný argument k tomu, rozdat státní dotaci každému, kdo se přihlásí.
Zda se, ze chytrych anonymních generálů po bitvě je vždycky dost.
Bez kritiky by šlo jedine tu dotaci nerozdělit vůbec, případně se ji ani nesnažit ziskat. Nejjednodussi je nic nedělat a vest moudré úvahy u klávesnice.
Rozhodování o grantech nebylo vůbec jednoduché a spousta podaných projektu melo svoje pro i proti.
Něco se povedlo víc, něco min, to je prostě riziko rozhodování o akcích, které teprve maji proběhnout. Alternativa byla ty peníze nevyužít a nic neriskovat.
Na rozdíl od anonymních vlastniku jediné univerzální pravdy nikdo z nás není Vseznalek.
Ti anonymní kritici se právě snaží dobrat toho, proč lezení v horách (na jakékoli úrovni) ČHS vůbec nepodporuje. Kromě akcí, kterých se účastní předseda svazu a spolulezci.
Ze me to nenapadlo driv, diky za cenne rady. My jsme vlastne meli podporit predevsim ty projekty, ktere nikdo nenaplanoval a nepodal, abychom nevzbudili podezreni, ze podporujeme lidi jedouci na akci spolecne s predsedou, kteri potutelne a zakerne jako jedini zvladli napsat svuj zamer na papir a poslat zadost.
A penize, kterymi komse alpinismu podporovala reprezentanty lezouci v horach a financni odmeny za vystupy roku v horach vlastne taky nejsou vubec zadnou podporou lezeni v horach, to prece kazdy chape, oni je nejspis utratili za nejake vybaveni, se kterym lezou na preklizce. :-)
Fin. podpora komise alpinismu je nulová, ne? Vždyť jste se dohodli, že reprezentanti to mají dělat pro dobrý pocit. Místo toho jste navýšili odměnu za výstupy roku, ale je otázkou, jak jsou peníze nakonec rozděleny.
S ohledem na náhubkovou směrnici můžete peníze na výstupy roku přerozdělit libovolným způsobem.
Např. na akci v nichž je zapojen předseda svazu a která získá výstup roku půjde 80% a zbylých 20%
dostanou ostatní ocenění. Můžeš mi to vyvracet jak chceš, ale zároveň ani neobhájíš, že to tak nemůže být, pač ti v tom brání ona náh. směrnice.
A co se týká podpory alpinismu formou grantů, tak mi ukaž, který grant jste v posledních letech vypsali tak, aby byl jednoznačně jen na lezení
a mohl o něj zažádat kterýkoli člen ČHS. A grant zároveň nebyl vázán jen na státní dotaci, ale šel i ze svazových prostředků, kterých jste za svoji éru našetřili kolem 7 mil..
Z těch mlaďochů zcela jistě měl Radar fyzicky na ten výstup nejvíc, možná, že i ze všech. O tom žádná. Ale jako horolezec by si měl nejdřív vyzkoušet lezení někde níž a za své. A potom na základě výsledků požádat o dotaci. A v to vidím problém. Z hospody na Everest. Tak by se celá ta akce dala nazvat.
No mě jako běžkaře třeba Krkonoše naučily shovívavosti vůči pásovcům, protože to by si člověk jinak musel ukroutit hlavu, jak oni tam ťapaj na pláních kolem Luční boudy a kolik jich tam je;)
Začínám sic z lezením letos no už od února na naší překlišce (dávám celkem hravě šesky), ale je škoda, že tihle dva simpaťáci nemají na osmu, já se na ní chystám hned příští rok a chce to kuráž a budu mít lepší sponzorky a super výstroj, mám na to prachy i na foťák. O dost lepčí matroš než maj oni, jsou už i dost staří, sori a takže i ta sedma je pro ty starý dobrá, jen se mi zdá všechno na snímcích tak po dost mírném svahu, já vím lehký je kepčí, měli by jako já teda jak rubu klidně i kolmou stěnu a proto mám na osmu..ale co bych dále mlel..držte mi příští rok palce, polezu i za vás..Jorek Maroušek přezdívka Jošek
Předně Márovi se Zdeňkem gratuluju k parádnímu výkonu!
Obecně se týká hodnocení obtížnosti, nesouhlasím s tím zvedat čísla za vejšku a subjektivní pocit - od toho jsou jiný druhy stupnice.
Každý, kdo trochu ví o co se jedná, snad dokáže vyhodnotit, že lézt třeba M4 v Tatrách nebo WI4 na rampouchu v Gasteinu, a lézt to samé číslo v sedmi tisících je obrovskej rozdíl.
Tím, že subjektivně u horského výstupu zvednete číslo na např. M6, se do stupnice a hodnocení akorát vnáší ještě větší zmatek, nežli v ní je.
Pokud polezete stejnou cestu v bouřce, subjektivně se obtížnost ještě zvýší, ale přece kvůli tomu nebudeme zvedat psané číslo na M8?
Každopádně skvělej výkon bez ohledu na čísla a těším se na promítání a historky:-)
Špicál
Možná tu rozjedu další blbou diskuzi,ale poslechl jsem si jejich tiskovku a nějak mi to nedá, než asi s nimi souhlasit.
V ledu je definováno, že WI6 je kolmé lezení celých délek (30–60 m) bez odpočinku. Asi se to dá tak definovat, protože led většinou má podobu ledu. Na skále si ovšem nikdo nedovolí ddefinovat: kolmice 20m je za 6, -10st.převis je za 7, -40st. převis je za 10+ uiaa.
Záleží na povrchu skála. Na Hlubočepech jsou dokonce 2 položené cesty za 10. Znamená to, že v položené cestě můžou být obtíže podobné jako v ukrutném převise, a to jen jen proto, že tam jsou maličké chyty. Anebo někdy má cesta vysokou klasifikaci ne kvůli supertěžkým krokům, ale kvůli tomu, že těch jen "těžkých" kroků je spousta. Náročnost je spíše ve vytrvalosti.
Na skále nám to je jasné a neřešíme to.
No a tady kluci (spíše odrostlý kluk + dědek) se rozhodli k trochu revoluční myšlence, že na ledech se nemusí dělat klasifikace podle úhloměru a metru, ale že se může zohlednit i něco jiného. Potkali led, který se dost nepodobá tomu, co my obvykle lezeme v zimě a zakusili, že po položeném ledu to je stejně těžké jako po kolmém - jen proto, že do něj nešly pořádně zaseknout cepíny - asi jako kdyby mi někdo z chytů udělal mikrochyty.
Při prvním čtení mi ta jejich klasifikace také neseděla, ale při poslechu té tiskovky se mi to v hlavě vyrojilo tímto směrem: většinou platí, že WI6 je kolmé lezení celých délek (30–60 m) bez odpočinku, ale někdy může být stejně těžké i lezení po ledu, který má jen 70st. a je to tak, i když se nebere v potaz výška, počasí či padající kamení.
Klasifikační stupnice WI pro obtížnosti lezení v ledu
WI1 Led o sklonu 45-60º, led je kompaktní a dobré kvality, jištění může být založeno téměř v každém místě cesty.
WI2 Led o sklonu 60°-70°, led je kompaktní a dobré kvality, možnosti jištění jsou dobré.
WI3 Led o klonu 70°-80°, led je kompaktní, strmé pasáže jsou střídány s místy pro odpočinek, kde je dobrá možnost pro založení jištění.
WI4 Konstantní sklon ledu 80°, rampouchy jsou malé.
WI5 Konstantní sklon ledu 80°, strmé pasáže jsou delší a více rampouchů.
WI5+ Sklon ledu 90°, nepřetržité lezení ve svislém ledu, led je kompaktní, rampouchy jsou pevné.
WI6 Nepřetržité lezení ve svislém ledu, převážně po křehkém a dutém ledu a volně stojících krápnících, tenká glazura ledu o sklonu 80°-85°, lezení po svislých rampouších.
WI6+ Nepřetržité lezení ve svislém a mírně převislém ledu, tenké a osamocené rampouchy.
WI7 Ledopády, nebo krátké a extrémně obtížné jednotlivé pasáže v převislém ledu a po rampouších, často v kombinaci s lezením ve skále.
WI7+ Převislý kompaktní led, velmi tenké volně stojící a převislé rampouchy, tenká vrstva ledu v terénu o sklonu 85°-90° a rampouchy v převislém terénu, lezení je často kombinováno s lezením ve skále
Koukám, že i zde je trochu zmatek. Dle wiki:
Stupnice ledolezení WI
Systém WI se používá ke klasifikaci lezení ve vodním ledu. Stupnice WI má momentálně stupně 1–7. Existuje také stupnice hodnocení alpského ledu (ledovcový led/firn), která je stejná jako stupnice „WI“ , ale značí se „AI“. Základní rozdíl mezi vodním a ledovcovým ledem je v hustotě. Vodní led je hustší.
WI2 – malý sklon (60 °, kompaktní led), s dobrou technikou ho lze lézt s jedním cepínem. Vyšší stupně již vyžadují cepíny dva.
WI3 – kompaktní led o sklonu 60–70 ° s občasnými téměř kolmými úseky do 4 m výšky
WI4 – téměř kolmé stupně do 10 metrů, náročné lezení vyžadující umisťování jisticích šroubů z namáhavých poloh
WI4+ – vysoce technické WI4
WI5 – skoro kolmé, nebo zcela kolmé stupně do 20 metrů, namáhavé lezení vyžadující šroubování ledovcových šroubů v namáhavých pozicích, několik dobrých odpočinkových míst
WI5+ – vysoce technické WI5
WI6 – kolmé lezení celých délek (30–60 m) bez odpočinku. Vyžaduje vynikající techniku a velkou sílu
WI6+ – svislé nebo převislé lezení, technicky náročné WI6
WI7 – vytrvalostní a převislé bez odpočinku. Vyskytuje se málokdy
Klasifikace stejných ledopádů se může lišit podle stavu natečení ledu a údaje v průvodcích je třeba ji brát jen orientačně. Konkrétní obtížnost záleží i na teplotě. Tvrdý přemrzlý led je namáhavější, než lehce natálý.
Podle horní tabulky jsou oklasifikovány téměř všechny známější ledy. Ale v podstatě je to jedno. Mára s Hrubým jsou o třístupně mimo i podle té spodní.
Jim to připadalo těžké, protože měli tvrdý led. Ale to je věc ne technické klasifikace, ale momentálních podmínek a ty se do klasifikace nezahrnují, jak to naprosto správně píše Špicál.
Led je někdy tvrdý, někdy měkčí, někdy pokrytý firnem, někdy zasněžený. Pokaždé bude tatáž cesta jinak subjektivně těžká, rozdíly mohou být i několik stupňů.
Pokud by se do klasifikací výstupů započítávaly momentální podmínky a duševní stav lezce, mohli bychom zrušit horolezecké průvodce, protože bychom pak měli u téže cesty celý vějíř klasifikací a nikdo by se v ničem nevyznal.
To, co Mára se Zdendou vylezli je parádní věc bez ohledu na čísla ale do dodatečné dofukování těch čísel trochu kazí dobrý dojem.
A kde bereš tu jistotu, co jsou "momentální" a "běžné" podmínky? Nemohlo by to být třeba i tak, že tam je hodně tvrdý led normálně?
A jak můžeš takhle zasvěceně hodnotit sklon a obtížnost stylem, jako kdybys diskutoval o ledu na Mařence, který si každý může jít ozkoušet?
U článku je jediná fotka z ledu, která je z údajně lehčího nástupu a pak už jen méně náročný závěr. A kolem toho se píší "zasvěcené" komentáře o celkové obtížnosti?
Máš k dispozici něco, podle čeho můžeš hodnotit obtíže a led v headwallu?
A proč píšeš o duševním stavu? On se na něj někdo v souvislostí s klasifikací odvolával? Nebo se ti to jen hodilo jako "takyargument" k lepšímu zpochybňování?
Osobně bych se držel víc zpátky v "odborném" hodnocení něčeho, o čem nemám dost informací.
Souhlasím s tebou. Nebyli jsme tam. Ale, když takovou klasu nelezli už několik let a Zdenál asi nikdy, tak je to divné. Třeba napíší, že před odjezdem dali tréninkově nějaké šestkové ledy.
Petr Jandík byl na té tiskovce a dokonce se jich na to ptal. Zkus si to poslechnout.
Přesto si dovolím s Petrem nesouhlasit a souhlasím s názorem těch dvou.
U ledů to je proměnlivé. Někdy led krásně nateče a je to WI3, jiný rok je to horší za WI4 a některé mizerné roky to může být jen glazurka za ještě větší číslo. A jen proto, že to letos nateklo hůř, tak nemohu tvrdit, že jsem vylezl těžký led, když obvykle to bývá trojka? Momentální kvalita ledu přece nemá vliv na klasifikaci, jak Petr tvrdí.
No a ti dva kluci si myslí, že ta kvalita ledu byla tak mizerná, že to číslo trochu zvedli. Proč ne?
Pro srovnání je dobré se podívat na prvovýstup Marko Prezelje na Bhagirati II (2009), kterou ohodnotil:
(1300m dlouhá linie vedla přes skalní úseky za 6b+, mixové M8 a led WI6+).
Jde o čvrtou fotku zhora: <a href='http://www.lezeckarevue.cz/clanek.php?code=261'><u>Marko ve strmém ledu, první den na B II</u></a>.
Opravdu nemá cenu pochybovat o co jsou schopní vylézt. Mára moc dobře ví co je WI6 a x-krát takové ledy vylezl. Otázkou je jestli je vhodné uvádět (zvlášť u výstupu, který má aspirovat na nejlepší světové výkony roku) subjektivní klasifikaci. Navíc WI6 je do očí bijící. Asi by bylo lepší napsat dlouhé úseky (stovky metrů) WI4 ve velmi tvrdém ledu s mixovými místy M6... Ale před výkonem smekám!
Pro Jirku a ke sklonu ledu - obecně je problém se sklonem v tom, že led se dost liší strukturou i podle toho, jestli se jedná o nateklý rampouch, nebo ledovcový led co leží ve stěně roky. I v Alpách můžeš potkat tvrdý černý led, do kterého zasekneš pár milimetrů, a zavrtat šroub může být úplné scifi. Napadá mě např. severní kuloár na Dru. Na takovym ledu je pak lezení psychicky mnohem náročnější, přestože se člověk pohybuje v ustupujícím terénu.
Pokud se jedná o typické podmínky v cestě, a zvedne se za to ledovcové číslo třeba o jeden stupeň, proti tomu nic nemám.
S Márou jsme to prodebatovali a ujistil mě, že devalvace stupnice se nemusím obávat:-) Tak snad si to někdy zajedu vyjízt a uvidim, co na to moje subjektivní čísla. Víc takovejch výstupů, co nenechaj člověka chladným! Howgh.
Sakra...ten kdo remcá...tak ať se sebere a vyjede na tuhle stěnu, vyleze jí a řekne nám klasu.....jinak držte hubu....stěna vylezena...vrchol dosažen...spoustu dobrodružství...co více si přát..
Hasta luego, Amigo :)
k ty klasifikaci kopold se sabovcikem vylezli minimalne takhle tezky led,neli tezsi.a to bezpochyby.podle me daleko tezsi vystup nez maruv se zdenkem.mara tuhle obtizost dava s prehledem o tom zadna.otazka je jestli ty ledy byli opravdu takhle tezky?jk rekl spical.roli hraji podminky,vyska,unava.ve skutecnosti to mohli byt petkovy ledy,ty uz taky nejsou zadarmo.rozhodne pokud je uvadejici obtiznost pravdiva,pak tahle obtiznost v takovyhle vysce je mazec.jo jeste k radarovi.pokud jezdi s hackem tak tu fyzickou kondici 100% ma.koukal vylezl na cho oju a zkusenosti taky nemel.fyzicku jenom z bezek.
V normalce na Cho oyu nepotrebujes ani cepin, proste to vyjdes...takovych kopcu je spousta. Ja znam par bezcu a cyklistu co maji v horach vyssi kopce nez ja a to ani vubec nelezou. Proste maji fyzicku to vyjit. Na skale nevylezou nic. A pak tohle vysvetluj nekomu kdo nevi co je horolezectvi :-) Ja si vzdycky vzpomenu na Filipa Silhana jak rekl: Horolezec by mel lezt dobre na skalkach a toto umeni prenaset do hor. Tohle by se melo tesat do kamene!
Registrace
Metodika
lezec.cz
Předevčírem 30. května, konečně po více jak měsíci a půl, kdy jsme opustili naše domovy, nás ocelový Fénix znovu vyplivl nazpět na rodné hroudě v Práglu.-s.jpg)
-s.jpg)
-s.jpg)
-s.jpg)
-s.jpg)
-s.jpg)
-s.jpg)
-s.jpg)
-s.jpg)
-s.jpg)
-s.jpg)
-s.jpg)
-s.jpg)
-s.jpg)
-s.jpg)
-s.jpg)
-s.jpg)
-s.jpg)
-s.jpg)
-s.jpg)
-s.jpg)
-s.jpg)
GPS a mapové aplikace