Sengio Rosso

Hodně vysoko zasazený drahokam, říkali jsme si, když jsme šlapali úvozovou cestou vinoucí se travnatými svahy. K úpatí sektoru Principale šlapete asi tak 45 minut a tak jsme si oblast, i díky její kvalitě i dlouhému přístupu, pro sebe nazvali Malé Ceuse.

Skály jsou to skvostné, zatím tu najdete 111 cest ve dvou hlavních sektorech, přičemž oblast má potenciál pro vznik dalších, spíše těžších, cest.

Jak jsem řekl, stěny se nacházejí poměrně vysoko (900m n. m.). Autem se dostanete zhruba do 700 a pak pohodlnou značenou cestou (v závěru kamenitou cik-cak stezkou) až ke stěně. Nejdříve vás stezka, v důležitých změnách směru značená mužíky, zavede k menšímu sektoru Sengito. Zde je jen asi kolem 10-15 cest a jsou spíše lehčí. Vy ale vytrvejte a po závěrečném stoupání )sem tam natažené lano) dorazíte k pravé části hlavní stěny. (Celkem je stěna široká tak kolem 150 - 200m) Tady začíná to pravé lezení.
V cestách si nejvíce užijou lezci technici a v těžších cestách pak drtiči mikro řezavých lišt a vápencových "vykapanců". Kromě dech beroucího výhledů a nádherné přírody, je třeba vyzdvihnout i kvalitu vápence, který je neolezený a tvoří převážně dobré a pozitivní chyty.

Sengio Rosso (v překladu červená skála) pohled z parkoviště
photo by © JirkaS

Cesty mají jen málo opakování a občas může být vápenec i ne zcela pevný.

Jako mnoho oblastí v okolí Arca, i Sengio prošlo obdobím, kdy se zde intenzivně lezlo a naopak oblast byla trochu přehlížena a zájem lezců směřoval do populárnějších sektorů. To je patrné zejména na jištění cest. Některé cesty jsou odjištěny staršími nýty a některé starší mají větší rozestupy mezi jištěním. Oblast tak místy dostává takový trochu alpský charakter. Najdete zde ale i mnoho moderních cest a často byly cesty i znovu přenýtovány.

Sengio Rosso z přístupové značené cesty
photo by © JirkaS

Sengio Rosso a cesta k němu úvozovou značenou cestou
photo by © JirkaS

Historie oblasti sahá až do 70tých let, kdy zářivé stěny Sengia přitáhly pozornost lezců Sergia Coltriho a Carla Laiti. Právě jejich průstupy (často dvoudélkové a vedoucí převážně přirozenými směry podél četných spár) jsou zcela ve znamení tehdejších klasických výstupů, ve spárách jsou stále patrné skoby z tohoto období. S příchodem nových jistících trendů a zlepšení lezeckých schopností přišla i tvorba nových směrů. Vznikly tak cesty jako třeba La porta del buio i Brena violenta nebo fantastická Cura la carie.

Důležitá odbočka asi v polovině cesty, kde opouštíte širší úvozovou cestu
photo by © JirkaS

Sengio Rosso pak na čas upadá v zapomnění až do okamžiku, kdy se v kraji objevil Beppe Vidali asi místní nejaktivnější lezec. Díky jeho neúnavné aktivitě vznikají krásky jako jsou Fog, Zen-zero, Tala Patagonica nebo Orchis či 50 e non sentirli. Nejhladší partie sektorů, o něco později, pak zaujaly lezce Nikolu Sartoriho a jeho cesty Wara Wara del sur, Zeiss, Think pink, 8a a La Bestiaccia patří i k místním nejtěžším kouskům.

Nezvykle na tomto vysoustruženém pilíři začíná těžká technička Think pink, 8a
photo by © JirkaS

Množství cest v jednotlivých stupních:

5a: 2
5b: 4
5c: 4
6a: 17
6b: 21
6c: 12
7a: 7
7b: 5
7c: 1
8a: 5

Doporučené cesty:

Questione Di Feeling, 6a+

Piccolo Falco L1, 6b

Uomini di Pietra, 6c

Zen-uno, 7a

Zen-zero, 7a

Přístupová mapka
nákres by © JirkaS

Skály GPS Souřadnice:
Latitude : 45° 37' 44" N Longitude : 10° 48' 30" E

Parkování GPS Souřadnice:
Latitude : 45° 37' 48" N Longitude : 10° 49' 20" E

Titulka průvodce Monte Baldo
photo by © JirkaS

Zajímavé chyty jsou zejména v dolních partiích stěny (hi res)
foto by ©

Výhled do kraje v pozadí ostře lemované údolí řeky Adige
photo by © JirkaS

Průvodce můžete zakoupit v shopu na Lezci

Zdroje:

Sengio Rosso

Komentáře