Lezec - Zpravodaj

Amatérských filmů z té doby (jasně že těch černobílých) je asi tak milióntina toho co se točí dnes, a tak pro mnohé mladší zní tehdejší doba tak nějak vzdáleně až šedivě a podobně muzeálně jako dávná historie z učebnic dějepisu. Začátky, kdy mnozí nevlastnili ani sedáky ani prsáky. Výkonnostně bylo vápencové lezení tehdy válcováno pískovcovým. Na pískovcích nejtěžší cesty byly ve víceméně kolmých stěnách, nijak významně převislých. Bouldering byl jen jakousi formou tréninku na lano. Málokdo se nebál skákat do jištění. Internet neexistoval. A dokonce ani Facebook! V televizi byly jen dva programy. A to jen černobílé v rozlišení asi tak 500*400 bodů, ale u televize se hokeji fandilo stejně jako dnes.

Matrix, Xc Dolní žleb leze Simona Ulmonova (hi res)
foto by © Torouš

První dny po vzniku Internetu u nás na škole jsem vepisoval ručně do adresního řádku písmeno po písmenu ty internetové adresy stránek, které jsem si nosil s sebou napsané na papíře. Asi jako když si jdete pro časopis do trafiky, ale čtete jen první stranu. Když kolega vedle mne shlédl (záhadně jak) více stránek během deseti vteřin, bylo mi jasné, že Internet je zatraceně mocný. Aha, existují odkazy a vyhledávače!

Jednou z prvních zajímavých stránek byla jakási nezapamatovatelná adresa někde na univerzitě v Plzni. Obsahovala spoustu lezeckých informací a článků, ale málokdo tuto stránku znal. Později se zde objevovalo stále více článků, fotek, komentářů a diskusí. Žasli jsme kolik informací, obrázků a diskusí zde na jednom místě. Dokonce po letech se stránka rozšířila i videa! Roztřesené, nesestříhané, ale byl zde pohyb a zvuk!
Později byla ona stránka přejmenována na Lezec.cz

Kochel (hi res)
foto by © Torouš

Počátky internetu byly ryzí, křišťálově čisté, ti kdo se na Internetu potkávali v diskusích a komentářích měli radost ze sdílení informací a zážitků, všichni byli vděční že novinka- Internet přináší jen a pouze užitek. Až později se začali objevovat škůdci, kteří našli odvahu napadat a přitom nepřinášet nic konstruktivního a přínosného. Diskuse a komentáře přinášely do dříve čistého prostředí nově urážky a hádky.
Nepraste tento server, lezec.cz vás také neprzní.

Když v ráji pršelo (hi res)
foto by © Torouš

Vzdejme holt a díky zakladatelům a dnešním provozovatelům Lezec.cz, kteří za minimální odměnu z reklam udržují tento jedinečný kolos v chodu. Neviňme provozovatele tohoto webu z poklesu čistoty komentářů a diskusí nebo z četnosti zajímavých článků za posledních 10 let. Chyba je jen a pouze na straně uživatelů.
Okruh přispěvovatelů článků o cestovatelských zážitcích na Lezci, začal v minulém desetiletí klesat z mnoha důvodů. Nejen z obavy že můj článek bude napaden nepřejícími komentátory a diskutéry, ale také díky faktu že objevování lezeckého světa pokročilo během let daleko.
Nejen Amerika byla objevena. Osp a Arco již dávno nebyl exotickou destinací jako dříve, dokonce i lezecké Thajsko ztratilo celkem rychle ze svého věhlasu a atraktivity. Já jako jeden z posledních poznal loni na podzim, že dříve věhlasné Buoux je nyní s omezeným počtem zajímavých cest spíše zpestřením cesty za dalšími cíli, než destinací ve které se vyplatí trávit mnoho dní.

Saint Legere, Francie (hi res)
foto by © Torouš

Lezecké oblasti jsou módním zbožím. Staré hezké hadry mají šmrc a vždy najdou nějakého kupce a podobné je to s lezeckými oblastmi. Ale hlavní vlna zájmu Čechoslováků o lezecké oblasti probíhala v minulých 25 ti letech ve vlnách s tím, jak šel výkonnostní pokrok nahoru a s vytěžeností jednotlivých oblastí danou počtem zajímavých cest (Buoux) nebo mírou oklouzaností skály (Arco-Massone, Schleier Wasserfall) nebo jiným zaneřáděním, hlavně díky nájezdům lezeckých armád, at´ frankofonních nebo slovanských, germánských (Arco-Nago). Žádná lezecká armáda nesrovná skalní oblast tak, aby lehla popelem, ale pro mnohé romantičtěji založené návštěvníky je cestování za vzdálenými skalami spojeno i s dobrými pocity ze souladu s domorodci (El Chorro, Zillertal )

10+ Zillertal Aleš Rozsypal (hi res)
foto by © Torouš

nebo s radostí že skálu nesdílím s davy jiných lezců (Zillertal- Věčná loviště) nebo pokud původní krásné prostředí není výrazně poničeno turismem (Thajsko -Ton Sai). A tak se nám kruh uzavírá a po mnohých cestovatelských výpravách po světě zjišťujeme že „všude dobře doma nejlíp“ a mnozí se vrací ke starým dobrým českým pískovcům nebo do nově vzniklých cest vápencových, vyvřelinových cest v Čechách doplněné lahůdkami od věhlasných stavěčů, kteří na nás každý měsíc chrlí nové kousky na umělých stěnách a bouldrovkách.

Pohled od Kosti Dolní žleb (hi res)
foto by © Torouš

Ani lezecké stěny začátkem osmdesátých letech neexistovaly. V Praze jsme sokolík trénovali na spáře mezi paneláky. Lezlo se např. po vytesaných dírách v betonové zdi na dálničním sjezdu Opatov. Doporučuji vám vyzkoušet si tento retro zážitek s lanem anebo jako bouldering. Smradu z výfukových plynů zde ucítíte dnes asi tak podobně jako tehdy v osmdesátých letech. Provoz na D1 je dnes x násobný oproti několika desetiletím zpátky, ale auta jsou dnes tišší a ekologičtější a tak rámus a hluk je zde dnes srovnatelný s tehdejší dobou. Tenkrát trabant a wartburg hrčící do kopce kolem nás nadělal větší randál a smrad jako deset dnešních škodovek.
Prakticky ani Bouldering jako disciplína tehdy neexistoval.
Bouldering byl jen jakousi doplňkovou, tréninkovou disciplínou jistě ne natolik plnohodnotnou jako lezení s lanem.

Bali - na větší stupy není třeba lezečky - Torouš (hi res)
foto by © Winjoto Wongso

Když tehdejší (ale vlastně i dnešní) hvězda Svišť prohlásil, že potřebuje posílit a razí do tehdy neznámého Fontainebleau, tak si mnozí klepali na čelo : "takovou dálku se štrachat a plácat se tam dva týdny na šutrech "?
Vápencovou mekkou pražských lezců před revolucí bývalo Srbsko. Ano, ty stěny, dnes často nevábné zaprášeností. Není to nová generace lezců, ale generace lišejníků, kterým se dnes daří invaze do tehdejších prásků.
Tehdy při únorových nebo březnových teplých víkendech jsi zde pod Blážinou stěnou potkal celou pražskou elitu.

Bali - Je tak vlhko že je zbytečné i mágovat- Torouš (hi res)
foto by © Winjoto Wongso

A který pražský oddíl byl a je v Praze nejvýznamnější?
Nelze stanovit, každopádně oddílem HO Přírodní vědy prošly takové hvězdy jako Petr Bobuláč Čermák, Tomajda Sobotka, Petr Fído Bláha, Ála Rozsypal, Oliváč, Woko, Mihal. Další tajná esa dřímají v líhni talentů HO Přírodních věd.
A tehdejší česká špička: osobnosti, které přitahovaly pozornost, každý něčím zvláštní ne –li kontroverzní. Kdo s kým chodil, kolik který reprezentant toho vypil, anebo spořádal nějaké prapodivné novinky jako aminokyseliny, kde kdo spadnul zemovku, jak krást naftu ve Francii. Jeden reprezentant dokonce okradl druhého ( to se událo až po roce 2000) ! Jo, osmdesátá a devadesátá léta byla v mnohém divoká.
Nikdo z tehdejší špičky se nepřibližoval perfekcionismu Adama Ondry, který by bulváru neměl co nabídnout. Bulvár by u Adama nevyšťoural žádné excesy, žádné přeřeky, žádné aféry. Jeho perfektní sebeprezentace a PR, vše co Adam učiní, at´ v lezení nebo v soukromém životě, je tak nějak dokonalé. Již před dávnými lety mnozí čtenáři Lezce reagovali na Adamův výkonnostní vzestup ve stylu „ další a další články o přelezech..hmm.. nuda. A kdy se konečně napije piva? A kdy se nechá sbalit?“

Co dnes znamenají názvy cest jako Osp '88 , Finale '88 ? Hlavně zamyšlení.
Jinými slovy, dokážete si představit, že byste dnes pojmenovali svou novou cestu jako Kalymnos '09 nebo Buoux '10 nebo El Chorro '12 nebo Ton Sai '08? Nebo dokonce Arco ´14 ?

Dálnice tehdy končila někde u Žebráku za Berounem. Dále se hrkat trabantem cestou necestou. Dobytí Frankenjury bylo úplným Kolumbovským dobýváním Ameriky. Stop do ciziny nabízel mnoho zážitků. Na onoho bavorského slizouna, který po mne slintal, nikdy nezapomenu.
Kurz západoněmecké marky DEM 18Kčs nás odháněl daleko od obchodů, radostnější byl nákup vína ve stáčírně za 1000 italských lir (asi 20 Kčs). Arco a hlavně Nago byl tehdá v pradávných dobách veliký dokonalý pobyt na celý letní měsíc.

Dejv nerad padá (hi res)
foto by © Torouš

A komentáře? Rozhodl jsem na základě svých zkušeností s komentáři zde na Lezci nezpřístupnit možnost komentovat, a to ani registrovaným uživatelům. Uvítám vaše komentáře mailem (torous na seznam.cz), případně komentovat je možné v sekci „Diskuse“.

Retro flash guláš

Komentáře