Drama na Ostrovské stěně | Před léty |
Plac pod Ostrovskou stěnou. Různě zde postávají lezci, sluneční paprsky pronikají skrze větvoví, pohoda. K výstupu se právě připravuje Kočičák, jeho žena Miláček a k mladé břízce je na provaze připoutáno jejich dítě Pupíček. Kočičák svléká tričko a Miláček s obdivem pozoruje jeho urostlou postavu. Kočičák přistupuje k Miláčkovi a vzájemně se objímají. Následuje dlouhý polibek
Kočičák: Miláčku, ještě to vydrž, jen co přemlasknu tu cestu, tak tě pomiluju.
Miláček: Už dělej broučku, dlouho to nevydržím.
Kočičák přistupuje ke skále, několika cviky protáhne tělo, naváže se, obuje lezečky, namaglajzuje ruce, krátce pohledne na cestu, rázně k ní přistoupí …
Kočičák: Miláčku jdu.
Miláček: Koťátko běž, jistím.
Pupíček mlátí pajdulákem o pařez.
Pupíček: Bééééé, bééééééééééé, bééééééé, ….
Miláček: Pupíčku nebreč. Podívej jak taťulda vzlíná.
Pupíček: Bééééééééééééééééé ….
Zatím Kočičák rázně stoupá stěnou. Trochu nervozity, dlouhý nátah, cvak – expreska visí v kruhu, cvak – a lano visí v expresce. Kočičák se zklidní.
Kočičák (pro sebe): Dnes mně to ale jde.
Kočičák: Miláčku, ztiš Pupíčka.
Miláček: Pupíčku, heleď tamhle je taťulda, udělej pápá.
Pupíček: Béé, vhrrrhhhh, béééééééééééééé, ….
Kočičák oklepává v dobrém chytu, maglajzuje střídavě obě ruce, a
Kočičák: Miláčku pozor, teď to bude nářez.
Miláček: Broučku neboj, držím pevně.
Kočičák: Jdu … Miláčku povol …
Miláček: Dyť povoluju Kocourku.
Kočičák se vrací do původní pozice, oklepává …
Pupíček: Bééééééé, bé, fň, fň, …
Miláček: Pupíčku nebreč nebo dostaneš přes prdelku.
Kočičák: Miláčku, dávej pozor, nebav s tím Pupíkem.
Miláček: Dyť dávám pozor, neboj …
Kočičák opakuje pokus.
Kočičák: Ksakru dávej pozor a povoluj.
Miláček: Dyť máš povoleno.
Kočičák: Je to těžký, musíš rychle povolit.
Kočičák se chytá expresky, sedá si do kruhu. Uklidňuje se.
Kočičák: Miláčku, musíš dávat bacha. Musím to rychle tak nějak technicky vyřešit. A zklidni Pupíka – kdo má ten řev poslouchat.
Miláček povoluje lano, dává Pupíčkovi do špinavých rukou flák čokolády. Pupíček se uklidňuje. Rozmazává si slzičky, teď již prachem s čokoládou.
Kočičák: Miláčku jdu, teď povoluj rychle…
Kočičák: Povol ksakru. Povol.
Miláček: Dyť máš povoleno, aspoň metr.
Kočičák: Ty krávo blbá – povol.
Miláček: Máš povoleno … jo vycvakni si tu sedačku …
Kočičák: Já se na to vyseru. Ten harant tak řve jako debil. Z toho, abych zblbnul.
Miláček (pro sebe): Ty kreténe, hovno umíš a ještě se do toho sereš …
Kočičák: Říkala jsi něco !!!
Miláček: Ale nic.
Kočičák: Já se na to fakt vyseru. Káčo pitomá…
Miláček: Tohle nemám zapotřebí blbče …
Miláček ruší jištění a Kočičáka si již nevšímá, věnuje se Pupíčkovi. Kočičák se vztekle odvazuje z lana, protahuje ho skrz kruh a připravuje slanění.
Miláček (dodá polohlasně): Hovado jedno. To jeho „pomilování“ stojí za větší hovno, než to jeho svíjení se na skalách.
Kočičák vztekle slaňuje, stahuje lano hází věci do batohu a odchází na Pekárnu.
Večer pak poznáváme rozmazanou postavu, sedící nad nepočítaným půllitrem zvětralého piva a smutně zírajícího skrze kouř.
Zkrátka každý den nebývá posvícení.
Reklama:
| Poučení: | 16:02:51 31.03.2003 | | Poučení z tohoto příběhu ze života plynoucí: Napřed pomilovat, pak vylézt, aneb skály budou stát i zítra :-) | | Petr Jandík | odpovědět  |
| Pokazene RP | 16:40:07 31.03.2003 | | Je to fakt Kaca, takhle mu pokazit er pe. | | Pavel | odpovědět  |
| :-) | 16:53:45 31.03.2003 | | Joo rodicovstvi nejni zadna sranda (to je takovy to co prijde obcas po pomilovani :-))). | | Dafe | odpovědět  |
|   | Re: :-) | 09:08:22 02.04.2003 | | Dejfe, věřím, že se taky směješ. My víme svý, že? Ideální je udělat ženskejm s dětma hrací koutek, nechat je drbat a jít ke skále s kámošem. Kdo si to nevybojuje, musí počítat s výše uvedeným průběhem. Nebo bejt kliďas, alespoň jako je Dejf... | | Maty | odpovědět  |
|   |   | Re: Re: :-) | 09:47:45 02.04.2003 | | Co Dafe, ale jeho žena, to je "next level"... :-))) | | Gamp | odpovědět  |
| Fuj | 10:03:00 01.04.2003 | | To sem si teda nemyslel, že to práskneš. Ale počkej, já na tebe taky něco prásknu. Třeba to, proč si mě jistil vždycky na rybu a nadával, že mě to dlouho trvá, zatímco když jsi jistil mou Zuzanku, tak jsi byl vždycky nahoře a nevadilo ti, že to trvá dlouho, protože jsi ji čuměl na kozy. Prasáku. Počkej až tě potkám ... | | Kočičák | odpovědět  |
|   | Re: Fuj | 10:48:26 01.04.2003 | | Hele Kočičáku, vůbec tě neznám a tu tvoji Zuzanku už vůbec ne. Ale jestli má tak pěkné kozy, jak píšeš, můžeš mě s ní seznámit. Pěkných věcí není nikdy dost. | | jn | odpovědět  |
| nářez | 16:13:08 01.04.2003 | tí to byl tedy nářez, hold manželství není lízat med.
OSA | | osa | odpovědět  |
|   | Re: nářez | 12:30:51 02.04.2003 | | no med ne, ale mozná něco trochu jinýho jo!!!! | | Luk | odpovědět  |
|