Občas vyskočí článek, jak jsou někde problémy s lezci, a u něj potom spousta hloupých a nesmyslných příspěvků, jak jsme vlastně dobří, že náš koníček je přece free, a tak co po nás ti „obyčejní“ smrtelníci, který v dané oblasti žijí a jsou tam doma, vlastně chtějí.

Tak si můžeme položit otázku, proč vlastně nemají lezce mnozí lidé rádi, proč nejsou mnohde vítáni, a to nejen v mých domácích lokalitách v Moravském krasu.
Nechci se patlat v záležitostech z oblastí, kde to detailně neznám, ale uvedu pár krásných případů ze své domácí oblasti, kde to důvěrně znám již mnoho let a vidím, jak se proměňuje přístup domácích obyvatel k nám lezcům.

Jde především o porušování zákonů, pravidel a dobrých mravů z naší strany a upřímně, dnes již není doba, kdyby toto mělo být standardem tak, jak si většina lezců myslí.
Jelikož jsme „světová oblast“, musíme hrát v průkopnictví první housle. Již několik roků nazpět jsme vymysleli novou sportovní lezeckou disciplínu, která se nazývá speleobouldering. Tato disciplína spočívá v tom, že se bouldering za zimního období provozuje v jeskyních, kde je v tu dobu sucho, stabilní relativní vlhkost i teplota, co na tom, že tam zimují netopýři. Průkopník se neptá, vezme světla – halogeny, případně muziku, přece nepoleze v tichu, a zaleze do jeskyně, kde celý den za svitu reflektorů zkouší různé variace kroků. Známé vyznavače tototo odvětví lze dohledat v databázi boulderů na Lidomorně, jsou to povětšinou tatáž se opakující jména, včetně předsedy jedné OVK.
V jeskyni Lidomorna dospěla situace tak daleko, že si lezci nanosili dovnitř i dřevěné klády, aby jimi zhotovili rošty nad starými výkopovými sondami, na které pak dávali bouldermatky, a měli jakousi jistotu, že se nepropadnou o několik metrů níže. Výjimkou nebylo i pět boulderistů v tomto prostoru. No a když jsem se předsedy jiné OVK, při provozování této činnosti zeptal, proč porušuje jako představitel svazu pravidla, dostalo se mi odpovědi, že je předseda jiné OVK, ne té naší. Ale co bychom přece chtěli, ryba smrdí od hlavy a Reschení se řešilo v jiných článcích a příspěvcích. Situace se stala natolik neúnosnou, že orgány OP umístily upozorňující tabulky na zákaz vstupu do těchto prostor a celou situaci monitorovaly. Vše nakonec skončilo pokutou pro lezce a zviditelněním naší činnosti v regionálním tisku, krásná to reklama, ale, jak se říká, i negativní reklama je dobrá reklama. Ovšem ani toto mnohé vyznavače této disciplíny neodradilo a pokračují v tom dál, třeba v jeskyni Evině, mezi lezci známé jako Jáchymka, a o zakázaných ani nemluvě, to že porušují mimo jiné NV  83/2019Sb. je zřejmě vůbec netíží. Poslední příklad mám z 26.4., kdy jsem jednoho bouderistu potkal v zakázaných v neděli v osm večer. Závěrem k tomuto bodu lze říci, že je to i krásná ukázka pokrytectví lezců, jelikož ferata v Lidomorně zásadně ne (ta přes zimu z důvodu zimoviště netopýrů nesměla být provozována a kolik bylo jejích horlivých odpůrců z řad lezců), ale naše záliba ano a neomezeně. To, že svým počínáním na Lidomorně ohrožují i samostatnou existenci cest v klenbě jeskyně, si zřejmě tito jedinci vůbec neuvědomují, a tak může být pouhou otázkou času, kdy mohou být tyto cesty zrušeny (mimo jiné se jedná např. o Němou barikádu, Kašpárkův hrobeček, Glutaman a další).



Reklama na bouldering v regionálním tisku (hi res)
foto by © archiv Vlk


Foto 2 Ani toto boulderisty neodradilo (hi res)
foto by © archiv Vlk


Foto 3 Minout upozornění nešlo (hi res)
foto by © archiv Vlk

S lezením ve skalách souvisí i přístup k nim, člověk je od přírody tvor líný a snaží si to vždy co nejvíce ulehčit, a to i přesto, že při tom poruší zákony, co byste po nás přece chtěli, my jsme free. A tak parkujeme tam, kde se nám to hodí, bez ohledu na zákaz. Krásným příkladem je porušení zákazu vjezdu všech motorových vozidel (dokonce dvojnásobné) opět na Holštejně, co na tom, že u hřiště je parkoviště, kde lze zaparkovat a dojít ke skalám. Přece tahat se s bouldermatkami z takové dálky může jen blázen. Lépe je vjet do zákazu až na polní cestu, ti otrlejší jezdí až pod Lidomornu. Myslet si, že to nikdo nevidí, je více než naivní, a domácím pomalu ale jistě dochází trpělivost. Samostatnou kapitolou je parkování aut na louce, v lepším případě na krajnici komunikace před mostem nad Rasovnou ještě před lesem, tato louka je soukromá a dost to majiteli vadí. To že někdo opět porušuje zákon, mu evidentně nevadí, přece nepůjde s bouldermatkou o pár set metrů dál. Přitom lze zaparkovat u chaty Plániv tak, že neomezím provoz. Následkem těchto činností pak při rozhovoru od některých domácích slyším na adresu lezců slova z nichž K.. a P… patří k těm nejslušnějším, a to je již upřímně skoro k pláči. Dá se očekávat, že na takovéto jedince začne být brzy povolávana policie a budou muset řešit nepříjemné situace. Níže je pár obrázků přefocených z telefonu jednoho obyvatele Holštejna, který má podobných ovšem více.


Foto 4 Porušení zákazu vjezdu (hi res)
foto by © archiv Vlk


Foto 5 Parkování v zákazu vjezdu (hi res)
foto by © archiv Vlk

S lezením po skalách souvisí i lokální omezení lezení z důvodu hnízdění dravých ptáků. Tato lokální omezení dávám již roky osobně a snažím se je umísťovat tak, aby byla v míře nezbytně nutné pro úspěšné vyhnízdění poštolek a zbytečně nezabírala celý sektor. Pro orgány OP by bylo nejjednodušší zavřít celý sektor, třeba Lidomornu, Vaňousovy díry, Vedle Sloupské jeskyně, půlku Hradu v Rudici, Saxifragu, a velmi snadno by se to pak kontrolovalo a pokutovalo. Z jejich strany je to dobrá vůle, že to nechají na nás a věří, že to, co si sami omezíme, budeme i dodržovat. Bohužel ne vždy tak tomu je. Nelze spoléhat na uvědomělost lezců, žádná není, jen vlastní nabubřelé ego, které mě žene k tomu, že tu cestu musím vylézt bez ohledu na to, že tam poštolky hnízdí a sedí na vejcích. A tak se leze na Lidomorně jako o život, i když lezec do hnízda vidí a místo toho, i když tam třeba ještě není cedulka, aby lezení přerušil, sebral expresky a šel jinam, honem spěchá, aby tu cestu vylezl, opět bych mohl jmenovat, ale lze to dohledat v databázi, stačí se podívat na přelezy v dubnu či květnu, to již vždy ptáci sedí na vejcích. Toto není jen doménou mužů, jak bychom si mohli myslet, ale i žen, děje se to bez rozdílu pohlaví, i když pokutu za porušení zákazu na Holštejně dostal zatím jen jeden lezec, jehož ctí alespoň to, že to orgánům OP čestně přiznal. Ani se nedivím, že tato omezení jsou hojně porušována, když slyším od lezce názor, že tomu ptáku to nevadí, níže je ukázka toho, že vadí a zaniklé snůšky je velká škoda. Ale co už, predátory přemnožených hrabošů nahradíme chemií, kterou potom budeme všichni ve finále jíst, to je přece moderní způsob uvažování. Nicméně již od mládí vím, že příroda reaguje na přemnožení hlodavců tím, že jejich predátoři mají vyšší snůšky (u poštolek běžně i 6 vajec ve snůšce) a klidně dvěma snůškami za rok, loňský rok byl toho typickým příkladem, někde proto omezení zůstala až do konce srpna. Samostatnou kapitolou je lezení v NPR Býčí skála v sektorech s omezením do poloviny roku či z důvodu hnízdění sokola, i když je prostor ohrazen páskami. To již obyčejný selský rozum nechápe. Nějaká pokuta sice padla (a to i přes to, že dotyčný strážcům utekl, jako malý kluk, nicméně podle auta a fotografií byl dohledán), ale nejsem si zcela jist, zda některým vůbec dochází, kam až to v důsledku může dojít, obzvláště, když lezeme v NPR, kde to lze jen na základě OOP vydaným příslušným orgánem ochrany přírody a toho, že je budeme respektovat. Jednoho dne se může stát, že OOP nebude prodlouženo a svaz dostane pokyn, aby osazená jištění odstranil, a bude vymalováno. Na Krkavčí skále svého času k tomu mnoho nechybělo, ještě si dobře tu dobu pamatuji. Poslední příhoda se udála nedávno, kdy lezce nenapadlo nic inteligentnějšího, než přes zákazové pásky si jít v NPR Býčí skála zalézt. Přítomní turisté projevili daleko větší odpovědnost a dotyčné vyhnali, smutný to obrázek lezecké komunity. No a pro změnu na Lidomorně nedávno nějaký šikula sundal cedulky se zákazem. A myslet si, že spadly samy od sebe obě najednou, je více než naivní, za ta léta, co je osazuji, již vím, jak vypadá cedule vypadlá vlivem povětrnostních podmínek. A tam již reálně hrozí, že pokud se to během letošního hnízdění bude ještě jednou opakovat, bude uzavřena z důvodu snadné kontroly celá levá část Lidomorny včetně cest v klenbě jeskyně.



Foto 6 Horolezecké lano visící přes letový koridor do hnízda (hi res)
foto by © archiv Vlk


Foto 7 Neúspěšná snůška vajíček poštolek ve hnízdě na Lidomorně způsobená činností lezců (hi res)
foto by © archiv Vlk


S leností lezců je spojen i další nešvar, a to ponechávání expresek v cestách i několik měsíců, klidně přes zimu ( Býčí skála, Lidomorna, Staré skály…). Existuje však vyjádření správy CHKO již z ledna 2016, ve kterém se zcela jasně říká, že lezci jsou povinni své expresky a smyčky odstraňovat ze skály po ukončení lezecké činnosti tentýž den. Opravdu nevím, co je komu na tomto textu nejasného, snad jedině analfabetismus by dotyčného vlastníka expresek částečně omlouval. Předpokládám však, že základní školu víceméně vychodil každý a naučil se alespoň trochu číst. Zde si je dobré uvědomit, že mnohým obyvatelům i turistům vadí pouhá fixní jištění na skalách, proto ponechávání expresek, smyček a karabin je jen přiléváním pověstného oleje do ohně. Když například v cestě Hradní spára visí metrová červená smyčka z každého fixního jištění a v ní je ještě expreska, nevypadá pohled na skálu opravdu hezky, to mi můžete věřit.
Díky tomuto vyjádření jsme museli sundat dost expresek svého času na Lidomorně, dodnes mi straší ve sklepě, jelikož se o ně nikdo nepřihlásil. Zajímavé taktéž je, že se ani nepřihlásila slečna, co si je vloni nechala v Nedokončené a při uzavření sektoru z důvodu hnízdění došlo k jejich odstranění, dodnes jí je vozím v autě a už jsme se letos i na skalách potkali. O těch z Pohádkových snů ani nemluvím, zde též čekám jestli se dotyční ozvou či nikoliv. S ohledem na dané vyjádření lze počítat s tím, že expresky budou ze skal odstraňovány průběžně během roku, neboť nejsou mi příjemné situace, kdy musím s orgány OP řešit natažená fixní lana přes celou Býčí skálu a vysvětlovat, obhajovat, to je i na můj vkus docela dost za hranou. No a poslední příklad je z Lidomorny ze současných dnů, vypadá to tam ověšené, jako vánoční stromeček.



Foto 8 Lidomorna klenba aktuální stav (hi res)
foto by © archiv Vlk

Dalším nešvarem lezců je i kempování či nocování na místech ne k tomu zrovna určených. Měli bychom se smířit s tím, že ne každému vlastníkovi pozemků je příjemné, když se mu tam roztahují skupiny lezců, v lepším případě střízlivých, bez psů a dětí. Na Holštejně se léta spalo kromě, některých míst u skal i u komunikace vedoucí okolo bývalé lesní školky. Neustálé stížnosti domácích na noční hluk opilých lezců, vracejících se pozdě v noci z hospody a jejich sprosté řvaní k tomu či vykonávání potřeby nedaleko rodinných domů vyústily nakonec k tomu, že na přístupové cesty byly osazeny značky zakazující vjezd, místa pro parkování byla zrušena a lezci byli vykázáni na oficiální parkoviště. Jest pravdou, že od té doby alespoň neslyším od místních starších občanů stížnosti, že po někom opět sbírali použité pampersky, protože než by si je lezečtí rodičové odvezli v dodávce či vyhodili do popelnice, nechali je na okraji silnice. Jak říkám s trochou nadsázky, teď již jen chybí pod ceduli Holštejn osadit další s textem: Zde nejsou lezci vítáni. O chování lezců svědčí i to, že když jsem vloni ve Sloupu dotyčné upozornil, že mají rozdělané spaní na okraji PR, koukali na mě ve stylu, co nám to tu ty d… vykládáš, my si budeme dělat, co chceme, a odjet na konec obce do kempu pro ně byl asi nepřekonatelný problém. A ten u některých bohužel neustále přetrvává i roky. Bohužel se současnou omezenou možností cestování přibylo hodně lidí na našich skalách a situace se rapidně zhoršuje. Poslední dubnový víkend předvedla svoji inteligenci partička lezců (auto s pardubickou SPZ) ve Sloupu, která kempovala přímo na parkovišti u budov správy jeskyní v obci, hamaky pověšené na stromech celou dobu a basa s pivem volně stojící vedle auta, v noci hluk a o tom, co předváděli na skále, raději nemluvit. No a 1.5. si zase zakempovali lezci na hranici PR ve Sloupu (co na tom, že je to u hřiště) s tím, že jim „domácí“ řekli, že tam je to povolené a v pohodě. Tak jsem jim musel vysvětlit, že tam žádní domácí nebyli (něco málo o tom vím, protože je všechny znám a chodíme společně už roky lézt) a že v pohodě to úplně není. 

Dalším nepříjemným zážitkem pro některé domácí obyvatele jsou, jak já říkám, „ječící dervišové“ ve skalách. Není příjemné slyšet, že dotyčný vylezl cestu Bruce Lee na Lidomorně, po několika letech nacvičování, zřetelně až na Vaňousových dírách. No a takových uvřeštěných lezeckých jedinců se potuluje po skalách povícero. Lze pochopit, že když se někomu po xté něco nezadaří, že si ojediněle od plic uleví, ale učinit standard z toho, že hladina akustického tlaku zvuku z úst přesahuje výrazně hygienické limity při každém dalším pohybu do dalšícho chytu, je již poněkud příliš. A ten, kdo říká, že mu to pomáhá k výkonu, by mohl zkusit jiný sport, v tenise by se zcela jistě lépe uplatnil, tam to bývá při některých utkáních stejně časté jako jednotlivé údery rakety do míčku. Ale lezení, provozujeme v přírodě, kde nejsme sami a mnohdy lezeme blízko lidských obydlí a někteří lidé nejsou opravdu na to zvědavi. Byl jsem svědkem toho, když to ječení vadilo staršímu občanovi na Holštejně a zakřičel nazpět ke skalám, ať už dotyčný drží hubu. Když jsem se ho zeptal, proč se tolik rozčílil, řekl mi, že už toho má za celý den dost. Naději na zlepšení v této oblasti však moc nevidím, když se i přední lezci chovají na skalách takto a jak je známo, ti na špici jsou pro mnoho dalších vzorem, a abych byl in, musím napodobovat ty, co určují trendy, nebo ne?


Nepodstatnou součástí lezecké vizitky, je to, jak to po nás vypadá u skal. Bohužel, většinová společnost má dnes problémy s elementárními hygienickými návyky a chováním se v přírodě. Zanedbanou výchovu, zejména rodičů a pak i školy, již v útlém věku, nelze dohnat. Jak říká moudré přísloví, stromek se musí roubovat, dokud je mladý, starý už nenaroubuješ. A tak ve skalách zůstávají po lezcích odpadky, místa v okolí skal mnohdy připomínají veřejné záchodky a v neposlední řadě se objevují i ohniště, z nichž ne všechna jsou dílem turistů a šla by na ně svést. Je to pár let nazpět, co na přístupových cestách na Vaňousovy díry na Holštejně visely cedulky s tím, aby si lezci své exkrementy alespoň zahrabávali. A zrovna 30.4. mi volal jeden obyvatel Holštejna, co lze učinit s neutěšenou situací okolo skal, kde je všude okolo, s prominutím, nasráno a válejí se tam zbytky papírů. Doporučil jsem mu, nechť to řeší se starostou obce. Nicméně odtud je jen kousek k tomu, že do toho bude zatažena i správa CHKO a budeme muset řešit další nepříjemné situace. Samostatnou kapitolou jsou ohniště a myslet si, že například Vaňousovy díry jsou oblíbenou destinací turistů a trampů, je poněkud naivní, pravdou je, že zrovna v této lokalitě jsem likvidoval poslední větší ohniště v neděli 26.4., nacházelo se mezi stromy v blízkosti jejich kořenových systémů. V současné době sucha vůbec nechápu snahu některých jedinců zakládat ohniště, zřejmě ještě nezažili, co oheň v lese dokáže, a na tomto místě to zdravý rozum ani nebere. V případě přistižení zcela jednoznačně dotyčnému hrozí, že se mu obsah jeho peněženky poněkud ztenčí o nějakou tisícikorunu.



Foto 9 Zrušené ohniště Vaňousovy díry (hi res)
foto by © archiv Vlk

Problémy postupně narůstají i v tzv. „Klettergarden“ v Lažánkách, kterou svého času vytvořil Radek pro lidi, aby měli kde na skalách se seznámit se základními dovednostmi v lehkých cestách a přivykli si na místní vápenec, než vyrazí do jiných oblastí. Jezdím často okolo a tato skalka je hojně využívána a s tím rostou i problémy. Některým je zatěžko ujít pár metrů z parkoviště v obci a jezdí až na okraj lomu osobními auty. No a o zanechaných exkrementech ani nemluvě, na WC je to přece jen kousek dál. Z okolních domů je vše dobře vidět a i zde domácím rychle dochází trpělivost. Osobně se ani nedivím, mně by se taky nelíbilo, kdyby mi někdo, s prominutím, sral za domem. Zanedlouho zde končí výjimka, a tak se může stát, že nové OOP nebude vydáno a možnost se tu něco naučit pro lezecké začátečníky skončí.


Dala by se toho napsat ještě spousta, například jen článek o nevychovaných lezeckých „čoklech“ (zde platí jaký pán, takový krám) či nájezdech lezeckých rodinek a jejich chování u skal (třeba za bývalého starosty Holštejna by se po soukromých loukách nerozvalovali tak, jak jsou dnes zvyklí), by vydal na několik dalších stran. Nedělám si iluze o tom, že výše uvedené řádky někoho trvale změní, neboť kde nic není, ani smrt nebere. A tak se dále budeme potýkat s neustále se opakujícími problémy, co zde již byly v minulosti. Je známo, že lidstvo se dosud nedokázalo z minulosti poučit i v důležitějších oblastech života. No a jednoho dne se nám akorát může stát i to, že se najde v nějaké skalní oblasti člověk s mojí povahou, u něhož pohár trpělivosti přeteče a ten dotáhne vše do konce tak, že tam skončí lezení. Osobně si myslím, že to žádná škoda nebude, vrátí se tam zase trochu jiný život, na který je také pěkné se jen tak koukat při procházce krajinou. Je to jen na každém jednom z nás (a přírodě), jak to bude vypadat za x dalších let s našimi lezeckými terény a tuhle hru za nás nikdo jiný neuhraje. Nynější dva prodloužené víkendy budou dalším prubířským kamenem, a to i s ohledem na situaci posledních měsíců, protože je si potřeba uvědomit, že lidé z vesnice se na některé záležitosti (tím myslím dnešní situaci okolo koronaviru) dívají poněkud z jiného úhlu pohledu než lidé z větších měst a jsou na některé věci nyní citlivější.
Diskuze pod tímto článkem je na moji žádost zcela záměrně zakázána, protože mnozí rychleji píší než myslí a já jsem chtěl, aby se lezci nad výše uvedenými řádky spíše zamysleli, než aby přidali stovky nesmyslných komentářů.