A máme zde další reportáž ze Saských písků od Jardy. Tentokrát je to o stěně Höllenhund. Navíc je zde malé překvapení v podobě celkové mapky Saska.

Celková mapka Saska od Jirky S. Jednou z nejmonumentálnějších stěn v celém Sasku je údolní stěna Höllenhundu. Je to něco jako v Českém ráji údolní Kapelník. Každý, kdo kdy v Německu lezl, toužil po tom mít vylezenu alespoň jednu z cest, které stěnou vedou. Jistě je i mezi vámi pár pamětníků, kteří by mohli vyprávět. Věž Höllehund vyrostla v lůně oblasti Rathenu. Ano, to je ta oblast, kde je slavné skalní divadlo, ještě slavnější most Bastei a proslulé Arnoldovy Superlativy. Je to ta oblast, kam vždy dojelo mnoho Čechů vlakem z Děčína a po noci strávené v hospodě a někde blízko ní se ráno nechali převézt přívozem za pár feniků (východních) na druhý břeh Labe. O samotném městečku Rathen a celé oblasti se zmíním někdy příště, dnes k naší stěně. Pevně odhodláni dobít svůj cíl odbočíte z hlavní cesty na pěšinu, která vás dovede postranním údolím přímo pod nástupy. Dlouho nic nevidíte a když konečně zahlédnete mezi stromy, co na vás čeká ... . Většina shodí batoh, vyndá průvodce a hledá alternativní program. Dojem je obrovský. Nažloutlá stěna, do dvou třetin hustě děrovaná. Pak si uvědomíte, že to je ta hrůza, kterou jste zahlédli již zezdola z údolí, pomalu se dovlečete až úplně ke skále a už vás to nepustí pryč. Cesty zde rozhodně nepatří mezi přejištěné, ale ani mezi ty odbyté. Takový solidní průměr. Všechny jsou velice exponované a jen ti nejotrlejší nepocítí žádnou nervozitu. Určitě se hodí mít přes rameno i na sedáku nějaké ty smyčky. Jak do spár, tak do hodin. Skála je pevná asi do dvou třetin výšky, pak trochu solí, ale v místech, kde už je hotovo. A teď do čeho se pustit. Violette Verschneidung VIIIa - B.Arnold 1967, to mu bylo dvacet a osma už byl nějaký výkon. Odstrašující a velkolepý kout v pravé části stěny. Jím kolem kruhu až na konec ke druhému. Spárou ke třetímu, ještě kus nahoru doleva a jako Talweg přes jeho třetí kruh nahoru. Já jsem tuto cestu nelezl, můj otec ano a pravda je, že mě do ní nikdy neposlal. Ale mohlo to být proto, že jsme měli i jiné zájmy. Talweg VIIIa - Dietrich Hasse 1955, nevím kolik mu bylo, ale osma byl vpodstatě nadlidský výkon. Mimochodem pan Hasse je ten, kdo pro svět objevil lezeckou krásu řecké Meteory. K prvnímu kruhu daleko, ne příliš zajištěně po svislých sloupcích zaslepených hodin, nejtěžší místo kousek nad ním, pak dlouho nahoru, doleva ke druhému kruhu a obloukem zpět vpravo ke třetímu a na vrchol. V Tisé taky máme tříkruhové cesty, ale ne osmdesátimetrové. Doporučuji! Zentrale Südwestwand IXa - B.Arnold 1972. Od nástupu Talweg šikmo vlevo vzhůru ubíhající trhlinou a stěnou pod převis ke kruhu, přes něj do prava ke druhému a dál ještě přes dva do vrcholového komína. Nejtěžší mezi prvním a druhým kruhem. Doporučuji. K této cestě patří ještě varianta Freie Wand IXb od nástupu přímo přes tři kruhy. Herrenpartie VIIIb - D.Rülker a B.Arnold 1966. Nástup vlevo ve stěně, šikmo vpravo pod velký převis, kruh, obloukem zprava (nebo varianta zleva za VIIIc s kruhem) pod další velký převis, kruh. Děsivý traverz doprava, kde jsem svého času ztratil nervy a musel vše zachránit táta, a pak už furt pryč na vrchol. Pokud se pochlapíte, zvládnete za jeden den i několik z těchto úžasných linií a výletu na Höllenhund nebudete v žádném případě litovat. Tschüs